保罗再访马其顿和希腊
1这场风波平息后，保罗召集众门徒勉励一番后，便辞别他们去了马其顿。 2他走遍那一带，用许多劝勉的话鼓励当地的门徒。之后，他又去希腊， 3在那里逗留了三个月。当保罗正要乘船去叙利亚时，听闻犹太人计划要害他，就决定经马其顿回去。 4同他到亚细亚去的人有庇哩亚人毕罗斯的儿子所巴特、帖撒罗尼迦人亚里达古和西公都，还有特庇人该犹、提摩太、亚细亚人推基古和特罗非摩。 5他们先到特罗亚等候我们。 6除酵节过后，我们从腓立比启航，五天后在特罗亚和他们会合，大家同住了七天。
犹推古死而复活
7七日的第一日20:7 照犹太人的算法，太阳下山后为一日的开始，基督徒又以礼拜天为一周之始，所以七日的第一日很有可能是礼拜六晚上。，我们聚会掰饼，保罗因为次日要离开，就向他们讲道，直到深夜。 8我们聚会的楼上整夜灯火通明。 9有个名叫犹推古的青年坐在窗台上听道。保罗讲了许久，犹推古不胜困倦睡着了，竟从三楼掉了下去。别人将他抱起来时，他已经死了。 10保罗下去伏在他身上，抱着他对众人说：“不要惊慌，他还活着！” 11保罗说完就回到楼上，与大家一同掰饼、用餐，又谈了很久，直到天亮才离去。 12大家非常欣慰地把活过来的犹推古送回了家。
保罗告别以弗所的众长老
13我们照保罗的吩咐先乘船到亚朔预备在那里接他，他打算由陆路步行到那里。 14他到了亚朔，我们接他上船，一同前往米推利尼。 15我们从米推利尼启航，第二天到了基阿附近，第三天到达撒摩，第四天在米利都停泊。 16保罗急于赶回耶路撒冷，希望在五旬节前赶到，所以决定不去以弗所，免得在亚细亚境内耽误太久。
17保罗从米利都派人到以弗所请教会的长老前来与他相会。 18他们都来了，保罗说：“各位，自从我踏进亚细亚那天起，在你们当中为人如何，你们都很清楚。 19我含着眼泪谦卑地事奉主，又遭到犹太人的迫害，历尽艰辛。 20你们也知道，凡是对你们有益的事，我没有避而不宣，我总是在公开场合和各人家中教导你们。 21我劝犹太人和希腊人都要悔改，归向上帝，信靠主耶稣基督。 22现在，我在圣灵的催促下去耶路撒冷，不知道在那里会发生什么事， 23只知道圣灵在各城镇指示我，前面必有监禁和苦难等着我。 24不过，只要能跑完我当跑的路程，完成主耶稣交托给我的使命——为上帝充满恩典的福音做见证，就是牺牲性命，我也在所不惜。
25“我一向在你们中间传扬上帝的国，如今我知道，以后你们再也见不到我的面了。 26所以今天我向你们声明，将来你们有谁灭亡，与我无关。 27因为上帝的整个计划，我没有向你们避而不宣。 28你们要为自己，也要为教会的群羊警醒，因为圣灵已经任命你们做群羊的监督，牧养上帝的教会。教会是主用自己的血赎回来的。 29我知道，在我离开以后，一定会有凶恶的豺狼闯进你们中间，残害羊群。 30就是你们中间也会有人起来歪曲真理，引诱门徒跟随他们。 31所以你们一定要警醒，牢记这三年来我怎样昼夜不住地流着泪劝诫你们。
32“现在，我把你们交托给上帝和祂充满恩典的道，这道能造就你们，使你们与一切圣洁的人同得产业。 33我从未贪图别人的金银和衣服， 34你们都知道，我亲手做工养活自己和同工。 35我凡事以身作则，教导你们勤奋工作，帮助软弱的人，并牢记主耶稣的话，‘施比受更有福。’”
36保罗说完这番话，就和大家一同跪下祷告。 37众人都哭了，抱着保罗与他亲吻， 38最使他们伤心的就是他说“你们再也见不到我的面了”。最后，众人送他上了船。
V Troadě Pavel vzkřísil Eutycha
1Když se rozruch utišil, svolal Pavel shromáždění, povzbuzoval efezské křesťany a zároveň se s nimi loučil; rozhodl se totiž pokračovat ve své misijní cestě. 2Vydal se do Makedonie a Řecka a cestou dodával skupinám křesťanů odvahu a naději. 3V Řecku se zdržel čtvrt roku a potom chtěl odplout zpátky, přímo do Sýrie. Dozvěděl se však, že židé hlídají přístavy a chtějí se ho zmocnit, a tak se rozhodl pro zpáteční cestu zase přes Makedonii. 4-5Někteří z Pavlových spolupracovníků se přeplavili napřed do Troady a čekali tam na nás. Byli to Sopatros z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gájus a Timoteus z Derbe, Tychikos a Trofimos ze západní Malé Asie.
