保罗在非斯都面前申辩
1非斯都上任三天后，便从凯撒利亚启程上耶路撒冷。 2祭司长和犹太人的首领向他控告保罗， 3恳求他将保罗押回耶路撒冷，他们想在途中埋伏杀害保罗。 4非斯都却拒绝道：“保罗现在关押在凯撒利亚，我很快会回到那里。 5让你们的首领跟我一起去吧，如果那人有什么过犯，可以在那里告他。”
6非斯都在耶路撒冷只逗留了十天八天，便返回了凯撒利亚。第二天，他开庭审讯，命人将保罗带上来。 7保罗被带来后，那些从耶路撒冷下来的犹太人站在他周围，指控他犯了各样严重的罪，但是都没有证据。 8保罗为自己辩护说：“我从来没有违背犹太律法，亵渎圣殿或反叛凯撒！” 9非斯都为了讨好犹太人，就对保罗说：“你是否愿意回耶路撒冷接受我的审讯？”
10保罗说：“我此刻正站在凯撒的法庭上，这就是我应该受审的地方。你很清楚，我并没有做过什么对不起犹太人的事。 11如果我做错了，犯了该死的罪，我决不逃避！但他们对我的指控毫无根据，谁也不能把我交给他们。我要向凯撒上诉！”
12非斯都和议会商讨后，说：“你说要上诉凯撒，就去见凯撒吧！”
非斯都请教亚基帕王
13过了几天，亚基帕王和百妮姬一起到凯撒利亚问候非斯都。 14他们在那里住了多日，非斯都对王提起保罗的案子，说：“我这里有一个囚犯，是前任总督腓利斯留下来的。 15上次我去耶路撒冷的时候，犹太人的祭司长和长老控告他，要求我定他的罪。 16我告诉他们，按照罗马人的规矩，被告还没有跟原告对质和自辩之前，不能定他的罪。 17后来他们跟我一起来到这里，我没有耽误，第二天就开庭，吩咐把那人带出来审讯。 18他们都站起来当面指控他，但所告的并非我料想的罪行， 19不过是关于他们的宗教和一个叫耶稣的人的一些争论。耶稣已经死了，保罗却说他仍然活着。 20我不知如何审理这些事情，就问被告是否愿意上耶路撒冷受审。 21但保罗请求留下来，听皇帝定夺，所以我下令仍然扣留他，等着送交凯撒。”
22亚基帕对非斯都说：“我想亲自听听他的申诉。”
非斯都说：“你明天就会听到。”
23第二天，亚基帕和百妮姬在众千夫长和城中达官贵人的陪同下，声势浩大地进了法庭。非斯都下令把保罗带上来后， 24说：“亚基帕王和在座的各位，你们看，就是这个人，所有的犹太人在这里和耶路撒冷都请求我处死他。 25但我发现他并没有犯什么该死的罪。既然他要向皇帝上诉，我决定把他押去。 26只是关于这个人，我没有确切的事由可以奏明皇帝25:26 希腊文是“主上”，用于对罗马皇帝的尊称。。所以，我把他带到各位面前，特别是亚基帕王面前，以便在审讯之后，我可以有所陈奏。 27因为在我看来，解送犯人却不奏明罪状不合情理。”
Festus vyslýchá Pavla
1Třetí den po převzetí úřadu přijel Festus z Césareje do Jeruzaléma, 2kde přijal velekněze a další židovské představitele. Ti mu připomněli svou žalobu proti Pavlovi a snažili se pohnout Festa k tomu, 3aby dal vězně dopravit zase zpět do Jeruzaléma; ve skutečnosti však zamýšleli Pavla na cestě přepadnout a zavraždit. 4Festus je však odbyl: „Vězeň je v Césareji a já se tam vrátím co nevidět. 5Vyšlete se mnou své zplnomocněnce, a máte-li svou žalobu dobře podloženou, ať ji přednesou u řádného soudu.“ 6V Jeruzalémě se zdržel ještě osm deset dní a pak se vrátil do Césareje. 7Hned následující den zahájil přelíčení a dal Pavla předvést.
Jeruzalémští vyslanci vězně obžalovali z mnoha zločinů, ale neměli pro ně žádné důkazy. 8Pavlova obhajoba zněla: „Neprovinil jsem se ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámovým předpisům, a tím méně proti římskému právu.“ 9Festus chtěl židům ukázat dobrou vůli, a tak Pavlovi navrhl: „Jsi ochoten postavit se v Jeruzalémě před soud, kterému bych předsedal?“ 10Pavel vytušil smrtelné nebezpečí, a tak odmítl: „Ne, trvám na tom, abych byl ponechán v pravomoci římského soudu. Sám jsi zjistil, že jsem se proti židům nijak neprovinil. 11Kdyby mně byl prokázán nějaký zločin, byl bych ochoten podstoupit spravedlivý trest, třeba i popravu. Jejich žaloby jsou však smyšlené a ty nemáš právo vydat mě jim. Odvolám se k císařovu soudu!“ 12Festus se odebral k poradě se svými rádci a vynesl rozsudek: „Odvoláváš se k císaři, tedy tam půjdeš.“
13-14Po několika dnech navštívil Césareju král Herodes Agrippa se svojí sestrou Bereniké. Přijeli přivítat Festa a zdrželi se u něho delší dobu. Festus se jim při jedné příležitosti zmínil: „Podědil jsem tu po Felixovi zvláštního vězně. 15V Jeruzalémě na něho žalovali velekněží a velerada a žádali na mně rozsudek smrti. 16Musel jsem jim dát lekci z římského práva a poučit je, že my Římané nikoho nesoudíme bez řádného slyšení obou stran a že každý musí dostat možnost obhajoby. 17Hned po mém návratu do Césareje se dostavili žalobci, a tak jsem toho muže vyslechl. 18Očekával jsem kdovíjaké zločiny, ale nic takového mu nemohli dokázat. 19Mají nějaké náboženské spory o jakéhosi Ježíše; byl popraven, ale ten Pavel tvrdí, že žije. 20-21V tom se ovšem nevyznám. Když jsem mu navrhl, aby se obhajoval přímo v Jeruzalémě, trval na tom, aby byl ponechán v pravomoci římského soudu. Je to římský občan, a dokonce se odvolal k císaři. Tak ho tu mám ve vězení a s příštím transportem ho musím poslat do Říma.“ 22Agrippa řekl Festovi: „Ten člověk mě zajímá, rád bych si ho poslechl.“ Festus tedy navrhl, že uspořádá slyšení hned následujícího dne.
23Nazítří se dostavili Agrippa a Bereniké v celé královské pompě s dvorní suitou i hodnostáři města. 24Festus dal předvést Pavla a představil ho slovy: „Králi Agrippo, dámy a pánové! To je člověk, jehož smrt tak neodbytně vymáhají židé v Jeruzalémě i zde. 25-27Nedopustil se ničeho, za co by podle římského práva mohl být odsouzen k smrti. Sám se však odvolal k jeho císařskému veličenstvu, a tak jsem se rozhodl poslat ho do Říma. Jsem teď na rozpacích, co uvést v obžalovacím spisu, který musím vystavit. Snad mně v tom pomůžete vy, znalci židovských záležitostí, a zvláště ty, králi, až ho vyslechnete.“
