Zkrocení jazyka
1-2Bratři, nevytýkejte tak horlivě chyby druhým, vždyť chybujeme všichni. Jestliže budeme jednat špatně jakožto učitelé, náš trest bude o to přísnější.
Kdo umí zkrotit svůj jazyk, dokazuje, že je zralý člověk a umí ovládat sám sebe. 3I velkého koně donutíte k poslušnosti, jestliže mu do huby vložíte nepatrné udidlo. 4Nebo taková loď: i když je velká a žene ji silný vítr, kormidelník ji ovládá malým kormidlem.
5Jazyk je také nepatrný, a přesto může způsobit velké věci. Od malého plaménku může shořet celý les. 6A jazyk je takový plamének. Zapálen hříchem může způsobit v duši člověka i v jeho okolí mnoho zla.
7Člověk umí zkrotit různé druhy zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů, 8ale svůj vlastní jazyk zkrotit nedovede. Co jednou vysloví zlého, vymkne se jeho vůli a šíří se to jako smrtelný jed. 9-10Bratři, jedním a týmž jazykem nelze chválit nebeského Otce a zároveň nenávistně útočit na lidi, jeho děti. 11Tak jako z jednoho pramene nevyvěrá zároveň sladká a hořká voda, tak nemůže ani z jedněch úst vycházet chvála a osočování. 12Cožpak si můžete natrhat olivy z fíkovníku a fíky z vinné révy?
Dvojí moudrost
13Pokládá se někdo za moudrého a zkušeného? Ať tedy prokáže svou moudrost jemným a krásným jednáním. 14Máte-li však v srdci plno hořkosti, závisti a sobectví, nechlubte se moudrostí, protože to se nesrovnává. 15Vaše myšlení neovládá Bůh, nýbrž vaše pudy a ďábel. 16Vždyť tam, kde se objeví závist a sobecké zájmy, objeví se též nesvár a jiné zlo.
17Moudrost pocházející od Boha je především čistá, mírumilovná, laskavá a ústupná. Je vždy milosrdná a vede k dobrým skutkům. Je upřímná a bez jakéhokoliv pokrytectví. 18Bohu se líbí ti, kdo šíří pokoj.
Obuzdavanje jezika
1Nastojte, braćo moja, da previše vas ne postane učiteljima; oni će biti strože suđeni.
2Svi mi često pogriješimo, ali onaj tko može obuzdati svoj jezik, kadar je sebe u svemu obuzdati. 3Stavimo li konju uzde u usta, lako ćemo upravljati cijelim njegovim tijelom da ide kamo hoćemo. 4Pogledajte lađe! Tako su velike i gone ih jaki vjetrovi, a ipak ih sitno kormilo upravlja kamo kormilar hoće. 5Tako je i jezik malen ud, a može se pohvaliti velikim stvarima. Malena iskrica može zapaliti veliku šumu. 6I jezik je vatra; on je cio opaki svijet među našim udovima. Kalja cijelu našu osobu i, zapaljen od pakla, zapaljuje sav naš život.
7Svakovrsne zvijeri i ptice, gmazovi i morske životinje dadu se ukrotiti i čovjek ih je ukrotio— 8ali nitko od ljudi ne može obuzdati jezik. On je zlo koje ne miruje, puno smrtonosna otrova. 9Njime blagoslivljamo Gospodina i Oca, ali i proklinjemo ljude koji su stvoreni na Božju sliku. 10Tako iz istih usta izlaze i blagoslovi i kletve. A to, draga braćo, ne smije biti! 11Zar iz istog izvora izvire i slatka i gorka voda? 12Može li smokva roditi maslinama ili trs smokvama? Tako ni slani izvor ne može dati slatku vodu.
Prava, Božja mudrost
13Tko je od vas mudar i razborit, neka dobrim življenjem pokazuje djela učinjena u blagosti. Jer mudro je biti blag. 14Ali nipošto se ne hvalite da ste mudri i dobri ako u srcu imate gorku zavist i sebičnost. Time lažete protiv istine. 15Zavist i sebičnost nisu Božja mudrost. Takve su pojave zemaljske, neduhovne, nadahnute đavlom. 16Jer gdje ima zavisti i sebičnosti, bit će i nereda i svakovrsnoga drugog zla.
17A mudrost koja dolazi s neba ponajprije je čista. Mirotvorna je, blaga, dobrohotna, puna milosrđa i dobrih djela. Postojana je i iskrena. 18A mirotvorci će posijati sjeme mira i požeti žetvu pravednosti.
