O Centurião Cornélio
1Havia em Cesareia um homem chamado Cornélio, centurião do regimento conhecido como Italiano. 2Ele e toda a sua família eram religiosos e tementes10.2 Isto é, simpatizantes do judaísmo. a Deus; dava muitas esmolas ao povo e orava continuamente a Deus. 3Certo dia, por volta das três horas da tarde10.3 Grego: da hora nona; também no versículo 30., ele teve uma visão. Viu claramente um anjo de Deus que se aproximava dele e dizia: “Cornélio!”
4Atemorizado, Cornélio olhou para ele e perguntou: “Que é, Senhor?”
O anjo respondeu: “Suas orações e esmolas subiram como oferta memorial diante de Deus. 5Agora, mande alguns homens a Jope para trazerem um certo Simão, também conhecido como Pedro, 6que está hospedado na casa de Simão, o curtidor de couro, que fica perto do mar”.
7Depois que o anjo que lhe falou se foi, Cornélio chamou dois dos seus servos e um soldado religioso dentre os seus auxiliares 8e, contando-lhes tudo o que tinha acontecido, enviou-os a Jope.
A Visão de Pedro
9No dia seguinte, por volta do meio-dia10.9 Grego: da hora sexta., enquanto eles viajavam e se aproximavam da cidade, Pedro subiu ao terraço para orar. 10Tendo fome, queria comer; enquanto a refeição estava sendo preparada, caiu em êxtase. 11Viu o céu aberto e algo semelhante a um grande lençol que descia à terra, preso pelas quatro pontas, 12contendo toda espécie de quadrúpedes, bem como de répteis da terra e aves do céu. 13Então uma voz lhe disse: “Levante-se, Pedro; mate e coma”.
14Mas Pedro respondeu: “De modo nenhum, Senhor! Jamais comi algo impuro ou imundo!”
15A voz lhe falou segunda vez: “Não chame impuro ao que Deus purificou”.
16Isso aconteceu três vezes, e em seguida o lençol foi recolhido ao céu.
17Enquanto Pedro estava refletindo no significado da visão, os homens enviados por Cornélio descobriram onde era a casa de Simão e chegaram à porta. 18Chamando, perguntaram se ali estava hospedado Simão, conhecido como Pedro.
19Enquanto Pedro ainda estava pensando na visão, o Espírito lhe disse: “Simão, três homens estão procurando por você. 20Portanto, levante-se e desça. Não hesite em ir com eles, pois eu os enviei”.
21Pedro desceu e disse aos homens: “Eu sou quem vocês estão procurando. Por que motivo vieram?”
22Os homens responderam: “Viemos da parte do centurião Cornélio. Ele é um homem justo e temente10.22 Isto é, simpatizante do judaísmo. a Deus, respeitado por todo o povo judeu. Um santo anjo lhe disse que o chamasse à sua casa, para que ele ouça o que você tem para dizer”. 23Pedro os convidou a entrar e os hospedou.
Pedro na Casa de Cornélio
No dia seguinte Pedro partiu com eles, e alguns dos irmãos de Jope o acompanharam. 24No outro dia chegaram a Cesareia. Cornélio os esperava com seus parentes e amigos mais íntimos que tinha convidado. 25Quando Pedro ia entrando na casa, Cornélio dirigiu-se a ele e prostrou-se aos seus pés, adorando-o. 26Mas Pedro o fez levantar-se, dizendo: “Levante-se, eu sou homem como você”.
27Conversando com ele, Pedro entrou e encontrou ali reunidas muitas pessoas 28e lhes disse: “Vocês sabem muito bem que é contra a nossa lei um judeu associar-se a um gentio ou mesmo visitá-lo. Mas Deus me mostrou que eu não deveria chamar impuro ou imundo a homem nenhum. 29Por isso, quando fui procurado, vim sem qualquer objeção. Posso perguntar por que vocês me mandaram buscar?”
30Cornélio respondeu: “Há quatro dias eu estava em minha casa orando a esta hora, às três horas da tarde. De repente, apresentou-se diante de mim um homem com roupas resplandecentes 31que disse: ‘Cornélio, Deus ouviu sua oração e lembrou-se de suas esmolas. 32Mande buscar em Jope a Simão, chamado Pedro. Ele está hospedado na casa de Simão, o curtidor de couro, que mora perto do mar’. 33Assim, mandei buscar-te imediatamente, e foi bom que tenhas vindo. Agora estamos todos aqui na presença de Deus, para ouvir tudo que o Senhor te mandou dizer-nos”.
