Pavel poukazuje na chybnost lidských úsudků a spolehlivost Božích soudů
1Nedívejte se na nás tedy jinak než jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. 2Od služebníka se očekává, že bude vykonávat příkazy svého pána. Dá se to říci o mně? 3Co o tom soudíte vy, není pro mne nejdůležitější. A nemůže to posoudit ani nikdo jiný, dokonce ani můj vlastní úsudek není rozhodující, 4i když mé svědomí je klidné. Jen sám Pán o tom může rozhodnout s konečnou platností. 5Nedělejte proto o nikom předčasné závěry, dokud se nevrátí Kristus. Však on už vynese na světlo to, co bylo zrakům skryto, a odhalí i ty nejtajnější pohnutky. Pak teprve dostane každý od Boha takové uznání, jaké mu náleží.
Napomenutí domýšlivým
6Bratři, jistě rozumíte, že nemluvím jen o sobě a Apollovi, když vám tohle všechno říkám. Chtěl jsem jen na tom příkladu zdůraznit, že nemáte prosazovat své oblíbené kazatele proti jiným. 7Nikdo přece nejsme ničím víc než ostatní. Všichni máme jen to, co jsme dostali, a nemáme se tedy před druhými čím chlubit. 8Vy jste přesvědčeni, že už jste duchovně dost vysoko a že víc nepotřebujete. Pyšníte se, že jste příslušníky Božího království. Kéž byste jimi skutečně byli! Necítili byste se pak tolik nad nás povzneseni. 9Tak se mi zdá, že nám apoštolům vykázal Bůh to nejposlednější místo, jako odsouzencům na smrt. Stali jsme se podívanou pro svět, anděly i lidi.
10Prý nám náboženství popletlo hlavu, zato vy jste docela rozumní a vážení křesťané! Námi kdekdo pohrdá, vás každý uznává, my jsme slabí, vy siláci! 11Trpíme hladem a žízní, zimou a nemocemi, jsme štváni z místa na místo 12a na svůj chléb musíme tvrdě vydělávat. Žehnáme těm, kdo nás proklínají, když nás šikanují, trpělivě to snášíme, 13pomlouvají-li nás, modlíme se za ně. Nikde nemáme zastání, jsme stále jen vyděděnci.
14Ale to nepíšu proto, že bych vám chtěl něco vyčítat. Vždyť vás mám rád jako vlastní děti. 15Kazatelů a vychovatelů můžete mít celou řadu, ale vaším duchovním otcem jsem já, protože prvně jste evangelium slyšeli ode mne. 16Proto vás nabádám, abyste žili podle mého příkladu.
17Z téhož důvodu k vám posílám svého milovaného a věrného spolupracovníka Timotea. Víte, že ho mám rád jako svého vlastního syna. Ten vám připomene mé křesťanské způsoby, jak jim taky v každé církevní obci vyučuji.
18Někteří se začali povyšovat, jako bych už neměl do Korintu přijít. Velice se mýlí! 19Přijdu co nejdříve, jak mi jen Pán dovolí, a pak uvidíme, zda je v jejich řeči Boží síla, nebo jen prázdné holedbání. 20Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha. 21Co mám tedy přibalit na cestu: hůl – nebo lásku a přívětivost?
मसीह के प्रेरितमन
1एकरसेति, मनखेमन हमन ला मसीह के सेवक अऊ परमेसर के भेद के बातमन के रखवार के रूप म जानय। 2अब ए बात के जरूरत हवय कि जऊन मन ला ए जिम्मेदारी देय गे हवय, ओमन अपन-आप ला बिसवास के लइक साबित करंय। 3यदि तुमन या कोनो अदालत मोला परखथे, त मेंह जादा धियान नइं देवंव। वास्तव म, मेंह खुद अपन-आप ला नइं परखंव। 4मोर बिवेक ह साफ हवय, पर एकर मतलब ए नो हय कि मेंह निरदोस अंव, काबरकि मोला परखइया तो परभू ए। 5एकरसेति, ठहिराय गे समय के पहिली कोनो भी चीज ला झन परखव। परभू के आवत तक इंतजार करव। ओह अंधियार म छुपे बातमन ला अंजोर म लानही अऊ ओह मनखेमन के हिरदय के बात ला परगट करही। ओतकी बेरा हर एक झन परमेसर ले परसंसा पाही।
6हे भाईमन, तुम्हर लाभ खातिर, मेंह ए बातमन म अपन अऊ अपुल्लोस के चरचा उदाहरन के रूप म करे हवंव, ताकि तुमन हमर ले ए कहावत के मतलब ला समझव, “परमेसर के बचन म लिखे बातमन ला मानव।” तब तुमन एक मनखे ला छोंड़के आने के ऊपर घमंड नइं करहू। 7कोन ह तुमन ला आने ले बने मनखे बनाथे? तुम्हर करा जऊन कुछू हवय, ओह परमेसर के दुवारा दिये गे हवय। अऊ जब तुमन ला ए चीजमन मिले हवय, त तुमन काबर अइसने घमंड करथव, जइसने एमन परमेसर के दान नो हंय?
