Slovo na cestu

Marek 5:1-43

Ježíš vyhání démony do stáda vepřů

1Na protějším břehu jezera přistáli v gerasenském kraji. 2Jakmile Ježíš vystoupil ze člunu, přiběhl k němu nějaký člověk. Byl to muž posedlý démony, 3který žil ve starých hrobech vytesaných do skály 4a měl takovou sílu, že když ho spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, pouta vždycky rozlámal a řetězy roztrhal. Nenašel se nikdo tak silný, aby ho mohl zkrotit. 5Ve dne i v noci se skrýval v hrobech a toulal se po okolních pahorcích, skučel a tloukl se kamením.

6-8Když teď uviděl Ježíše, přiběhl a vrhl se před ním na zem. Ve chvíli, kdy Ježíš přikazoval démonovi, aby posedlého muže opustil, začal onen ubožák křičet:

„Co si mne všímáš, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nech mne na pokoji!“

9„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Ježíš. „Zástup, protože je nás v tomto těle mnoho,“ zněla odpověď.

10A potom démoni žadonili, aby je neposílal nikam daleko.

11Na stráni nad pobřežím se právě páslo stádo vepřů. 12„Pošli nás do těch prasat,“ volali démoni.

13Ježíš svolil a nečistí duchové vjeli do zvířat. Vzápětí se to velké, asi dvoutisícové stádo splašilo a hnalo se po stráni dolů k jezeru, vběhlo do vody a utopilo se.

14Pasáci těch vepřů utekli do města a cestou všude rozhlašovali, co se stalo. Každý, kdo je uslyšel, spěchal se o tom přesvědčit na vlastní oči. 15A tak se kolem Ježíše shromáždilo mnoho lidí. Když viděli uzdraveného muže, jak sedí oblečený a chová se rozumně, polekali se. 16Ti, kteří byli svědky celé události, jim totiž vyprávěli, co se událo s mužem a kam se poděli vepři. 17A tak začali všichni Ježíše prosit, aby z jejich kraje raději odešel. 18Nastoupil tedy zase do člunu. Uzdravený muž ho prosil, aby mohl jít s ním. 19Ježíš však odmítl:

„Jdi domů ke své rodině a řekni všem známým, jaké dobrodiní ti Bůh prokázal a jak se nad tebou slitoval.“

20Ten člověk tedy v celém tom kraji zvaném Desítiměstí vyprávěl, jak velké dobrodiní mu prokázal Ježíš. A každý nad tím žasl.

Ježíš uzdravuje krvácející ženu a křísí děvče

21Když se Ježíš znovu vrátil na galilejský břeh, sešel se kolem něho zase obrovský zástup lidí.

22Přišel i představený místní synagogy Jairos, klekl před ním 23a úpěnlivě ho prosil:

„Moje dceruška umírá. Pojď a zachraň ji, aby žila.“

24Ježíš tedy šel s ním. Také zástup se vydal s nimi a tlačil se na Ježíše ze všech stran. 25V davu byla jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. 26Mnoho lékařů na ní zkoušelo své umění. Stálo ji to celé jmění, ale nebylo to nic platné, nemoc se stále zhoršovala. 27-28Až jednou se doslechla o Ježíšovi a jeho zázračné moci, a tak ho hledala s myšlenkou: „Když si jen sáhnu na jeho plášť, určitě se uzdravím.“ 29A opravdu! Jakmile se ho dotkla, krvácení přestalo a žena cítila, že je nadobro zdravá.

30Ježíš ovšem ihned poznal, že z něho vyšla uzdravující síla, otočil se a otázal se: „Kdo se to dotkl mého pláště?“

31Jeho učedníci se divili: „Všichni se na tebe tlačí a ty se ptáš, kdo se tě dotkl?“

32Ale Ježíš se rozhlížel, aby zjistil, kdo to byl. 33Žena, celá rozechvělá tím, co se s ní událo, padla mu k nohám a všechno mu pravdivě pověděla. 34On ji ujistil: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Můžeš klidně jít, protože nemoc tě už nebude trápit.“

35Když s ní ještě mluvil, dorazili poslové z Jairova domu se zprávou, že již je pozdě shánět pomoc. „Tvá dcera právě umřela, už Mistra neobtěžuj,“ oznamovali Jairovi. 36-37Jako by nic neslyšel, obrátil se Ježíš k Jairovi a řekl mu: „Jen se neboj a důvěřuj mi!“ Do Jairova domu s sebou vzal pouze Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Ostatní požádal, aby zůstali venku.

