1Meus irmãos, o grande desejo do meu coração e a minha oração é que Israel possa ser salvo. 2Eu sei como eles defendem fervorosamente a honra de Deus, mas é um zelo sem entendimento. 3Eles não entendem que Cristo morreu para os tornar justos. Por isso, continuam a procurar tornar-se justos por si mesmos, tentando guardar a Lei, e não se sujeitam à justiça de Deus. 4Pois o propósito da Lei é conduzir-nos a Cristo para a justificação de todo o crente.
5Porque Moisés escreveu: “Quem cumprir estas prescrições viverá por elas.”10.5 Lv 18.5. Esta é a maneira de a Lei tornar uma pessoa justa. 6Porém, da justiça baseada na fé escreveu o seguinte: “Não digas no teu coração: ‘Quem pode subir aos céus?’ ” (Ou seja, para trazer Cristo à Terra). 7E ainda: “Quem descerá ao abismo?”10.7 Dt 30.13. (Ou seja, para ressuscitar Cristo dentre os mortos). 8Mas o passo seguinte mostra o que pregamos acerca da fé:
“A mensagem está mesmo à mão;
na tua boca e no teu coração.”10.8 Dt 30.14.
9Se com a tua boca confessares que Jesus Cristo é o Senhor e no teu coração creres que Deus o ressuscitou dentre os mortos, serás salvo. 10Porque é crendo que uma pessoa é declarada justa por Deus; e é declarando, em voz clara, que a salvação se afirma. 11Porque a Escritura diz: “Mas aquele que nele crer não será envergonhado.”10.11 Is 28.16. 12E nisto, entre judeus e os gentios não há diferença: todos têm o mesmo Senhor que concede generosamente as suas riquezas aos que o invocarem. 13Porque: “Todo aquele que invocar o nome do Senhor será salvo.”10.13 Jl 2.32.
14Mas como chamarão por ele aqueles que ainda não creem nele? E como hão de crer nele se nunca ouviram falar dele? E como ouvirão a seu respeito se ninguém lhes falar dele? 15E como irá alguém falar-lhes se não for enviado? É disso que falam as Escrituras quando dizem: “Como são belos os pés daqueles que anunciam boas novas.”10.15 Is 52.7.
16Mas nem todos responderam a essa voz do evangelho, porque Isaías, o profeta, disse: “Senhor, quem creu na nossa pregação?”10.16 Is 53.1. 17Na verdade, a fé vem por ouvir, e o que se ouve é a palavra de Cristo.
18Mas pergunto: não terão eles ouvido? Sim, decerto:
“A sua mensagem foi por toda a Terra,
até às suas extremidades.”10.18 Sl 19.4.
19E ainda pergunto: não terá Israel tomado conhecimento? Sobre isto, Moisés declarou da parte de Deus:
“Suscitar-vos-ei ciúmes de gente que não é o meu povo,
e contra um povo que não tem conhecimento provocar-vos-ei à ira.”10.19 Dt 32.21.
20Mais tarde Isaías também dirá ousadamente da parte de Deus:
“Fui procurado pelos que nunca antes tinham inquirido sobre mim.
Os que nunca antes me tinham buscado agora me acham.”10.20 Is 65.1.
21Quanto a Israel, Deus disse:
“Continuamente estendi as minhas mãos
a um povo rebelde e desobediente.”10.21 Is 65.2.
1Bratři, denně prosím Boha za Izraelce, aby si uvědomili svůj omyl. 2Musí se jim přiznat, že o Boží přízeň horlivě usilují, ale mají klapky na očích. 3Nepochopili ospravedlnění v tom způsobu, jak je nabízí Bůh, a proto je odmítají a chtějí si je vydobýt sami. 4Zákon je měl přece přivést ke Kristu, který je vrcholem a dává bezúhonnost tomu, kdo věří.
5Mojžíš řekl, že člověk získá život plněním zákona; říkejme tomu ospravedlnění cestou zákona. 6Ospravedlnění cestou víry je však něco jiného. Klíč k životu není třeba hledat v nadpozemských výšinách, 7ani pracně dobývat z hlubin země. Vše potřebné již za nás udělal Kristus. 8Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme.
Kristus – kámen urážky pro mnohé
9Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn. 10Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti. 11Bible přece říká: Kdo mu uvěří, nebude zklamán. 12A v tom není rozdíl mezi židem a jinověrcem. Všichni mají jednoho a téhož Pána a ten je stejně štědrý ke všem, kdo se k němu obracejí. 13Je přece psáno, že každý, kdo ho bude vzývat, bude zachráněn. Každý! 14Vzývat ho může ovšem jen ten, kdo v něj uvěřil: uvěřil jen ten, kdo o něm slyšel; slyší jen tehdy, když bude někdo mluvit; 15a mluvit o něm – k tomu právě Bůh posílá nás. Vždyť víte, co je psáno v Písmu: „Vždy vítán je, kdo dobrou zprávu nese!“ 16Skutečnost je ovšem taková, že ne všichni tu zprávu uvítali. Vždyť už Izajáš si stěžuje: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“ 17Věříme-li my, je to proto, že jsme Kristovo poselství přijali.
18Pokládám však otázku: Což snad Izraelci neslyšeli stejné poselství? Jistě slyšeli.
19Nepochopili je snad? ptám se dál. Už Mojžíš říkal:
„Budete jednou žárlit na ty, kterými pohrdáte,
a hněvat se na ně, národe nechápavý!“
20A Izajášovými ústy říká Bůh:
„Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali,
a poznat jsem se dal těm, kdo se o mne nestarali.“
21O Izraelcích však mluví jako o lidu neposlušném a vzpurném.
