Eclesiastes 12 – NVI-PT & YCB

Nova Versão Internacional

Eclesiastes 12:1-14

1Lembre-se do seu Criador

nos dias da sua juventude,

antes que venham os dias difíceis

e se aproximem os anos

em que você dirá: “Não tenho satisfação neles”;

2antes que se escureçam o sol e a luz,

a lua e as estrelas,

e as nuvens voltem depois da chuva;

3quando os guardas da casa tremerem

e os homens fortes caminharem encurvados;

quando pararem os moedores por serem poucos,

e aqueles que olham pelas janelas enxergarem embaçado;

4quando as portas da rua forem fechadas

e diminuir o som da moagem;

quando o barulho das aves o fizer despertar,

mas o som de todas as canções parecer fraco para você;

5quando você tiver medo de altura,

e dos perigos das ruas;

quando florir a amendoeira,

o gafanhoto for um peso

e o desejo já não se despertar.

Então o homem se vai para o seu lar eterno,

e os pranteadores já vagueiam pelas ruas.

6Sim, lembre-se dele,

antes que se rompa o cordão de prata,

ou se quebre a taça de ouro;

antes que o cântaro se despedace junto à fonte,

a roda se quebre junto ao poço,

7o pó volte à terra, de onde veio,

e o espírito volte a Deus, que o deu.

8“Tudo sem sentido! Sem sentido!”, diz o mestre.

“Nada faz sentido! Nada faz sentido!”

Conclusão

9Além de ser sábio, o mestre também ensinou conhecimento ao povo. Ele escutou, examinou e colecionou muitos provérbios. 10Procurou também encontrar as palavras certas, e o que ele escreveu era reto e verdadeiro.

11As palavras dos sábios são como aguilhões, a coleção dos seus ditos como pregos bem fixados, provenientes do único Pastor. 12Cuidado, meu filho; nada acrescente a eles.

Não há limite para a produção de livros, e estudar demais deixa exausto o corpo.

13Agora que já se ouviu tudo,

aqui está a conclusão:

Tema a Deus e obedeça aos seus mandamentos,

porque isso é o essencial para o homem12.13 Ou o dever de todo homem.

14Pois Deus trará a julgamento tudo o que foi feito,

inclusive tudo o que está escondido,

seja bom, seja mau.

Bíbélì Mímọ́ Yorùbá Òde Òn

Oniwaasu 12:1-14

1Rántí Ẹlẹ́dàá rẹ

ní ọjọ́ èwe rẹ,

nígbà tí ọjọ́ ibi kò tí ì dé

àti tí ọdún kò tí ì ní súnmọ́ etílé, nígbà tí ìwọ yóò wí pé,

“Èmi kò ní ìdùnnú nínú wọn”

2Kí oòrùn àti ìmọ́lẹ̀

àti òṣùpá àti àwọn ìràwọ̀ tó ṣókùnkùn,

àti kí àwọsánmọ̀ tó padà lẹ́yìn òjò;

3Nígbà tí olùṣọ́ ilé yóò wárìrì

tí àwọn ọkùnrin alágbára yóò tẹríba,

nígbà tí àwọn tí ó ń lọ dákẹ́ nítorí pé wọn kò pọ̀,

tí àwọn tí ń wo òde láti ojú fèrèsé yóò ṣókùnkùn;

4Nígbà tí ìlẹ̀kùn sí ìgboro yóò tì

tí ariwo ọlọ yóò dákẹ́;

nígbà tí àwọn ènìyàn yóò dìde sí ariwo àwọn ẹyẹ

ṣùgbọ́n gbogbo orin wọn yóò máa lọ ilẹ̀.

5Nígbà tí ènìyàn yóò bẹ̀rù ibi gíga

àti ti ìfarapa ní ìgboro;

nígbà tí igi almondi yóò tanná

àti tí ẹlẹ́ǹgà yóò wọ́ ara rẹ̀ lọ

tí ìfẹ́ kò sì ní ru sókè mọ́

nígbà náà ni ènìyàn yóò lọ ilé rẹ́ ayérayé

tí àwọn aṣọ̀fọ̀ yóò máa rìn kiri ìgboro.

6Rántí rẹ̀ kí okùn fàdákà tó já,

tàbí kí ọpọ́n wúrà tó fọ́;

kí iṣà tó fọ́ níbi ìsun,

tàbí kí àyíká kẹ̀kẹ́ kí ó tó kán níbi kànga.

7Tí erùpẹ̀ yóò sì padà sí ilẹ̀ ibi tí ó ti wà,

tí ẹ̀mí yóò sì padà sọ́dọ̀ Ọlọ́run tí ó fi í fún ni.

8“Asán! Asán!” ni Oniwaasu wí.

“Gbogbo rẹ̀ asán ni!”

Òpin gbogbo ọrọ̀

9Kì í ṣe wí pé Oniwaasu jẹ́ ọlọ́gbọ́n nìkan, ṣùgbọ́n ó tún kọ́ àwọn ènìyàn ní ìmọ̀. Ó rò ó dáradára ó sì ṣe àwárí, ó sì gbé ọ̀pọ̀lọpọ̀ òwe kalẹ̀ lẹ́sẹẹsẹ. 10Oniwaasu wádìí láti rí àwọn ọ̀rọ̀ tí ó tọ̀nà, ohun tí ó kọ sì dúró ṣinṣin ó sì jẹ́ òtítọ́.

11Ọ̀rọ̀ ọlọ́gbọ́n dàbí ẹ̀gún, àkójọpọ̀ ọ̀rọ̀ wọn sì dàbí ìṣó tí a kàn pọ̀ dáradára, tí olùṣọ́-àgùntàn kan fi fún ni. 12Àti síwájú láti inú èyí, Ọmọ mi, gba ìmọ̀ràn.

Nínú ìwé púpọ̀, òpin kò sí, ìwé kíkà púpọ̀ a máa mú ara ṣàárẹ̀.

13Nísinsin yìí,

òpin gbogbo ọ̀rọ̀ tí a gbọ́ ni pé:

Bẹ̀rù Ọlọ́run, kí o sì pa òfin rẹ̀ mọ́,

nítorí èyí ni ojúṣe gbogbo ènìyàn.

14Nítorí Ọlọ́run yóò ṣe ìdájọ́ olúkúlùkù iṣẹ́

àti ohun ìkọ̀kọ̀,

kì bá à ṣe rere kì bá à ṣe búburú.