38-39Dům byl plný hlasitého pláče a nářku. „K čemu ten pláč a rozruch? Vždyť to děvče není mrtvé, jenom spí!“

40Vysmáli se mu. Vykázal všechny kromě rodičů a svých tří učedníků. Vešli do místnosti, kde dívka ležela. 41Vzal ji za ruku a řekl: „Děvčátko, přikazuji ti, vstaň!“ 42Dvanáctiletá dívka vstala a chodila.

Přítomní oněměli úžasem. 43Ježíš jim důrazně nařídil, aby nikomu nevypravovali, co se stalo. „Dejte jí najíst,“ připomněl rodičům.

Ang Pulong Sa Dios

Marcos 5:1-43

Giayo ni Jesus ang Tawo nga Gigamhan sa Daotang Espiritu

(Mat. 8:28-34; Luc. 8:26-39)

1Human niadto nakaabot sila sa tabok sa Linaw sa Galilea, sa dapit sa mga Gerasenhon,5:1 Gerasenhon: Sa uban nga mga kopya sa Griego, Gadarenhon o, Gergesenhon. 2Sa dihang nakakanaog na si Jesus sa sakayan, gisugat siya sa usa ka tawo nga migawas gikan sa langub nga lubnganan. Kini nga tawo gigamhan sa daotang espiritu 3ug didto na nagapuyo sa mga langub nga lubnganan. Wala gayoy tawo nga makagapos kaniya, bisan makakadena kaniya. 4Daghan na nga higayon nga gikadenahan ang iyang mga tiil ug mga kamot, apan gipamugto lang niya kini. Wala gayoy makapugong kaniya. 5Adlaw ug gabii, didto sa mga langub nga lubnganan o kaha sa mga bukid, nagsige siya ug singgit ug gisamad-samaran niyag bato ang iyang lawas.

6Sa pagkakita niya kang Jesus didto sa layo, midagan siya ngadto kaniya ug miluhod. 7-8Miingon si Jesus sa daotang espiritu nga nagpuyo niadtong tawo, “Ikaw nga daotang espiritu, gawas gikan niining tawo!” Misinggit ang tawo, “Jesus, Anak sa Dios nga labaw sa tanan, unsay imong labot kanako? Nagapakilooy ako kanimo sa ngalan sa Dios nga dili mo ako silotan.” 9Gipangutana dayon siya ni Jesus, “Unsay imong ngalan?” Mitubag siya, “Ang akong ngalan si Panon tungod kay daghan kami.” 10Ug nagsige siyag pakilooy kang Jesus nga dili lang sila papahawaon niadtong dapita.

11Duol didto, naay daghang mga baboy nga nangungad sa bakilid. 12Nagpakilooy kang Jesus ang mga daotang espiritu nga tugotan sila nga mosulod niadtong mga baboy. 13Busa gitugotan niya sila. Ug migawas ang mga daotang espiritu gikan niadtong tawo ug misulod sa mga baboy. Unya ang tanang mga baboy didto nga mga duha ka libo mihaguros sa pagpanagan padulhog sa bakilid diretso sa linaw ug nangalumos.

14Nanagan ang mga nagaatiman sa mga baboy ug gisulti nila ang nahitabo ngadto sa mga tawo sa lungsod ug sa kaumahan. Busa miadto ang mga tawo kang Jesus aron tan-awon kon unsa ang nahitabo. 15Pag-abot nila didto nakita nila kadtong tawo nga kaniadto gigamhan sa mga daotang espiritu. Nagalingkod siya nga may bisti na ug maayo na ang pangisip. Busa nangahadlok sila. 16Ang mga nakakita misulti sa mga tawo kon unsa ang nahitabo sa tawo nga gigamhan kaniadto sa mga daotang espiritu ug ang nahitabo sa mga baboy. 17Tungod niadtong hitaboa nagpakilooy sila kang Jesus nga mobiya sa ilang lugar. 18Sa dihang mosakay na si Jesus sa sakayan, kadtong tawo nga kaniadto gigamhan sa mga daotang espiritu nagpakilooy kaniya nga kon mahimo paubanon siya. 19Apan wala mosugot si Jesus, giingnan hinuon niya kini, “Pauli sa imong pamilya ug sultihi sila kon unsa ang gihimo sa Ginoo ug unsa siya kamaluloy-on diha kanimo.”

