Cântico de vitória no céu
1A seguir ouvi a alta voz de uma enorme multidão no céu, clamando:
“Louvem o Senhor!
Só nele há salvação!
Pertencem-lhe, só a ele, toda a honra, todo o poder!
2Porque as suas sentenças são justas e conforme a verdade.
Castigou essa grande prostituta
que corrompia a Terra com a sua imoralidade sexual.
E foi assim que lhe pediu conta
do sangue daqueles que serviam a Deus,
e que foram assassinados no meio dela.”
3E repetiam sempre:
“Louvem o Senhor!
Para sempre há de subir o fumo do seu incêndio!”
4Então os vinte e quatro anciãos e os quatro seres viventes inclinaram-se até ao chão e adoraram a Deus, que estava sentado no trono, com estas palavras:
“É essa a verdade! Louvem o Senhor!”
5Veio uma voz do trono que dizia:
“Louvem o nosso Deus,
todos os que o servem e o temem,
tanto grandes como pequenos.”
6E ouvi de novo um clamor enorme como o de uma multidão imensa, como o de muitas vagas de um mar agitado ou como o de sucessivos trovões:
“Louvem o Senhor!
Porque o Senhor, nosso Deus,
que tem todo o poder, é quem reina.
7Alegremo-nos, com intenso júbilo,
prestemos-lhe a nossa profunda homenagem.
Chegou a altura do Cordeiro receber a sua noiva,
a qual já se aprontou.
8Ela tem o direito de se vestir
do linho mais fino e mais branco.”
Esse linho representa as obras justas e boas que praticam os filhos de Deus.
9E foi-me dito por um anjo que escrevesse o seguinte: “Felizes aqueles que são convidados para a festa de casamento do Cordeiro.” E ainda: “Foi Deus mesmo quem declarou isto.”
10Então lancei-me aos pés do anjo para o adorar, mas ele disse-me: “Não! Não faças isso! Só a Deus deves adorar! Eu estou ao serviço de Deus, tal como tu e os teus irmãos, que são testemunhas de Jesus. Adora a Deus. O motivo da profecia é para dar um testemunho claro de Jesus.”
O cavaleiro do cavalo branco
11Vi então o céu aberto e aparecer um cavalo branco montado por alguém que se chamava Fiel e Verdadeiro; aquele que julga e combate com justiça. 12Os seus olhos eram como labaredas e na cabeça tinha muitas coroas. E tinha um nome escrito nela que só ele sabia. 13A roupa que vestia tinha marcas de sangue; o seu nome é a Palavra de Deus. 14Os exércitos do céu, vestidos de linho fino, do mais branco e puro, seguiam-no em cavalos igualmente brancos. 15Na sua boca segurava uma espada afiada para com ela vencer as nações. Ele as governará com uma vara de ferro; será ele próprio quem há de pisar no lagar de Deus Todo-Poderoso o vinho da sua justa cólera contra o pecado. 16No manto que trazia, e abaixo da cintura, tinha escrito este título:
rei dos reis e senhor dos senhores.
17Vi então um anjo que recebia a luz que vinha do Sol e que bradava em alta voz a todas as aves de rapina que cruzam os ares: “Venham! Juntem-se para comer aquilo que o grande Deus vos dá; 18a carne dos que governam e a carne dos reis, generais e dos grandes guerreiros, a carne dos cavalos e dos que os montavam; enfim, a carne de todos, livres e escravos, grandes e pequenos.”
19Depois vi o monstro reunindo os governantes da Terra e os seus exércitos para lutarem contra aquele que está montado no cavalo e contra o seu exército. 20E o monstro foi feito prisioneiro e com ele o falso profeta; aquele que tinha podido fazer sinais na presença do monstro e com os quais enganava aqueles que tinham aceitado ser marcados com o sinal e adoravam a sua estátua. Ambos foram jogados vivos no lago de fogo que queima com enxofre ardente. 21E todos os soldados daqueles exércitos foram mortos com a espada afiada que estava na boca do que montava o cavalo, e todas as aves de rapina se fartaram com aquela carne humana.
Boží soudy jsou spravedlivé
1Potom jsem slyšel jednohlasý sbor mohutného zástupu v nebi:
„Haleluja, chvalte Boha!
Jeho vítězství, sláva i moc, 2jeho soudy
jsou jedině správné a spravedlivé.
On vykonal rozsudek nad tou nevěstkou,
která vínem svých neřestí přivedla do záhuby celou zemi, on pomstil své služebníky,
jejich krev ulpěla na jejích rukou.“
3A pak ještě:
„Haleluja chvalte Boha.
To město chtělo vládnout na věky
a věčně ho bude připomínat jenom oblak dýmu.“
4Čtyřiadvacet starců a ty čtyři bytosti padli na kolena, hluboce se klaněli Bohu sedícímu na trůnu a volali:
„Je to tak, chvála Bohu!“
5Od trůnu zazněl hlas:
„Chvalte Boha všichni,
kteří mu sloužíte a ctíte ho, malí i velcí!“
Beránkova svatební hostina: Kristus a jeho církev – navždy spojeni
6Pak se ozvalo mocné volání připomínající hukot vodopádu nebo hřmění bouře:
„Haleluja, chvalme Boha.
Náš všemocný Bůh a Pán se ujal své vlády.
7Radujme se, jásejme, vzdejme mu čest!
Nadešel den Beránkovy svatby.
Jeho nevěsta církev je už připravena.
8Dostala běloskvoucí svatební šaty z nejjemnější látky,
utkané ze svatého života vykoupených.“
9Anděl mi dal pokyn: „Piš! Dobře bude těm, kdo jsou pozváni na Beránkovu svatbu. To jsou slova samotného Boha.“ 10Přemohla mne vděčnost, padl jsem před andělem na kolena, ale on mne zvedl a řekl mi: „To nesmíš! Jsem přece pouhý služebník jako ty a tvoji bratři, kterým je svěřeno Ježíšovo poselství. Jenom Bohu se klaněj!“
Jezdec na bílém koni: spravedlivý rozsudek vykonán
11Pak jsem uviděl otevřené nebe a hle, bílý kůň; a jezdec, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý. To je ten, který vynáší spravedlivé rozsudky a vede spravedlivý boj. 12Jeho oči jsou jako naskrz propalující plamen, jeho hlavu zdobí mnohonásobná královská koruna. Na čele má napsané jméno, které nikdo nezná než on sám. Je ztělesněné Boží Slovo. 13-14Oděv má zbrocený krví. Následuje ho družina jezdců na bílých koních, v pláštích z bělostného plátna. 15Z jeho úst vychází ostrý meč, kterým přemáhá národy. Nastolí novou vládu své spravedlnosti a jako vinař tlačí hrozny v lisu, tak ve spravedlivém hněvu vykoná soud nad bezbožnými. 16Na boku svého pláště má napsáno:
král králů, pán pánů.
17-18Dále jsem viděl anděla, stojícího v plném slunci. Svolával mrchožravé ptáky, kteří létali nad ním: „Poleťte sem, budete hodovat na Božích nepřátelích, králích, vojevůdcích, bojovnících, koních i jezdcích, svobodných i otrocích, slabých i mocných!“
19Tu jsem viděl, jak se pozemští vládcové a jejich armády střetli s jezdcem a jeho vojskem. 20Šelma a lživý prorok, (který jí přisluhoval a svými zázraky mnohé svedl, aby přijali znak té šelmy a klaněli se její soše) skončili v moři plamenů. 21Jejich armády byly pobity mečem jezdce na bílém koni a ptáci se vrhli na těla mrtvých.