8तुमन जऊन कुछू चाहथव, ओ जम्मो चीज तुम्हर करा पहिली ले हवय। तुमन पहिले ही धनी बन गे हवव। तुमन हमर बिगर राजा बन गे हवव। बने होतिस कि तुमन सहीच म राजा बन जातेव, ताकि हमन घलो तुम्हर संग राजा बन जातेन। 9काबरकि मोला अइसने लगथे कि परमेसर ह हमन ला सबले आखिरी म प्रेरित ठहराय हवय अऊ ओ भी ओ मनखेमन सहीं, जऊन मन ला खुले आम मिरतू दंड के सजा सुनाय गे हवय। हमन ह स्वरगदूत अऊ मनखेमन के जम्मो संसार बर एक तमासा बन गे हवन4:9 प्रेरितमन के तुलना कैदीमन के लाइन म आखिरी म रखे ओ मनखेमन ले करे गे हवय, जऊन मन खुले-आम जंगली पसुमन के दुवारा मारे जाथें। एह एक बेजत्ती वाला मिरतू रिहिस।। 10हमन मसीह के खातिर मुरुख अन, पर तुमन मसीह म बहुंत बुद्धिमान अव। हमन दुरबल अन, पर तुमन बलवान अव। तुमन आदर पाथव, पर हमर अपमान होथे। 11हमन ए बखत घलो भूखन अऊ पीयासन हवन; हमन फटहा-चीरहा कपड़ा पहिरे हवन; हमन मार खावथन; हमर करा रहे बर घर नइं ए। 12हमन अपन हांथ ले कठोर मिहनत करथन। जब मनखेमन हमन ला गाली बकथें, त हमन ओमन ला आसिस देथन। जब हमर ऊपर अतियाचार करे जाथे, त हमन सह लेथन। 13जब मनखेमन हमर बदनामी करथें, त हमन नरम अऊ सांत मन होके जबाब देथन। अभी हमन धरती के कुड़ा-कचरा सहीं संसार के बेकार चीज अन।
14मेंह तुम्हर बेजत्ती करे बर ए बात नइं लिखत हवंव, पर अपन मयारू लइका जानके तुमन ला चेतावत हवंव। 15हालाकि मसीह म तुम्हर देख-रेख करइया हजारों मनखे हो सकथें, पर तुम्हर बहुंते ददा नइं एं, काबरकि सुघर संदेस के परचार करे के दुवारा मसीह यीसू म, मेंह तुम्हर ददा बन गेंव। 16एकरसेति, मेंह तुम्हर ले बिनती करथंव कि तुमन मोर सहीं चाल चलव। 17एकरे कारन, मेंह अपन मयारू बेटा तीमुथियुस ला तुम्हर करा पठोवत हवंव। ओह परभू म बिसवास के लइक अय। ओह तुमन ला, मसीह यीसू म मोर चाल-चलन के सुरता कराही अऊ जऊन बात, मेंह हर जगह कलीसिया म सिखोथंव, ओह मोर चाल-चलन ले मेल खाथे।
18तुमन ले कुछू झन घमंडी हो गे हवंय, जइसने कि मेंह अब तुम्हर करा आबेच नइं करंव। 19पर कहूं परभू के ईछा होही, त मेंह तुम्हर करा बहुंत जल्दी आहूं अऊ तब मेंह देखहूं कि ए घमंडी मनखेमन का गोठियावत हवंय अऊ ओमन करा का सक्ति हवय। 20काबरकि परमेसर के राज ह बात करे के चीज नो हय, पर एह सामरथ के बात ए। 21तुमन का चाहथव? का मेंह तुमन ला सजा दे बर आवंव? या फेर मेंह तुम्हर करा मया अऊ दयालु आतमा म होके आवंव?
