1Bratři, denně prosím Boha za Izraelce, aby si uvědomili svůj omyl. 2Musí se jim přiznat, že o Boží přízeň horlivě usilují, ale mají klapky na očích. 3Nepochopili ospravedlnění v tom způsobu, jak je nabízí Bůh, a proto je odmítají a chtějí si je vydobýt sami. 4Zákon je měl přece přivést ke Kristu, který je vrcholem a dává bezúhonnost tomu, kdo věří.
5Mojžíš řekl, že člověk získá život plněním zákona; říkejme tomu ospravedlnění cestou zákona. 6Ospravedlnění cestou víry je však něco jiného. Klíč k životu není třeba hledat v nadpozemských výšinách, 7ani pracně dobývat z hlubin země. Vše potřebné již za nás udělal Kristus. 8Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme.
Kristus – kámen urážky pro mnohé
9Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn. 10Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti. 11Bible přece říká: Kdo mu uvěří, nebude zklamán. 12A v tom není rozdíl mezi židem a jinověrcem. Všichni mají jednoho a téhož Pána a ten je stejně štědrý ke všem, kdo se k němu obracejí. 13Je přece psáno, že každý, kdo ho bude vzývat, bude zachráněn. Každý! 14Vzývat ho může ovšem jen ten, kdo v něj uvěřil: uvěřil jen ten, kdo o něm slyšel; slyší jen tehdy, když bude někdo mluvit; 15a mluvit o něm – k tomu právě Bůh posílá nás. Vždyť víte, co je psáno v Písmu: „Vždy vítán je, kdo dobrou zprávu nese!“ 16Skutečnost je ovšem taková, že ne všichni tu zprávu uvítali. Vždyť už Izajáš si stěžuje: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“ 17Věříme-li my, je to proto, že jsme Kristovo poselství přijali.
18Pokládám však otázku: Což snad Izraelci neslyšeli stejné poselství? Jistě slyšeli.
19Nepochopili je snad? ptám se dál. Už Mojžíš říkal:
„Budete jednou žárlit na ty, kterými pohrdáte,
a hněvat se na ně, národe nechápavý!“
20A Izajášovými ústy říká Bůh:
„Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali,
a poznat jsem se dal těm, kdo se o mne nestarali.“
21O Izraelcích však mluví jako o lidu neposlušném a vzpurném.
1Браћо, жеља мога срца и молитва Богу за њих је да се они спасу. 2Ја, наиме, могу да им посведочим да имају ревности за Бога, али без правог разумевања. 3Али пошто нису познавали Божију праведност, желели су да успоставе своју сопствену, те се нису потчинили Божијој праведности. 4Јер, Христ је довршетак Закона, да свако ко верује у њега дође до праведности пред Богом. 5Јер, Мојсије пише о праведности која се темељи на Закону: „Ко их врши, по њима ће стећи живот.“ 6А праведност која се темељи на вери каже: „Немој рећи у своме срцу: ’Ко ће се попети на небо?’“ (то јест, да спусти Христа) 7„или: ’Ко ће сићи у бездан?’“ (то јест, да доведе Христа из мртвих). 8Оно што каже је ово: „Реч је близу тебе, у твојим устима и у твоме срцу“ – то јест, порука вере коју проповедамо. 9Јер, ако исповедиш да је Исус Господ и верујеш у своме срцу да га је Бог подигао из мртвих, бићеш спасен. 10Наиме, веровање срцем доноси праведност пред Богом, а исповедање усана спасење. 11Зато Писмо говори: „Ко год у њега поверује, неће се постидети.“
12Јер, нема разлике између Јеврејина и Грка, будући да је исти Господ над свима; он богато благосиља оне који га призивају. 13Наиме: „Свако ко зазове име Господње, биће спасен.“
14Али, како да призову онога у кога не верују? Како да верују у онога за кога нису чули? Како да чују без проповедника? 15А опет, како да весници проповедају ако нису послани? Јер, овако је написано:
„Како ли су дивне ноге оних
који доносе добре вести.“
16Ипак, нису сви послушали Радосну вест. Наиме, Исаија каже: „Господе, ко је поверовао нашој поруци?“ 17Дакле, вера долази преко поруке, а порука посредством Христове речи.
18Али, ја питам: зар нису чули? Наравно да су чули! Јер:
„Глас је целом одјекнуо земљом,
речи су им до накрај света стигле.“
19А ја питам: зар Израиљ није разумео? Понајпре Мојсије каже:
„Ја ћу вас учинити љубоморним
народом који није народ,
раздражићу вас народом безумним.“
20Исаија храбро каже:
„Нашли су ме који ме нису тражили,
објавио сам се онима
који нису питали за мене.“
21А Израиљу вели:
„Руке своје пружао сам ваздан
према народу непослушном и недоказаном.“
