Učedníci vymílají v sobotu obilí
1Jedné soboty procházel Ježíš a jeho učedníci obilným polem. Učedníci ulamovali klasy, vymílali je a zrní jedli. 2Viděli to farizejové a pohoršovali se: „Co to děláte? Vždyť přece Boží zákon zakazuje v sobotu i takovou práci!“ 3Ježíš odpověděl: „Nikdy jste nečetli o tom, co udělal král David se svou družinou, když měli hlad? 4Jak vešel do svatyně, vzal tam posvátné chleby, jedl je a podělil jimi i své druhy? Posvátné chleby přece smějí jíst jen kněží. 5A pak, Syn člověka je i pánem soboty.“
Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou
6Jinou sobotu šel Ježíš kázat do synagogy. Byl tam člověk, který měl pravou ruku ochrnutou. 7Farizejové a učitelé zákona čekali, zdali se Ježíš odváží v sobotu toho muže uzdravit. Chtěli mít totiž záminku, aby Ježíše mohli obžalovat. 8On však dobře znal jejich záměry, a přesto toho člověka s ochrnutou rukou vyzval, aby přišel k němu. Muž poslechl. 9Ježíš pak oslovil všechny přítomné: „Ptám se vás, má se podle zákona konat v sobotu dobro, nebo zlo? Má se člověk zachránit, nebo nechat hynout?“ 10Když nikdo neodpovídal, řekl nemocnému: „Natáhni tu ruku!“ Muž poslechl a jeho pravice byla zdravá. 11Ježíšovi protivníci, na nejvyšší míru podráždění, se domlouvali, co by se dalo proti Ježíšovi podniknout.
Ježíš volí dvanáct učedníků
12V těch dnech vystoupil Ježíš na horu, aby se modlil. Celou noc hovořil s Bohem. 13Když se rozednilo, svolal všechny svoje učedníky, které pak nazval apoštoly. 14Byli to: Šimon, kterému dal nové jméno Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub, Jan, Filip, Bartoloměj, 15Matouš – původně výběrčí Levi, Tomáš, Jakub – syn Alfeův, Šimon – bývalý příslušník tajné organizace radikálů, 16Juda – syn Jakubův a Jidáš Iškariotský, který později Ježíše zradil.
Ježíš vyslovuje blahoslavenství
17Když pak sestoupili na rovné prostranství, očekával je už veliký dav Ježíšových stoupenců i mnoho lidí z Jeruzaléma, z celého Judska i z pobřežních měst Týru a Sidónu. 18Přišli, aby si poslechli jeho kázání a dali se uzdravit. Vyléčil tam celou řadu duševně chorých. 19Lidé se ho chtěli alespoň dotknout, protože z něho vycházela uzdravující moc. 20Ježíš se obrátil na své učedníky a řekl:
„Radujte se, vy chudí,
protože vám bude patřit Boží království.
21Radujte se, kdo teď hladovíte,
protože Bůh vás nasytí.
Radujte se i vy, kdo teď pláčete,
protože jednou se budete smát.
22Radujte se, když vás budou nenávidět,
vyženou jako prašivé a pošpiní vaše jména,
protože se hlásíte k Synu člověka.
23Radujte se a prozpěvujte si, protože vás v nebi čeká velká odměna. Stejným způsobem zacházeli jejich předkové s Božími proroky.
24Ale běda vám, bohatí,
protože vy už máte svoje potěšení.
25Běda vám, sytí,
však budete jednou hladovět.
Běda vám, kteří se lehkomyslně smějete,
protože jednou budete hořce plakat a naříkat.
26Běda vám, jestliže vás všichni chválí,
vždyť tak se za starodávna chovali k falešným prorokům.
