Ježíš vysílá dvanáct učedníků
1Ježíš svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad všemi démony a nemocemi. 2Poslal je, aby uzdravovali a oznamovali, že Boží království je zde. 3Řekl jim: „Nic si s sebou na cestu neberte, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani náhradní šaty. 4Kde vám poskytnou přístřeší, tam nějakou dobu zůstaňte a odtamtud vycházejte ke svým úkolům. 5Jestliže vás někde nepřijmou, nevnucujte se, odejděte a setřeste před nimi i prach se svých opánků, abyste je tak varovali před Božím hněvem.“ 6Učedníci se vypravili na cestu a chodili od vesnice k vesnici. Všude kázali radostnou zvěst o spáse a uzdravovali.
Herodes zabíjí Jana Křtitele
7Všechno, co Ježíš kázal a činil, se doneslo až k vladaři Galileje Herodovi. Nevěděl dobře, co si o tom má myslet. Někteří tvrdili, že to Jan Křtitel, kterého dal Herodes popravit, vstal z mrtvých. 8Jiní se domnívali, že se znovu ukázal prorok Elijáš, další usuzovali, že vstal z mrtvých některý ze starých proroků. 9Herodes říkal: „Jana Křtitele jsem přece dal popravit, kdo je tedy ten muž, o kterém slyším tak zvláštní věci?“ Proto si velice přál Ježíše poznat.
Ježíš sytí pět tisíců
10Učedníci se vrátili k Ježíšovi a vypravovali mu o všem, co vykonali. Odebral se s nimi na odlehlé místo v okolí města Betsaidy. 11Jakmile se však lidé dozvěděli, kam šel, vypravili se za ním. Ježíš je neodmítl, ale znovu kázal o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali. 12Začalo se stmívat. Učedníci za ním přišli a říkali: „Propusť už lidi, ať se mohou rozejít do okolních vesnic a dvorců, aby si sehnali něco k jídlu a mohli tam přenocovat; tady v té pustině nic neseženou.“ 13-14Ježíš jim řekl: „Tak jim dejte najíst vy.“ Podivili se: „My? Vždyť máme jen pět chlebů a dvě ryby a jen mužů je tu asi pět tisíc. Ledaže bychom my sami šli a něco pro ně nakoupili.“ Ježíš nato řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“ 15Tak se stalo. 16Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a ty dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak lámal ty pokrmy a podával svým učedníkům, aby je předkládali lidem. 17Všichni se dosyta najedli. Nakonec učedníci ještě sesbírali dvanáct košů zbytků.
Petr vyznává, že Ježíš je Mesiáš
18Jednou se Ježíš odebral se svými učedníky na odlehlé místo k modlitbám. Otázal se jich: „Za koho mě vlastně lidé považují?“ 19Odpověděli mu: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Elijáše, anebo za některého z dávných proroků, který vstal z mrtvých.“ 20A tu jim Ježíš položil přímou otázku. „A za koho mě máte vy?“ Petr odpověděl: „Ty jsi ten Boží Syn, Mesiáš.“
Ježíš poprvé předpovídá svou smrt
21Ježíš svým učedníkům kladl na srdce, aby o tom zatím nehovořili. 22A dodal: „Syn člověka musí ještě mnoho vytrpět. Starší, přední kněží a učitelé zákona ho odsoudí, bude zabit, ale třetí den vstane z mrtvých.“ 23Všem pak řekl: „Kdo chceš jít za mnou, přestaň myslet na sebe, den za dnem nes svůj kříž a následuj mne. 24Kdo chce žít podle sebe, promarní svůj život, ale kdo mi svěří celý svůj život, zachrání ho pro věčnost. 25Co by z toho člověk měl, kdyby získal třeba celý svět, ale prohrál věčnost? 26Kdo se ke mně nezná a za má slova se stydí, za toho se budu jednou stydět i já, až znovu přijdu v plné slávě Boha Otce a v doprovodu andělů. 27Můžete se spolehnout, že někteří z vás nezemřou dříve, dokud neuvidí rozmach Božího království na zemi.“
Ježíš se proměňuje na hoře
