Boží svrchovanost
1-2Ach, Izraeli! Ach, můj národe! Kéž bys i ty našel cestu ke Kristu! Trápím se a naříkám pro tebe dnem i nocí. 3Život bych za tebe dal, kdyby tě to mohlo zachránit. Kristus ví, že nepřeháním, Božímu Duchu nelze nic předstírat. Tolik jsi toho od Boha dostal, a přesto nechceš poslouchat! 4Za vlastní děti vás přijal, slavně vás vedl dějinami k ještě slavnější budoucnosti, dal vám své zákony, abyste v životě nemuseli tápat, naučil vás, jak ho máte uctívat, dal vám úžasné sliby, 5slavné vůdce jste měli mezi praotci a nejslavnější – Kristus, věčný Bůh a Vládce – se jako člověk také narodil z vaší krve. A toho jste se zřekli!
6-9Boží slovo však platit nepřestalo: Izraelci nejsou všichni, kdo odvozují svůj rodokmen od Abrahama nebo Jákoba – Izraele. I když jsou to potomci Abrahamovi, měl Bůh na mysli pouze Izáka, když Sáře sliboval syna. To znamená, že ne všichni z Abrahama jsou Božími dětmi, ale jenom ti, kteří se narodili na základě Božího slibu. 10Také o synech, které měl Izák se svou ženou Rebekou, 11rozhodl Bůh ještě před jejich narozením. Oznámil, že starší z nich bude sloužit mladšímu. Když tak Bůh určil jejich vzájemné postavení ještě před tím, než se o to mohli osobně nějak zasloužit, zdůraznil tím, že má právo rozhodovat o lidech naprosto svobodně, 12-13bez ohledu na jejich záslužné skutky. Proto mohl také říci, jak stojí jinde v Bibli: „Dal jsem přednost Jákobovi před Ezauem.“
14Můžeme z toho usuzovat, že je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! 15Mojžíšovi přece řekl:
„Projevím svou přízeň komu chci
a slituji se nad kým chci.“
16-18Nikomu tím není povinen, nikdo na to nemá nárok. Je to jen jeho milost, když to učiní. Faraónovi, jak sám říká, propůjčil jeho postavení proto, aby na něm ukázal svou moc a aby rozšířil svůj věhlas po celé zemi. Tak tedy žádným sebevětším úsilím, nýbrž z pouhé Boží milosti jsou lidé to, co jsou.
Boží a lidská měřítka jsou rozdílná
19Možná někdo namítne: Proč nám tedy Bůh ještě pořád něco vytýká, když se nic nemůže dít proti jeho vůli? 20Ale člověče, kdo ty vlastně jsi, že si troufáš přít se s Bohem? Říká snad výrobek svému tvůrci: Proč jsi mne udělal zrovna takhle? 21Copak se hrnčíř ptá hlíny, zda z ní má udělat vázu nebo mísu? 22Nemohl i Bůh ukázat nejen svou pravomoc trestat, ale i svou shovívavost s lidmi zralými k potrestání? 23Nemá právo projevit svou dobrotu k lidem, které zahrnul milosrdenstvím a určil pro věčnou slávu? 24Podobně povolal i nás, a to nejen židy nebo členy církve, ale i jiné, 25jak naznačuje prorok Ozeáš:
„Nazvu svým lidem ty,
k nimž jsem se nechtěl znát,
vyhnané zase zavolám nazpět.
26Kdo předtím slyšeli mé slovo odsouzení,
budou ujištěni, že je přijímám za své syny.“
27O Izraeli říká Izajáš:
„Kdyby jich bylo jak mořského písku,
jen hrstka se jich zachrání.
28Bez odkladu a do písmene
splní Bůh své slovo na zemi.“
29A už dříve předvídá:
„Kdyby nebyl nebeský vládce
ten zbytek lidu nezachoval,
byli bychom jak Sodoma
zpustli a Gomoře se podobali.“
Bůh odmítá ty, kdo mu nevěří
30Co tu vidíme? Že ti, kdo k izraelskému náboženství nepatřili a o bezúhonnost před Bohem nijak neusilovali, ti ji dosáhli na základě víry. 31A ti, kdo spoléhali na svou příslušnost k vyvoleným a na plnění náboženských předpisů, vyšli naprázdno. 32Proč to? Protože se domnívali, že si Boha nakloní okázalou zbožností místo upřímnou vírou. Na tom ztroskotali, 33zcela podle slov Izajášových:
„Hle, na Sijón kladu kámen úrazu,
o něj se mnohý z vás rozbije.
