保罗前往耶路撒冷
1我们和众人道别之后，乘船直接驶往哥士，第二天到达罗底，从那里前往帕大喇， 2在帕大喇遇到一艘开往腓尼基的船，就上了船。 3塞浦路斯遥遥在望，船从该岛的南面绕过，一直驶向叙利亚。因为船要在泰尔卸货，我们就在那里上了岸， 4找到当地的门徒后，便和他们同住了七天。他们受圣灵的感动力劝保罗不要去耶路撒冷。 5时间到了，我们继续前行，众门徒和他们的妻子儿女送我们出城。大家跪在岸边祷告之后，彼此道别。 6我们上了船，众人也回家去了。
7我们从泰尔乘船抵达多利买，上岸探访那里的弟兄姊妹，和他们住了一天。 8第二天我们离开那里，来到凯撒利亚，住在传道人腓利家里。他是当初选出的七位执事之一。 9腓利有四个未出嫁的女儿，都能说预言。 10过了几天，一个名叫亚迦布的先知从犹太下来。 11他到了我们这里，拿保罗的腰带绑住自己的手脚，说：“圣灵说，‘耶路撒冷的犹太人也要这样捆绑这腰带的主人，把他交给外族人。’”
12听到这话，我们和当地的信徒都苦劝保罗不要去耶路撒冷。 13但保罗说：“你们为什么这样哭泣，令我心碎呢？我为主耶稣的名甘愿受捆绑，甚至死在耶路撒冷。”
14我们知道再劝也无济于事，只好对他说：“愿主的旨意成就。”
15过了几天，我们收拾行装启程上耶路撒冷。 16有几个凯撒利亚的门徒和我们一起去，并带我们到一个信主已久的塞浦路斯人拿孙家里住宿。
保罗会见雅各和众长老
17我们抵达耶路撒冷后，受到弟兄姊妹的热烈欢迎。 18第二天，保罗和我们去见雅各，众长老都在那里。 19保罗向大家问安之后，便一一述说上帝如何借着他传福音给外族人。 20大家听了，都同声赞美上帝，又对保罗说：“弟兄，你知道数以万计的犹太人信了主，他们都严守律法。 21他们听见有人说你教导住在外族人中的犹太人背弃摩西的律法，不替孩子行割礼，也不遵守犹太人的规矩。 22他们一定会听到你来这里的消息，这该怎么办？ 23请你听我们的建议，这里有四位向上帝许过愿的弟兄， 24你和他们一起去行洁净礼，并由你替他们付费，让他们可以剃头，好叫众人知道你严守律法，循规蹈矩，关于你的传闻都是假的。 25至于那些外族信徒，我们已经写信吩咐他们，不可吃祭过偶像的食物，不可吃血和勒死的牲畜，不可淫乱。”
保罗被捕
26于是，保罗和四位弟兄第二天行了洁净礼，然后上圣殿报告他们洁净期满的日子，好在期满后让祭司为他们每个人献祭物。 27当七日的洁净期将满的时候，有些从亚细亚来的犹太人发现保罗在圣殿里，就煽动众人去抓他。 28他们高喊：“以色列人快来帮忙！就是这人到处教唆人反对我们的民族、律法和圣殿。他还带希腊人进圣殿，玷污这圣地。” 29这是因为他们在城里见过一个名叫特罗非摩的以弗所人和保罗在一起，以为保罗一定把他带进圣殿了。
30消息一传开，全城轰动。众人冲进圣殿把保罗拉出来，随即关上殿门。 31正当他们要杀保罗的时候，有人把耶路撒冷发生骚乱的消息报告给罗马军营的千夫长， 32千夫长马上带着军兵和几个百夫长赶来了。众人一见千夫长和军队，便停止殴打保罗。 33千夫长上前拿住保罗，命人用两条铁链把他锁起来，问他是什么人、做了什么事。 34人群中有人这样喊，有人那样喊，情形混乱不堪，千夫长无法辨明真相，便命人将保罗带回军营。 35保罗刚走上台阶，众人便凶猛地拥挤过来，士兵们只好把他举起来抬着走。 36众人挤在后面喊着说：“杀掉他！”
保罗的申辩
37士兵们抬着保罗来到军营门口，保罗问千夫长：“我可以和你讲几句话吗？”千夫长说：“你也懂希腊话吗？ 38不久前煽动叛乱、带着四千暴徒逃到旷野去的那个埃及人是你吗？” 39保罗说：“我是犹太人，来自基利迦的大数，并非无名小城的人。请准许我向百姓讲几句话。” 40千夫长答应了，保罗就站在台阶上向众人挥手示意，他们都安静下来，保罗用希伯来话对他们说：
Pavel pokračuje v cestě do Jeruzaléma
1Skončilo loučení a loď zvedla kotvy. Pluli jsme k ostrovu Kós, druhý den na ostrov Rodos a jižního pobřeží Malé Asie jsme dosáhli v přístavu Patara. 2Tam jsme přestoupili na loď, která směřovala do fénických měst v Palestině. 3Kypr jsme obepluli vpravo a dorazili jsme do Týru, kam loď vezla nějaký náklad. 4Využili jsme času a strávili jsme celý týden s tamními křesťany. Také těm Bůh vnukl obavu, že Pavla nečeká v Jeruzalémě nic dobrého, a tak mu další cestu rozmlouvali. 5Přesto jsme pokračovali dál. Vyprovodili nás s celými svými rodinami až za město. Na pobřeží jsme společně klečeli a modlili se. 6-8Pak jsme se rozloučili a vypluli do Ptolemaidy. Také tam jsme mohli zůstat jeden den s věřícími.