28Asi za týden po této rozmluvě vystoupil Ježíš s Petrem, Jakubem a Janem na jednu horu, aby se tam modlil. 29Během modlitby se proměnil výraz Ježíšovy tváře a také jeho šat oslnivě zbělel. 30-31Pojednou se tam objevili dva muži nadzemského vzhledu – byl to Mojžíš a Elijáš. Hovořili s Ježíšem o událostech, které ho čekají v Jeruzalémě – o závěru jeho pozemského života a jeho odchodu k Otci. 32Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když procitli, uviděli Ježíše zářícího nebeským jasem a ty dva muže vedle něho. 33Když se pak proroci chtěli vzdálit, řekl Petr Ježíšovi: „Jak je nám tu dobře, Pane! Co kdybychom tu postavili tři přístřešky: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Elijášovi?“ Nevěděl dobře, co mluví. 34Ještě to ani nedořekl, když je zahalil oblak. To je naplnilo bázní. 35Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ 36Po tom všem zůstal na hoře Ježíš zase jen se svými učedníky. O tom, co zde učedníci prožili, zatím nikomu nevyprávěli.
Ježíš uzdravuje chlapce posedlého démonem
37Když příštího dne sestupovali z hory, vyšel jim naproti velký zástup lidí. 38Z davu začal na Ježíše volat jeden muž: „Pane, prosím tě, ujmi se mého syna. Mám jen jeho. 39Zmocňuje se ho démon, můj syn pak křičí, u úst má pěnu a je celý zkroucený. Ten záchvat trvá dlouho a nesnadno ho přechází, strašně ho to týrá. 40Prosil jsem tvoje učedníky, aby mi syna uzdravili, ale nepodařilo se jim to.“ 41Ježíš na to řekl: „Vy ale napínáte moji trpělivost. Jak dlouho vám to bude ještě trvat než uvěříte? Přiveď sem svého syna!“ 42Než však k němu chlapec došel, padl k zemi v novém záchvatu. Ježíš démona vyhnal, chlapce uzdravil a předal ho otci. 43Všichni byli tím jasným projevem Boží moci ohromeni.
Ježíš podruhé předpovídá svou smrt
Lidé se ještě obdivovali Ježíšovu skutku, ale on se obrátil na své učedníky: 44„Teď mne obdivují, ale uvidíte, co se mnou jednou provedou.“ 45To ovšem učedníci tenkrát nechápali, ale neodvážili se ho zeptat.
Učedníci se přou, kdo z nich je větší
46Jednou se učedníci začali dohadovat, kdo z nich je nejvýznamnější. 47Ježíš to postřehl, postavil před ně dítě a 48řekl: „Podle toho, jak se chováte k nejmenším, se dá usoudit, jaký vztah máte ke mně, a tak ukazujete svůj postoj k Bohu, který mne poslal. Ten nejpokornější mezi vámi je v Božích očích největší.“
Učedníci brání jiným mluvit v Ježíšově jménu
49Ještě se ozval Jan: „Pane, viděli jsme člověka, který ve tvém jménu vyháněl démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože s námi nechodí.“ 50Ježíš odpověděl: „Jen ho nechte, kdo není proti nám, je s námi.“
Ježíš učí o ceně následování
51Přiblížil se čas, kdy měl Ježíš zemřít, a tak nastoupit cestu vzhůru k Bohu. Uvědomil si, že proto musí do Jeruzaléma. 52Na cestě přes samařské území poslal napřed učedníky, aby vyjednali nocleh v jedné vesnici. 53Tamní obyvatelé však Židy a Jeruzalém nenáviděli a nepřijali tedy Ježíše. 54Jakuba a Jana to rozhněvalo a řekli: „Pane, nemáme na ně svolat oheň z nebe, jako to kdysi udělal Elijáš? Ať ta vesnice shoří!“ 55Ježíš to rozhodně odmítl: „Jak vás může něco takového napadnout? Jako byste ani nebyli moji učedníci. 56Syn člověka přece nepřišel lidské životy mařit, ale zachraňovat.“ Šli tedy do jiné vesnice. 57Cestou mu řekl jeden muž: „Pane, jsem připraven tě kamkoliv následovat.“ 58Ježíš ho však upozornil: „Lišky mají své nory, ptáci hnízda, ale já často nevím, kam se večer uložím.“ 59Jiného muže vyzval: „Pojď se mnou!“ Ale on váhal a vymlouval se: „Dovol mi nejprve pochovat mého otce.“ 60Ježíš řekl: „Poslední službu mrtvým může vykonat kdokoliv, ale ty neotálej a kaž o Božím království, o záchraně člověka pro věčnost.“ 61A ještě jiný řekl Ježíši: „Chci jít s tebou, ale dovol, abych se nejprve doma pořádně rozloučil.“ 62Ježíš mu řekl: „Chce-li oráč vyorat rovnou brázdu, nemůže se ohlížet nazpátek. Kdo není ochoten jít hned, není způsobilý pro Boží království.“
