Jeremías 9 – NVI & YCB

Nueva Versión Internacional

Jeremías 9:1-26

1¡Ojalá mi cabeza fuera un manantial

y mis ojos una fuente de lágrimas,

para llorar de día y de noche

por los muertos de mi pueblo!

2¡Ojalá tuviera yo en el desierto

una posada junto al camino!

Abandonaría a mi pueblo

y me alejaría de ellos.

Porque todos ellos son adúlteros,

son una banda de traidores.

3«Tensan su lengua como un arco;

en el país prevalece la mentira, no la verdad,

porque van de mal en peor

y a mí no me conocen»,

afirma el Señor.

4«Cuídese cada uno de su amigo,

no confíe ni siquiera en el hermano,

porque todo hermano engaña

y todo amigo calumnia.

5Se engañan unos a otros;

no se hablan con la verdad.

Han enseñado a sus lenguas a mentir

y pecan hasta el cansancio.

6Tú, Jeremías, vives en medio de engañadores,

que por su engaño no quieren reconocerme»,

afirma el Señor.

7Por eso, así dice el Señor de los Ejércitos:

«Voy a refinarlos, a ponerlos a prueba.

¿Qué más puedo hacer con mi pueblo?

8Su lengua es una flecha mortífera,

su boca solo sabe engañar;

hablan cordialmente con su amigo,

mientras en su interior le tienden una trampa.

9¿Y no los he de castigar por esto?

¿Acaso no he de vengarme de semejante nación?»,

afirma el Señor.

10Lloraré y gemiré por los montes,

me lamentaré por los prados del desierto,

porque están desolados:

ya nadie los transita

ni se escuchan los mugidos del ganado.

Desde las aves del cielo hasta los animales del campo,

todos han huido.

11«Convertiré a Jerusalén en un montón de ruinas,

en una guarida de chacales.

Convertiré en ruinas las ciudades de Judá;

¡las dejaré sin habitantes!».

12¿Quién es tan sabio como para entender esto? ¿A quién habló el Señor para que lo anuncie? ¿Por qué está arruinado el país, desolado como un desierto por el que nadie pasa?

13El Señor dice: «Porque ellos abandonaron la Ley que yo les entregué; no me obedecieron ni vivieron conforme a ella. 14Siguieron la terquedad de su corazón; se fueron tras los baales, como les habían enseñado sus antepasados». 15Por eso, así dice el Señor de los Ejércitos, el Dios de Israel: «A este pueblo le daré a comer alimentos amargos y a beber agua envenenada. 16Los dispersaré entre naciones que ni ellos ni sus antepasados conocieron; los perseguiré con espada hasta aniquilarlos».

17Así dice el Señor de los Ejércitos:

«¡Presten atención! Llamen a las plañideras.

Que vengan las más hábiles.

18Que se den prisa,

que hagan lamentación por nosotros.

Nuestros ojos se inundarán de lágrimas

y brotará de nuestros párpados el llanto.

19Desde Sión se escuchan quejidos y lamentos:

“Hemos sido devastados;

nos han avergonzado por completo.

Tenemos que abandonar nuestra tierra,

porque han derribado nuestras casas”».

20Escuchen, mujeres, la palabra del Señor;

reciban sus oídos la palabra de su boca.

Enseñen a sus hijas a entonar endechas;

que unas a otras se enseñen este lamento:

21«La muerte se ha metido por nuestras ventanas,

ha entrado en nuestros palacios;

ha eliminado en las calles a los niños

y en las plazas a los jóvenes».

22Habla: «Así dice el Señor:

»“Yacen tendidos los cadáveres

como estiércol sobre los campos,

como gavillas que caen tras el segador,

sin que nadie las recoja”».

23Así dice el Señor:

«Que no se gloríe el sabio de su sabiduría,

ni el poderoso de su poder,

ni el rico de su riqueza.

24Si alguien ha de gloriarse, que se gloríe de conocerme

y de comprender que yo soy el Señor,

que actúo en la tierra con gran amor,

derecho y justicia,

pues es lo que a mí me agrada»,

afirma el Señor.

25«Vienen días —afirma el Señor—, en que castigaré al que haya sido circuncidado solo del prepucio: 26castigaré a Egipto, Judá, Edom, Amón, Moab; también, a todos los que viven en el desierto y se rapan las sienes. Todas las naciones son incircuncisas, pero el pueblo de Israel es incircunciso de corazón».

