O Livro

Lucas 13

Chamada ao arrependimento

1Por esse tempo, contaram a Jesus que Pilatos tinha feito matança de alguns judeus da Galileia, enquanto ofereciam sacrifícios no templo, em Jerusalém. 2/5 “Pensam, por acaso, que esses eram mais pecadores do que os outros homens da Galileia?”, perguntou. “E que foi por isso que sofreram a morte? Não perceberam que também vocês se perderão se não se arrependerem? E os dezoito homens que morreram quando a torre de Siloé desabou sobre eles? Terá sido porque seriam os piores pecadores que havia em Jerusalém? Sem dúvida que não! Também vocês se perderão se não se arrependerem.”

6/7 Jesus deu então o seguinte exemplo: “Certo homem plantou uma figueira na sua quinta e muitas vezes ia ver se tinha fruto, ficando sempre desapontado. Por fim disse ao empregado que a cortasse: ‘Há três anos que espero e não brotou um único figo! Para que me hei­de ralar mais com esta figueira? O espaço que ocupa podemos nós utilizar para qualquer outra coisa.’

8/9 ‘Dá­lhe nova oportunidade’, respondeu o empregado. ‘Deixa­a ficar mais um ano, que eu vou dedicar­lhe cuidados especiais e lhe porei adubo em abundância. Se conseguirmos figos no próximo ano, tanto melhor; se não, então corto­a.’”

Uma aleijada é curada no sábado

10/13 Um sábado, estava Jesus a ensinar numa sinagoga, quando viu uma mulher que andava curvada, sem se poder endireitar, havia dezoito anos, por estar possuída por um espírito maligno. Jesus chamou­a para junto de si. “Mulher, estás curada da tua doença”. Tocou­a e imediatamente pôde endireitar o corpo. E ela louvava e agradecia a Deus!

14 Todavia, o dirigente judaico local responsável pela sinagoga ficou muito zangado porque Jesus tinha efectuado aquela cura no sábado. “Há seis dias da semana para trabalhar”, bradou ele à multidão. “Nesses dias e não no sábado é que se deve vir em busca de cura!”

15/17 Mas o Senhor respondeu: “És um hipócrita! Também tu trabalhas no sábado! No sábado não desatas o gado no estábulo e não o levas a beber? E será condenável que, lá porque é sábado, eu liberte, após dezoito anos de cativeiro de Satanás, esta descendente de Abraão?” Isto envergonhou os seus inimigos. E todo o povo se alegrava com as maravilhas que fazia.

Ilustrações da semente de mostarda e do fermento

18/19 Começou então novamente a instruí­los acerca do reino de Deus: “Com que se parece o reino? e como o posso explicar? É como uma minúscula semente de mostarda plantada numa horta, a qual se vai transformando num arbusto alto, entre cujos ramos as aves fazem a sua habitação.

20 Outra vez ele perguntou: “A que compararei o reino de Deus? 21 É como o fermento misturado na massa, que trabalha invisivelmente até que ela fique bem crescida e leve.”

A porta estreita

22 Jesus ia de cidade em cidade e de localidade em localidade, ensinando pelo caminho e avançando sempre para Jerusalém. 23 Alguém lhe perguntou: “É verdade que só poucos é que serão salvos?” Ele respondeu:

24/25 “É estreita a porta do céu. Esforcem­se por entrar, porque muitos tentarão fazê­lo, mas quando o dono da casa tiver trancado a porta, será já tarde. Se ficarem do lado de fora, ainda que batendo e suplicando: ‘Senhor, abre­nos a porta’, ele contudo responderá: ‘Não vos conheço.’ 26 ‘Mas nós comemos contigo, e ensinaste nas nossas ruas’, dir­lhe­ão. 27 Tornará a responder: ‘Já vos disse que não vos conheço. Culpados como estão, não podem entrar aqui. Vão­se embora.’

28 E haverá grande choro e lamentos de desespero quando estiverem do lado de fora e virem Abraão, Isaque, Jacob e todos os profetas dentro do reino de Deus. 29 Então virá gente do mundo inteiro, e de todos os tempos para ocupar ali os seus lugares. 30 E notem que alguns, agora desprezados, serão grandemente honrados então; e alguns, agora tidos em alta conta, serão lá considerados de menos importância.”

Jesus em Jerusalém

31 Poucos minutos decorridos, alguns fariseus disserem­lhe: “Retira­te daqui se queres continuar vivo, porque Herodes anda à tua procura!” 32 Ao que Jesus respondeu:

“Digam a essa raposa que eu continuarei a expulsar demónios e a operar curas milagrosas hoje e amanhã; e no terceiro dia chegarei ao meu destino. 33 Sim, hoje, amanhã e depois de amanhã devo prosseguir no meu caminho! Porque não ficaria bem a um profeta de Deus ser morto noutro local que não em Jerusalém!

34/35 Oh, Jerusalém, Jerusalém, cidade que matas os homens de Deus e apedrejas aqueles que são enviados a socorrer­te! Quantas vezes quis juntar os teus filhos como uma galinha abriga a ninhada debaixo das asas, mas não mo permitiram! Agora, a vossa casa será destruída e abandonada; nunca mais me verão outra vez até que digam: ‘Bem­vindo aquele que vem em nome do Senhor’.”

