Ježíš vyslovuje blahoslavenství
1Když Ježíš uviděl zástupy lidí, vystoupil se svými učedníky na návrší, posadil se v jejich středu 2a učil je:
3„Kteří lidé jsou skutečně šťastni?
Šťastni jsou pokorní, nenamyšlení,
vždyť těm patří Boží království.
4Šťastni jsou ti, kteří pláčou v zármutku,
vždyť Bůh je potěší.
5Šťastni jsou ti, kteří pro sebe nic nevymáhají,
vždyť jim Bůh dá celou zemi.
6Šťastni jsou ti, kteří touží po tom, co je správné,
jako žízniví po vodě,
vždyť jejich žízeň bude utišena.
7Šťastni jsou milosrdní,
vždyť Bůh k nim bude také milosrdný.
8Šťastni jsou ti, kteří si zachovali čistý pohled naživot,
vždyť oni uvidí Boha.
9Šťastni jsou ti, kteří působí pokoj,
vždyť k těm se Bůh bude hlásit jako ke svým dětem.
10Šťastni jsou ti, kteří mají těžkosti proto,
že poslouchají Boha;
jim se otevírá Boží svět.
11Šťastni jste, když vámi kvůli mně pohrdají, pronásledují vás a vymýšlejí si na vás pomluvy. 12Máte důvod k radosti a dokonce i k veselí, neboť co vás čeká v nebi, mnohonásobně převýší vaše utrpení. Ostatně takhle zacházeli s Božími lidmi vždycky.
Ježíš učí o soli a světle
13Vy jste sůl země. Když už sůl by měla ztratit svoji chuť, čím se bude solit? Sůl bez chuti se nehodí k ničemu a může být jen vyhozena a zašlapána.
14Vy jste světlo světa. Město postavené na hoře je odevšad vidět. 15Také svíčku nerozsvěcujete proto, abyste ji schovali, ale stavíte ji na svícen, aby svítila každému v domě. 16Tak ať svítí vaše světlo všem lidem; ať za vašimi dobrými činy vidí Boha a jeho chválí.
Ježíš učí o zákonu
17Nemyslete si, že jsem přišel proto, abych zrušil, co bylo přikázáno a předpověděno ve Starém zákoně. Naopak, přišel jsem, abych to všechno uskutečnil a dovršil. 18Ujišťuji vás, že dokud trvá nebe a země, ani písmenko nebo čárka z toho, co Bůh přikázal, neztratí svou platnost, dokud se nenaplní. 19A proto každý, kdo by nebral vážně i to nejmenší přikázání a vedl by tak lidi, bude poslední v Božím království. Ale ten, kdo se Božími příkazy řídí a učí tak druhé, bude velký v nebeském království. 20Pamatujte si: chcete-li vejít do nebeského království, musí vám jít o víc než jen o formální plnění příkazů a zákazů, jako to činí učitelé zákona a farizejové.
Ježíš učí o hněvu
21V Desateru stojí psáno: Nezabiješ. Proto kdo zabil, musí před soud. 22Ale já vám říkám, že bude souzen každý, kdo se hněvá na svého bližního. Pohrdání člověkem je zločin, a kdo svolává na druhého Boží trest, sám mu propadne.
23Dáváš-li do pořádku svůj vztah k Bohu a uvědomíš si, že máš s někým nesrovnalost, 24-26odstraň ji a smiř se s ním. Teprve potom předstup před Boha. Nejsi-li ochoten ke smíru s druhým člověkem, bude na tebe žalovat tvůj hněv před Bohem a neunikneš odsouzení. Je to tak, jako když tě věřitel vede k soudci. Nedomluvíš-li se s ním cestou, půjdeš do vězení a celý dluh si odpykáš.
Ježíš učí o smyslnosti
27Znáte další přikázání Desatera: Nebudeš cizoložit. 28Já vám však říkám, kdo by se podíval žádostivě na jinou ženu, porušil manželství, byť jenom v myšlenkách.
29-30Učiň všechno pro to, aby k tobě pokušení nepronikalo. Neboj se zříci se něčeho, co se ti dnes zdá pro tvůj život tak nepostradatelné jako oko nebo pravá ruka. Lépe je žít s jedním okem nebo jednou rukou než ztratit věčný život.
Ježíš učí o rozvodu
31Mojžíšův zákon připouští, aby se muž se ženou rozvedl, musí jí to však dát písemně. 32Já však říkám, že kdo se rozvádí se svojí ženou, aniž mu byla nevěrná, sám ji uvádí do nevěry. Kdo se ožení s takovou ženou, cizoloží.