Bíbélì Mímọ́ Yorùbá Òde Òn

Jeremiah 9:1-26

1Háà! Orí ìbá jẹ́ orísun omi

kí ojú mi sì jẹ́ orísun omijé!

Èmi yóò sì sọkún tọ̀sán tòru

nítorí ìparun àwọn ènìyàn mi.

2Háà, èmi ìbá ní ni aginjù

ilé àgbàwọ̀ fún àwọn arìnrìn-àjò,

kí n ba à lè fi àwọn ènìyàn mi sílẹ̀

kí n sì lọ kúrò lọ́dọ̀ wọn:

nítorí gbogbo wọn jẹ́ panṣágà

àjọ aláìṣòótọ́ ènìyàn.

3Wọ́n ti pèsè ahọ́n wọn sílẹ̀

bí ọfà láti fi pa irọ́;

kì í ṣe nípa òtítọ́

ni wọ́n fi borí ní ilẹ̀ náà.

Wọ́n ń lọ láti inú ẹ̀ṣẹ̀ kan sí òmíràn;

wọn kò sì náání mi,

Olúwa wí.

4Ṣọ́ra fún àwọn ọ̀rẹ́ rẹ;

má ṣe gbẹ́kẹ̀lé àwọn arákùnrin rẹ.

Nítorí pé oníkálùkù arákùnrin jẹ́ atannijẹ,

oníkálùkù ọ̀rẹ́ sì jẹ́ abanijẹ́.

5Ọ̀rẹ́ ń dalẹ̀ ọ̀rẹ́. Kò sì ṣí ẹni

tó sọ òtítọ́, wọ́n ti kọ́ ahọ́n wọn

láti máa purọ́. Wọ́n sọ ara wọn

di onírẹ̀wẹ̀sì pẹ̀lú ẹ̀ṣẹ̀

6Ó ń gbé ní àárín ẹ̀tàn

wọ́n kọ̀ láti mọ̀ mí nínú

ẹ̀tàn wọn,

ni Olúwa wí.

7Nítorí náà, èyí ni ohun tí Olúwa Ọlọ́run Àwọn ọmọ-ogun wí:

“Wò ó, èmi dán wọn wo; nítorí pé

kí ni èmi tún le è ṣe? Nítorí ẹ̀ṣẹ̀ àwọn ènìyàn mi?

8Ahọ́n wọn dàbí ọfà olóró

ó ń sọ ẹ̀tàn; oníkálùkù sì ń

fi ẹnu rẹ̀ sọ̀rọ̀ àlàáfíà sí

aládùúgbò rẹ̀; ní inú

ọkàn rẹ̀, ó dẹ tàkúté sílẹ̀.

9Èmi kì yóò ha fi ìyà jẹ wọ́n nítorí èyí?”

ni Olúwa wí.

“Èmi kì yóò ha gbẹ̀san ara

mi lórí irú orílẹ̀-èdè yìí bí?”

10Èmi yóò sì sọkún, pohùnréré

ẹkún fún àwọn òkè; àti ẹkún

ìrora lórí pápá oko aginjù wọ̀n-ọn-nì.

Nítorí wọ́n di ahoro, wọn kò sì

kọjá ní ibẹ̀. A kò sì gbọ́ igbe

ẹran ọ̀sìn, àwọn ẹyẹ ojú ọ̀run

sì ti sálọ, bẹ́ẹ̀ náà ni àwọn ẹranko sì ti lọ.

11“Èmi yóò sì sọ Jerusalẹmu di òkìtì

àlàpà àti ihò àwọn ìkookò.

Èmi ó sì sọ ìlú Juda di ahoro

tí ẹnikẹ́ni kò sì ní le è gbé.”

12Ta ni ẹni náà tí ó ní ọgbọ́n láti mòye nǹkan wọ̀nyí? Ta ni Olúwa ti sọ èyí fún, tí ó sì lè ṣàlàyé rẹ̀? Èéṣe tí ilẹ̀ náà fi ṣègbé bí aginjù, tí ẹnìkankan kò sì le là á kọjá?

