O Senhor do sábado
(Mt 12.1-8; Mc 2.23-28)
1Certo sábado, atravessando Jesus e os seus discípulos umas searas, iam arrancando espigas de trigo, que esfregavam entre as mãos para comer os grãos. 2Alguns fariseus, porém, disseram: “Porque estão a fazer o que não é permitido no dia de sábado?”
3Ao que Jesus respondeu: “Vocês não leram o que o rei David fez quando ele e os companheiros estavam com fome, 4como entrou na casa de Deus, comeu e deu a comer também aos seus companheiros os pães da Presença, que apenas aos sacerdotes era permitido comer?6.4 Ver 1 Sm 21.1-6.” 5Jesus acrescentou “Eu, o Filho do Homem, sou o Senhor do próprio sábado.”
Jesus cura um homem com mão paralisada
(Mt 12.9-14; Mc 3.1-6)
6Num outro sábado, estando a ensinar na sinagoga, encontrava-se ali um homem que tinha a mão direita aleijada. 7Os especialistas na Lei e os fariseus vigiavam-no atentamente, para ver se Jesus curaria o homem no dia de sábado, para encontrarem de que o acusar. 8Jesus conhecia bem os seus pensamentos, por isso, disse ao aleijado: “Levanta-te e vem pôr-te aqui ao meio.” Ele assim fez. 9Então disse aos fariseus e aos especialistas na Lei: “Tenho uma pergunta a fazer-vos: É legítimo praticar o bem num sábado ou praticar o mal? Salvar a vida ou destruí-la?” 10E, olhando em volta, fitou-os um por um. Então disse ao homem: “Estende o braço!” Ele assim fez e imediatamente a sua mão ficou completamente normal. 11Os inimigos de Jesus ficaram furiosos e começaram a tramar a sua morte.
Os doze apóstolos
(Mt 10.2-4; Mc 3.13-19; At 1.13)
12Por aqueles dias, Jesus subiu a uma montanha para orar e passou toda a noite em oração a Deus. 13Ao amanhecer, reuniu os seus discípulos e escolheu doze, a quem designou apóstolos. Eram estes os seus nomes: 14Simão, a quem chamou também Pedro; André, irmão de Simão; Tiago; João; Filipe; Bartolomeu; 15Mateus; Tomé; Tiago, filho de Alfeu; Simão, também chamado Zelota; 16Judas, filho de Tiago; e Judas Iscariotes que viria a traí-lo.
Bênçãos e avisos
(Mt 5.3-12)
17Quando desceram a encosta, estando numa região plana, foram rodeados por uma grande multidão de discípulos e uma enorme massa de gente do povo, vinda de toda a Judeia, de Jerusalém e de lugares tão a norte como do litoral de Tiro e Sídon, 18tinha vindo gente para o ouvir e ser curada. E os que eram atormentados por espíritos impuros eram curados. 19Toda a multidão procurava tocar-lhe, porque saía dele poder e todos eram curados.
20Então, voltando-se para os discípulos, Jesus disse:
“Felizes os que são pobres,
porque é deles o reino de Deus!
21Felizes os que agora têm fome,
porque serão fartos!
Felizes os que agora choram,
porque chegará o tempo em que hão de rir de alegria!
22Felizes os que são odiados, e rejeitados,
e insultados e enxovalhados no seu nome,
por serem meus discípulos!
23Alegrem-se nesse dia! Sim, pulem de contentamento, porque vos espera no céu uma enorme recompensa. Pois também os profetas foram assim tratados pelos vossos antepassados.
24Ai de vocês os ricos,
porque já tiveram o vosso consolo.
25Ai de vocês os que são fartos e prósperos agora,
porque vos espera um tempo de fome horrível!
Ai de vocês os foliões,
porque o vosso riso transformar-se-á em tristeza e luto!
26Ai de vocês os que são enaltecidos pelas multidões,
porque os vossos antepassados também elogiaram os falsos profetas!
Amar os inimigos
(Mt 5.39-42)
27Ouçam todos. Amem os vossos inimigos. Façam o bem aos que vos odeiam. Orem pela felicidade dos que vos amaldiçoam. 28Bendigam os que vos maldizem e orem a Deus a favor daqueles que vos maltratam. 29Se te derem uma bofetada numa das faces, oferece também a outra! Se alguém te exigir o casaco, dá-lhe também a camisa. 30Dá a todo aquele que te pedir, e se te tiraram o que te pertence não o reclames de volta. 31Façam aos outros o que querem que vos façam.
32Pensam que merecem elogios só por amarem os que vos amam? Isso até as pessoas más o fazem! 33E se fizerem bem somente aos que vos fazem bem, o que tem isso de extraordinário? Até os pecadores procedem assim. 34E se emprestarem dinheiro só a quem vos puder pagar, que bondade há nisso? Até os mais perversos emprestam aos da sua espécie para depois receberem tudo de volta.