34Então Pedro começou a falar: “Agora percebo verdadeiramente que Deus não trata as pessoas com parcialidade, 35mas de todas as nações aceita todo aquele que o teme e faz o que é justo. 36Vocês conhecem a mensagem enviada por Deus ao povo de Israel, que fala das boas-novas de paz por meio de Jesus Cristo, Senhor de todos. 37Sabem o que aconteceu em toda a Judeia, começando na Galileia, depois do batismo que João pregou, 38como Deus ungiu Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e poder, e como ele andou por toda parte fazendo o bem e curando todos os oprimidos pelo Diabo, porque Deus estava com ele.
39“Nós somos testemunhas de tudo o que ele fez na terra dos judeus e em Jerusalém, onde o mataram, suspendendo-o num madeiro. 40Deus, porém, o ressuscitou no terceiro dia e fez que ele fosse visto, 41não por todo o povo, mas por testemunhas que designara de antemão, por nós que comemos e bebemos com ele depois que ressuscitou dos mortos. 42Ele nos mandou pregar ao povo e testemunhar que foi a ele que Deus constituiu juiz de vivos e de mortos. 43Todos os profetas dão testemunho dele, de que todo o que nele crê recebe o perdão dos pecados mediante o seu nome”.
44Enquanto Pedro ainda estava falando estas palavras, o Espírito Santo desceu sobre todos os que ouviam a mensagem. 45Os judeus convertidos que vieram com Pedro ficaram admirados de que o dom do Espírito Santo fosse derramado até sobre os gentios, 46pois os ouviam falando em línguas10.46 Ou em outros idiomas e exaltando a Deus.
A seguir Pedro disse: 47“Pode alguém negar a água, impedindo que estes sejam batizados? Eles receberam o Espírito Santo como nós!” 48Então ordenou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Depois pediram a Pedro que ficasse com eles alguns dias.
Petr a Kornélius
1V Césareji žil římský setník Kornélius, který sloužil u takzvaného Italského pluku. 2Tento voják s celou svojí rodinou uvěřil v jediného Boha. Podporoval chudé a pravidelně se modlíval. 3Při odpolední modlitbě, která se konala ve tři hodiny, uviděl, jak k němu přichází Boží posel, a uslyšel oslovení: „Kornélie!“ 4Setník na něj ustrašeně zíral a zeptal se: „Co tě ke mně přivádí, Pane?“ Anděl mu řekl: „Bůh slyší tvé modlitby a ví o tvé dobročinnosti. 5Pošli své sluhy do Joppe a pozvi k sobě Šimona zvaného Petr. 6Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. Petr ti poví, co máš dělat.“ 7Potom anděl odešel. Kornélius si hned zavolal dva ze svých sluhů a jednoho oddaného vojáka ze své stráže. 8Vysvětlil jim, co se stalo, a poslal je do Joppe.
9Druhého dne v poledne, když se Kornéliovi poslové blížili k městu, byl Petr na ploché střeše domu, aby se tu mohl v klidu modlit. 10Dostal velký hlad, a zatímco mu připravovali jídlo, spatřil zvláštní vidění. 11Jako by se nebe otevřelo a někdo k němu spouštěl plachtu uvázanou za čtyři rohy. 12V té plachtě byla všelijaká zvířata, čtvernožci, plazi i ptáci. 13Vtom uslyšel hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ 14Petr odpověděl: „Kdepak, Pane, zásadně nejím, co je podle tvého zákona nečisté.“ 15Ale hlas se ozval znovu: „Neodtahuj se od toho, co Bůh pokládá za čisté!“ 16Tak se to opakovalo třikrát a nakonec byla plachta vytažena do nebe. 17Petr byl zaražený tím viděním a přemýšlel, co mu to má říci. Kornéliovi poslové mezitím nalezli dům Šimona koželuha a stáli před vraty. 18Dotazovali se, zda tam bydlí Šimon zvaný též Petr.
