The Story of the Renters
1Jesus began to speak to the people using stories. He said, “A man planted a vineyard. He put a wall around it. He dug a pit for a winepress. He also built a lookout tower. He rented the vineyard out to some farmers. Then he went to another place. 2At harvest time he sent a servant to the renters. He told the servant to collect from them some of the fruit of the vineyard. 3But they grabbed the servant and beat him up. Then they sent him away with nothing. 4So the man sent another servant to the renters. They hit this one on the head and treated him badly. 5The man sent still another servant. The renters killed him. The man sent many others. The renters beat up some of them. They killed the others.
6“The man had one person left to send. It was his son, and he loved him. He sent him last of all. He said, ‘They will respect my son.’
7“But the renters said to each other, ‘This is the one who will receive all the owner’s property someday. Come, let’s kill him. Then everything will be ours.’ 8So they took him and killed him. They threw him out of the vineyard.
9“What will the owner of the vineyard do then? He will come and kill those renters. He will give the vineyard to others. 10Haven’t you read what this part of Scripture says,
“ ‘The stone the builders didn’t accept
has become the most important stone of all.
11The Lord has done it.
It is wonderful in our eyes’?” (Psalm 118:22,23)
12Then the chief priests, the teachers of the law and the elders looked for a way to arrest Jesus. They knew he had told the story against them. But they were afraid of the crowd. So they left him and went away.
Is It Right to Pay the Royal Tax to Caesar?
13Later the religious leaders sent some of the Pharisees and Herodians to Jesus. They wanted to trap him with his own words. 14They came to him and said, “Teacher, we know that you are a man of honor. You don’t let other people tell you what to do or say. You don’t care how important they are. But you teach the way of God truthfully. Is it right to pay the royal tax to Caesar or not? 15Should we pay or shouldn’t we?”
But Jesus knew what they were trying to do. So he asked, “Why are you trying to trap me? Bring me a silver coin. Let me look at it.” 16They brought the coin. He asked them, “Whose picture is this? And whose words?”
“Caesar’s,” they replied.
17Then Jesus said to them, “Give back to Caesar what belongs to Caesar. And give back to God what belongs to God.”
They were amazed at him.
Marriage When the Dead Rise
18The Sadducees came to Jesus with a question. They do not believe that people rise from the dead. 19“Teacher,” they said, “Moses wrote for us about a man who died and didn’t have any children. But he did leave a wife behind. That man’s brother must get married to the widow. He must provide children to carry on his dead brother’s name. 20There were seven brothers. The first one got married. He died without leaving any children. 21The second one got married to the widow. He also died and left no child. It was the same with the third one. 22In fact, none of the seven left any children. Last of all, the woman died too. 23When the dead rise, whose wife will she be? All seven of them were married to her.”
24Jesus replied, “You are mistaken because you do not know the Scriptures. And you do not know the power of God. 25When the dead rise, they won’t get married. And their parents won’t give them to be married. They will be like the angels in heaven. 26What about the dead rising? Haven’t you read in the Book of Moses the story of the burning bush? God said to Moses, ‘I am the God of Abraham. I am the God of Isaac. And I am the God of Jacob.’ (Exodus 3:6) 27He is not the God of the dead. He is the God of the living. You have made a big mistake!”
The Most Important Commandment
28One of the teachers of the law came and heard the Sadducees arguing. He noticed that Jesus had given the Sadducees a good answer. So he asked him, “Which is the most important of all the commandments?”
29Jesus answered, “Here is the most important one. Moses said, ‘Israel, listen to me. The Lord is our God. The Lord is one. 30Love the Lord your God with all your heart and with all your soul. Love him with all your mind and with all your strength.’ (Deuteronomy 6:4,5) 31And here is the second one. ‘Love your neighbor as you love yourself.’ (Leviticus 19:18) There is no commandment more important than these.”
32“You have spoken well, teacher,” the man replied. “You are right in saying that God is one. There is no other God but him. 33To love God with all your heart and mind and strength is very important. So is loving your neighbor as you love yourself. These things are more important than all burnt offerings and sacrifices.”
