João 5 – NVI-PT & SNC

Nova Versão Internacional

João 5:1-47

A Cura Junto ao Tanque de Betesda

1Algum tempo depois, Jesus subiu a Jerusalém para uma festa dos judeus. 2Há em Jerusalém, perto da porta das Ovelhas, um tanque que, em aramaico5.2 Grego: em hebraico; também em 19.13,17,20 e 20.16., é chamado Betesda5.2 Alguns manuscritos dizem Betzata; outros trazem Betsaida., tendo cinco entradas em volta. 3Ali costumava ficar grande número de pessoas doentes e inválidas: cegos, mancos e paralíticos. Eles esperavam um movimento nas águas.5.3 A maioria dos manuscritos mais antigos não trazem essa frase e todo o versículo 4. 4De vez em quando descia um anjo do Senhor e agitava as águas. O primeiro que entrasse no tanque, depois de agitadas as águas, era curado de qualquer doença que tivesse. 5Um dos que estavam ali era paralítico fazia trinta e oito anos. 6Quando o viu deitado e soube que ele vivia naquele estado durante tanto tempo, Jesus lhe perguntou: “Você quer ser curado?”

7Disse o paralítico: “Senhor, não tenho ninguém que me ajude a entrar no tanque quando a água é agitada. Enquanto estou tentando entrar, outro chega antes de mim”.

8Então Jesus lhe disse: “Levante-se! Pegue a sua maca e ande”. 9Imediatamente o homem ficou curado, pegou a maca e começou a andar.

Isso aconteceu num sábado, 10e, por essa razão, os judeus disseram ao homem que havia sido curado: “Hoje é sábado, não é permitido a você carregar a maca”.

11Mas ele respondeu: “O homem que me curou me disse: ‘Pegue a sua maca e ande’ ”.

12Então lhe perguntaram: “Quem é esse homem que mandou você pegar a maca e andar?”

13O homem que fora curado não tinha ideia de quem era ele, pois Jesus havia desaparecido no meio da multidão.

14Mais tarde Jesus o encontrou no templo e lhe disse: “Olhe, você está curado. Não volte a pecar, para que algo pior não aconteça a você”. 15O homem foi contar aos judeus que fora Jesus quem o tinha curado.

Vida por meio do Filho

16Então os judeus passaram a perseguir Jesus, porque ele estava fazendo essas coisas no sábado. 17Disse-lhes Jesus: “Meu Pai continua trabalhando até hoje, e eu também estou trabalhando”. 18Por essa razão, os judeus mais ainda queriam matá-lo, pois não somente estava violando o sábado, mas também estava dizendo que Deus era seu próprio Pai, igualando-se a Deus.

19Jesus lhes deu esta resposta: “Eu digo verdadeiramente que o Filho não pode fazer nada de si mesmo; só pode fazer o que vê o Pai fazer, porque o que o Pai faz o Filho também faz. 20Pois o Pai ama ao Filho e lhe mostra tudo o que faz. Sim, para admiração de vocês, ele lhe mostrará obras ainda maiores do que estas. 21Pois, da mesma forma que o Pai ressuscita os mortos e lhes dá vida, o Filho também dá vida a quem ele quer. 22Além disso, o Pai a ninguém julga, mas confiou todo julgamento ao Filho, 23para que todos honrem o Filho como honram o Pai. Aquele que não honra o Filho, também não honra o Pai que o enviou.

24“Eu asseguro: Quem ouve a minha palavra e crê naquele que me enviou tem a vida eterna e não será condenado, mas já passou da morte para a vida. 25Eu afirmo que está chegando a hora, e já chegou, em que os mortos ouvirão a voz do Filho de Deus, e aqueles que a ouvirem viverão. 26Pois, da mesma forma como o Pai tem vida em si mesmo, ele concedeu ao Filho ter vida em si mesmo. 27E deu-lhe autoridade para julgar, porque é o Filho do homem.

