Bezúhonnost získáme jen s Kristem
1My, kdo jsme spojeni s Kristem, nemusíme se již obávat žádného odsouzení k smrti. 2Vždyť způsob života, jak jej při nás uskutečňuje oživující Duch skrze naše spojení s Kristem, nás vymanil ze zákonitosti hříchu a ze smrti. Zákon nás sice mohl před zlem varovat, ale nemohl nás před ním uchránit. 3Proto Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista, aby se stal člověkem a byl pokoušen k neposlušnosti. Takto odsoudil hřích tam, kde nejvíce působí, tedy v lidské přirozenosti. 4Tak můžeme i my Ježíšovou zásluhou splnit požadavky zákona, když nepodléháme tomu, co chce tělo, ale jsme vedeni Duchem. 5Jestliže někdo žije podle své přirozenosti, je ovládán sobeckými touhami. Žije-li však v někom Boží Duch, je jím také usměrňován. 6-8Vlastní touhy vedou ke smrti. Duch Boží však dává život a pokoj. Ti první nemají Boha příliš v lásce, protože je jim nepříjemný a jeho zákony nepřijatelné. Takoví se Bohu ovšem nemohou líbit. 9Ale vy, jestliže Boží Duch ve vás působí, jste jím vedeni k docela jinému životu. 10Patříte-li opravdu Kristu, nemůže to být jinak. Z vlivu zla se vaše tělo vyprostilo Kristovou zásluhou; jeho bezúhonnost vám teď zprostředkovává život, vyvěrající z jeho Ducha. 11A tento Duch, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše Krista, vzkřísí i vaše smrtelné tělo, pokud jej v sobě necháte sílit a vládnout.
Kdo patří Bohu, má neochvějnou jistotu věčného života
12Ano, bratři, teď už nejsme podřízeni tomu, k čemu nás dříve naše přirozenost samozřejmě vedla. 13Kdo totiž sám sobě ve všem vyhoví, ten sám sebe zničí. Kdo však s Boží pomocí vítězí nad svými slabostmi, ten získá nepomíjející život. 14Kdo se dá vést Božím Duchem, smí se právem pokládat za Božího syna a dceru. 15-17Bůh nám daroval postavení vlastních dětí, které se k němu smějí obracet jako k milujícímu Otci a jimž patří všechno, co patří jemu. Duch svatý nás o tom ujišťuje. 18Stejnou slávu, jakou obdařil Krista, jednou přizná i nám, budeme-li ochotni podstoupit i stejné utrpení. Jsem plně přesvědčen, že všechno pozemské trápení neznamená nic proti slávě, která nás nakonec čeká. 19Vždyť celá příroda dychtivě očekává, kdy se objeví Boží synové v plné slávě. 20-21Hříchem se porušilo všechno stvořené; přesto však zde zůstává naděje na vysvobození všeho tvorstva. Svým věrným dá Bůh svobodu a slávu a ostatnímu stvoření vrátí neporušenost. 22Jen se podívejte, jak nyní celá příroda úpí a sténá jako v porodních bolestech! 23A dokonce i my křesťané, kterým Bůh jako příslib nového života dal svého Ducha, toužebně vyhlížíme viditelný důkaz, 24že jsme byli přijati mezi Boží děti, které zachrání k věčnému životu; touto nadějí jsme naplněni. Těšíme se na to, co brzy uvidíme. 25Čekáme trpělivě, neboť mít naději znamená čekat, i když ještě není nic vidět.
Kdo patří Bohu, má zaručené bezpečí a vítězství
26My sami jsme slabí a často ani nenacházíme slova k modlitbě. Ale Duch Boží nám přichází na pomoc a úpěnlivě volá za nás slovy, která se vymykají našemu jazyku. 27A Bůh, který vidí do nejhlubších záhybů lidského srdce, přímluvná volání Ducha přijímá a dobře mu rozumí. 28-29Víme, že vše nakonec slouží k prospěchu těch, kteří Boha milují. Ti jsou podle jeho vůle povoláni, aby získali podobu Božího Syna. Mají se stát jeho rodinou a Ježíš bude nejpřednější. Proč jsou k tomu povoláni? 30Protože je Bůh před věky důvěrně poznal a k tomu vyvolil. Tento cíl dosáhnou, protože je ospravedlní a oslaví. 31Co z toho plyne? Je-li Bůh s námi, kdo nás může ohrozit? 32Když neváhal vzdát se kvůli nám svého vlastního Syna, co by pro nás ještě neudělal? 33Kdo se odváží být naším žalobcem před Božím soudem, když soudcem je ten, kdo nás sám ospravedlnil? 34Kdo nás odsoudí, když naším obhájcem je sám Ježíš Kristus? 35Kdo nás odloučí od jeho lásky? Snad těžkosti nebo strach, pronásledování či hlad, nebezpečí života nebo sama smrt? To vše se nám může přihodit. 36Vždyť už dávný žalmista napsal:
„Každou chvíli vedou někoho z nás na smrt kvůli tobě,
mají nás za ovce, určené na porážku.“
37Ale s jeho pomocí máme vítězství zajištěno. Vždyť si nás zamiloval! 38-39A já jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vládci, nic z toho, co se děje nebo teprve má přijít, ani moci světské ani duchovní a vůbec nic z toho, co vyšlo z rukou Stvořitele, nemůže nás odloučit od Boží lásky. Vždyť jsme ji poznali v Ježíši Kristu, když za nás umíral.
随从圣灵而活
1因此，如今那些在基督耶稣里的人不被定罪， 2因为赐人生命之圣灵的律已经在基督耶稣里使我获得自由，脱离了罪与死的律。 3律法因为人性软弱而无法成就的事，上帝亲自成就了。祂差遣自己的儿子成为和罪人一样有血有肉的人，作了赎罪祭，废掉了罪的权势， 4使律法公义的要求实现在我们这些不随从罪恶本性，只随从圣灵而活的人身上。
5随从罪恶本性的人顾念罪恶本性的事，但随从圣灵的人顾念圣灵的事。 6顾念罪恶本性的人结局是死亡，但顾念圣灵的人却有生命和平安。 7因为顾念罪恶本性的人与上帝为敌，不服从上帝的律法，也无力服从。 8所以受罪恶本性控制的人无法令上帝喜悦。
9但如果上帝的灵住在你们里面，你们就不再受制于罪恶的本性，而是受圣灵管理。人若没有基督的灵，就不属于基督。 10如果基督在你们里面，你们的身体虽然因罪恶而死亡，灵魂却因上帝所赐的义而活着。 11如果使耶稣复活之上帝的灵住在你们里面，叫基督耶稣从死里复活的上帝，必借着住在你们里面的圣灵，使你们终有一死的身体活过来。
12弟兄姊妹，这样看来，我们不必随从罪恶本性活着。 13你们若随从罪恶本性活着，必定死亡；但若靠着圣灵除去身体的恶行，就必活着。
14因为凡有上帝的圣灵引导的人都是上帝的儿女。 15你们接受的圣灵不是使你们做奴隶，仍旧害怕，而是使你们做儿子，可以称上帝为“阿爸，父亲”。 16圣灵亲自与我们的心一同见证我们是上帝的儿女。 17既然我们是儿女，就是继承人，是上帝的后嗣，并且与基督同做后嗣。所以，如果现在我们和基督一同受苦，将来也必和祂一同得荣耀。
将来的荣耀
18我认为现在所受的痛苦与将来要显给我们的荣耀相比，简直微不足道。 19受造之物正热切等候上帝众子的显现， 20因为受造之物处在虚空之下并非出于情愿，而是出于上帝的旨意。 21不过，受造之物仍然盼望脱离衰亡之律的奴役，享受上帝儿女荣耀的自由。 22我们知道一切受造之物至今都在呻吟，如同经历分娩之痛。 23不但如此，就是我们这些首先得到圣灵的人也在心里叹息，热切等候得到儿子的名分8:23 “儿子的名分”指被收养为义子，可以享受和亲生儿子一样的权利。，就是我们的身体得到救赎。 24我们得救的人有这个盼望。不过，看得见的盼望根本不算盼望，因为谁会盼望已经看见的呢？ 25但我们若盼望那尚未看见的，就会忍耐等候。
26况且，我们软弱的时候，有圣灵帮助我们。我们本来不知道怎样祷告，但圣灵亲自用说不出来的叹息替我们祈祷。 27洞悉人心的上帝知道圣灵的意思，因为圣灵是照着上帝的旨意替圣徒祈祷。
28我们知道，上帝使万事互相效力8:28 “上帝使万事互相效力”或译“万事都互相效力”。，使那些爱上帝，就是上帝按自己的旨意呼召的人得益处。 29因为上帝预先知道谁是属祂的人，并预定这些人要被塑造成祂儿子的形象，使祂的儿子在许多弟兄中成为长子。 30祂所预定的人，祂也呼召他们；祂所呼召的人，祂也称他们为义人；祂称为义人的，祂也使他们得荣耀。
上帝的爱
31对于这些事，我们还可以说什么呢？上帝若帮助我们，谁能与我们对抗？ 32上帝既然连自己的儿子也不顾惜，让祂为我们牺牲，岂不也把万物和祂一同白白地赐给我们吗？ 33谁能指控上帝拣选的人呢？上帝已经称他们为义人了。 34谁能定他们有罪呢？基督耶稣已经替他们死了，而且祂还从死里复活了，如今在上帝的右边替我们祈祷。 35谁能使我们与基督的爱分离呢？难道是患难吗？困苦吗？迫害吗？饥饿吗？赤身露体吗？危险吗？刀剑吗？ 36正如圣经上说：“为了你，我们终日出生入死，被视为待宰的羊。”
37然而，靠着爱我们的主，我们在这一切事上已经得胜有余了。 38因为我深信无论是死、是生，是天使、是鬼魔，是现在的事、是将来的事， 39是高天之上的、是大地深处的或是其他受造之物，都不能使我们与上帝在主基督耶稣里赐下的爱分离。