35Amem os vossos inimigos! Tratem-nos bem! Emprestem e não se preocupem se não vos pagarem, porque assim a recompensa que receberem do céu será grande e estarão a proceder verdadeiramente como filhos do Altíssimo. Porque é bondoso também com os ingratos e os perversos. 36Sejam compassivos como o vosso Pai é compassivo.
Julgando os outros
(Mt 7.1-5)
37Não julguem e não serão julgados. Não condenem e não serão condenados. Perdoem e serão perdoados. 38Se derem, receberão! A vossa dádiva será devolvida em medida atestada e sacudida, para caber um pouco mais até deitar por fora. A medida que usarem será usada também para vos medir.”
39Jesus usava frequentemente parábolas, como esta: “De que serve um cego guiar outro cego? Acabam ambos por cair numa vala. 40O discípulo não é mais do que o mestre. Se souber, porém, transformar a sua vida de acordo com o ensino perfeito que lhe é dado, poderá ser como ele.
41E porque te hás de preocupar com uma palha no olho do vizinho, quando tens uma tábua no teu próprio olho? 42Como poderias dizer: ‘Irmão, deixa-me ajudar-te a tirar essa palha do teu olho’, quando afinal tu mesmo não estás a ver uma trave no teu? Isso é hipocrisia! Liberta-te primeiro do que tens na vista e depois então poderás ver para ajudar o teu irmão.
Uma árvore e o seu fruto
(Mt 7.17-20)
43De facto, uma árvore de boa qualidade não pode dar fruto de má qualidade, nem uma árvore de má qualidade dar fruto de boa qualidade. 44Com efeito, cada árvore conhece-se pela qualidade do fruto que dá. Pois nem dos espinheiros se colhem figos, nem dos cardos uvas. 45Um homem bom produz o bem do bom tesouro do seu coração; e um homem mau produz, da sua maldade escondida, o que é mau. O que está em abundância no coração vem à superfície no falar.
Construtores sábios e tolos
(Mt 7.24-27)
46Portanto, porque me chamam ‘Senhor! Senhor!’, se não me querem obedecer? 47Todos aqueles, porém, que vêm ter comigo, me ouvem e me obedecem 48são como o homem que constrói uma casa sobre alicerces sólidos em cima da rocha. Quando as cheias sobem e embatem na casa, esta fica firme por estar solidamente construída. 49Aqueles, porém, que ouvem e não me obedecem são como o homem que constrói uma casa sem alicerces. Quando as cheias se lançam contra ela, a casa desmorona-se e fica em ruínas.”
Učedníci vymílají v sobotu obilí
1Jedné soboty procházel Ježíš a jeho učedníci obilným polem. Učedníci ulamovali klasy, vymílali je a zrní jedli. 2Viděli to farizejové a pohoršovali se: „Co to děláte? Vždyť přece Boží zákon zakazuje v sobotu i takovou práci!“ 3Ježíš odpověděl: „Nikdy jste nečetli o tom, co udělal král David se svou družinou, když měli hlad? 4Jak vešel do svatyně, vzal tam posvátné chleby, jedl je a podělil jimi i své druhy? Posvátné chleby přece smějí jíst jen kněží. 5A pak, Syn člověka je i pánem soboty.“
Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou
6Jinou sobotu šel Ježíš kázat do synagogy. Byl tam člověk, který měl pravou ruku ochrnutou. 7Farizejové a učitelé zákona čekali, zdali se Ježíš odváží v sobotu toho muže uzdravit. Chtěli mít totiž záminku, aby Ježíše mohli obžalovat. 8On však dobře znal jejich záměry, a přesto toho člověka s ochrnutou rukou vyzval, aby přišel k němu. Muž poslechl. 9Ježíš pak oslovil všechny přítomné: „Ptám se vás, má se podle zákona konat v sobotu dobro, nebo zlo? Má se člověk zachránit, nebo nechat hynout?“ 10Když nikdo neodpovídal, řekl nemocnému: „Natáhni tu ruku!“ Muž poslechl a jeho pravice byla zdravá. 11Ježíšovi protivníci, na nejvyšší míru podráždění, se domlouvali, co by se dalo proti Ježíšovi podniknout.
Ježíš volí dvanáct učedníků
12V těch dnech vystoupil Ježíš na horu, aby se modlil. Celou noc hovořil s Bohem. 13Když se rozednilo, svolal všechny svoje učedníky, které pak nazval apoštoly. 14Byli to: Šimon, kterému dal nové jméno Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub, Jan, Filip, Bartoloměj, 15Matouš – původně výběrčí Levi, Tomáš, Jakub – syn Alfeův, Šimon – bývalý příslušník tajné organizace radikálů, 16Juda – syn Jakubův a Jidáš Iškariotský, který později Ježíše zradil.