28“Não fiquem admirados com isto, pois está chegando a hora em que todos os que estiverem nos túmulos ouvirão a sua voz 29e sairão; os que fizeram o bem ressuscitarão para a vida, e os que fizeram o mal ressuscitarão para serem condenados. 30Por mim mesmo, nada posso fazer; eu julgo apenas conforme ouço, e o meu julgamento é justo, pois não procuro agradar a mim mesmo, mas àquele que me enviou.

Testemunhos acerca de Jesus

31“Se testifico acerca de mim mesmo, o meu testemunho não é válido.5.31 Os judeus exigiam mais de um testemunho para condenar ou justificar uma declaração. 32Há outro que testemunha em meu favor, e sei que o seu testemunho a meu respeito é válido.

33“Vocês enviaram representantes a João, e ele testemunhou da verdade. 34Não que eu busque testemunho humano, mas menciono isso para que vocês sejam salvos. 35João era uma candeia que queimava e irradiava luz, e durante certo tempo vocês quiseram alegrar-se com a sua luz.

36“Eu tenho um testemunho maior que o de João; a própria obra que o Pai me deu para concluir, e que estou realizando, testemunha que o Pai me enviou. 37E o Pai que me enviou, ele mesmo testemunhou a meu respeito. Vocês nunca ouviram a sua voz, nem viram a sua forma, 38nem a sua palavra habita em vocês, pois não creem naquele que ele enviou. 39Vocês estudam cuidadosamente5.39 Ou Estudem cuidadosamente as Escrituras, porque pensam que nelas vocês têm a vida eterna. E são as Escrituras que testemunham a meu respeito; 40contudo, vocês não querem vir a mim para terem vida.

41“Eu não aceito glória dos homens, 42mas conheço vocês. Sei que vocês não têm o amor de Deus. 43Eu vim em nome de meu Pai, e vocês não me aceitaram; mas, se outro vier em seu próprio nome, vocês o aceitarão. 44Como vocês podem crer, se aceitam glória uns dos outros, mas não procuram a glória que vem do Deus5.44 Alguns manuscritos antigos não trazem Deus. único?

45“Contudo, não pensem que eu os acusarei perante o Pai. Quem os acusa é Moisés, em quem estão as suas esperanças. 46Se vocês cressem em Moisés, creriam em mim, pois ele escreveu a meu respeito. 47Visto, porém, que não creem no que ele escreveu, como crerão no que eu digo?”

Slovo na cestu

Jan 5:1-47

Ježíš uzdravuje ochrnutého u rybníka

1O dalším židovském svátku se Ježíš zase vracel do Jeruzaléma. 2Ve městě nedaleko Ovčí brány je rybník zvaný Bethesda. 3-4Podél jeho břehů leželi pod pěti podloubími nemocní, slepí a ochrnutí. Toužebně čekali na okamžik, kdy se hladina vody zčeří. Čas od času se to stávalo a lidé věřili, že kdo první vstoupí do vřídla, bude uzdraven, ať už trpí čímkoliv.

5Mezi postiženými ležel muž nemocný už třicet osm let. 6Když ho Ježíš uviděl a zjistil, že je už dlouho nemocen, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“

7„Chci, Pane, ale nemohu,“ odpověděl mu ubohý muž. „Sám se špatně pohybuji a nemám nikoho, kdo by mi pomohl v pravý čas do vřídla. Ať se namáhám, jak chci, pokaždé mě někdo předběhne.“

8Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi si své lehátko a choď.“

9Muž se zvedl, sebral svoje věci a šel. Po nemoci nebylo ani památky.

10Protože se to stalo v sobotu, Židé napomínali uzdraveného: „Nesluší se, abys dnes něco nosil.“

11„Vím,“ odpověděl. „Ale poručil mi to člověk, který mne uzdravil.“

12„A kdo to byl?“ ptali se rozhořčeně Židé. 13To ovšem uzdravený nevěděl, protože se mu Ježíš ztratil v davu.