13Olúwa sì wí pé, nítorí pé wọ́n ti kọ òfin mi sílẹ̀, èyí tí mo gbé kalẹ̀ níwájú wọn, wọn ṣe àìgbọ́ràn sí wọn, wọn kò sì rìn nínú òfin mi. 14Dípò èyí, wọ́n ti tẹ̀lé agídí ọkàn wọn, wọ́n ti tẹ̀lé Baali gẹ́gẹ́ bí àwọn baba wọn ṣe kọ́ wọn. 15Nítorí náà, èyí ni ohun tí Olúwa àwọn ọmọ-ogun, Ọlọ́run Israẹli wí, “Wò ó, Èmi yóò mú kí àwọn ènìyàn wọ̀nyí jẹ oúnjẹ kíkorò àti láti mu omi májèlé. 16Èmi yóò sì tú wọn ká láàrín àwọn orílẹ̀-èdè, nínú èyí tí àwọn tàbí àwọn baba wọn kò mọ̀. Èmi yóò sì lépa wọn pẹ̀lú idà títí èmi yóò fi pa wọ́n run.”

17Èyí sì ni ohun tí Olúwa Ọlọ́run Àwọn ọmọ-ogun wí:

“Sá à wò ó nísinsin yìí! Ké sí obìnrin ti ń ṣọ̀fọ̀ nì kí ó wá;

sì ránṣẹ́ pe àwọn tí ó mòye nínú wọn.

18Jẹ́ kí wọn wá kíákíá,

kí wọn wá pohùnréré ẹkún

lé wa lórí títí ojú wa yóò

fi sàn fún omijé tí omi yóò sì máa sàn àwọn ìpéǹpéjú wa

19A gbọ́ igbe ìpohùnréré

ẹkún ní Sioni:

‘Àwa ti ṣègbé tó!

A gbọdọ̀ fi ilẹ̀ wa sílẹ̀,

nítorí pé àwọn ilé wa ti parun.’ ”

20Nísinsin yìí, ẹ̀yin obìnrin ẹ gbọ́

ọ̀rọ̀ Olúwa. Ṣí etí yín sí

ọ̀rọ̀ ẹnu rẹ. Kọ́ àwọn ọmọbìnrin

yín ní ìpohùnréré

ẹkún, kí ẹ sì kọ́ ara yín ní arò.

21Ikú ti gba ojú fèrèsé wa wọlé

ó sì ti wọ odi alágbára wa

ó ti ké àwọn ọmọ kúrò ní

àdúgbò àti àwọn ọ̀dọ́mọkùnrin

kúrò ní gbọ̀ngàn ìta gbangba.

22Sọ pé, “Èyí ni ohun tí Olúwa wí:

“ ‘Òkú àwọn ènìyàn yóò ṣubú

bí ààtàn ní oko gbangba

àti bí ìbùkúnwọ́ lẹ́yìn olùkórè

láìsí ẹnìkankan láti kó wọn jọ.’ ”

23Èyí ni ohun tí Olúwa wí:

“Má ṣe jẹ́ kí ọlọ́gbọ́n yangàn

nítorí agbára ọgbọ́n rẹ̀, tàbí alágbára

nítorí rẹ̀, tàbí ọlọ́rọ̀

nítorí ọrọ̀ rẹ̀.

249.24: 1Kọ 1.31; 2Kọ 10.17.Ẹ jẹ́ kí ẹni tí ń

ṣògo nípa èyí nì wí pé

òun ní òye, òun sì mọ̀ mí

wí pé, èmi ni Olúwa tí ń

ṣe òtítọ́ ìdájọ́ àti òdodo

ní ayé nínú èyí ni mo ní

inú dídùn sí,”

Olúwa wí.

25“Ọjọ́ ń bọ̀,” ni Olúwa wí, “tí Èmi yóò fi ìyà jẹ gbogbo àwọn tí a kọ ilà fún nínú ara nìkan. 26Ejibiti, Juda, Edomu, Ammoni, Moabu àti gbogbo àwọn tí ń gbé ní ọ̀nà jíjìn réré ní aginjù. Nítorí pé gbogbo àwọn orílẹ̀-èdè wọ̀nyí jẹ́ aláìkọlà gbogbo àwọn ará ilé Israẹli sì jẹ́ aláìkọlà ọkàn.”