Jesus sends out the Twelve
1When Jesus had called the Twelve together, he gave them power and authority to drive out all demons and to cure diseases, 2and he sent them out to proclaim the kingdom of God and to heal those who were ill. 3He told them: ‘Take nothing for the journey – no staff, no bag, no bread, no money, no extra shirt. 4Whatever house you enter, stay there until you leave that town. 5If people do not welcome you, leave their town and shake the dust off your feet as a testimony against them.’ 6So they set out and went from village to village, proclaiming the good news and healing people everywhere.
7Now Herod the tetrarch heard about all that was going on. And he was perplexed because some were saying that John had been raised from the dead, 8others that Elijah had appeared, and still others that one of the prophets of long ago had come back to life. 9But Herod said, ‘I beheaded John. Who, then, is this I hear such things about?’ And he tried to see him.
Jesus feeds the five thousand
10When the apostles returned, they reported to Jesus what they had done. Then he took them with him and they withdrew by themselves to a town called Bethsaida, 11but the crowds learned about it and followed him. He welcomed them and spoke to them about the kingdom of God, and healed those who needed healing.
12Late in the afternoon the Twelve came to him and said, ‘Send the crowd away so they can go to the surrounding villages and countryside and find food and lodging, because we are in a remote place here.’
13He replied, ‘You give them something to eat.’
They answered, ‘We have only five loaves of bread and two fish – unless we go and buy food for all this crowd.’ 14(About five thousand men were there.)
But he said to his disciples, ‘Make them sit down in groups of about fifty each.’ 15The disciples did so, and everyone sat down. 16Taking the five loaves and the two fish and looking up to heaven, he gave thanks and broke them. Then he gave them to the disciples to distribute to the people. 17They all ate and were satisfied, and the disciples picked up twelve basketfuls of broken pieces that were left over.
Peter declares that Jesus is the Messiah
18Once when Jesus was praying in private and his disciples were with him, he asked them, ‘Who do the crowds say I am?’
19They replied, ‘Some say John the Baptist; others say Elijah; and still others, that one of the prophets of long ago has come back to life.’
20‘But what about you?’ he asked. ‘Who do you say I am?’
Peter answered, ‘God’s Messiah.’
Jesus predicts his death
21Jesus strictly warned them not to tell this to anyone. 22And he said, ‘The Son of Man must suffer many things and be rejected by the elders, the chief priests and the teachers of the law, and he must be killed and on the third day be raised to life.’
23Then he said to them all: ‘Whoever wants to be my disciple must deny themselves and take up their cross daily and follow me. 24For whoever wants to save their life will lose it, but whoever loses their life for me will save it. 25What good is it for someone to gain the whole world, and yet lose or forfeit their very self? 26Whoever is ashamed of me and my words, the Son of Man will be ashamed of them when he comes in his glory and in the glory of the Father and of the holy angels.
