Isaías 51 – OL & YCB

O Livro

Isaías 51:1-23

A salvação eterna para Sião

1Ouçam-me, todos os que buscam a justiça, que procuram o Senhor! Considerem bem a pedreira donde foram extraídos, a rocha donde foram cortados! 2Sim, pensem nos vossos antecessores Abraão e Sara! Lamentam-se de serem pequenos e tão poucos, mas Abraão era apenas um só quando o chamei. Depois de o ter abençoado tornou-se numa grande nação. 3O Senhor tornará a abençoar Sião e a transformar os desertos em zonas florescentes! As vossas terras desoladas tornar-se-ão tão belas como o Éden, e a sua solidão, como o jardim do Senhor! Alegria e satisfação é o que ali haverá, assim como sentimentos de gratidão e som de hinos.

4Ouçam-me, meu povo! Ouçam-me, ó Israel! Eu estabelecerei a Lei e farei com que a justiça prevaleça e conduza os povos na luz. 5A minha justiça e a minha salvação estão quase a chegar. Com a força dos meus braços governarei os povos; as ilhas esperam confiadamente em mim e depositam a sua confiança na ação do meu braço forte. 6Reparem nos céus em cima! Atentem para a Terra em baixo! Pois os céus desaparecerão como fumo e a Terra envelhecerá como um fato usado. As gentes da Terra morrerão como moscas, mas a minha salvação durará, terá efetividade para sempre, e o meu governo de justiça nunca mais será abolido, não terá fim.

7Escutem-me, vocês que sabem diferenciar o que é justo do que é errado e que acarinham, nos vossos corações, a minha Lei. Não tenham receio da troça dos outros e das suas palavras caluniosas. 8Porque a traça os destruirá como faz com a roupa; o bicho os comerá como faz com a lã. A minha justiça, porém, permanecerá para sempre, assim como a minha salvação, através de todas as gerações.”

9Desperta, desperta! Levanta-te, ó braço forte do Senhor! Ergue-te como nos dias de antigamente em que liquidaste Raab51.9 Ver nota a 30.7., o dragão dos mares! 10Não és tu o mesmo hoje, o Deus poderoso que secou o mar, abrindo um caminho pelo meio dele para que passassem os teus redimidos? 11Estes, os que o Senhor resgatou, regressarão a Sião cantando e com uma alegria perpétua brilhando no rosto. Estarão cheios de júbilo e gozo. A tristeza e o abatimento desaparecerão.

12“Eu, eu mesmo, sou quem vos conforta e vos dá toda esta alegria! Por isso, que razão têm para temer simples homens mortais, que morrem naturalmente como a erva dos campos e que hão de desaparecer? 13Mesmo assim, não têm temor ao Senhor que vos fez! Esqueceram-no, a ele que distribuiu os astros pelo universo e fez a Terra! Ficarão vocês sob o constante temor da opressão dos homens, receando a sua ira? Mas onde está a fúria do opressor?

14Em breve, muito em breve, os escravos serão libertados! Masmorras, fome e morte, esse não é o vosso destino! 15Porque eu sou o Senhor, vosso Deus, o Senhor dos exércitos, que agito o mar para fazer rugir as suas ondas. 16Coloquei as minhas palavras na vossa boca; abriguei-vos seguramente sob a palma da minha mão. Fui eu quem fez o universo e quem moldou a Terra. Eu sou aquele que diz a Sião: ‘Tu és meu povo!’ ”

A ira do Senhor

17Acorda, acorda! Levanta-te, Jerusalém! Bebeste do copo da ira do Senhor. Bebeste até perderes os sentidos, sorvendo até às últimas gotas. 18Nenhum dos seus filhos ficou vivo para a ajudar ou para lhe dizer o que devia fazer. 19Estas duas coisas foi o que te calhou em sorte: desolação e destruição. Sim, a fome e a espada! E quem ficou para te consolar? Quem ficou para te dar conforto? 20Porque os teus filhos desmaiaram e caíram nas ruas sem amparo, como se fossem animais selvagens apanhados na rede duma armadilha. Foi o Senhor quem derramou a sua cólera e os castigou.

21Mas agora ouçam isto, vocês que foram afligidos, que estão cheios de perturbação e como que embriagados, mas não com vinho. 22Eis o que diz o Senhor, vosso Deus, que defende a causa do seu povo: “Vejam, estou a tirar-vos das mãos esse copo terrível e não mais hão de beber da minha ira! 23Acabou-se, enfim! Vou pô-lo antes nas mãos dos que vos atormentaram e vos diziam: ‘Baixem-se para que vos passemos por cima!’ E vocês deitaram-se no chão e calcaram-vos com os pés.”