Ježíš učí o milování nepřátel
27Vám pak, moji posluchači, radím: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kteří vás nenávidí. 28Přejte dobré věci těm, kteří vás proklínají, a modlete se za ty, kteří vám činí bezpráví. 29Tomu, kdo tě uhodí do tváře, nastav i druhou. Tomu, kdo ti bere kabát, přidej i košili. 30Každému, kdo tě o něco prosí, dej, a jestliže tě někdo okradl, nevymáhej to zpátky. 31Jak chcete, aby s vámi lidé jednali, tak s nimi jednejte vy. 32Jakou čekáte od Boha pochvalu, když milujete jen ty, kteří milují vás? To umějí lidé, kteří se na Boha neptají. 33Jestliže jednáte dobře jen s těmi, kteří se k vám chovají slušně, jaké uznání od Boha čekáte? 34A myslíte, že Bůh ocení, když půjčujete jenom těm, kteří vám to vždycky vrátí? Tak to přece na světě chodí, že si lidé půjčují, jenom když mají jistotu, že o nic nepřijdou. Ale vy jednejte jinak. 35Milujte své nepřátele, konejte dobro, půjčujte a nevymáhejte zpět. Vždyť vás čeká bohatá odměna. Budete jednat jako Boží děti. 36Vždyť Bůh je dobrý i k lidem nevděčným a zlým. Buďte tedy velkorysí jako váš Otec.
Ježíš učí o kritice
37Nesuďte nikoho, a Bůh vás také nebude soudit. Nezavrhujte nikoho, a ani Bůh vás nezavrhne, odpouštějte, a Bůh vám také odpustí. 38Dávejte ochotně, a Bůh vás zahrne svými dary. Bůh neskrblí, ale dává vrchovatou míru. Jak tedy odměříte lidem, tak bude odměřeno i vám.“ 39Ježíš použil také několika přirovnání: „Slepec přece nepovede slepého, vždyť by oba spadli do jámy. 40Učedník nezná tolik jako mistr; teprve když se vyučí, může se mu podobat. 41Proč se staráš o pilinu v oku svého bližního a polena ve svém oku si nevšímáš? 42Jak můžeš říkat svému bratrovi: ‚Dovol, odstraním ti pilinu z oka,‘ a přehlížet poleno ve svém vlastním oku? Pokrytče, nejprve si vyčisti své vlastní oko, a teprve potom jasně uvidíš, co potřebuje tvůj bratr.
Ježíš učí o ovoci života
43Štěpovaný strom nerodí plané ovoce a žádný planý strom nenese ušlechtilé ovoce. 44Jakost stromu se pozná podle ovoce, které dává. Z trní se nesklízejí fíky ani z bodláků hrozny. 45Člověk je schopen konat skutečné dobro jen tehdy, je-li jeho srdce plné dobra. Když je však jeho srdce naplněno zlem, šíří jenom zlo. Čím srdce naplněno, tím ústa přetékají. 46Proč mi stále říkáte: Pane, Pane, a neděláte, co vám říkám?
Ježíš učí o stavbě na písku a na skále
47-48Každý, kdo ke mně přichází a naslouchá tomu, co říkám, a řídí se podle toho, podobá se člověku, který začal stavět dům a vykopal základy hluboko ve skále. Když se přihnala povodeň, dům se ani nepohnul, protože měl dobré základy. 49Každý, kdo mě slyší, ale neřídí se podle toho, podobá se člověku, který si vystavěl dům bez základů: dům smetla povodeň.“
1And it came to pass on the second sabbath after the first, that he went through the corn fields; and his disciples plucked the ears of corn, and did eat, rubbing them in their hands. 2And certain of the Pharisees said unto them, Why do ye that which is not lawful to do on the sabbath days? 3And Jesus answering them said, Have ye not read so much as this, what David did, when himself was an hungred, and they which were with him; 4How he went into the house of God, and did take and eat the shewbread, and gave also to them that were with him; which it is not lawful to eat but for the priests alone? 5And he said unto them, That the Son of man is Lord also of the sabbath. 6And it came to pass also on another sabbath, that he entered into the synagogue and taught: and there was a man whose right hand was withered. 7And the scribes and Pharisees watched him, whether he would heal on the sabbath day; that they might find an accusation against him. 8But he knew their thoughts, and said to the man which had the withered hand, Rise up, and stand forth in the midst. And he arose and stood forth. 9Then said Jesus unto them, I will ask you one thing; Is it lawful on the sabbath days to do good, or to do evil? to save life, or to destroy it? 10And looking round about upon them all, he said unto the man, Stretch forth thy hand. And he did so: and his hand was restored whole as the other. 11And they were filled with madness; and communed one with another what they might do to Jesus. 12And it came to pass in those days, that he went out into a mountain to pray, and continued all night in prayer to God.