14Později se setkali v chrámu. Ježíš mu řekl: „Važ si toho, že jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco mnohem horšího.“

15Muž běžel za Židy a oznámil jim, že ho uzdravil Ježíš.

16Židé začali na Ježíše dotírat, že ruší sobotní řád. 17Ježíš jim však řekl: „Můj Otec stále pracuje ve prospěch stvoření, proto ani já nemohu odpočívat.“

18Ta slova Židé považovali za rouhání a rozhodli se, že Ježíše zabijí.

Ježíš se prohlašuje za Božího syna

19Ježíš na jejich hrozby odpověděl: „Syn může opravdu dělat jen to, co vidí, že dělá jeho Otec. A činí to právě tak jako on. Vždyť 20Otec miluje svého Syna a ukazuje mu všechno, co sám koná. Budete žasnout nad ještě většími skutky. 21Tak jako Otec má moc nad životem a smrtí, tak i Syn vzkřísí k životu ty, které bude chtít. 22Vždyť ani Otec sám nikoho nesoudí, ale všechen soud předal Synovi, 23aby si ho všichni vážili a ctili ho stejně jako Otce. Kdo si neváží Syna, nemá úctu ani k Otci, který ho poslal.

24Ujišťuji vás, že každý, kdo přijímá moje slovo jako slovo Boha, má věčný život a unikl smrti při soudu. 25Říkám vám podle pravdy, že začíná doba, kdy lidé uslyší hlas Božího Syna a kdo ho poslechne, bude žít, 26protože jako Otec je dárce života, tak i Syna pověřil, aby dával život. 27A také jedině jemu dal právo konat soud. 28Jednou však k údivu všech budou muset všichni poslechnout jeho hlas 29a povstat ze svých hrobů: ti, kteří uvěřili Synu, vstanou k věčnému životu, ti kteří ho za vrhli, vstanou k odsouzení.

30Já osobně nemohu udělat nic. Má vůle je totožná s vůlí Otce. Jak mi radí, tak soudím. Proto je můj soud spravedlivý.

Ježíš dokazuje, že je Boží syn

31Jistě by nepůsobilo věrohodně, kdybych sám dokazoval, že jsem Boží Syn. 32Já mám někoho, kdo by pro mne svědčil. 33Sami jste poslali k Janu Křtiteli a on vydal pravdivé svědectví. 34Nemusím však stavět na lidském svědectví, ale připomínám to pro vaši záchranu. 35Jan Křtitel zářil jako pochodeň a vy jste se radovali z jeho světla. Ale bylo to jen na čas. 36Je tu ještě závažnější svědectví, a to jsou moje skutky. 37Otec mi je uložil, abych je vykonal. Vydal o mně svědectví i můj Otec, který mne poslal. 38Ale vy jste jeho hlas nikdy neslyšeli a nemáte o něm ani zdá ní. Jeho slovo ve vás neutkvělo a tomu, kterého poslal, nevěříte. 39Zkoumáte Písmo a domníváte se, že jeho plněním získáte věčný život. Ale i ono svědčí o mně. 40Vy mne odmítáte a tak zavrhujete život.

41Nechci, abyste mi děkovali nebo mne chválili, 42vždyť já vás dobře znám a poznal jsem, že nemáte pravý vztah k Bohu. 43Přišel jsem k vám v Božím pověření a to vás dráždí. Kdybych přišel se svým vlastním programem, přijali byste mne s nadšením. 44Jak byste mi mohli uvěřit, když se chcete líbit lidem a ne Bohu. 45Nemyslete si, já na vás nebudu Otci žalovat. Na to stačí Mojžíšův zákon, na jehož plnění tolik spoléháte. 46Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, protože on o mně psal. 47Když nevěříte jemu, jak byste mohli věřit mně.“