Bíbélì Mímọ́ Yorùbá Òde Òn

Isaiah 51:1-23

Ìgbàlà ayérayé fún Sioni

1“Tẹ́tí sí mi, ẹ̀yin tí ó ń lépa òdodo

àti ẹ̀yin tí ń wá Olúwa:

Wo àpáta, nínú èyí tí a ti gé yín jáde

àti ihò òkúta níbi tí a ti gbẹ́ yín jáde;

2ẹ wo Abrahamu baba yín,

àti Sara, ẹni tó bí i yín.

Nígbà tí mo pè é, òun nìkan ni,

Èmi sì bùkún un, mo sì ṣọ́ ọ di ọ̀pọ̀lọpọ̀.

3Dájúdájú, Olúwa yóò tu Sioni nínú

yóò sì bojú àánú wo gbogbo ahoro rẹ̀;

Òun yóò sọ gbogbo aṣálẹ̀ rẹ̀ di Edeni,

àti aṣálẹ̀ rẹ̀ yóò rí bí ọgbà Olúwa.

Ayọ̀ àti inú dídùn ni a ó rí nínú rẹ̀,

ọpẹ́ àti ariwo orín kíkọ.

4“Tẹ́tí sí mi, ẹ̀yin ènìyàn mi;

gbọ́ tèmi, ẹ̀yin orílẹ̀-èdè mi:

Òfin yóò ti ọ̀dọ̀ mi jáde wá;

ìdájọ́ mi yóò di ìmọ́lẹ̀ sí àwọn orílẹ̀-èdè.

5Òdodo mi ń bọ̀ wá kíkankíkan,

ìgbàlà mi ń bọ̀ lójú ọ̀nà,

àti apá mi yóò sì mú ìdájọ́ wá

sí àwọn orílẹ̀-èdè.

Àwọn erékùṣù yóò wò mí

wọn yóò sì dúró ní ìrètí fún apá mi.

651.6: Hb 1.11.Gbé ojú rẹ sókè sí àwọn ọ̀run,

wo ilẹ̀ ní ìsàlẹ̀ ilẹ̀;

Àwọn ọ̀run yóò pòórá bí èéfín,

ilẹ̀ yóò sì gbó bí ẹ̀wù

àwọn olùgbé inú rẹ̀ yóò kú gẹ́gẹ́ bí àwọn eṣinṣin.

Ṣùgbọ́n ìgbàlà mi yóò wà títí láé,

òdodo mi kì yóò yẹ̀ láé.

7“Ẹ gbọ́ mi, ẹ̀yin tí ó mọ ohun òtítọ́,

ẹ̀yin ènìyàn tí ó ní òfin mi ní àyà yín:

Ẹ má ṣe bẹ̀rù ẹ̀gàn àwọn ènìyàn

tàbí kí ẹ̀rù èébú wọn já a yín láyà.

8Nítorí kòkòrò yóò mú wọn lá bí aṣọ;

Ìdin yóò sì mú wọn jẹ bí ẹ̀gbọ̀n òwú.

Ṣùgbọ́n òdodo mi yóò wà títí ayérayé,

àti ìgbàlà mi láti ìrandíran.”

9Dìde, dìde! Kí o sì wọ ara rẹ ní agbára

Ìwọ apá Olúwa;

dìde gẹ́gẹ́ bí i ti ọjọ́ ìgbà n nì,

àti gẹ́gẹ́ bí i ti ìran àtijọ́.

Ìwọ kọ́ lo ké Rahabu sí wẹ́wẹ́

tí o sì fa ẹ̀mí búburú ya pẹ́rẹpẹ̀rẹ?

10Ìwọ kọ́ ni ó gbẹ omi Òkun bí

àti àwọn omi inú ọ̀gbun,

Tí o sì ṣe ọ̀nà nínú ìsàlẹ̀ Òkun

tó bẹ́ẹ̀ tí àwọn ẹni ìràpadà yóò fi le là á kọjá?

11Àwọn ẹni ìràpadà Olúwa yóò padà wá.

Wọn yóò wọ Sioni wá pẹ̀lú orin kíkọ;

ayọ̀ ayérayé ni yóò sì bo orí wọn.