Ježíš učí o přísaze
33A další přikázání: Nepřísahej křivě, ale splň své přísahy jako dané Pánu Bohu! 34Já vám však říkám: Nepřísahejte vůbec; neberte si za svědka nebe, protože je Božím trůnem; 35nedovolávejte se ničeho na zemi, protože je jeho podnoží. Nepřísahejte ani při posvátném Jeruzalému, protože je městem velikého Krále. 36Nepřísahejte ani při své hlavě, protože není ve vaší moci, aby vám rostly bílé nebo černé vlasy. 37Říkejte prostě ano, nebo ne. To stačí. Když zdůrazňujete svoje slova přísahou, dokazujete, že nemluvíte vždycky pravdu a každá lež pochází od zlého.
Ježíš učí o odplatě
38Je také psáno: Oko za oko, zub za zub. 39Já vám říkám, abyste neodpláceli zlým za zlé. Naopak, uhodí-li tě někdo přes pravou tvář, nastav mu i levou. 40A když by se s tebou chtěl někdo soudit a vzít ti šaty, dej mu i kabát; 41jestliže tě někdo nutí, abys s ním šel kus cesty, jdi s ním dvakrát tak daleko. 42Dej tomu, kdo tě prosí, a neodmítej toho, kdo si chce od tebe vypůjčit.
Ježíš učí o milování nepřátel
43A dále bylo řečeno: Miluj přítele a měj v nenávisti svého nepřítele! 44-45Ale já vám říkám: milujte své nepřátele, modlete se za ty, kteří vás pronásledují. Tak budete dělat čest svému Otci v nebi. On dovoluje, aby slunce svítilo na zlé i dobré, a déšť sesílá na ty, kdo ho ctí, i na ty, kdo jím pohrdají. 46Jakou máte zásluhu, když projevujete lásku těm, kteří vám ji oplácejí? Copak to nedokážou i sobci? 47A chováte-li se přátelsky jen ke svým blízkým, co děláte zvláštního? Na to ještě nemusíte věřit v Boha. 48Nevymlouvejte se na hranice svých možností, ale buďte tak dokonalí v lásce, jako je váš nebeský Otec.
Las bienaventuranzas
5:3-12 – Lc 6:20-23
1Cuando vio a las multitudes, subió a la ladera de una montaña y se sentó. Sus discípulos se le acercaron, 2y, tomando él la palabra, comenzó a enseñarles diciendo:
3«Dichosos los pobres en espíritu,
porque el reino de los cielos les pertenece.
4Dichosos los que lloran,
porque serán consolados.
5Dichosos los humildes,
porque recibirán la tierra como herencia.
6Dichosos los que tienen hambre y sed de justicia,
porque serán saciados.
7Dichosos los compasivos,
porque serán tratados con compasión.
8Dichosos los de corazón limpio,
porque ellos verán a Dios.
9Dichosos los que trabajan por la paz,
porque serán llamados hijos de Dios.
10Dichosos los perseguidos por causa de la justicia,
porque el reino de los cielos les pertenece.
11»Dichosos seréis cuando por mi causa la gente os insulte, os persiga y levante contra vosotros toda clase de calumnias. 12Alegraos y llenaos de júbilo, porque os espera una gran recompensa en el cielo. Así también persiguieron a los profetas que os precedieron.
La sal y la luz
13»Vosotros sois la sal de la tierra. Pero, si la sal se vuelve insípida, ¿cómo recobrará su sabor? Ya no sirve para nada, sino para que la gente la deseche y la pisotee.
14»Vosotros sois la luz del mundo. Una ciudad en lo alto de una colina no puede esconderse. 15Ni se enciende una lámpara para cubrirla con un cajón. Por el contrario, se pone en la repisa para que alumbre a todos los que están en la casa. 16Así brille vuestra luz delante de todos, para que ellos puedan ver vuestras buenas obras y alaben a vuestro Padre que está en el cielo.
El cumplimiento de la ley
17»No penséis que he venido a anular la ley o los profetas; no he venido a anularlos, sino a darles cumplimiento. 18Os aseguro que, mientras existan el cielo y la tierra, ni una letra ni una tilde de la ley desaparecerán hasta que todo se haya cumplido. 19Todo el que infrinja uno solo de estos mandamientos, por pequeño que sea, y enseñe a otros a hacer lo mismo, será considerado el más pequeño en el reino de los cielos; pero el que los practique y enseñe será considerado grande en el reino de los cielos. 20Porque os digo que no entraréis en el reino de los cielos a menos que vuestra justicia supere a la de los fariseos y de los maestros de la ley.