19Petrovi, který ještě přemýšlel o tom vidění, ujasnil Boží Duch: „Ti muži, co tě hledají, jsou sice pohané, 20ale ty sejdi dolů a bez rozpaků se vyprav s nimi. Já jsem je k tobě poslal.“ 21Petr tedy sestoupil dolů a řekl jim: „To jsem já, koho hledáte. Proč jste přišli?“ 22Odpověděli: „Posílá nás římský setník Kornélius, spravedlivý muž, který ctí Boha a má dobrou pověst mezi všemi Izraelci. Zjevil se mu totiž anděl a dal mu pokyn, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvoje poselství.“ 23Petr uvedl ty muže dovnitř a oni u něho přenocovali.
24Nazítří se Petr s několika bratřími z Joppe vypravil s nimi. Dalšího dne dorazili do Césareje, kde už je očekával Kornélius. K setkání s Petrem sezval své příbuzné a dobré přátele. 25Když Petr vcházel do jeho domu, Kornélius mu vyšel naproti, klekl si před ním a hluboce se mu poklonil. 26Petr ho však pozvedl se slovy: „Vstaň, já jsem také jen člověk.“ 27A v přátelském rozhovoru šli spolu dovnitř, kde Petr uviděl to shromáždění. 28Oslovil je: „Vy jistě víte, že jako žid bych sem neměl chodit a že máme zakázáno přátelit se s lidmi jiného původu. Ale Bůh mi ukázal, že nemám žádného člověka považovat za poskvrněného nebo nečistého. 29Poslechl jsem proto bez rozpaků vašeho pozvání a tady mě máte. Jen chci vědět, proč jste mě pozvali.“
30Kornélius vysvětloval: „Před třemi dny jsem držel půst až do tří hodin a pak jsem se tady doma modlil. Najednou přede mnou stál muž v běloskvoucím rouchu 31a oslovil mne: ‚Kornélie, Bůh slyší tvé modlitby a ví o tvé dobročinnosti. 32Pošli do Joppe a pozvi k sobě Šimona řečeného Petr. Bydlí u moře v domě koželuha Šimona. Má pro tebe důležité zprávy.‘ 33Tak jsem tedy pro tebe hned poslal a jsem rád, žes mi vyhověl. Všichni, co jsme tady, věříme v jediného Boha a tvá slova přijmeme jako jeho vzkaz.“
Petr káže v Kornéliově domě
34Petr k nim promluvil: „Teď jsem tedy přesvědčen, že Bůh nedělá mezi lidmi rozdílu 35a že je mu milý člověk z kteréhokoliv národa, když ho ctí a jedná správně. 36Izraelcům svěřil své poselství, radostnou zprávu, že nastává věk smíření ve jménu Ježíše Krista, Pána všech. 37Snad už víte, jaké události začaly v Galileji a pak se rozšířily i do Judska. Nejprve Jan hlásal pokání a křtil.
38Potom Ježíše z Nazaretu vybavil Bůh zvláštní mocí a svatým Duchem. Všude, kam přišel, pomáhal a uzdravoval všechny, které sužoval ďábel. Bůh se k němu přiznával 39a my můžeme dosvědčit jeho činy v zemi Židů i v Jeruzalémě. A přesto ho tam popravili na kříži! 40Bůh však Ježíše třetího dne vzkřísil a my jsme se s ním opět setkávali. 41Neukázal se všem lidem, ale jenom nám, které si vybral za svědky zmrtvýchvstání. Dokonce jsme s ním po jeho vzkříšení jedli a pili. 42Dostali jsme příkaz, abychom všem hlásali a dosvědčovali, že toho Ježíše Bůh ustanovil soudcem nad živými i mrtvými. 43Na něho se vztahují sliby, které vyřizovali proroci: každému, kdo v něho uvěří, odpustí Bůh hříchy.“
Bůh přijímá a obdarovává každého
44Petr ještě nedomluvil a Duch svatý již sestoupil na všechny posluchače. 45Petrovi průvodci, kteří byli židé obráceni ke Kristu, žasli, že dar Ducha svatého dostávají nyní i lidé pohanského původu. 46Vždyť je slyšeli, jak mluví zvláštními jazyky a chválí Boha. Petr jim řekl: 47„Copak jim můžeme odepřít křest, když jim Bůh dal svého Ducha jako nám?“ 48A dal pokyn, aby noví věřící byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Na jejich prosbu tam pak ještě několik dní zůstal.