34Jesus saw that the man had answered wisely. He said to him, “You are not far from God’s kingdom.” From then on, no one dared to ask Jesus any more questions.
Whose Son Is the Messiah?
35Jesus was teaching in the temple courtyard. He asked, “Why do the teachers of the law say that the Messiah is the son of David? 36The Holy Spirit spoke through David himself. David said,
“ ‘The Lord said to my Lord,
“Sit at my right hand
until I put your enemies
under your control.” ’ (Psalm 110:1)
37David himself calls him ‘Lord.’ So how can he be David’s son?”
The large crowd listened to Jesus with delight.
Warning Against the Teachers of the Law
38As he taught, he said, “Watch out for the teachers of the law. They like to walk around in long robes. They like to be greeted with respect in the market. 39They love to have the most important seats in the synagogues. They also love to have the places of honor at dinners. 40They take over the houses of widows. They say long prayers to show off. God will punish these men very much.”
The Widow’s Offering
41Jesus sat down across from the place where people put their temple offerings. He watched the crowd putting their money into the offering boxes. Many rich people threw large amounts into them. 42But a poor widow came and put in two very small copper coins. They were worth only a few pennies.
43Jesus asked his disciples to come to him. He said, “What I’m about to tell you is true. That poor widow has put more into the offering box than all the others. 44They all gave a lot because they are rich. But she gave even though she is poor. She put in everything she had. That was all she had to live on.”
Ježíš vypráví podobenství o boháči
1Začal pak vyprávět následující příběh: „Jeden člověk založil vinici. Obehnal ji plotem, postavil lis na víno a vystavěl hlídkovou věž. Potom vinici pronajal pachtýřům a sám odcestoval. 2Když přišla doba vinobraní, pověřil jednoho ze svých sluhů, aby od pachtýřů vybral podíl z úrody, který mu náležel. 3Ale pachtýři sluhu ztloukli a vyhodili s prázdnou.
4Majitel tam poslal jiného. Po něm začali házet kamení, těžce ho zranili na hlavě a vyhnali. 5Poslal tam tedy dalšího a toho zabili. Tak majitel vinice postupně vyslal ještě několik svých lidí. Ke všem se chovali surově, některé ztloukli, jiné ubili. 6Nakonec tam vypravil svého jediného milovaného syna. Domníval se, že před ním přece jen budou mít respekt.
7Ale nájemci si řekli: ‚To je jediný dědic. Zabijme ho a vinice bude naše.‘ 8A tak se stalo. Syna zavraždili a tělo vyhodili z vinice ven.
9Co si myslíte, že udělá ten majitel, až přijde? Spravedlivě je odsoudí k smrti a vinici pronajme jiným. 10Vzpomeňte si, že v Bibli je psáno:
‚Kámen, kterým stavitelé opovrhli,
se nakonec stal kamenem nejdůležitějším
– svorníkem klenby.
11Pán Bůh to tak učinil
a my stojíme v údivu.‘ “
12Židovští vůdci pochopili, že ten příběh platil jim, že oni jsou těmi proradnými pachtýři. Rádi by byli Ježíše zatkli, ale báli se davu. Prozatím od toho museli upustit.
Židé se ptají Ježíše na placení daně
13Poslali však za ním několik farizejů a členů Herodovy strany, aby ho vyprovokovali k nějakému žalovatelnému výroku.
14„Mistře,“ oslovili ho úlisně, „víme, že pravda je ti nade všechno; ať se to komu líbí či nelíbí, učíš pravdě tak, jak ji znáš od Boha. Řekni nám: máme platit Římu daně, nebo nemáme?“
15Ježíš však nastraženou past prohlédl. „Co to na mě zkoušíte, podejte mi peníz!“
16Když mu ho podali, zeptal se: „Čí obraz a jméno je na té minci?“ „Římského císaře,“ řekli.
17„Dávejte tedy císaři, co je císařovo, a co je Boží, dávejte Bohu.“ Tak jim to zase nevyšlo.