Slovo na cestu

Lukáš 13

Ježíš vyzývá k pokání

1V té době lidé přinesli Ježíšovi zprávu, že Pilát dal pobít galilejské poutníky, zrovna když obětovali. Ježíš na to řekl: „Myslíte si, že ti, které zavraždili, byli horšími hříšníky než ostatní obyvatelé Galileje? Ne, nebyli. Ať je vám to výstrahou: Smrt čeká na každého z vás a potom bude pozdě litovat svých hříchů. Anebo těch osmnáct, na které se zřítila věž v Siloe; ti také nebyli horší než druzí lidé v Jeruzalémě. Když však nebudete litovat svých zlých činů, i vás čeká Boží soud.“ Ježíš pak vyprávěl toto podobenství. „Jeden muž si vypěstoval na své vinici fíkovník. Když přišel čas sklizně, hledal na něm ovoce, avšak marně. Řekl vinaři: ‚Podívej, už třetí rok čekám na ovoce z tohoto fíkovníku, ale nic nerodí. Poraž ho, jenom tu překáží.‘ Vinař se přimlouval: ‚Pane ponech ho ještě jeden rok. Zkypřím mu a pohnojím půdu, snad přece bude rodit. Když na něm ani příští rok nic nebude, dáš ho porazit.‘ “

Ježíš uzdravuje chromou ženu

10 Jednou v sobotu kázal Ježíš v synagoze. 11 Mezi posluchači byla také žena postižená již osmnáct let nemocí, která ji tak pokřivila, že se nemohla napřímit. 12 Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě a řekl: „Ženo, tvé trápení končí.“ Dotkl se jí 13 a v tom okamžiku se žena narovnala a srdečně děkovala Bohu. 14 Představený synagogy však byl pobouřen, že Ježíš uzdravoval v sobotu a napomínal zástup: „Šest dní se má pracovat! Nechte se uzdravit jindy a ne v sobotu, kdy dodržujeme klid.“ 15 Ježíš na to řekl: „Pokrytci! Kdo z vás neodvazuje dobytek, aby ho zavedl k napajedlu? 16 A tato žena, která je potomkem Abrahamovým, neměla být v sobotu zbavena toho, co ji osmnáct let svazovalo?“ 17 Jeho odpůrci se zastyděli, ale ostatní lidé se upřímně radovali z podivuhodných činů, které konal.

Ježíš učí o Božím království

18 Ježíš řekl: „K čemu mám přirovnat Boží království? 19 Je jako nepatrné hořčičné semeno, které si člověk zaseje do zahrady. Ono vyklíčí a vyroste z něho tak mohutná bylina, že na ní mohou hnízdit ptáci. 20-21 Boží království se dá také přirovnat ke kvasu, který žena zadělá do těsta. I když mouky bude hodně, postačí jen trochu kvasu, aby celé těsto nakynulo.“

Ježíš učí o věčném království

22 Ježíš pokračoval na své cestě do Jeruzaléma. Chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a všude kázal. 23 Kdosi se ho zeptal: „Pane, je asi málo těch, kteří budou zachráněni, že?“ 24 Ježíš odpověděl: „Do Božího království vedou úzké dveře a těmi se snažte za každou cenu vejít. 25 Jakmile totiž jednou Pán domu přijde, zamkne a pak už bude pozdě. Mnozí by potom ještě rádi vešli, ale už to nepůjde. Marně byste tloukli na dveře a volali: ‚Pane, Pane, otevři nám!‘ Zůstanete venku a Pán vám odpoví: ‚Nevím, kdo jste a odkud jste.‘ 26 A i kdybyste říkali: ‚Sedávali jsme s tebou u stolu a učil jsi v našich ulicích,‘ ani to vám nepomůže. 27 Jen byste znovu slyšeli: ‚Neznám vás a nevím, odkud jste. Promarnili jste svůj život v hříchu, pryč s vámi.‘ 28 Bude pozdě na nářek, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jákoba a všechny proroky v Božím království a vy budete odmítnuti. 29 Ze všech světových stran budou proudit lidé, aby v něm zaujali svá místa. 30 Mnozí, kteří dnes platí mezi lidmi za poslední, budou první a mnozí, kteří jsou dnes vysoce ceněni, se octnou mezi posledními.“

Ježíšův zármutek nad Jeruzalémem

31 Za Ježíšem přišlo několik farizejů a varovali ho: „Měl bys utéci z Galileje, Herodes tě chce zabít.“ 32 On jim řekl: „Jděte a řekněte tomu lišákovi: Ještě po nějaký čas budu uzdravovat, zbavovat lidi trápení na těle i na duchu. 33 Ale přijde chvíle, kdy odtud odejdu do Jeruzaléma a tam všechno dokonám. Vždyť je nesmyslné, aby prorok zemřel jinde než tam. 34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, zabíjíš proroky a kamenuješ ty, které ti Bůh posílá. Jak často jsem toužil shromáždit svoje děti jako kvočna kuřátka pod ochranná křídla, ale nechtěli jste. 35 I váš slavný chrám bude Bohem opuštěn. Říkám vám, že mne neuvidíte do chvíle, kdy budete volat: ‚Sláva tobě, který přicházíš ve jménu Božím.‘ “