Ježíš sytí pět tisíců
1Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. 2Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. 3Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. 4Bylo krátce před velikonočními svátky 5a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“ 6(Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) 7Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“ 8Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: 9„Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“ 10„Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,“ přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.
11Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl. 12Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“ 13Nasbírali dvanáct košů zbytků. 14-15Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“ A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.
Ježíš jde po vodě
16Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru. 17Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum. 18Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím. 19Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach. 20Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“ 21Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.
Ježíš je pravý chléb z nebe
22Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli. 23K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady. 24-25Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“ 26Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil. 27Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ 28„A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ ptali se. 29„Bůh od vás žádá jenom jedno,“ odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“
30„Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup, 31ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘ “ 32-33„Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“
34„Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“ 35„Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět, 36a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte. 37Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám. 38Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce. 39A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu. 40Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“
Židé popírají, že Ježíš je z nebe
41Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe. 42„Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“ volali rozhořčeně. 43„Nevzpírejte se tomu,“ řekl Ježíš. 44„Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu. 45Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně. 46To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho. 47Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život. 48Já jsem ten životodárný chléb. 49Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli. 50-51Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře. Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“
52To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“ 53Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví. 54Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. 55Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj. 56-58Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen. Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce. Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ 59To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.
Někteří z učedníků opouštějí Ježíše
60Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“ 61Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu? 62A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel? 63Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život. 64Ale někteří mi nevěříte.“ Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí. 65Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“
66Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců. 67Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“ 68Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život. 69Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“ 70Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“ 71Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.
A Primeira Multiplicação dos Pães
(Mt 14.13-21; Mc 6.30-44; Lc 9.10-17)
1Algum tempo depois, Jesus partiu para a outra margem do mar da Galileia (ou seja, do mar de Tiberíades), 2e grande multidão continuava a segui-lo, porque vira os sinais milagrosos que ele tinha realizado nos doentes. 3Então Jesus subiu ao monte e sentou-se com os seus discípulos. 4Estava próxima a festa judaica da Páscoa.
5Levantando os olhos e vendo uma grande multidão que se aproximava, Jesus disse a Filipe: “Onde compraremos pão para esse povo comer?” 6Fez essa pergunta apenas para pô-lo à prova, pois já tinha em mente o que ia fazer.
7Filipe lhe respondeu: “Duzentos denários6.7 O denário era uma moeda de prata equivalente à diária de um trabalhador braçal. não comprariam pão suficiente para que cada um recebesse um pedaço!”
8Outro discípulo, André, irmão de Simão Pedro, tomou a palavra: 9“Aqui está um rapaz com cinco pães de cevada e dois peixinhos, mas o que é isto para tanta gente?”
10Disse Jesus: “Mandem o povo assentar-se”. Havia muita grama naquele lugar, e todos se assentaram. Eram cerca de cinco mil homens. 11Então Jesus tomou os pães, deu graças e os repartiu entre os que estavam assentados, tanto quanto queriam; e fez o mesmo com os peixes.
12Depois que todos receberam o suficiente para comer, disse aos seus discípulos: “Ajuntem os pedaços que sobraram. Que nada seja desperdiçado”. 13Então eles os ajuntaram e encheram doze cestos com os pedaços dos cinco pães de cevada deixados por aqueles que tinham comido.
14Depois de ver o sinal milagroso que Jesus tinha realizado, o povo começou a dizer: “Sem dúvida este é o Profeta que devia vir ao mundo”. 15Sabendo Jesus que pretendiam proclamá-lo rei à força, retirou-se novamente sozinho para o monte.
Jesus Anda sobre as Águas
(Mt 14.22-36; Mc 6.45-56)
16Ao anoitecer seus discípulos desceram para o mar, 17entraram num barco e começaram a travessia para Cafarnaum. Já estava escuro, e Jesus ainda não tinha ido até onde eles estavam. 18Soprava um vento forte, e as águas estavam agitadas. 19Depois de terem remado cerca de cinco ou seis quilômetros6.19 Grego: 25 ou 30 estádios. Um estádio equivalia a 185 metros., viram Jesus aproximando-se do barco, andando sobre o mar, e ficaram aterrorizados. 20Mas ele lhes disse: “Sou eu! Não tenham medo!” 21Então resolveram recebê-lo no barco, e logo chegaram à praia para a qual se dirigiam.
22No dia seguinte, a multidão que tinha ficado no outro lado do mar percebeu que apenas um barco estivera ali, e que Jesus não havia entrado nele com os seus discípulos, mas que eles tinham partido sozinhos. 23Então alguns barcos de Tiberíades aproximaram-se do lugar onde o povo tinha comido o pão após o Senhor ter dado graças. 24Quando a multidão percebeu que nem Jesus nem os discípulos estavam ali, entrou nos barcos e foi para Cafarnaum em busca de Jesus.
Jesus, o Pão da Vida
25Quando o encontraram do outro lado do mar, perguntaram-lhe: “Mestre, quando chegaste aqui?”
26Jesus respondeu: “A verdade é que vocês estão me procurando, não porque viram os sinais milagrosos, mas porque comeram os pães e ficaram satisfeitos. 27Não trabalhem pela comida que se estraga, mas pela comida que permanece para a vida eterna, a qual o Filho do homem dará a vocês. Deus, o Pai, nele colocou o seu selo de aprovação”.
28Então perguntaram-lhe: “O que precisamos fazer para realizar as obras que Deus requer?”
29Jesus respondeu: “A obra de Deus é esta: crer naquele que ele enviou”.
30Então perguntaram-lhe: “Que sinal milagroso mostrarás para que o vejamos e creiamos em ti? Que farás? 31Os nossos antepassados comeram o maná no deserto; como está escrito: ‘Ele lhes deu a comer pão dos céus’6.31 Êx 16.4; Ne 9.15; Sl 78.24,25”.
32Declarou-lhes Jesus: “Digo a verdade: Não foi Moisés quem deu a vocês pão do céu, mas é meu Pai quem dá a vocês o verdadeiro pão do céu. 33Pois o pão de Deus é aquele que desceu do céu e dá vida ao mundo”.
34Disseram eles: “Senhor, dá-nos sempre desse pão!”
35Então Jesus declarou: “Eu sou o pão da vida. Aquele que vem a mim nunca terá fome; aquele que crê em mim nunca terá sede. 36Mas, como eu disse, vocês me viram, mas ainda não creem. 37Todo aquele que o Pai me der virá a mim, e quem vier a mim eu jamais rejeitarei. 38Pois desci dos céus, não para fazer a minha vontade, mas para fazer a vontade daquele que me enviou. 39E esta é a vontade daquele que me enviou: que eu não perca nenhum dos que ele me deu, mas os ressuscite no último dia. 40Porque a vontade de meu Pai é que todo aquele que olhar para o Filho e nele crer tenha a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia”.
41Com isso os judeus começaram a criticar Jesus, porque dissera: “Eu sou o pão que desceu do céu”. 42E diziam: “Este não é Jesus, o filho de José? Não conhecemos seu pai e sua mãe? Como ele pode dizer: ‘Desci do céu’?”
43Respondeu Jesus: “Parem de me criticar. 44Ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o atrair; e eu o ressuscitarei no último dia. 45Está escrito nos Profetas: ‘Todos serão ensinados por Deus’6.45 Is 54.13. Todos os que ouvem o Pai e dele aprendem vêm a mim. 46Ninguém viu o Pai, a não ser aquele que vem de Deus; somente ele viu o Pai. 47Asseguro a vocês que aquele que crê tem a vida eterna. 48Eu sou o pão da vida. 49Os seus antepassados comeram o maná no deserto, mas morreram. 50Todavia, aqui está o pão que desce do céu, para que não morra quem dele comer. 51Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Se alguém comer deste pão, viverá para sempre. Este pão é a minha carne, que eu darei pela vida do mundo”.
52Então os judeus começaram a discutir exaltadamente entre si: “Como pode este homem nos oferecer a sua carne para comermos?”
53Jesus lhes disse: “Eu digo a verdade: Se vocês não comerem a carne do Filho do homem e não beberem o seu sangue, não terão vida em si mesmos. 54Todo aquele que come a minha carne e bebe o meu sangue tem a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia. 55Pois a minha carne é verdadeira comida e o meu sangue é verdadeira bebida. 56Todo aquele que come a minha carne e bebe o meu sangue permanece em mim e eu nele. 57Da mesma forma como o Pai que vive me enviou e eu vivo por causa do Pai, assim aquele que se alimenta de mim viverá por minha causa. 58Este é o pão que desceu dos céus. Os antepassados de vocês comeram o maná e morreram, mas aquele que se alimenta deste pão viverá para sempre”. 59Ele disse isso quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
Muitos Discípulos Abandonam Jesus
60Ao ouvirem isso, muitos dos seus discípulos disseram: “Dura é essa palavra. Quem pode suportá-la?”
61Sabendo em seu íntimo que os seus discípulos estavam se queixando do que ouviram, Jesus lhes disse: “Isso os escandaliza? 62Que acontecerá se vocês virem o Filho do homem subir para onde estava antes? 63O Espírito dá vida; a carne não produz nada que se aproveite. As palavras que eu disse são espírito e vida. 64Contudo, há alguns de vocês que não creem”. Pois Jesus sabia desde o princípio quais deles não criam e quem o iria trair. 65E prosseguiu: “É por isso que eu disse a vocês que ninguém pode vir a mim, a não ser que isto lhe seja dado pelo Pai”.
66Daquela hora em diante, muitos dos seus discípulos voltaram atrás e deixaram de segui-lo.
67Jesus perguntou aos Doze: “Vocês também não querem ir?”
68Simão Pedro lhe respondeu: “Senhor, para quem iremos? Tu tens as palavras de vida eterna. 69Nós cremos e sabemos que és o Santo de Deus”.
70Então Jesus respondeu: “Não fui eu que os escolhi, os Doze? Todavia, um de vocês é um diabo!” 71(Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, que, embora fosse um dos Doze, mais tarde haveria de traí-lo.)
