Ježíš je zrazen a zajat
1Po této modlitbě odešel Ježíš se svými učedníky do olivového háje za potok Kidrón. 2Zrádce Jidáš toto místo dobře znal, protože tam s Ježíšem a učedníky často chodíval. 3Teď tam vedl chrámovou stráž posílenou vojenskou jednotkou; byli ozbrojení a svítili si na cestu kahany a pochodněmi.
4Ježíš věděl, co ho čeká. Vyšel jim naproti a zeptal se: „Koho hledáte?“
5„Ježíše z Nazaretu,“ odpověděli.
„To jsem já,“ řekl jim.
6Když to uslyšeli, ustoupili zpět a padli na zem.
7„Koho hledáte?“ zeptal se jich Ježíš znovu.
„Ježíše Nazaretského,“ opakovali.
8„Vždyť jsem vám již řekl, že jsem to já. Tady mne máte, ale tyhle nechte odejít.“
9Tak se splnil jeho slib, že neztratí žádného z těch, které mu Otec svěřil.
10Šimon Petr vytasil meč, napadl jednoho z nich a uťal mu pravé ucho. Byl to Malchos, sluha nejvyššího kněze. 11Ale Ježíš řekl Petrovi: „Schovej svůj meč! Otec určil, abych trpěl.“
Annáš vyslýchá Ježíše
12V té chvíli se ozbrojenci Ježíše zmocnili a spoutali ho. 13Vedli ho nejprve k Annášovi, tchánovi úřadujícího velekněze Kaifáše. 14Byl to právě Kaifáš, který zastával ve veleradě názor, že je prospěšnější, aby zemřel jeden člověk, než aby byl vydán všanc národ.
15Petr Ježíše neopustil a sledoval ho s jiným učedníkem. Ten byl známým nejvyššího kněze, a tak se dostali za Ježíšem až na nádvoří veleknězova paláce. 16Petr zůstal před vraty. Jeho společník se přimluvil u vrátné, aby Petra pustila dovnitř. 17Ta se Petra zeptala: „Nepatříš i ty mezi společníky toho člověka?“
„Co tě nemá!“ ohradil se Petr.
18Protože bylo sychravo, zapálili si sluhové a strážci oheň a hřáli se kolem něho. Petr se šel také hřát.
19Mezitím Annáš zahájil výslech: „Kdo s tebou chodil? Čemu jsi učil?“
20„Mé učení je obecně známé,“ odpověděl Ježíš. „Mluvíval jsem veřejně v synagogách i v chrámu. Tam má každý Žid přístup. Potají jsem nemluvil nic. 21Co se vyptáváš mne? Ptej se mých posluchačů, ti vědí, co jsem říkal.“
22„Jak to mluvíš s veleknězem?“ obořil se na Ježíše jeden ze strážných a udeřil ho.
23Ježíš se ohradil: „Jestli nemám pravdu, tak to dokaž. Jsem-li v právu, proč mne biješ?“
24Annáš potom předal spoutaného vězně Kaifášovi.
Petr zapírá, že zná Ježíše
25Jak se tak Petr hřál u ohně, kdosi se ho zeptal: „Nejsi také jeden z Ježíšových učedníků?“
Petr to popřel.
26Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný Malchose, kterého Petr poranil, ho obvinil: „Vždyť jsem tě s ním viděl tam v zahradě!“
27Petr to opět popřel a vtom zakokrhal kohout.
Ježíš je souzen Pilátem
28Ráno odvedli Ježíše od Kaifáše k římskému místodržiteli. Židovští žalobci do jeho domu nevstoupili, aby se neposkvrnili v den svátku a nebyli tak vyloučeni z účasti na velikonoční večeři. 29Pilát tedy vyšel k nim a ptal se: „Z čeho toho člověka obviňujete?“
30„Je to zločinec! Proč bychom ho sem jinak vodili,“ odpověděli.
31„Tak si ho nechte a suďte podle svých zákonů,“ odsekl Pilát.
„Vždyť víš, že nemáme právo nikoho popravit,“ bránili se Židé.
32Tak se naplnila Ježíšova slova, kterými předpověděl způsob své smrti.
33Pilát se vrátil dovnitř, nechal si Ježíše předvolat a zeptal se ho: „Ty jsi král Židů?“
34„Zajímá tě to osobně, nebo v souvislosti s žalobou?“ otázal se Ježíš.
35„Jsem snad Žid, abys mohl být mým králem?“ ohradil se Pilát. „Tvůj vlastní národ a tvoji představení tě sem předvedli. Čeho ses dopustil?“
36Ježíš odpověděl: „Jsem král, ale nejde mi o politickou moc. Kdyby moje království bylo pozemské, moji poddaní by mne proti Židům ubránili. Má říše je jiného druhu.“
37„Přece jsi tedy král,“ konstatoval Pilát.
