Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí
1Asi týden před Velikonocemi se Ježíš vrátil do Betanie, kde žil vzkříšený Lazar. 2Na Ježíšovu počest připravili večeři. Marta obsluhovala a u stolu seděl i Lazar. 3Marie vzala nádobku s drahým olejem, který byl vyroben z pravého nardu. Pomazala jím Ježíšovy nohy a utřela mu je svými vlasy. Vůně nardu naplnila celý dům.
4Jeden z Ježíšových učedníků – Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil, nesouhlasil s počínáním Marie. Řekl jí: 5„Proč tak vzácný olej raději neprodáš? Vždyť by na něj musel dělník pracovat celý rok. Utržené peníze se mohly rozdat chudým.“ 6Jidáš to neřekl ze soucitu s chudými, ale proto, že byl zloděj. Staral se o společnou pokladnu, avšak často si z ní něco přisvojil.
7Ježíš mu k tomu řekl: „Nech ji, připravila mne tím na můj pohřeb. 8Chudé budete mít mezi sebou stále, ale já už tu s vámi dlouho nebudu.“
9Poutníci v Jeruzalémě se brzo dověděli o Ježíšově pobytu v Betanii. Ve velkých zástupech se za ním vypravili. Nepřitahoval je však jenom Ježíš, ale chtěli spatřit i vzkříšeného Lazara. 10Přední židovští kněží se proto usnesli, že odstraní i Lazara, 11protože byl přesvědčivým dokladem Ježíšovy moci. Mnoho lidí kvůli němu věřilo.
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici
12Příštího dne se po Jeruzalémě rozkřiklo, že do města přichází Ježíš. Shromáždil se velký dav lidí a šli ho vítat. 13Natrhali palmové ratolesti a nadšeně volali:
„Sláva Ježíši!
Ať žije Mesiáš!
Ať žije náš Král!“
14Ježíš k nim přijel na oslátku a tak se naplnila předpověď dávného izraelského proroka:
15„Neboj se, Jeruzaléme.
Tvůj král se blíží,
přijíždí na oslátku.“
(Ježíšovi učedníci si tehdy tuto souvislost neuvědomili. 16Teprve po Ježíšově vzkříšení pochopili, že se tenkrát naplnilo proroctví.)
17Ježíše doprovázelo mnoho svědků Lazarova vzkříšení. Všem o tomto divu vyprávěli, 18a tím zástup narůstal. 19Farizejů se zmocnila panika: „Jsme ztraceni! Všichni se k němu přidávají.“
Ježíš vysvětluje, proč musí zemřít
20V Jeruzalémě bylo i několik Řeků, kteří přišli oslavit velikonoční svátky spolu s Židy. Chtěli Ježíše poznat, 21a tak poprosili o pomoc Ježíšova učedníka Filipa: „Pane, rádi bychom se setkali s tvým učitelem.“
22Filip vyrozuměl o jejich prosbě Ondřeje a společně to sdělili Ježíšovi.
23Ježíš jim na to řekl: „Blíží se chvíle, kdy dílo Božího Syna bude dovršeno. 24Pšeničné zrno, které není zaseto do země, se sice zachová, ale zůstane samo a bez užitku. Zaseté zrno odumírá, aby mohlo vzklíčit a přinést hojný užitek. 25Ten, kdo hledá jen vlastní prospěch, prohraje všechno, kdo mi však dá svůj život k dispozici, bude zachráněn pro věčnost. 26Svěřit mi svůj život znamená následovat důsledně mého příkladu. To znamená jít cestou radosti i utrpení. Takového služebníka si i můj Otec váží.