Naše loď končila svou plavbu v Césareji, kde jsme navštívili známého kazatele Filipa, jednoho z těch prvních sedmi apoštolských pomocníků. Ubytoval nás jako hosty své rodiny. 9Filipovy čtyři svobodné dcery byly také nadšené tlumočnice Kristova poselství. 10Po několika dnech tam přišel jeden křesťan z Judska, Agabos, který měl prorocký dar. 11Půjčil si od Pavla jeho opasek, spoutal si jím ruce i nohy a řekl: „Duch svatý mi ukázal, že majitele tohoto pásu židé v Jeruzalémě takhle svážou a vydají ho pohanům.“ 12To už bylo příliš, a tak jsme všichni, průvodci i místní křesťané, začali Pavla přemlouvat, aby do Jeruzaléma nechodil. 13On nás však napomenul: „Proč tolik pláčete a děláte mi to těžší? Pán Ježíš přece stojí za to, abych byl pro něho uvězněn a třeba i zabit.“ 14Viděli jsme, že je marné na Pavla naléhat, a tak jsme řekli: „Ať se tedy stane, co chce Bůh.“
15Skončil odpočinek u Filipovy rodiny a my nachystali svá zavazadla na poslední pěší úsek cesty do Jeruzaléma. 16-17Několik křesťanů z Césareje nás doprovodilo až do cíle. Zavedli nás tam k našemu dalšímu hostiteli, Mnasonovi z Kypru, jednomu z prvních křesťanů. Jeruzalémská církev nás přijala radostně.
Pavlův příjezd do Jeruzaléma
18Hned druhý den jsme byli všichni pozváni k Jakubovi, představenému sboru, kde se shromáždili všichni starší. 19Pavel se s nimi pozdravil a podal jim zevrubnou zprávu o výsledcích práce mezi pohany, k níž ho Bůh zmocnil. 20Rádi to slyšeli a chválili Boha.
Potom však řekli Pavlovi: „Jistě už víš, že u nás již několik tisíc židů uvěřilo v Pána Ježíše a ti i nadále horlivě zachovávají Mojžíšův zákon. 21Zde se však šíří zprávy, že ty přesvědčuješ židy v pohanském světě, aby od zákona odstoupili, syny už nedávali obřezat a vůbec zavrhli starobylé židovské zvyky. 22Měl bys něco podniknout dříve, než se všichni dozvědí, že jsi tady. 23-24Máme pro tebe tento návrh: Mezi námi jsou teď čtyři muži, kteří se zavázali plnit nazírský slib. Jejich lhůta vypršela, ale jsou chudí a nemají prostředky na závěrečný obřad v chrámu. Jistě by na židy dobře zapůsobilo, kdybys za ty muže zaplatil a při té příležitosti podstoupil očišťování navrátilců z pohanské ciziny. Všichni by viděli, že máš zákon v úctě a pomlouvačům by to vzalo vítr z plachet.
25Pro obrácené pohany ovšem platí naše původní rozhodnutí, které jsme vám kdysi dali písemně. Žádáme od nich jen základní ohled na zákon, aby totiž nejedli maso obětované předem modlám, krev a maso s krví a především aby odložili pohanskou pohlavní nevázanost.“
Pavel zatčen v chrámu
26Druhého dne tedy Pavel podstoupil spolu s těmi čtyřmi muži obřad očištění. Pak šel do chrámu, aby oznámil, kdy skončí jejich nazírský závazek a jeho očišťování, a aby za každého z nich objednal oběti. 27Když končilo sedm dní a Pavel s nimi přišel zase do chrámu, aby byli obřadně prohlášeni za čisté, poznali ho židovští poutníci z Malé Asie. Poštvali na něho okolostojící, popadli ho 28a křičeli: „Věrní Izraelci, pojďte sem! Tady máme toho odpadlíka! Všude hlásá bludy a nic mu není svaté: ani naše vyvolení, ani zákon, ani chrám. Teď sem dokonce přivedl pohany, aby poskvrnil svaté místo.“
29Předtím totiž Pavla zahlédli ve městě s Trofimem z Efezu a mysleli, že ho vzal i do chrámu, kam pohané nesměli. 30To ovšem vyvolalo obrovský rozruch a lidé se sbíhali ze všech stran. Mezitím vyvedli Pavla z vnitřního chrámového nádvoří a brány rychle zavřeli. 31Vypadalo to, že rozlícený dav Pavla utluče, když vtom zasáhli Římané.
Velitel posádky hradu Antonia, který přiléhal přímo ke chrámu, dostal hlášení o nepokoji 32a seběhl s pohotovostní četou do nádvoří. Lidé se vojáků lekli, přestali Pavla tlouci a stáhli se od něho. 33Velitel ho považoval za původce výtržnosti, dal ho zatknout a nasadit mu pouta. Pak začal vyšetřovat, kdo to je a co udělal. 34Lidé křičeli jeden přes druhého. Velitel viděl, že se takhle nic nedozví, a tak dal rozkaz odvést Pavla do pevnosti. 35-36Dav však táhl za nimi, dorážel a křičel: „Zabijte ho!“ Po schodišti do hradu museli vojáci vězně dokonce nést, aby na něho rozzuření lidé nemohli.
Pavel mluví k davu
37Pavel se zeptal velitele, zda s ním může mluvit. Ten se podivil: „Ty mluvíš řecky? 38Já jsem myslel, že jsi ten Egypťan, co se před nedávnem pokusil o povstání a schovává se někde v poušti se čtyřmi tisíci banditů.“
39„Ne,“ řekl Pavel, „jsem žid z Tarsu v Kilikii, římský občan. Dovol mi, prosím, promluvit k těm lidem.“ 40Velitel souhlasil, Pavla postavili na vrchol schodiště a on dal znamení, že chce mluvit. Dav se utišil a Pavel začal hebrejsky:
