Giovanni 12 – PEV & SNC

La Parola è Vita

Giovanni 12:1-50

«Non resterò con voi ancora per molto…»

1Sei giorni prima di Pasqua, Gesù arrivò a Betania, dove abitava Lazzaro, lʼuomo che aveva resuscitato. 2In onore di Gesù era stato preparato un banchetto. Marta serviva e Lazzaro sedeva a tavola vicino a Gesù. 3Allora Maria prese un vaso di costoso profumo allʼessenza di nardo e lo versò sui piedi di Gesù, asciugandoli poi coi suoi capelli. Il profumo si sparse per tutta la casa.

4Ma Giuda Iscariota, uno dei discepoli, quello che poi lo avrebbe tradito, disse: 5«Quel profumo valeva un patrimonio. Si sarebbe dovuto vendere per dare il denaro ai poveri!» 6Non che glʼimportasse dei poveri, ma, siccome era lui che teneva la cassa dei discepoli, spesso ne approfittava per uso personale!

7Gesù rispose: «Lasciala stare. Maria lʼha fatto come preparativo per la mia sepoltura. 8I poveri li potete sempre aiutare, mentre io non resterò con voi ancora per molto».

9Quando la gente seppe che Gesù era a Betania, accorse a frotte, non solo per lui, ma anche per vedere Lazzaro che Gesù aveva resuscitato. 10Allora i capi sacerdoti decisero di uccidere anche Lazzaro, 11perché, vedendolo, molti li abbandonavano e credevano a Gesù.

La folla acclama Gesù

12Il giorno dopo, corse voce per tutta la città che Gesù stava per arrivare a Gerusalemme. Unʼimmensa folla di pellegrini, venuti per la Pasqua, 13prese dei rami di palma e gli andò incontro, gridando: «Evviva il Salvatore! Benedetto colui che viene nel nome del Signore, il re dʼIsraele!»

14Gesù giunse cavalcando un asinello. Si avverava così la profezia che diceva: 15«Non aver paura, popolo di Gerusalemme! Ecco il tuo re che viene, cavalcando un puledro dʼasina».

16In quel momento i discepoli non capirono che così sʼavverava quella profezia, ma quando Gesù ritornò in cielo, sʼaccorsero che molte profezie delle Scritture si erano avverate proprio sotto i loro occhi!

17Intanto, tra la folla, quelli che avevano assistito alla resurrezione di Lazzaro, lo raccontavano in giro. 18Per questo tante persone andarono incontro a Gesù, perché avevano saputo di quel potente miracolo.

19Allora i Farisei dissero fra loro: «Non cʼè niente da fare. Guardate: tutto il mondo gli corre dietro!»

20Alcuni Greci, giunti a Gerusalemme per la Pasqua, 21andarono da Filippo, che era di Betsaida, e gli dissero: «Signore, vorremmo conoscere Gesù…» 22Filippo riferì la cosa ad Andrea, ed insieme andarono da Gesù.

23-24Gesù rispose: «È giunta lʼora in cui devo essere glorificato». Poi aggiunse: «Debbo cadere e morire, come un seme di grano, gettato nei solchi di un campo. Se non muoio, resterò solo, un singolo seme. La mia morte, invece, produrrà tanti nuovi semi e darà un ricco raccolto di vite nuove. 25Chi ama la propria vita, la perderà. Invece, chi è pronto a perdere la propria vita qui in terra, la salverà per lʼeternità.

26Se qualcuno vuole servirmi, mi segua, perché dove sono io ci saranno anche quelli che mi servono. E se mi seguono, il Padre li ricompenserà. 27Adesso la mia anima è turbata. Che dovrei dire: “Padre, salvami da ciò che mi aspetta!”? Ma se è proprio per questo che sono venuto! 28Padre, glorifica ed onora il tuo nome!»

Una voce dal cielo disse: «Lʼho glorificato e lo glorificherò ancora». 29Molte persone fra la folla udirono la voce ed alcuni di loro pensarono che fosse un tuono. Altri, invece, dicevano: «No, è stato un angelo che gli ha parlato!»

30Allora Gesù spiegò: «Quella voce non era per me, ma per voi. 31Per il mondo è giunto il tempo del giudizio, il tempo in cui Satana, principe di questo mondo, sta per essere cacciato. 32E quando sarò innalzato dalla terra, attirerò tutti a me». 33Parlava così per indicare di che morte doveva morire.

34«Morire?» replicò la folla. «Dalle Scritture avevamo capito che il Messia non sarebbe mai morto! Perché allora dici che morirà? Di quale Messia stai parlando?»

35E Gesù rispose: «La mia luce resterà con voi ancora per poco. Finché potete, camminate in questa luce, prima che vi sorprenda il buio. Allora sì che sarà troppo tardi per trovare la strada! 36Finché avete la luce (cioè me stesso), prestatele fede e diventerete così figli della verità!» Detto questo, Gesù si allontanò e si nascose alla loro vista.

37Nonostante tutti i miracoli che aveva fatto, la maggior parte della gente non voleva credere che Gesù fosse il Messia. 38Si avverava così la profezia del profeta Isaia: «Signore, chi crederà alle nostre parole? Chi accetterà come prova i potenti miracoli di Dio?» 39Non potevano credere perché, come aveva detto lo stesso profeta: 40«Dio ha accecato i loro occhi e indurito i loro cuori, perché non possano vedere, né capire, né rivolgersi a me, perché io li guarisca». 41Quando fece questa profezia, Isaia si riferiva a Gesù, perché aveva avuto una visione della sua gloria.

42Tuttavia, molti, anche fra i capi giudei, credettero che Gesù fosse il Messia, ma non lo dicevano a nessuno, per paura che i Farisei li cacciassero dalla Sinagoga. 43Infatti, tenevano più allʼapprovazione degli uomini, che a quella di Dio.

44-45Gesù gridò alla folla: «Chi vede me, vede Dio che mi ha mandato.

46Io sono la luce. Sono venuto in questo mondo perché chi crede in me non resti nelle tenebre. 47Chi mi ascolta e non mi ubbidisce, io non lo giudico, perché sono venuto per salvare il mondo, non per giudicarlo. 48Ma chi mi respinge e non accetta le mie parole, ha un giudice che lo aspetta: nel giorno del giudizio sarà giudicato secondo la verità che ho predicato. 49Non vi ho esposto le mie idee, ma vi ho riferito ciò che il Padre mi ha ordinato dʼinsegnare. 50Io so che i suoi insegnamenti portano alla vita eterna; perciò le cose che Dio mi ha ordinato di dire, io le dico tali e quali».

Slovo na cestu

Jan 12:1-50

Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí

1Asi týden před Velikonocemi se Ježíš vrátil do Betanie, kde žil vzkříšený Lazar. 2Na Ježíšovu počest připravili večeři. Marta obsluhovala a u stolu seděl i Lazar. 3Marie vzala nádobku s drahým olejem, který byl vyroben z pravého nardu. Pomazala jím Ježíšovy nohy a utřela mu je svými vlasy. Vůně nardu naplnila celý dům.

4Jeden z Ježíšových učedníků – Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil, nesouhlasil s počínáním Marie. Řekl jí: 5„Proč tak vzácný olej raději neprodáš? Vždyť by na něj musel dělník pracovat celý rok. Utržené peníze se mohly rozdat chudým.“ 6Jidáš to neřekl ze soucitu s chudými, ale proto, že byl zloděj. Staral se o společnou pokladnu, avšak často si z ní něco přisvojil.

7Ježíš mu k tomu řekl: „Nech ji, připravila mne tím na můj pohřeb. 8Chudé budete mít mezi sebou stále, ale já už tu s vámi dlouho nebudu.“

9Poutníci v Jeruzalémě se brzo dověděli o Ježíšově pobytu v Betanii. Ve velkých zástupech se za ním vypravili. Nepřitahoval je však jenom Ježíš, ale chtěli spatřit i vzkříšeného Lazara. 10Přední židovští kněží se proto usnesli, že odstraní i Lazara, 11protože byl přesvědčivým dokladem Ježíšovy moci. Mnoho lidí kvůli němu věřilo.

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici

12Příštího dne se po Jeruzalémě rozkřiklo, že do města přichází Ježíš. Shromáždil se velký dav lidí a šli ho vítat. 13Natrhali palmové ratolesti a nadšeně volali:

„Sláva Ježíši!

Ať žije Mesiáš!

Ať žije náš Král!“

14Ježíš k nim přijel na oslátku a tak se naplnila předpověď dávného izraelského proroka:

15„Neboj se, Jeruzaléme.

Tvůj král se blíží,

přijíždí na oslátku.“

(Ježíšovi učedníci si tehdy tuto souvislost neuvědomili. 16Teprve po Ježíšově vzkříšení pochopili, že se tenkrát naplnilo proroctví.)

17Ježíše doprovázelo mnoho svědků Lazarova vzkříšení. Všem o tomto divu vyprávěli, 18a tím zástup narůstal. 19Farizejů se zmocnila panika: „Jsme ztraceni! Všichni se k němu přidávají.“

Ježíš vysvětluje, proč musí zemřít

20V Jeruzalémě bylo i několik Řeků, kteří přišli oslavit velikonoční svátky spolu s Židy. Chtěli Ježíše poznat, 21a tak poprosili o pomoc Ježíšova učedníka Filipa: „Pane, rádi bychom se setkali s tvým učitelem.“

22Filip vyrozuměl o jejich prosbě Ondřeje a společně to sdělili Ježíšovi.

23Ježíš jim na to řekl: „Blíží se chvíle, kdy dílo Božího Syna bude dovršeno. 24Pšeničné zrno, které není zaseto do země, se sice zachová, ale zůstane samo a bez užitku. Zaseté zrno odumírá, aby mohlo vzklíčit a přinést hojný užitek. 25Ten, kdo hledá jen vlastní prospěch, prohraje všechno, kdo mi však dá svůj život k dispozici, bude zachráněn pro věčnost. 26Svěřit mi svůj život znamená následovat důsledně mého příkladu. To znamená jít cestou radosti i utrpení. Takového služebníka si i můj Otec váží.

27Nyní mne svírá úzkost. Mám říci: Otče, uchraň mne toho, co se na mne valí? Ne, tím bych zradil svoje poslání. 28Otče, proveď svůj plán záchrany, ukaž lidem svoji slávu!“

Vzápětí se z nebe ozval hlas: „Již jsem to učinil a ještě učiním.“ 29Ježíš v té chvíli stál uprostřed velkého davu lidí. Někteří z nich tvrdili, že zahřmělo. Jiní mínili: „To k němu mluvil anděl.“

30„Hlas, který jste slyšeli, nepromluvil kvůli mně, ale kvůli vám,“ vysvětloval Ježíš. 31„Teď se rozhoduje o tomto světě. Satanova nadvláda nad lidmi bude zlomena. 32-33Tím, že za lidi zemřu, vysvobodím je z jeho tyranie a vezmu je pod svoji ochranu.“

34„Mluvíš o smrti?“ ozvalo se ze zástupu. „Vždyť Písmo říká o Mesiáši, že bude žít navždy. O kom to tedy vlastně mluvíš?“

35Ježíš jim odpověděl: „Světlo vám zůstane už jen krátce. Važte si ho, dokud svítí. Jděte za světlem, jinak se ocitnete ve tmě. A beze světla ztratíte cestu. 36Uvěřte tomu světlu a nechte se jím naplnit, aby z vás svítilo dál, až tu nebude.“ Po těchto slovech se Ježíš vzdálil a skryl se.

Většina v Ježíše neuvěřila

37I když Ježíš učinil mnoho zázraků, lidé mu stejně neuvěřili 38a tak se potvrdila slova proroka Izajáše:

„Pane, kdo uvěřil našim slovům?

Kdo poznal Boží moc?“

39Prorok Izajáš dále ukazuje, jaký důsledek Bůh vyvodil z jejich nevíry.

40„Zaslepil jejich oči a zatvrdil srdce,

takže nevidí a nechápou.

Neobrátí se k Bohu,

aby jim mohl pomoci.“

41Prorok zde mluví o Mesiáši a jeho majestátu.

42V Ježíše uvěřilo sice mnoho významných mužů, ale veřejně se k němu nepřiznali, protože se báli o své postavení. 43Záleželo jim více na lidském než na Božím hodnocení.

Ježíš shrnuje své učení

44Ježíš mluvil naléhavě k lidem: „Kdo mně věří, věří Bohu, který mne poslal. 45Kdo mne vidí, vidí také toho, z jehož vůle přicházím. 46Přišel jsem na svět jako světlo, a kdo ve mne uvěří, nezůstane ve tmě. 47Kdo slyší má slova a nedbá na ně, toho nesoudím. Nepřišel jsem svět soudit, ale zachránit. 48Kdo mne odmítá a má slova nepřijímá, ten má již svého soudce: moje slova ho budou soudit v poslední den. 49-50Říkám jen to, čím mne Otec pověřil, a moje poselství přináší věčný život. To, co vám říkám, jsou Otcova slova.“