Kdo se mne však vírou uchopí,
ten žádnou škodu neutrpí.“
上帝的選民
1我在基督裡說真話，絕無謊言。我被聖靈感動的良心可以作證， 2我心裡極為憂愁，痛苦不止！ 3為了我的弟兄——我的同胞以色列人，即使我自己被咒詛、與基督隔絕，我也願意！ 4身為以色列人，他們擁有上帝兒子的名分、上帝的榮耀、諸約、律法、聖殿敬拜和各種應許。 5蒙揀選的族長是他們的先祖，基督降世為人也是做以色列人。祂是至大至尊，永遠當受稱頌的上帝。阿們！
6當然，這並不表示上帝的話落了空，因為從以色列生的，不一定都是以色列人， 7亞伯拉罕的後裔不一定都是亞伯拉罕的兒女，聖經上說：「以撒生的才可算為你的後裔。」 8這話的意思是：亞伯拉罕憑血氣所生的兒女並不是上帝的兒女，只有憑應許所生的才算是他的後裔。 9因為上帝曾這樣應許他：「明年這時候，我會再來，撒拉必生一個兒子。」
10後來，利百加和我們的先祖以撒結婚，懷了雙胞胎。 11在這對孩子還未出生，還沒有顯出誰善誰惡之前，上帝為了顯明自己揀選人並不是按人的行為，而是按祂自己的旨意， 12便對利百加說：「將來大的要服侍小的。」 13正如聖經上說：「我愛雅各，厭惡以掃。」
14這樣看來，我們該怎麼下結論呢？難道上帝不公平嗎？當然不是。 15祂曾對摩西說：
「我要憐憫誰就憐憫誰，
要恩待誰就恩待誰。」
16可見這並不在於人的意志和努力，而在於祂的憐憫。 17聖經記載著上帝對法老說的話：「我使你興起是為了在你身上彰顯我的權能，使我的名傳遍天下。」 18總之，上帝要憐憫誰，就憐憫誰；要叫誰頑固，就叫誰頑固。
上帝的烈怒和憐憫
19這樣，你肯定會對我說：「為什麼上帝還指責人呢？誰能抗拒祂的旨意呢？」 20你這個人啊！你是誰啊？竟敢頂撞上帝！受造之物怎能對造物主說：「你為什麼把我造成這樣？」 21陶匠難道不可以從一團泥中拿一部分造貴重的器皿，又拿一部分造平凡的器皿嗎？
22倘若上帝要顯示祂的烈怒和權能，就儘量容忍那些祂預備要毀滅的器皿， 23以便在那些祂憐憫並預備賜予榮耀的器皿上彰顯祂豐盛的榮耀，這難道不可以嗎？ 24那些蒙憐憫的器皿就是我們這些從猶太人和外族人中被上帝呼召的人。 25正如上帝在《何西阿書》上說：
「本來不是我子民的，
我要稱他們為『我的子民』；
本來不是我所愛的，
我要稱他們為『我所愛的』。
26從前我在什麼地方對他們說，
『你們不是我的子民。』
將來也要在那裡對他們說，
『你們是永活上帝的兒女。』」
27關於以色列人，以賽亞先知曾疾呼：
「以色列人雖多如海沙，
但得救的只是剩餘的人，
28因為上帝要在世上迅速、
徹底地執行祂的判決。」
29以賽亞又說：
「若不是萬軍之主給我們存留後裔，
我們早就像所多瑪和蛾摩拉一樣滅亡了。」
以色列人和福音
30這樣看來，我們該說什麼呢？本來不追求義的外族人卻因信而得到了義。 31以色列人靠遵行律法追求義，卻徒勞無功。 32為什麼會這樣呢？因為他們不憑信心，只靠自己的行為去追求義，結果就在那塊「絆腳石」上跌倒了。 33正如聖經上說：
「看啊！我在錫安放了一塊絆腳石，
一塊使人跌倒的磐石。
但信靠祂的人必不致蒙羞。」
