ئەیوب 39 – KSS & OL

Kurdi Sorani Standard

ئەیوب 39:1-30

1«ئایا دەزانیت کەی بزنە کێوییەکان دەزێن؟

یان تێبینیت کردووە ئەو کاتەی کە ئاسک ژان دەیگرێت؟

2ئایا مانگەکانی ئاوسبوونی دەژمێریت

یان کاتی زاوزێکردنیان دەزانیت؟

3چۆک دادەدەن و پاڵ بە ئازارەکانیانەوە دەنێن و

بەچکەکانیان دەبێت.

4بەچکەکانیان لە چۆڵەوانی بەهێز و گەورە دەبن؛

دەڕۆن و ئیتر ناگەڕێنەوە لایان.

5«کێ کەرەکێوی بەڕەڵا کرد و

مێخ زنجیری ئەو کێوییەی کردەوە؟

6ئەوەی چۆڵەوانیم کرد بە ماڵی و

خوێڵێنم39‏:6 خاکێک کە خوێی زۆر بێت، سەرچاوەی بەدەستهێنانی خوێ بێت.‏ کردە ژینگەی.

7بە دەنگەدەنگی شار پێدەکەنێت،

گوێی لە هاواری لێخوڕ نابێت.

8لە چیاکاندا بەدوای لەوەڕگادا دەگەڕێت،

بۆ دۆزینەوەی هەموو سەوزاییەک.

9«ئایا گای کێوی ڕازی دەبێت خزمەتت بکات

یان بە شەو لەلای ئاخوڕەکەت بمێنێتەوە؟

10ئایا دەتوانیت گای کێوی بە گاسنەوە ببەستیتەوە و جووتی پێ بکەیت؟

ئایا بەدواتدا دێت دۆڵەکان خەرتە بکات؟

11ئایا پشتی پێ دەبەستیت، چونکە هێزەکەی مەزنە

یان کارەکەی خۆتی بۆ بەجێدەهێڵیت؟

12ئایا متمانەی پێ دەکەیت کە دەغڵودانەکەت بهێنێت و

بۆ سەر جۆخینەکەت39‏:12 جۆخین یان سەرخەرمان ئەو زەوییە تەرخانکراوەیە کە لەلایەن وەرزێر و جوتیارەوە بەکارهێنراوە بۆ کوتانی دانەوێڵە لەسەری لەدوای کۆکردنەوەی لە کێڵگە.‏ کۆی بکاتەوە؟

13«بە خۆشییەوە وشترمرغ باڵەفڕکێ دەکات،

ئایا پەڕوباڵەکەی وەک لەقلەق پیرۆزە؟

14وشترمرغ هێلکەکەی لەسەر زەوی بەجێدەهێڵێت و

خۆڵ گەرمیان دادەهێنێت،

15لەبیری دەچێت کە پێ وردوخاشی دەکات و

ئاژەڵی کێوی پێی پێدا دەنێن.

16لەگەڵ بەچکەکانی دڵڕەقە وەک ئەوەی بەچکەی ئەو نەبن؛

گوێی ناداتێ کە ماندووبوونەکەی بێهوودە دەڕوات،

17چونکە خودا دانایی لەبیر بردووەتەوە،

لە تێگەیشتن بەشی نەداوە.

18کاتێک پەڕەکانی فش دەکاتەوە بۆ ڕاکردن،

بە ئەسپ و بە سوارەکەی پێدەکەنێت.

19«ئایا تۆ هێز بە ئەسپ دەدەیت

یان ملی بە یاڵ39‏:19 مووی درێژ لەسەر ملی ئەسپ.‏ دادەپۆشیت؟

20ئایا وای لێ دەکەیت کە وەک کوللە قەڵەمباز بدات و

دەنگی حیلەکەی تۆقێنەر بێت؟

21بە توندی سم بە زەویدا بکوتێت، بە هێزەوە دەربپەڕێت،

بەرەو مەیدانی جەنگ مل بنێت.

22بە ترس پێبکەنێت و نەتۆقێت؛

لە ڕووی شمشێر نەگەڕێتەوە.