20Busa milakaw kadtong tawo ug miadto siya sa probinsya sa Decapolis, ug didto gisulti niya ang gihimo ni Jesus kaniya. Natingala gayod ang tanan nga nakadungog kaniya.

Ang Bata ni Jairus ug ang Babaye nga Mihikap sa Bisti ni Jesus

(Mat. 9:18-26; Luc. 8:40-56)

21Pagtabok na usab ni Jesus sa pikas sa linaw, daghang mga tawo ang nagtigom didto kaniya. 22-23Miabot usab didto si Jairus nga usa sa mga pangulo sa sinagoga sa mga Judio. Sa pagkakita niya kang Jesus miluhod siya kaniya ug nagpakilooy, “Ang akong anak nga dalagita himalatyon na. Kon mahimo adtoi siya didto sa balay ug ipandong ang imong kamot kaniya aron mamaayo siya ug mabuhi!” 24Busa miuban si Jesus kaniya. Daghan kaayong mga tawo ang misunod kang Jesus ug nagdasok sila ngadto kaniya. 25May babaye didto nga nagtali-dugo sulod na sa dose ka tuig. 26Dako na kaayo ang iyang nagasto sa pagpatambal sa nagkalain-lain nga mga mananambal. Nagasto na niya ang tanan niyang pilak ug kabtangan, apan wala gayod siya mamaayo. Misamot hinuon ang iyang sakit. 27Nadungog niya ang balita mahitungod kang Jesus, busa miliot siya sa daghang tawo aron makaduol sa luyo ni Jesus. 28Miingon siya sa iyang kaugalingon, “Kon mahikap ko lang bisan ang iyang bisti, mamaayo gayod ako.” 29Busa gihikap niya ang bisti ni Jesus ug diha-diha miundang ang iyang pagdugo, ug nabati niya nga naayo na siya sa iyang sakit. 30Nabati ni Jesus nga may gahom nga migawas gikan kaniya, busa milingi dayon siya ug miingon, “Kinsa ang mihikap sa akong bisti?” 31Mitubag ang iyang mga tinun-an, “Kadaghan sa mga tawo nga nagdasok diha kanimo, nganong mangutana ka pa man kon kinsa ang mihikap kanimo?” 32Apan naglingi-lingi pa gayod siya kon kinsa ang mihikap kaniya. 33Tungod kay nasayran sa babaye kon unsa ang nahitabo kaniya, miduol siya kang Jesus nga nagkurog sa kahadlok. Miluhod siya ug misulti sa tinuod. 34Unya miingon si Jesus kaniya, “Anak ko, naluwas ka tungod sa imong pagtuo. Busa pauli ug ayaw na ug kaguol sa imong sakit kay naayo ka na.”

35Samtang nakigsulti pa siya sa babaye may nangabot nga pipila ka mga tawo gikan sa balay ni Jairus. Miingon sila kang Jairus, “Patay na ang imong anak. Ayaw na samoka ang magtutudlo.” 36Apan wala magtagad si Jesus sa ilang giingon. Miingon siya kang Jairus, “Ayaw kahadlok. Tuo lang.” 37Busa mipadayon sila. Apan wala siyay gipauban gawas kang Pedro ug ang magsoon nga si Santiago ug si Juan. 38Sa pag-abot nila didto sa balay ni Jairus nakita ni Jesus nga nagkaguliyang ang mga tawo. Ug may nanghilak ug nagminatay. 39Misulod sila sa balay ug miingon siya sa mga tawo, “Nganong nagkaguliyang ug nanghilak man kamo? Wala mamatay ang bata, kondili natulog lang siya.” 40Gikataw-an nila si Jesus. Busa gipagawas niya ang tanang mga tawo ug gipasulod niya sa kuwarto sa bata ang amahan ug inahan niini, ug ang tulo nga iyang kauban. 41Unya iyang gikuptan ang kamot sa bata ug miingon, “Talitha, koum,” nga ang buot ipasabot, “Inday, bangon!” 42Ug diha-diha mibangon ang dalagita ug naglakaw-lakaw. (Ang maong dalagita nagapanuigon ug dose ka tuig). Hilabihan gayod ang ilang katingala sa nahitabo. 43Apan gipahimangnoan niya sila nga dili gayod mosulti kang bisan kinsa. Ug giingnan niya sila nga hatagan ug pagkaon ang bata.