Matouš 12:1-21

Učedníci vymílají v sobotu obilí

Jednou v sobotu, sváteční den židů, procházel Ježíš se svými učedníky obilným polem. Učedníci měli hlad, trhali klasy a jedli zrní. Farizejové to viděli a žalovali Ježíšovi: „Podívej se, tvoji žáci dělají, co je v sobotu zakázáno!“

Ježíš na to: „Cožpak jste nečetli, co učinil král David, když on a jeho družina byli hladoví? Jak vešli do chrámu a jedli posvátné chleby, které směli jíst jen kněží? Nebo jste nečetli v Mojžíšově zákoně, že kněží v chrámu pracují v sobotu? Porušují sobotní klid, a přesto jsou bez hříchu. Ale říkám vám, že je tu někdo, kdo je víc než chrám. Kdybyste rozuměli biblickému slovu ‚Nejde mi o oběti, ale chci, abyste byli milosrdní!‘ pak byste nikoho neodsuzovali neprávem. Kristus je pánem i nad sobotou.“

Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou

Odtud šel do synagogy. Tam byl člověk s ochrnutou rukou. Farizejové hledali nějakou záminku, aby mohli Ježíše obžalovat, a proto se ho otázali: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ On jim na to řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovci a ta by spadla v sobotu do rokle, nepodnikli byste vše, abyste ji vytáhli? Oč cennější je člověk! Proto je správné dělat dobro i v sobotu.“ Obrátil se k postiženému a řekl mu: „Natáhni ruku!“ On to udělal a byla zdravá jako ta druhá. Farizejové odešli a radili se, jak by Ježíše zneškodnili.

Velké zástupy následují Ježíše

Ježíš to poznal a odešel odtud. Mnozí ho však následovali a on uzdravil všechny nemocné. Ale přikázal jim, aby o něm moc nemluvili. Tak se naplnilo Izajášovo proroctví:

„To je můj služebník,
    ten, pro kterého jsem se rozhodl,
můj milovaný, potěšení mé duše.
    Dám mu svého Ducha a bude soudit národy.
Nebude se přít, ani nikoho překřikovat,
    nebude dělat hluk na ulicích,
nalomené stéblo nedolomí,
    doutnající knot neuhasí,
dokud všechno nenapraví.
    Stane se nadějí všech národů.“

Read More of Matouš 12