Ayọ̀ àti inú dídùn yóò sì bà lé wọn

ìbànújẹ́ àti ìtìjú yóò sì sá kúrò.

12“Èmi, àní Èmi, èmi ni ẹni tí ó tù ọ́ nínú.

Ta ni ọ́ tí o fi ń bẹ̀rù ènìyàn ẹlẹ́ran ara,

àti ọmọ ènìyàn, tí ó jẹ́ koríko lásán,

13tí ìwọ sì gbàgbé Olúwa ẹlẹ́dàá rẹ,

ẹni tí ó ta àwọn ọ̀run

tí ó sì fi ìpìlẹ̀ ayé sọlẹ̀,

tí ẹ sì ń gbé nínú ìpayà lójoojúmọ́

nítorí ìbínú àwọn aninilára,

tí wọ́n sì gbẹ́kẹ̀lé ìpanirun?

Nítorí ibo ni ìbínú àwọn aninilára gbé wà?

14Àwọn ẹlẹ́wọ̀n tí ń ṣojo la ó dá sílẹ̀ ní àìpẹ́ jọjọ

wọn kò ní kú sínú túbú wọn,

bẹ́ẹ̀ ni wọn kò ní ṣe aláìní àkàrà.

15Nítorí Èmi ni Olúwa Ọlọ́run rẹ,

tí ó ń ru Òkun sókè tó bẹ́ẹ̀ tí

ìgbì rẹ̀ fi ń pariwo

Olúwa àwọn ọmọ-ogun ni orúkọ rẹ̀.

16Mo ti fi ọ̀rọ̀ mi sí ẹnu rẹ

mo sì ti fi òjìji ọwọ́ mi bò ọ́

Èmi tí mo tẹ́ àwọn ọ̀run sí ààyè rẹ̀,

ẹni tí ó fi ìpìlẹ̀ ilẹ̀ ayé lélẹ̀,

àti ẹni tí ó sọ fún Sioni pé,

‘Ẹ̀yin ni ènìyàn mi.’ ”

Ago ìbínú Olúwa

17Jí, jí!

Gbéra nílẹ̀ ìwọ Jerusalẹmu,

ìwọ tí o ti mu láti ọwọ́ Olúwa

ago ìbínú rẹ̀,

ìwọ tí o ti fà á mu dé gẹ̀dẹ̀gẹ́dẹ̀

tí ó n mú kí ènìyàn ta gbọ̀nọ́ngbọ̀nọ́n.

18Nínú gbogbo ọmọ tí ó bí

kò sí ọ̀kankan tí ó lè tọ́ ọ ṣọ́nà

nínú gbogbo ọmọ tí ó tọ́

kò sí èyí tí ó le fà á lọ́wọ́.

19Àjálù ìlọ́po ìlọ́po yìí ti dé bá ọ—

ta ni yóò tù ọ́ nínú?

Ìparun àti ìdahoro, ìyàn àti idà

ta ni yó pẹ̀tù sí ọ lọ́kàn?

20Àwọn ọmọkùnrin rẹ ti dákú;

wọ́n sùn sí oríta gbogbo òpópónà,

gẹ́gẹ́ bí etu tí a dé mọ́nú àwọ̀n.

Ìbínú Olúwa ti kún inú wọn fọ́fọ́

àti ìbáwí Ọlọ́run yín.

21Nítorí náà ẹ gbọ́ èyí, ẹ̀yin tí a ti ṣẹ́ níṣẹ̀ẹ́,

tí ọtí ń pa, ṣùgbọ́n kì í ṣe fún wáìnì

22Ohun tí Olúwa Olódùmarè yín wí nìyìí,

Ọlọ́run rẹ, ẹni tí ó ń pa ènìyàn rẹ̀ mọ́,

“Kíyèsi i, mo ti mú un kúrò ní ọwọ́ rẹ

ago tí ó mú ọ ta gbọ̀nọ́ngbọ̀nọ́n;

láti inú ago náà, ẹ̀kún ìbínú mi,

ni ìwọ kì yóò mu mọ́.

23Èmi yóò fi lé àwọn apọ́nilójú rẹ lọ́wọ́,

àwọn tí ó wí fún ọ pé,

‘Dọ̀bálẹ̀, tó bẹ́ẹ̀ tí a ó fi máa rìn lórí rẹ.’

Ìwọ náà ṣe ẹ̀yìn rẹ gẹ́gẹ́ bí ilẹ̀

gẹ́gẹ́ bí òpópónà láti máa rìn lórí i rẹ̀.”