Pavlovo učení o darech proroctví a jazyků
1Ať je tedy u vás láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost tlumočit Boží slovo. 2Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice k Bohu, ale lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí. 3Jestliže však někdo promluví prorocky, posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují je a podněcují. 4Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto srozumitelné poselství buduje křesťanské společenství. 5Ne že bych vám nepřál, abyste třeba všichni mluvili cizími jazyky, ale přednost dávám tomu, abyste Boží slovo přinášeli srozumitelně. Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu může každý rozumět. 6Řekněte sami: k čemu by vám bylo, kdybych mluvil jazyky pro vás nesrozumitelnými a nevyložil současně, v čem je poučení, co má smysl vzdělávací a co prorocký?
7Podívejte se na hudební nástroj – třeba harfu nebo varhany. Kdyby se rozezvučely všemi tóny najednou, kdo by v tom poznal nějakou melodii? 8Anebo polnice: když zatroubí nezřetelně, kdo rozezná signál k boji? 9Stejně tak vaše řeč: není-li srozumitelná, nikomu nic nedá. Mluvíte do větru.
10Na světě se mluví stovkami různých jazyků a kdo je zná, krásně se jimi dorozumí. 11Když ale na mne mluví někdo slovy, jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci. 12Vím, že usilujete o duchovní obdarování. Snažte se tedy vyniknout hlavně v tom, co pomáhá budovat církev.
13Proto radím tomu, kdo mluví neznámým jazykem: modli se, abys uměl vyložit, co říkáš. 14Když totiž někdo hovoří takovým jazykem, modlí se sice jeho duch, ale bez účasti rozumu. 15Co s tím? I já se chci modlit vroucně, ale tak, abych se zároveň modlil rozumem. A když zpívám k Boží oslavě, chci ho chválit i svým rozumem. 16-17Jak by mohl obyčejný posluchač připojit svůj souhlas k modlitbě, kdyby nerozuměl jejím slovům? I kdyby byla sebeupřímnější, nic z ní nemá. 18Jsem vděčný Bohu, že mne tímto darem obdaroval víc, než kohokoliv z vás. 19Přesto ve shromáždění povím raději pět srozumitelných vět než tisíce slov nesrozumitelných.
20Bratři, nebuďte dětinští. Zlo ať je vám cizí jako nemluvňatům, ale jinak myslete jako dospělí lidé. 21Ve starozákonním proroctví říká Bůh:
„Pošlu k nim cizince,
aby k nim promluvili cizím jazykem,
ale ani těm nebudou naslouchat.“
22Ten nesrozumitelný jazyk tedy sotva někoho přivede k víře; a kdo již křesťanem je, potřebuje taky slyšet spíš jasné Boží pravdy. 23Představte si, že se sejdete, každý z vás bude mluvit jiným jazykem a teď mezi vás přijde nezasvěcený nebo nevěřící člověk. Neřekne si, že vám nejspíš přeskočilo? 24Když ale všichni budete tlumočit Boží pravdu jasnou řečí, pak to, co nahodilý host uslyší, zasáhne jeho svědomí. 25Bude usvědčován a jeho nejtajnější myšlenky budou odkrývány, takže padne na kolena a vyzná: Mezi vámi je určitě Bůh!
Řád a kázeň ve shromáždění jsou znakem věřících v Krista
26Jaký závěr z toho udělat? Když se sejdete, jeden poslouží zpěvem, jiný poučením, další poselstvím od Boha a další zase jeho výkladem. Pro všechny tu platí jediné pravidlo: aby to, co dělají, bylo k prospěchu celé obci věřících.
27Pokud jde o mluvení cizím jazykem, ať tedy mluví nejvýše dva nebo tři, ale pěkně jeden po druhém a zároveň ať to někdo překládá. 28Když se nenajde nikdo, kdo by byl schopen to učinit, ať toho mluvící raději nechá nebo mluví s Bohem potichu, sám pro sebe.
29Také ti, kterým se dostálo zvláštního Božího poselství, ať hovoří jen dva nebo tři, ostatní ať o něm uvažují. 30-31Jestliže Bůh odhalí něco dalšímu z přítomných, zatímco předchozí ještě mluví, má mu být postoupeno slovo. Tak se dostane na všechny, kdo mají co říci pro pomoc a povzbuzení ostatním. 32Pamatujte, že kdo mluví z Božího pověření, umí se také odmlčet a čekat, až na něj zase přijde řada. 33Bůh si nelibuje ve zmatku a hluku, ale v řádu a pokoji.
34Zatím jsem se nikde nesetkal s tím, aby ženy zasahovaly do průběhu křesťanských shromáždění. Ať to tedy nedělají ani u vás. 35Pro ně je vhodnější přijímat usnesení mužů než s nimi diskutovat; konečně jim to ukládá i zákon. 36Jestli se jim něco nezdá, ať si to nechají doma vyložit od manžela a nedohadují se na veřejnosti. Někomu se to jistě nebude líbit, ale nemyslete si, že právě vy v Korintu rozumíte všemu nejlíp. Nejste první ani jediní, kdo přijali Krista za svého pána. 37A jestli někdo tam u vás tvrdí, že má zvláštní nadání slyšet Boží hlas a jiné schopnosti z Božího Ducha, měl by tím spíš pochopit, že to, co vám říkám, pochází od Boha. 38Kdo to odmítá uznat, ten sám nemá nárok na uznání.