El homicidio
5:25-26 – Lc 12:58-59
21»Habéis oído que se dijo a los antepasados: “No mates,5:21 Éx 20:13 y todo el que mate quedará sujeto al juicio del tribunal”. 22Pero yo os digo que todo el que se enoje5:22 se enoje. Var. se enoje sin causa. con su hermano quedará sujeto al juicio del tribunal. Es más, cualquiera que insulte5:22 insulte. Lit. le diga: “Raca” (estúpido en arameo). a su hermano quedará sujeto al juicio del Consejo. Y cualquiera que lo maldiga5:22 lo maldiga. Lit. le diga: “Necio”. quedará sujeto al fuego del infierno.5:22 al fuego del infierno. Lit. a la Gehenna del fuego.
23»Por lo tanto, si estás presentando tu ofrenda en el altar y allí recuerdas que tu hermano tiene algo contra ti, 24deja tu ofrenda allí delante del altar. Ve primero y reconcíliate con tu hermano; luego vuelve y presenta tu ofrenda.
25»Si tu adversario te va a denunciar, llega a un acuerdo con él lo más pronto posible. Hazlo mientras estéis de camino al juzgado, no sea que te entregue al juez, y el juez al guardia, y te echen en la cárcel. 26Te aseguro que no saldrás de allí hasta que pagues el último céntimo.5:26 céntimo. Lit. cuadrante.
El adulterio
27»Habéis oído que se dijo: “No cometas adulterio”.5:27 Éx 20:14 28Pero yo os digo que cualquiera que mira a una mujer y la codicia ya ha cometido adulterio con ella en el corazón. 29Por tanto, si tu ojo derecho te hace pecan, sácatelo y tíralo. Más te vale perder una sola parte de tu cuerpo, y no que todo él sea arrojado al infierno.5:29 al infierno. Lit. a la Gehenna; también en v. 30. 30Y, si tu mano derecha te hace pecar, córtatela y arrójala. Más te vale perder una sola parte de tu cuerpo, y no que todo él vaya al infierno.
El divorcio
31»Se ha dicho: “El que repudia a su esposa debe darle un certificado de divorcio”.5:31 Dt 24:1 32Pero yo os digo que, excepto en caso de infidelidad conyugal, todo el que se divorcia de su esposa la induce a cometer adulterio, y el que se casa con la divorciada comete adulterio también.
Los juramentos
33»También habéis oído que se dijo a los antepasados: “No faltes a tu juramento, sino cumple con tus promesas al Señor”. 34Pero yo os digo: No juréis de ningún modo: ni por el cielo, porque es el trono de Dios; 35ni por la tierra, porque es el estrado de sus pies; ni por Jerusalén, porque es la ciudad del gran Rey. 36Tampoco jures por tu cabeza, porque no puedes hacer que ni uno solo de tus cabellos se vuelva blanco o negro. 37Cuando digáis “sí”, que sea realmente sí; y, cuando digáis “no”, que sea no. Cualquier cosa de más proviene del maligno.
Ojo por ojo
38»Habéis oído que se dijo: “Ojo por ojo y diente por diente”.5:38 Éx 21:24; Lv 24:20; Dt 19:21 39Pero yo os digo: No resistáis al que os haga mal. Si alguien te da una bofetada en la mejilla derecha, vuélvele también la otra. 40Si alguien te pone pleito para quitarte la camisa, déjale también la capa. 41Si alguien te obliga a llevarle la carga un kilómetro, llévasela dos. 42Al que te pida, dale; y al que quiera tomar de ti prestado, no le vuelvas la espalda.
El amor a los enemigos
43»Habéis oído que se dijo: “Ama a tu prójimo5:43 Lv 19:18 y odia a tu enemigo”. 44Pero yo os digo: Amad a vuestros enemigos y orad por quienes os persiguen,5:44 Amad … persiguen. Var. Amad a vuestros enemigos, bendecid a quienes os maldicen, haced bien a quienes os odian, y orad por quienes os ultrajan y os persiguen (véase Lc 6:27,28). 45para que seáis hijos de vuestro Padre que está en el cielo. Él hace que salga el sol sobre malos y buenos, y que llueva sobre justos e injustos. 46Si amáis solamente a quienes os aman, ¿qué recompensa recibiréis? ¿Acaso no hacen eso hasta los recaudadores de impuestos? 47Y, si solamente saludáis a vuestros hermanos, ¿qué hacéis de más? ¿Acaso no hacen esto hasta los gentiles? 48Por tanto, sed perfectos, así como vuestro Padre celestial es perfecto.