„Sám to připouštíš,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se proto, abych oznámil pravdu o tomto království. Kdo miluje pravdu, ten mne poslouchá.“
Pilát vydává Ježíše k ukřižování
38„Co je pravda?“ ukončil Pilát rozhovor a vyšel opět k Židům. „Ten člověk je nevinný,“ prohlásil. 39„Jestli ho vy považujete za zločince, udělím mu velikonoční amnestii, jak je tady zvykem. Chcete, abych vám propustil židovského krále?“
40Oni však křičeli: „Toho ne! Propusť Barabáše!“
Ten Barabáš byl buřič.
1When Jesus had spoken these words, he went forth with his disciples over the brook Cedron, where was a garden, into the which he entered, and his disciples. 2And Judas also, which betrayed him, knew the place: for Jesus ofttimes resorted thither with his disciples. 3Judas then, having received a band of men and officers from the chief priests and Pharisees, cometh thither with lanterns and torches and weapons. 4Jesus therefore, knowing all things that should come upon him, went forth, and said unto them, Whom seek ye? 5They answered him, Jesus of Nazareth. Jesus saith unto them, I am he. And Judas also, which betrayed him, stood with them. 6As soon then as he had said unto them, I am he, they went backward, and fell to the ground. 7Then asked he them again, Whom seek ye? And they said, Jesus of Nazareth. 8Jesus answered, I have told you that I am he: if therefore ye seek me, let these go their way: 9That the saying might be fulfilled, which he spake, Of them which thou gavest me have I lost none. 10Then Simon Peter having a sword drew it, and smote the high priest’s servant, and cut off his right ear. The servant’s name was Malchus. 11Then said Jesus unto Peter, Put up thy sword into the sheath: the cup which my Father hath given me, shall I not drink it? 12Then the band and the captain and officers of the Jews took Jesus, and bound him, 13And led him away to Annas first; for he was father in law to Caiaphas, which was the high priest that same year. 14Now Caiaphas was he, which gave counsel to the Jews, that it was expedient that one man should die for the people.
15¶ And Simon Peter followed Jesus, and so did another disciple: that disciple was known unto the high priest, and went in with Jesus into the palace of the high priest. 16But Peter stood at the door without. Then went out that other disciple, which was known unto the high priest, and spake unto her that kept the door, and brought in Peter. 17Then saith the damsel that kept the door unto Peter, Art not thou also one of this man’s disciples? He saith, I am not. 18And the servants and officers stood there, who had made a fire of coals; for it was cold: and they warmed themselves: and Peter stood with them, and warmed himself.
19¶ The high priest then asked Jesus of his disciples, and of his doctrine. 20Jesus answered him, I spake openly to the world; I ever taught in the synagogue, and in the temple, whither the Jews always resort; and in secret have I said nothing. 21Why askest thou me? ask them which heard me, what I have said unto them: behold, they know what I said. 22And when he had thus spoken, one of the officers which stood by struck Jesus with the palm of his hand, saying, Answerest thou the high priest so? 23Jesus answered him, If I have spoken evil, bear witness of the evil: but if well, why smitest thou me? 24Now Annas had sent him bound unto Caiaphas the high priest. 25And Simon Peter stood and warmed himself. They said therefore unto him, Art not thou also one of his disciples? He denied it, and said, I am not. 26One of the servants of the high priest, being his kinsman whose ear Peter cut off, saith, Did not I see thee in the garden with him? 27Peter then denied again: and immediately the cock crew.
28¶ Then led they Jesus from Caiaphas unto the hall of judgment: and it was early; and they themselves went not into the judgment hall, lest they should be defiled; but that they might eat the passover. 29Pilate then went out unto them, and said, What accusation bring ye against this man? 30They answered and said unto him, If he were not a malefactor, we would not have delivered him up unto thee. 31Then said Pilate unto them, Take ye him, and judge him according to your law. The Jews therefore said unto him, It is not lawful for us to put any man to death: 32That the saying of Jesus might be fulfilled, which he spake, signifying what death he should die. 33Then Pilate entered into the judgment hall again, and called Jesus, and said unto him, Art thou the King of the Jews? 34Jesus answered him, Sayest thou this thing of thyself, or did others tell it thee of me? 35Pilate answered, Am I a Jew? Thine own nation and the chief priests have delivered thee unto me: what hast thou done? 36Jesus answered, My kingdom is not of this world: if my kingdom were of this world, then would my servants fight, that I should not be delivered to the Jews: but now is my kingdom not from hence. 37Pilate therefore said unto him, Art thou a king then? Jesus answered, Thou sayest that I am a king. To this end was I born, and for this cause came I into the world, that I should bear witness unto the truth. Every one that is of the truth heareth my voice. 38Pilate saith unto him, What is truth? And when he had said this, he went out again unto the Jews, and saith unto them, I find in him no fault at all. 39But ye have a custom, that I should release unto you one at the passover: will ye therefore that I release unto you the King of the Jews? 40Then cried they all again, saying, Not this man, but Barabbas. Now Barabbas was a robber.