39Tak tedy, milí bratři, proste Boha o to, abyste mohli hlásat jeho pravdy. Nebraňte mluvit cizími jazyky, 40ale všechno ať má svůj pořádek a kázeň.
Језици и пророштво
1Тежите за љубављу, покажите ревност за духовне дарове, а посебно да пророкујете. 2Наиме, ко говори другим језиком, не говори људима, већ Богу, јер га нико не разуме, пошто он говори тајне. 3А ко пророкује, говори људима на изградњу, охрабрење и утеху. 4Ко говори другим језиком, изграђује само себе, а ко пророкује, изграђује цркву. 5Хтео бих да сви говорите другим језицима, али још више да пророкујете, јер је онај који пророкује кориснији од онога што говори другим језицима, осим ако их тумачи, да би црква могла да се изграђује.
6Ако вам ја, браћо, дођем и говорим другим језицима, какву ћете корист имати од тога, ако вам уз то не саопштим било откривење или знање, било пророштво или поуку? 7Ако неживи инструменти који дају звук, свирала или харфа, не праве разлику у тоновима, ко ће знати шта се свира? 8Или ако труба испусти нејасан звук, ко ће се спремити за бој? 9Исто тако, ако говорите другим језиком који није разумљив, ко ће знати шта је изречено? Говорићете у ветар. 10Заиста, на свету има толико језика, и сваки од њих има значење. 11Према томе, ако не знам шта језик значи, бићу странац ономе који говори, а и он ће мени бити странац. 12Исто тако и ви, пошто већ показујете ревност за духовне дарове, настојте да обилујете у оним даровима који изграђују цркву.
13Зато онај који говори другим језиком, нека се моли да може да га протумачи. 14Наиме, ако се ја молим другим језиком, мој дух се моли, али мој ум остаје без користи. 15Шта, дакле, да чиним? Молићу се духом, али молићу се и умом, певаћу хвалоспеве духом, али певаћу хвалоспеве и умом. 16Јер ако ти благосиљаш Бога Духом, како ће неупућени рећи „амин“ на твоје захваљивање, кад не зна шта говориш? 17Додуше, ти лепо захваљујеш Богу, али се други не изграђује.
18Захвалан сам Богу што говорим другим језицима више од свих вас. 19Ипак, у цркви ћу радије рећи пет разумљивих речи да се сви поуче, него десет хиљада речи другим језиком.
20Браћо, не размишљајте детињасто, али будите као мала деца која нису вична злу. У мислима, пак, будите зрели. 21У Закону је написано:
„Преко оних који говоре другим језицима,
и усана туђинаца,
говорићу овоме народу,
али ме ни онда неће послушати – говори Господ.“
22Тако други језици нису знак за вернике, него за невернике. Међутим, пророштво је за вернике, а не за невернике. 23Ако се, дакле, сва црква окупи, па сви почну да говоре другим језицима, а притом уђу неупућени или неверни, неће ли рећи да сте луди? 24Али, ако неупућени или неверник наиђе, а сви пророкују, све га кори, све га осуђује, 25тада се обелодањују тајне његовог срца. Тако ће пасти ничице и поклонити се Богу, па ће исповедити да је Бог заиста у вама.
Ред у цркви
26Шта, дакле, да чинимо, браћо? Кад се окупљате, свако има нешто: неко псалам, неко поуку, неко откривење, неко други језик, неко дар тумачења тог другог језика. Нека све буде на изградњу. 27Ако неко говори другим језиком, нека говоре двојица, највише тројица, и то редом, а један нека тумачи. 28Уколико нема тумача, нека ћути у цркви, па нека говори сам себи и Богу.
29Што се тиче пророка, нека говоре двојица или тројица, а остали нека просуђују. 30Ако се другом који ту седи нешто открије, први нека ћути. 31Сви, наиме, можете да пророкујете, један по један, да се сви поуче и охрабре. 32Пророчки духови покоравају се пророцима. 33Јер Бог није Бог нереда, него мира.
Као што је у свим црквама, 34жене треба да ћуте у цркви. Њима није дозвољено да говоре; оне треба да се покоравају, као што Закон налаже. 35А ако желе да науче нешто, нека кући питају своје мужеве, јер не приличи жени да говори у цркви.
36Или да није Божија реч од вас потекла? Или сте ви једини до којих је она дошла? 37Ако неко мисли да је пророк, или духован, треба да схвати да је ово што вам пишем заповест од Господа. 38Ко ово не схвата, остаје у незнању.
39Стога, браћо, покажите ревност за пророковање, и не браните да се говори другим језицима. 40Нека све буде прикладно и уредно.
