Ježíš vysílá sedmdesát učedníků
1Ježíš vybral ještě jiných sedmdesát svých následovníků a poslal je ve dvojicích napřed do míst, která chtěl později sám navštívit. 2Řekl jim: „Úroda je bohatá, ale ženců je málo. Proste Boha, ať pošle dělníky na svoji sklizeň. 3Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. 4Neberte s sebou žádnou peněženku, ani mošnu, ani náhradní obuv. Nemarněte čas zbytečným povídáním. 5Do kteréhokoliv domu vejdete, pozdravte je přáním pokoje. 6Přijmou-li vás přátelsky, usídlí se skutečně v tom domě pokoj, který jste jim přáli. Odmítnou-li vás, vám pokoj zůstane, a oni ho budou postrádat. 7-8Tam, kde vás přijmou, zůstaňte potřebnou dobu a nerozpakujte se přijmout jejich pohostinnost, protože dělník má právo na svou mzdu. 9V tom místě uzdravujte nemocné a hlásejte, že docela nablízku je Boží moc a milosrdenství, že Kristus je zde. 10Tam, kde vás nepřijmou, vyjděte do ulic a řekněte: 11‚Nechceme od vás nic, i ten váš prach setřásáme ze svých nohou. Vezměte však na vědomí, že i k vám přichází Kristus, a protože ho odmítáte, čeká vás Boží soud. 12Budete na tom hůř než lidé ze Sodomy, kteří neměli takovou příležitost jako vy.‘ “ 13Pak Ježíš začal hovořit o galilejských městech, kde mu tak mnozí neuvěřili: „Běda ti, Korozaim, běda ti, Betsaido! 14Kdyby se v pohanských městech Týru a Sidónu děly takové zázraky jako u vás, dávno by činili pokání ze všeho zlého, kterého se kdy dopustili. A tak Týru a Sidónu bude v den posledního soudu snesitelněji než vám. 15Poroste až do nebe tvá pýcha, Kafarnaum? Tvůj pád bude veliký!“ 16Potom učedníkům ještě dodal: „Kdo vám bude naslouchat, naslouchá mně, kdo vámi pohrdne, pohrdá i mnou. A kdo mne odmítne, odmítne toho, který mne poslal – samého Boha!“
Návrat sedmdesáti učedníků
17Později se těch sedmdesát učedníků vrátilo s radostnými zprávami: „Pane, dařilo se nám vyhnat i démony, když jsme vyslovili tvé jméno.“ 18Ježíš řekl: „Mám před očima satanovu konečnou porážku. 19Už teď vám dávám moc zašlapávat síly tohoto nepřítele, jako když člověk hubí jedovaté hady a štíry. Nebojte se jich, neuškodí vám. 20Z toho se však neradujte, že se vám mocnosti zla podrobují, ale radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“ 21Boží Duch naplnil Ježíše v té chvíli velkou radostí, takže se modlil: „Děkuji ti, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl před učenými a rozumáři tyto skutečnosti a odkrýváš je dětsky prostým lidem. Ano, Otče, tak se ti to líbí. 22Všechno jsi mi svěřil; jen ty víš, kdo jsem já, a já vím, kdo jsi ty. Nikdo není schopen tě pochopit, pokud mu to neobjasním.“ 23Pak se obrátil na své učedníky a řekl jim: „Radujte se, že to všechno smíte vidět na vlastní oči. 24Mnozí proroci a králové si přáli vidět a slyšet, co vy teď spoluprožíváte, ale nebylo jim to dáno.“
Ježíš vypráví podobenství o milosrdném Samařanu
25Jeden z učitelů zákona chtěl přivést Ježíše do úzkých a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych si zajistil věčný život?“ 26Ježíš mu odpověděl otázkou: „Co o tom říká Mojžíšův zákon? Co tam čteš?“ 27Muž na to uvedl slova ze zákona: „Miluj Pána Boha z celého srdce, z celé duše, vší silou a celým rozumem a svého bližního miluj tak, jako miluješ sebe.“ 28„Správně,“ řekl Ježíš, „řiď se podle toho a přijdeš do nebe.“ 29Učitel zákona se však nechtěl tak lehce vzdát, a proto se ještě zeptal. „Ale kdo je můj bližní?“ 30Na to mu Ježíš vyprávěl následující příběh: „Jeden muž se vydal z Jeruzaléma do Jericha. Cestou ho přepadli lupiči, okradli, zbili a polomrtvého nechali ležet. 31Šel kolem kněz, uviděl zraněného, ale vyhnul se mu. 32I jeden chrámový sluha šel okolo, ale ani ten mu neposkytl pomoc. 33Nakonec přišel jeden muž ze Samaří. Když uviděl zraněného, bylo mu ho líto. 34Zapomněl na starou nenávist mezi Židy a Samařany, ošetřil přepadeného a ovázal mu rány. Pak ho posadil na svého mezka, zavezl do hostince a tam o něho pečoval. 35Druhého dne dal hostinskému dva stříbrňáky s prosbou: ‚Věnuj mu potřebnou péči, a kdyby tě to stálo víc, než jsem ti dal, vyrovnám se s tebou, až pojedu zpátky.‘ “ 36„Co myslíš,“ zeptal se Ježíš, „který z těch tří se zachoval k tomu přepadenému jako bližní?“ 37Učitel zákona odpověděl: „Ten, který mu pomohl.“ Ježíš na to řekl: „Jdi a jednej také tak.“
Ježíš navštěvuje Marii a Martu
38Ježíš s učedníky pokračoval v cestě. V jedné vesnici je do svého domu pozvala žena jménem Marta. 39Její sestra Marie se posadila a pozorně naslouchala Ježíšovým slovům. 40Marta měla zatím plné ruce práce s pohoštěním. Za chvíli přišla k Ježíšovi s výčitkou: „Pane, nevidíš, co mám práce, a že Marie si jen tak sedí? Pošli ji, ať mi pomůže!“ 41Ježíš jí odpověděl: „Milá Marto, ty se moc staráš a příliš se namáháš pro věci, které za to nestojí. 42Člověk potřebuje jen málo. Doopravdy vlastně jen jedno. Marie to pochopila a to jí nikdo nevezme.“