27Nyní mne svírá úzkost. Mám říci: Otče, uchraň mne toho, co se na mne valí? Ne, tím bych zradil svoje poslání. 28Otče, proveď svůj plán záchrany, ukaž lidem svoji slávu!“
Vzápětí se z nebe ozval hlas: „Již jsem to učinil a ještě učiním.“ 29Ježíš v té chvíli stál uprostřed velkého davu lidí. Někteří z nich tvrdili, že zahřmělo. Jiní mínili: „To k němu mluvil anděl.“
30„Hlas, který jste slyšeli, nepromluvil kvůli mně, ale kvůli vám,“ vysvětloval Ježíš. 31„Teď se rozhoduje o tomto světě. Satanova nadvláda nad lidmi bude zlomena. 32-33Tím, že za lidi zemřu, vysvobodím je z jeho tyranie a vezmu je pod svoji ochranu.“
34„Mluvíš o smrti?“ ozvalo se ze zástupu. „Vždyť Písmo říká o Mesiáši, že bude žít navždy. O kom to tedy vlastně mluvíš?“
35Ježíš jim odpověděl: „Světlo vám zůstane už jen krátce. Važte si ho, dokud svítí. Jděte za světlem, jinak se ocitnete ve tmě. A beze světla ztratíte cestu. 36Uvěřte tomu světlu a nechte se jím naplnit, aby z vás svítilo dál, až tu nebude.“ Po těchto slovech se Ježíš vzdálil a skryl se.
Většina v Ježíše neuvěřila
37I když Ježíš učinil mnoho zázraků, lidé mu stejně neuvěřili 38a tak se potvrdila slova proroka Izajáše:
„Pane, kdo uvěřil našim slovům?
Kdo poznal Boží moc?“
39Prorok Izajáš dále ukazuje, jaký důsledek Bůh vyvodil z jejich nevíry.
40„Zaslepil jejich oči a zatvrdil srdce,
takže nevidí a nechápou.
Neobrátí se k Bohu,
aby jim mohl pomoci.“
41Prorok zde mluví o Mesiáši a jeho majestátu.
42V Ježíše uvěřilo sice mnoho významných mužů, ale veřejně se k němu nepřiznali, protože se báli o své postavení. 43Záleželo jim více na lidském než na Božím hodnocení.
Ježíš shrnuje své učení
44Ježíš mluvil naléhavě k lidem: „Kdo mně věří, věří Bohu, který mne poslal. 45Kdo mne vidí, vidí také toho, z jehož vůle přicházím. 46Přišel jsem na svět jako světlo, a kdo ve mne uvěří, nezůstane ve tmě. 47Kdo slyší má slova a nedbá na ně, toho nesoudím. Nepřišel jsem svět soudit, ale zachránit. 48Kdo mne odmítá a má slova nepřijímá, ten má již svého soudce: moje slova ho budou soudit v poslední den. 49-50Říkám jen to, čím mne Otec pověřil, a moje poselství přináší věčný život. To, co vám říkám, jsou Otcova slova.“
Mary Pours Perfume on Jesus at Bethany
1It was six days before the Passover Feast. Jesus came to Bethany, where Lazarus lived. Lazarus was the one Jesus had raised from the dead. 2A dinner was given at Bethany to honor Jesus. Martha served the food. Lazarus was among the people at the table with Jesus. 3Then Mary took about a pint of pure nard. It was an expensive perfume. She poured it on Jesus’ feet and wiped them with her hair. The house was filled with the sweet smell of the perfume.
4But Judas Iscariot didn’t like what Mary did. He was one of Jesus’ disciples. Later he was going to hand Jesus over to his enemies. Judas said, 5“Why wasn’t this perfume sold? Why wasn’t the money given to poor people? It was worth a year’s pay.” 6He didn’t say this because he cared about the poor. He said it because he was a thief. Judas was in charge of the money bag. He used to help himself to what was in it.
7“Leave her alone,” Jesus replied. “The perfume was meant for the day I am buried. 8You will always have the poor among you. But you won’t always have me.”
9Meanwhile a large crowd of Jews found out that Jesus was there, so they came. But they did not come only because of Jesus. They also came to see Lazarus. After all, Jesus had raised him from the dead. 10So the chief priests made plans to kill Lazarus too. 11Because of Lazarus, many of the Jews were starting to follow Jesus. They were believing in him.
Jesus Comes to Jerusalem as King
12The next day the large crowd that had come for the feast heard that Jesus was on his way to Jerusalem. 13So they took branches from palm trees and went out to meet him. They shouted,
“Hosanna!”