Ježíš vyslovuje blahoslavenství
17Když pak sestoupili na rovné prostranství, očekával je už veliký dav Ježíšových stoupenců i mnoho lidí z Jeruzaléma, z celého Judska i z pobřežních měst Týru a Sidónu. 18Přišli, aby si poslechli jeho kázání a dali se uzdravit. Vyléčil tam celou řadu duševně chorých. 19Lidé se ho chtěli alespoň dotknout, protože z něho vycházela uzdravující moc. 20Ježíš se obrátil na své učedníky a řekl:
„Radujte se, vy chudí,
protože vám bude patřit Boží království.
21Radujte se, kdo teď hladovíte,
protože Bůh vás nasytí.
Radujte se i vy, kdo teď pláčete,
protože jednou se budete smát.
22Radujte se, když vás budou nenávidět,
vyženou jako prašivé a pošpiní vaše jména,
protože se hlásíte k Synu člověka.
23Radujte se a prozpěvujte si, protože vás v nebi čeká velká odměna. Stejným způsobem zacházeli jejich předkové s Božími proroky.
24Ale běda vám, bohatí,
protože vy už máte svoje potěšení.
25Běda vám, sytí,
však budete jednou hladovět.
Běda vám, kteří se lehkomyslně smějete,
protože jednou budete hořce plakat a naříkat.
26Běda vám, jestliže vás všichni chválí,
vždyť tak se za starodávna chovali k falešným prorokům.
Ježíš učí o milování nepřátel
27Vám pak, moji posluchači, radím: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kteří vás nenávidí. 28Přejte dobré věci těm, kteří vás proklínají, a modlete se za ty, kteří vám činí bezpráví. 29Tomu, kdo tě uhodí do tváře, nastav i druhou. Tomu, kdo ti bere kabát, přidej i košili. 30Každému, kdo tě o něco prosí, dej, a jestliže tě někdo okradl, nevymáhej to zpátky. 31Jak chcete, aby s vámi lidé jednali, tak s nimi jednejte vy. 32Jakou čekáte od Boha pochvalu, když milujete jen ty, kteří milují vás? To umějí lidé, kteří se na Boha neptají. 33Jestliže jednáte dobře jen s těmi, kteří se k vám chovají slušně, jaké uznání od Boha čekáte? 34A myslíte, že Bůh ocení, když půjčujete jenom těm, kteří vám to vždycky vrátí? Tak to přece na světě chodí, že si lidé půjčují, jenom když mají jistotu, že o nic nepřijdou. Ale vy jednejte jinak. 35Milujte své nepřátele, konejte dobro, půjčujte a nevymáhejte zpět. Vždyť vás čeká bohatá odměna. Budete jednat jako Boží děti. 36Vždyť Bůh je dobrý i k lidem nevděčným a zlým. Buďte tedy velkorysí jako váš Otec.
Ježíš učí o kritice
37Nesuďte nikoho, a Bůh vás také nebude soudit. Nezavrhujte nikoho, a ani Bůh vás nezavrhne, odpouštějte, a Bůh vám také odpustí. 38Dávejte ochotně, a Bůh vás zahrne svými dary. Bůh neskrblí, ale dává vrchovatou míru. Jak tedy odměříte lidem, tak bude odměřeno i vám.“ 39Ježíš použil také několika přirovnání: „Slepec přece nepovede slepého, vždyť by oba spadli do jámy. 40Učedník nezná tolik jako mistr; teprve když se vyučí, může se mu podobat. 41Proč se staráš o pilinu v oku svého bližního a polena ve svém oku si nevšímáš? 42Jak můžeš říkat svému bratrovi: ‚Dovol, odstraním ti pilinu z oka,‘ a přehlížet poleno ve svém vlastním oku? Pokrytče, nejprve si vyčisti své vlastní oko, a teprve potom jasně uvidíš, co potřebuje tvůj bratr.
Ježíš učí o ovoci života
43Štěpovaný strom nerodí plané ovoce a žádný planý strom nenese ušlechtilé ovoce. 44Jakost stromu se pozná podle ovoce, které dává. Z trní se nesklízejí fíky ani z bodláků hrozny. 45Člověk je schopen konat skutečné dobro jen tehdy, je-li jeho srdce plné dobra. Když je však jeho srdce naplněno zlem, šíří jenom zlo. Čím srdce naplněno, tím ústa přetékají. 46Proč mi stále říkáte: Pane, Pane, a neděláte, co vám říkám?
Ježíš učí o stavbě na písku a na skále
47-48Každý, kdo ke mně přichází a naslouchá tomu, co říkám, a řídí se podle toho, podobá se člověku, který začal stavět dům a vykopal základy hluboko ve skále. Když se přihnala povodeň, dům se ani nepohnul, protože měl dobré základy. 49Každý, kdo mě slyší, ale neřídí se podle toho, podobá se člověku, který si vystavěl dům bez základů: dům smetla povodeň.“