1After these things the Lord appointed other seventy also, and sent them two and two before his face into every city and place, whither he himself would come. 2Therefore said he unto them, The harvest truly is great, but the labourers are few: pray ye therefore the Lord of the harvest, that he would send forth labourers into his harvest. 3Go your ways: behold, I send you forth as lambs among wolves. 4Carry neither purse, nor scrip, nor shoes: and salute no man by the way. 5And into whatsoever house ye enter, first say, Peace be to this house. 6And if the son of peace be there, your peace shall rest upon it: if not, it shall turn to you again. 7And in the same house remain, eating and drinking such things as they give: for the labourer is worthy of his hire. Go not from house to house. 8And into whatsoever city ye enter, and they receive you, eat such things as are set before you: 9And heal the sick that are therein, and say unto them, The kingdom of God is come nigh unto you. 10But into whatsoever city ye enter, and they receive you not, go your ways out into the streets of the same, and say, 11Even the very dust of your city, which cleaveth on us, we do wipe off against you: notwithstanding be ye sure of this, that the kingdom of God is come nigh unto you. 12But I say unto you, that it shall be more tolerable in that day for Sodom, than for that city. 13Woe unto thee, Chorazin! woe unto thee, Bethsaida! for if the mighty works had been done in Tyre and Sidon, which have been done in you, they had a great while ago repented, sitting in sackcloth and ashes. 14But it shall be more tolerable for Tyre and Sidon at the judgment, than for you. 15And thou, Capernaum, which art exalted to heaven, shalt be thrust down to hell. 16He that heareth you heareth me; and he that despiseth you despiseth me; and he that despiseth me despiseth him that sent me.
17¶ And the seventy returned again with joy, saying, Lord, even the devils are subject unto us through thy name. 18And he said unto them, I beheld Satan as lightning fall from heaven. 19Behold, I give unto you power to tread on serpents and scorpions, and over all the power of the enemy: and nothing shall by any means hurt you. 20Notwithstanding in this rejoice not, that the spirits are subject unto you; but rather rejoice, because your names are written in heaven.
21¶ In that hour Jesus rejoiced in spirit, and said, I thank thee, O Father, Lord of heaven and earth, that thou hast hid these things from the wise and prudent, and hast revealed them unto babes: even so, Father; for so it seemed good in thy sight. 22All things are delivered to me of my Father: and no man knoweth who the Son is, but the Father; and who the Father is, but the Son, and he to whom the Son will reveal him.
23¶ And he turned him unto his disciples, and said privately, Blessed are the eyes which see the things that ye see: 24For I tell you, that many prophets and kings have desired to see those things which ye see, and have not seen them; and to hear those things which ye hear, and have not heard them.
25¶ And, behold, a certain lawyer stood up, and tempted him, saying, Master, what shall I do to inherit eternal life? 26He said unto him, What is written in the law? how readest thou? 27And he answering said, Thou shalt love the Lord thy God with all thy heart, and with all thy soul, and with all thy strength, and with all thy mind; and thy neighbour as thyself. 28And he said unto him, Thou hast answered right: this do, and thou shalt live. 29But he, willing to justify himself, said unto Jesus, And who is my neighbour? 30And Jesus answering said, A certain man went down from Jerusalem to Jericho, and fell among thieves, which stripped him of his raiment, and wounded him, and departed, leaving him half dead. 31And by chance there came down a certain priest that way: and when he saw him, he passed by on the other side. 32And likewise a Levite, when he was at the place, came and looked on him, and passed by on the other side. 33But a certain Samaritan, as he journeyed, came where he was: and when he saw him, he had compassion on him, 34And went to him, and bound up his wounds, pouring in oil and wine, and set him on his own beast, and brought him to an inn, and took care of him. 35And on the morrow when he departed, he took out two pence, and gave them to the host, and said unto him, Take care of him; and whatsoever thou spendest more, when I come again, I will repay thee. 36Which now of these three, thinkest thou, was neighbour unto him that fell among the thieves? 37And he said, He that shewed mercy on him. Then said Jesus unto him, Go, and do thou likewise.
38¶ Now it came to pass, as they went, that he entered into a certain village: and a certain woman named Martha received him into her house. 39And she had a sister called Mary, which also sat at Jesus’ feet, and heard his word. 40But Martha was cumbered about much serving, and came to him, and said, Lord, dost thou not care that my sister hath left me to serve alone? bid her therefore that she help me. 41And Jesus answered and said unto her, Martha, Martha, thou art careful and troubled about many things: 42But one thing is needful: and Mary hath chosen that good part, which shall not be taken away from her.