27‘Truly I tell you, some who are standing here will not taste death before they see the kingdom of God.’
The transfiguration
28About eight days after Jesus said this, he took Peter, John and James with him and went up onto a mountain to pray. 29As he was praying, the appearance of his face changed, and his clothes became as bright as a flash of lightning. 30Two men, Moses and Elijah, appeared in glorious splendour, talking with Jesus. 31They spoke about his departure,9:31 Greek exodos which he was about to bring to fulfilment at Jerusalem. 32Peter and his companions were very sleepy, but when they became fully awake, they saw his glory and the two men standing with him. 33As the men were leaving Jesus, Peter said to him, ‘Master, it is good for us to be here. Let us put up three shelters – one for you, one for Moses and one for Elijah.’ (He did not know what he was saying.)
34While he was speaking, a cloud appeared and covered them, and they were afraid as they entered the cloud. 35A voice came from the cloud, saying, ‘This is my Son, whom I have chosen; listen to him.’ 36When the voice had spoken, they found that Jesus was alone. The disciples kept this to themselves and did not tell anyone at that time what they had seen.
Jesus heals a demon-possessed boy
37The next day, when they came down from the mountain, a large crowd met him. 38A man in the crowd called out, ‘Teacher, I beg you to look at my son, for he is my only child. 39A spirit seizes him and he suddenly screams; it throws him into convulsions so that he foams at the mouth. It scarcely ever leaves him and is destroying him. 40I begged your disciples to drive it out, but they could not.’
41‘You unbelieving and perverse generation,’ Jesus replied, ‘how long shall I stay with you and put up with you? Bring your son here.’
42Even while the boy was coming, the demon threw him to the ground in a convulsion. But Jesus rebuked the impure spirit, healed the boy and gave him back to his father. 43And they were all amazed at the greatness of God.
Jesus predicts his death a second time
While everyone was marvelling at all that Jesus did, he said to his disciples, 44‘Listen carefully to what I am about to tell you: the Son of Man is going to be delivered into the hands of men.’ 45But they did not understand what this meant. It was hidden from them, so that they did not grasp it, and they were afraid to ask him about it.
46An argument started among the disciples as to which of them would be the greatest. 47Jesus, knowing their thoughts, took a little child and made him stand beside him. 48Then he said to them, ‘Whoever welcomes this little child in my name welcomes me; and whoever welcomes me welcomes the one who sent me. For it is the one who is least among you all who is the greatest.’
49‘Master,’ said John, ‘we saw someone driving out demons in your name and we tried to stop him, because he is not one of us.’
50‘Do not stop him,’ Jesus said, ‘for whoever is not against you is for you.’
Samaritan opposition
51As the time approached for him to be taken up to heaven, Jesus resolutely set out for Jerusalem. 52And he sent messengers on ahead, who went into a Samaritan village to get things ready for him; 53but the people there did not welcome him, because he was heading for Jerusalem. 54When the disciples James and John saw this, they asked, ‘Lord, do you want us to call fire down from heaven to destroy them9:54 Some manuscripts them, just as Elijah did?’ 55But Jesus turned and rebuked them. 56Then he and his disciples went to another village.
The cost of following Jesus
57As they were walking along the road, a man said to him, ‘I will follow you wherever you go.’
58Jesus replied, ‘Foxes have dens and birds have nests, but the Son of Man has nowhere to lay his head.’
59He said to another man, ‘Follow me.’
But he replied, ‘Lord, first let me go and bury my father.’
60Jesus said to him, ‘Let the dead bury their own dead, but you go and proclaim the kingdom of God.’
61Still another said, ‘I will follow you, Lord; but first let me go back and say goodbye to my family.’
62Jesus replied, ‘No-one who puts a hand to the plough and looks back is fit for service in the kingdom of God.’