Židé se ptají Ježíše na vzkříšení
18Potom přišli se záludnou otázkou příslušníci skupiny saducejů, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých.
19Řekli: „Mistře, v Mojžíšově zákoně je psáno: Zemře-li ženatý muž a nezanechá po sobě žádného dědice, jeho svobodný bratr je povinen oženit se s vdovou a zplodit bratrovi potomka. 20Povíme ti příběh: Bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil, brzo však zemřel a nenechal po sobě žádných dětí. 21Druhý se oženil s vdovou, ale brzy zemřel bezdětný. Tak to stále pokračovalo, až zemřel i poslední. Nikdo z nich nezanechal dědice. 22Nakonec zemřela i ta žena.
23Naše otázka zní: Čí bude ta žena po vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“
24Ježíš odpověděl: „Vaše chyba je v tom, že neznáte Bibli a nevěříte v Boží moc. Manželství je záležitostí pozemského života. 25Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou už mezi nimi tělesné svazky. Přetrvají jen svazky ducha.
26-27A o vzkříšení samotném vůbec nepochybujte. Cožpak jste nečetli o Mojžíšovi a hořícím keři? Jak se tam Bůh tehdy představil? ‚Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův.‘ Když o lidech zesnulých před mnoha staletími říká: ‚já JSEM jejich Bůh,‘ pak je jasné, že pro něj nikdy nepřestali existovat. Vidíte, jak jste vedle.“
Židé se ptají Ježíše na největší přikázání
28Tyto rozhovory sledoval jeden z učitelů zákona. Zdálo se mu, že Ježíš odpovídá znamenitě. A tak mu předložil svůj problém: „Které přikázání je nejdůležitější?“
29Ježíš nezaváhal:
„První přikázání zní takto: Slyš Izraeli, Pak Bůh je jediný Pán. 30Miluj ho z celého srdce, celou bytostí a ze všech sil.
31A to druhé: Miluj druhého člověka tak, jako miluješ sebe. Nejsou důležitější přikázání než tato.“
32„Mistře, tys dobře vystihl to podstatné,“ musel uznat tazatel. „Bůh je jen jeden a kromě něho není jiného. 33Milovat ho z celého srdce, celým rozumem a vší silou své vůle a druhé lidi milovat jako sebe – to je víc než všechny oběti zvířat na oltáři.“
34„Ty nejsi daleko od Božího království,“ ocenil jeho postoj Ježíš. Pak už se ho nikdo neodvážil na nic zeptat.
Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku
35Později, když Ježíš učil v chrámu, položil otázku: „Z čeho náboženští učitelé usuzují, že Kristus musí být potomkem krále Davida? 36Vždyť sám David napsal, inspirován Duchem svatým:
‚Bůh řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
dokud ti tvé nepřátele nepoložím k nohám.‘
37Když ho David nazývá svým Pánem, jak by tedy mohl být Davidovým synem?“
Ježíš varuje před náboženskými vůdci
Ježíš měl vždycky mnoho pozorných posluchačů. 38Jednou je varoval:
„Dejte si pozor na učitele, kteří se na veřejnosti procházejí v krásných šatech a čekají, že je lidé budou uctivě zdravit a klanět se jim. 39Rádi si zajišťují přední sedadla v modlitebnách a čestná místa na hostinách. 40Vyjídají vdovské domy tím, že si dávají platit za modlitby, které úmyslně protahují. Protože učí jiné a takhle se chovají, Bůh je potrestá tím přísněji.“
Chudá vdova dává vše, co má
41Jednou si Ježíš sedl proti chrámové pokladně a pozoroval lidi. Mnozí bohatí tam vkládali značné částky peněz. 42Přišla také jedna chudá vdova a do pokladny vhodila dvě drobné mince.
43Ježíš si zavolal své učedníky a řekl jim: „Poslyšte, ta chudá vdova vlastně dala víc než boháči. 44Ti dávali jen přebytky, bez kterých se snadno obejdou, ale ta žena dala všechno, co měla na živobytí.“