13¶ And when it was day, he called unto him his disciples: and of them he chose twelve, whom also he named apostles; 14Simon, (whom he also named Peter,) and Andrew his brother, James and John, Philip and Bartholomew, 15Matthew and Thomas, James the son of Alphæus, and Simon called Zelotes, 16And Judas the brother of James, and Judas Iscariot, which also was the traitor.
17¶ And he came down with them, and stood in the plain, and the company of his disciples, and a great multitude of people out of all Judæa and Jerusalem, and from the sea coast of Tyre and Sidon, which came to hear him, and to be healed of their diseases; 18And they that were vexed with unclean spirits: and they were healed. 19And the whole multitude sought to touch him: for there went virtue out of him, and healed them all.
20¶ And he lifted up his eyes on his disciples, and said, Blessed be ye poor: for yours is the kingdom of God. 21Blessed are ye that hunger now: for ye shall be filled. Blessed are ye that weep now: for ye shall laugh. 22Blessed are ye, when men shall hate you, and when they shall separate you from their company, and shall reproach you, and cast out your name as evil, for the Son of man’s sake. 23Rejoice ye in that day, and leap for joy: for, behold, your reward is great in heaven: for in the like manner did their fathers unto the prophets. 24But woe unto you that are rich! for ye have received your consolation. 25Woe unto you that are full! for ye shall hunger. Woe unto you that laugh now! for ye shall mourn and weep. 26Woe unto you, when all men shall speak well of you! for so did their fathers to the false prophets.
27¶ But I say unto you which hear, Love your enemies, do good to them which hate you, 28Bless them that curse you, and pray for them which despitefully use you. 29And unto him that smiteth thee on the one cheek offer also the other; and him that taketh away thy cloke forbid not to take thy coat also. 30Give to every man that asketh of thee; and of him that taketh away thy goods ask them not again. 31And as ye would that men should do to you, do ye also to them likewise. 32For if ye love them which love you, what thank have ye? for sinners also love those that love them. 33And if ye do good to them which do good to you, what thank have ye? for sinners also do even the same. 34And if ye lend to them of whom ye hope to receive, what thank have ye? for sinners also lend to sinners, to receive as much again. 35But love ye your enemies, and do good, and lend, hoping for nothing again; and your reward shall be great, and ye shall be the children of the Highest: for he is kind unto the unthankful and to the evil. 36Be ye therefore merciful, as your Father also is merciful. 37Judge not, and ye shall not be judged: condemn not, and ye shall not be condemned: forgive, and ye shall be forgiven: 38Give, and it shall be given unto you; good measure, pressed down, and shaken together, and running over, shall men give into your bosom. For with the same measure that ye mete withal it shall be measured to you again. 39And he spake a parable unto them, Can the blind lead the blind? shall they not both fall into the ditch? 40The disciple is not above his master: but every one that is perfect shall be as his master. 41And why beholdest thou the mote that is in thy brother’s eye, but perceivest not the beam that is in thine own eye? 42Either how canst thou say to thy brother, Brother, let me pull out the mote that is in thine eye, when thou thyself beholdest not the beam that is in thine own eye? Thou hypocrite, cast out first the beam out of thine own eye, and then shalt thou see clearly to pull out the mote that is in thy brother’s eye. 43For a good tree bringeth not forth corrupt fruit; neither doth a corrupt tree bring forth good fruit. 44For every tree is known by his own fruit. For of thorns men do not gather figs, nor of a bramble bush gather they grapes. 45A good man out of the good treasure of his heart bringeth forth that which is good; and an evil man out of the evil treasure of his heart bringeth forth that which is evil: for of the abundance of the heart his mouth speaketh.
46¶ And why call ye me, Lord, Lord, and do not the things which I say? 47Whosoever cometh to me, and heareth my sayings, and doeth them, I will shew you to whom he is like: 48He is like a man which built an house, and digged deep, and laid the foundation on a rock: and when the flood arose, the stream beat vehemently upon that house, and could not shake it: for it was founded upon a rock. 49But he that heareth, and doeth not, is like a man that without a foundation built an house upon the earth; against which the stream did beat vehemently, and immediately it fell; and the ruin of that house was great.