“Blessed is the one who comes in the name of the Lord!” (Psalm 118:25,26)
“Blessed is the king of Israel!”
14Jesus found a young donkey and sat on it. This is just as it is written in Scripture. It says,
15“City of Zion, do not be afraid.
See, your king is coming.
He is sitting on a donkey’s colt.” (Zechariah 9:9)
16At first, Jesus’ disciples did not understand all this. They realized it only after he had received glory. Then they realized that these things had been written about him. They realized that these things had been done to him.
17A crowd had been with Jesus when he called Lazarus from the tomb and raised him from the dead. So they continued to tell everyone about what had happened. 18Many people went out to meet him. They had heard that he had done this sign. 19So the Pharisees said to one another, “This isn’t getting us anywhere. Look how the whole world is following him!”
Jesus Tells About His Coming Death
20There were some Greeks among the people who went up to worship during the feast. 21They came to ask Philip for a favor. Philip was from Bethsaida in Galilee. “Sir,” they said, “we would like to see Jesus.” 22Philip went to tell Andrew. Then Andrew and Philip told Jesus.
23Jesus replied, “The time has come for the Son of Man to receive glory. 24What I’m about to tell you is true. Unless a grain of wheat falls to the ground and dies, it remains only one seed. But if it dies, it produces many seeds. 25Anyone who loves their life will lose it. But anyone who hates their life in this world will keep it and have eternal life. 26Anyone who serves me must follow me. And where I am, my servant will also be. My Father will honor the one who serves me.
27“My soul is troubled. What should I say? ‘Father, keep me from having to go through with this’? No. This is the very reason I have come to this point in my life. 28Father, bring glory to your name!”
Then a voice came from heaven. It said, “I have brought glory to my name. I will bring glory to it again.” 29The crowd there heard the voice. Some said it was thunder. Others said an angel had spoken to Jesus.
30Jesus said, “This voice was for your benefit, not mine. 31Now it is time for the world to be judged. Now the prince of this world will be thrown out. 32And I am going to be lifted up from the earth. When I am, I will bring all people to myself.” 33He said this to show them how he was going to die.
34The crowd spoke up. “The Law tells us that the Messiah will remain forever,” they said. “So how can you say, ‘The Son of Man must be lifted up’? Who is this ‘Son of Man’?”
35Then Jesus told them, “You are going to have the light just a little while longer. Walk while you have the light. Do this before darkness catches up with you. Whoever walks in the dark does not know where they are going. 36While you have the light, believe in it. Then you can become children of light.” When Jesus had finished speaking, he left and hid from them.
Some Jews Believe and Some Don’t
37Jesus had performed so many signs in front of them. But they still would not believe in him. 38This happened as Isaiah the prophet had said it would. He had said,
“Lord, who has believed what we’ve been saying?
Who has seen the Lord’s saving power?” (Isaiah 53:1)
39For this reason, they could not believe. As Isaiah says in another place,
40“The Lord has blinded their eyes.
He has closed their minds.
So they can’t see with their eyes.
They can’t understand with their minds.
They can’t turn to the Lord. If they could, he would heal them.” (Isaiah 6:10)
41Isaiah said this because he saw Jesus’ glory and spoke about him.
42At the same time that Jesus did those signs, many of the Jewish leaders believed in him. But because of the Pharisees, they would not openly admit they believed. They were afraid they would be thrown out of the synagogue. 43They loved praise from people more than praise from God.
44Then Jesus cried out, “Whoever believes in me does not believe in me only. They also believe in the one who sent me. 45The one who looks at me sees the one who sent me. 46I have come into the world to be its light. So no one who believes in me will stay in darkness.
47“I don’t judge a person who hears my words but does not obey them. I didn’t come to judge the world. I came to save the world. 48But there is a judge for anyone who does not accept me and my words. These words I have spoken will judge them on the last day. 49I did not speak on my own. The Father who sent me commanded me to say all that I have said. 50I know that his command leads to eternal life. So everything I say is just what the Father has told me to say.”