6My s Pavlem jsme nasedli ve Filipách po Velikonocích na loď a po pěti dnech jsme se s nimi sešli v Troadě, kde jsme se zdrželi týden. 7V neděli večer se tamní sbor sešel ke svaté večeři Páně. Pavel kázal, a protože to bylo slovo na rozloučenou, mluvil až do půlnoci. 8V místnosti hořelo mnoho lamp a byla plná lidí, takže tam bylo horko. Mládenci se proto posadili do oken. 9Jak se shromáždění protáhlo, jeden z nich, Eutychos, usnul a vypadl z třetího poschodí na dvůr. Běželi k němu, ale ležel tam mrtev. 10Pavel k němu poklekl, vzal ho do náruče a po chvíli řekl: „Nedělejte si starosti, žije.“ 11Vrátili se nahoru a pokračovali ve večeři Páně. Pavel k nim mluvil celou noc a teprve za svítání se rozloučili. 12Eutycha přivedli zase zdravého a všichni z toho měli radost.
Pavel se v Efezu loučí se staršími
13Pavel nás poslal lodí napřed do přístavu Assos, ale sám tam šel po souši. 14-15V Assu nastoupil k nám. Po přistání v Mityléně a po obeplutí ostrovů Chios a Samos jsme třetí den zakotvili v Milétu. 16Pavel se úmyslně vyhnul Efezu, protože se bál zdržení. Spěchal totiž, aby byl na svátek Letnic v Jeruzalémě.
17Pozval si však do Milétu představené efezského sboru 18-19a řekl jim: „Jistě si pamatujete, že jsem po celý čas u vás sloužil Pánu se vší skromností, ale přesto s velikými obtížemi a úklady ze strany židů. 20Neopomněl jsem nic, co jste měli slyšet, hlásal jsem to veřejně i v soukromých domech. 21Židům i pohanům jsem stejně zdůrazňoval, že musejí vyznat Bohu své hříchy a uvěřit v Ježíše Krista jako Pána nás všech. 22Teď mne však Duch svatý posílá do Jeruzaléma a já nevím, co mne tam potká. 23V každém sboru, kde jsme se zastavili, mně bratři z Božího vnuknutí předpovídali, že mě tam čeká vězení a těžkosti. 24Ale já si tolik nezakládám na životě. Jde mi především o to, abych doběhl závod až do konce a splnil úkol, který mi Pán Ježíš dal: být nositelem radostné zvěsti o Boží lásce.
25Dnes naposled hovořím k vám, kterým jsem tolikrát mluvil o Božím království. 26Mohu říci, že mou vinou nikdo neztratí věčný život. 27Všechno, co mi Bůh pro vás dal, jsem vyřídil. 28Teď je na vás, abyste si dobře počínali a jako pastýři vedli stádo, které vám Duch svatý svěřil. Pamatujte, že Kristus za ně prolil svou krev! 29Vím, že po mém odchodu se mezi vás vplíží jako draví vlci falešní učitelé a nadělají ve stádu škody. 30Dokonce z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu a přetahovat lidi na svou stranu. 31Buďte na stráži a pamatujte, že po tři roky jsem ve dne v noci na každém osobně pracoval, i když to nebylo lehké.
32Teď vás tedy poroučím Bohu a jeho milostivému slovu, které má sílu vás zdokonalovat a zajistit vám dědický podíl mezi jeho věrnými. 33Nikdy jsem od vás nežádal peníze ani oděv; 34svýma rukama jsem si na všechno vydělával pro sebe i pro své pomocníky. 35Snažil jsem se dát vám příklad: vaší povinností je ujímat se slabých a pracovat pro ně. Vždycky mějte na paměti slova Pána Ježíše: Větší radost je dávat než dostávat!“
36Po těch slovech s nimi poklekl a modlil se. 37Loučení se neobešlo bez slz a bylo mnoho objímání a bratrských polibků. 38Nejvíce je zarmoutilo, že by se už neměli s Pavlem vidět. Nakonec ho doprovodili až k lodi.