23تیردان شەقەشەقی بێت و

خەنجەر و نووکی ڕم ببریسکێنەوە.

24بەوپەڕی جۆشوخرۆشەوە غار دەدات،

هەتا کاتی لێدانی کەڕەنا خۆی پێ ڕاناگیرێت.

25لە کاتی فووکردن بە کەڕەنادا دەڵێت: ”ئەها!“

لە دوورەوە بۆنی شەڕ دەکات،

هاواری سەرکردەکان و نەعرەتەی جەنگ.

26«ئایا لە تێگەیشتنی تۆدایە هەڵۆ بفڕێت و

ڕووەو باشوور باڵەکانی بکاتەوە؟

27یان بە فەرمانی تۆیە هەڵۆ بەرز بفڕێت و

هێلانەکەی لە بەرزی دابنێت؟

28لەسەر لووتکەی چیا نیشتەجێ دەبێت و بە شەو دەمێنێتەوە،

هەڵدێری بەردەڵان قەڵاکەیەتی.

29لەوێوە نێچیری خۆی دەدۆزێتەوە و

چاوەکانی لە دوورەوە دەبینن.

30بەچکەکانی خوێن هەڵدەمژن،

لە هەرکوێ کوژراوی لێ بێت، ئەو لەوێیە.»

O Livro

Job 39:1-30

1Sabes quando é que as cabras-monteses têm as crias?

Já alguma vez viste as gazelas darem à luz?

2Sabes quantos meses andam elas prenhes,

3antes de se curvarem sobre si próprias

com as dores de parto?

4Os filhos criam-se nos campos, sob o céu aberto,

depois deixam os pais e não voltam mais para eles.

5Quem pôs o burro selvagem em liberdade?

Quem o fez viver sem amarras?

6Coloquei-o no deserto

e dei-lhe terra salgada para nela viver.

7Porque ri-se do barulho das cidades

e não tem de ouvir os berros do condutor.

8Os grandes espaços das montanhas são os seus pastos;

é lá que procuram a mais pequena erva verde.

9Serias capaz de tornar o boi selvagem num servo obediente,

de o manter sossegado atrás da sua manjedoura?

10Utilizarias um animal desses para te lavrar o campo

e para te puxar o arado?

11Só porque tem muita força, poderias confiar nele?

Entregar-lhe-ias o trabalho duro que te pertence?

12Mandá-lo-ias pelos teus campos,

para recolher o trigo e trazê-lo para a eira?

13A avestruz é um animal imponente,

quando a vemos bater majestosamente as asas,

mas comparar-se-á a sua plumagem à das cegonhas?

14Põe os ovos à superfície da terra,

para os aquecer com o pó.

15Esquece-se, porém, que podem ser pisados e esmagados;

que qualquer animal selvagem os pode destruir.

16Despreza os seus filhotes, como se não fossem seus,

e fica indiferente se os seus esforços forem em vão.

17Isto porque Deus não lhe deu inteligência.

18No entanto, quando se levanta para correr,

ri-se da velocidade do cavalo e do cavaleiro.

19Foste tu quem deu a força ao cavalo

e lhe revestiu de crinas o pescoço?

20Ensinaste-o tu a saltar como um gafanhoto?

Terrível é o fogoso respirar das suas narinas!

21Escava a terra e regozija-se na sua força,

quando tem de ir à guerra.

22Ri-se do medo e nada teme;

não recua diante da espada.

23À sua volta, vibram as setas na aljava

e brilham as lanças e os dardos.

24Sacudindo-se ferozmente, escava a terra

e dispara toda a corrida para a batalha,

quando soa o toque da trombeta.

25Ao soar das trombetas grita:

‘Eh!’ Sente já ao longe o cheiro da guerra

e os brados dos comandantes.

26É pela tua inteligência que o gavião levanta voo

e bate as asas em direção ao sul?

27É por ordem tua que a águia escolhe ir

até aos altos cimos das montanhas para ali fazer o ninho?

28Vive sobre as rochas dos montes

e faz a sua morada nas penhas seguras.

29Dali espia a presa,

a uma grande distância.

30As suas crias chupam sangue,

porque onde há mortos, aí está ela!”