V čase i na věčnosti nic nepřevýší lásku
1Kdybych ovládal všechny řeči světa
a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl,
ale neměl v sobě lásku,
jsou má slova jen prázdnými zvuky
jako dunění zvonu nebo řinčení plechu.
2A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh
a že znám veškerá tajemství,
a kdybych měl tak velikou víru,
že bych dokázal přenášet hory
– jestliže nemám lásku, nejsem nic.
3A kdybych rozdal všechen svůj majetek
a nechal se třeba i upálit,
a přitom bych to dělal bez lásky,
není to k ničemu.
4Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist.
Není chlubivá a domýšlivá,
5nejedná nečestně,
nehledá svůj prospěch,
nerozčiluje se pro nepochopení
ani nevzpomíná na křivdy,
6není škodolibá, ale má zálibu v pravdě.
Se vším se dokáže vyrovnat;
7její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné.
8Láska nemá konce.
Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne;
9vždyť všechno naše poznání je kusé
a všechna vnuknutí omezená;
10až jejich místo zaujme úplnost a dokonalost,
všechno kusé a omezené bude překonáno.
11Dokud jsem byl dítě,
byl dětský můj rozhled i způsob myšlení.
Z dětských bot jsem však vyrostl
a spolu s nimi jsem odložil i dětské představy.
12V tomto životě můžeme vidět jenom cosi
jako zamžený obraz v zrcadle,
ale pak staneme Bohu tváří v tvář.
Zatím ho známe jen z nepatrné části;
pak ho budeme znát tak úplně,
jak on už nyní zná nás.
13Tři věci jsou silnější než smrt:
víra, naděje a láska.
A největší z nich je láska.
Химна љубави
1Ако говорим људским и анђеоским језицима, а немам љубави, онда сам као метал што одјекује и чинеле што звече. 2И ако имам и дар пророштва, и да знам све тајне и сва знања, и поврх тога да имам сву веру планине да премештам, а љубави да немам – ништа сам. 3Па да и разделим све што имам, да и тело своје предам, да бих се хвалио, а љубави немам – ништа ми не користи.
4Љубав је стрпљива, љубазна, не завиди, не хвали се, није охола, 5не понаша се непристојно, не тражи своје, не жести се, не памти зло, 6не радује се неправди, а радује се истини, 7све подноси, никада не престаје да верује, свему се нада, све издржава; 8љубав никад не престаје. Пророштва ће се угасити, језици ће престати, знање ће се окончати. 9Јер непотпуно знамо и непотпуно пророкујемо. 10А кад дође оно потпуно, окончаће се оно непотпуно. 11Кад сам био дете, говорио сам као дете, мислио сам и размишљао као дете. А кад сам одрастао, завршио сам са детињством. 12Сада видимо нејасно, као у огледалу13,12 Огледала у древна времена се нису правила од истог материјала као данас, већ од фино обрађеног и изглачаног метала. Одраз који је такво огледало давало није био јасан као у модерним огледалима., а онда ћемо видети лицем у лице. Сада знам непотпуно, а онда ћу знати потпуно, као што сам и сам себи познат.
13А сада остаје ово троје: вера, нада и љубав; а највећа од њих је љубав.
