1Moreover, brethren, we do you to wit of the grace of God bestowed on the churches of Macedonia; 2How that in a great trial of affliction the abundance of their joy and their deep poverty abounded unto the riches of their liberality. 3For to their power, I bear record, yea, and beyond their power they were willing of themselves; 4Praying us with much intreaty that we would receive the gift, and take upon us the fellowship of the ministering to the saints. 5And this they did, not as we hoped, but first gave their own selves to the Lord, and unto us by the will of God. 6Insomuch that we desired Titus, that as he had begun, so he would also finish in you the same grace also. 7Therefore, as ye abound in every thing, in faith, and utterance, and knowledge, and in all diligence, and in your love to us, see that ye abound in this grace also. 8I speak not by commandment, but by occasion of the forwardness of others, and to prove the sincerity of your love. 9For ye know the grace of our Lord Jesus Christ, that, though he was rich, yet for your sakes he became poor, that ye through his poverty might be rich. 10And herein I give my advice: for this is expedient for you, who have begun before, not only to do, but also to be forward a year ago. 11Now therefore perform the doing of it; that as there was a readiness to will, so there may be a performance also out of that which ye have. 12For if there be first a willing mind, it is accepted according to that a man hath, and not according to that he hath not. 13For I mean not that other men be eased, and ye burdened: 14But by an equality, that now at this time your abundance may be a supply for their want, that their abundance also may be a supply for your want: that there may be equality: 15As it is written, He that had gathered much had nothing over; and he that had gathered little had no lack. 16But thanks be to God, which put the same earnest care into the heart of Titus for you. 17For indeed he accepted the exhortation; but being more forward, of his own accord he went unto you. 18And we have sent with him the brother, whose praise is in the gospel throughout all the churches; 19And not that only, but who was also chosen of the churches to travel with us with this grace, which is administered by us to the glory of the same Lord, and declaration of your ready mind: 20Avoiding this, that no man should blame us in this abundance which is administered by us: 21Providing for honest things, not only in the sight of the Lord, but also in the sight of men. 22And we have sent with them our brother, whom we have oftentimes proved diligent in many things, but now much more diligent, upon the great confidence which I have in you. 23Whether any do enquire of Titus, he is my partner and fellowhelper concerning you: or our brethren be enquired of, they are the messengers of the churches, and the glory of Christ. 24Wherefore shew ye to them, and before the churches, the proof of your love, and of our boasting on your behalf.
Štědrou obětavostí oslavujeme Boha
1Musím vám teď povědět, jak ohromně zapůsobila Boží milost v křesťanských obcích v Makedonii. 2Ačkoliv se tam museli potýkat s všelijakými nesnázemi a podstoupit nejednu tvrdou zkoušku, byla radost věřících tak veliká, že při vší své chudobě sebrali mezi sebou neuvěřitelnou částku. 3Nedávali jen to, co jim přebývalo, ale daleko víc. 4Pokládali to za vyznamenání, že se mohli podílet na sbírce pro jeruzalémské křesťany. 5Jejich obětavost předstihla všechna moje očekávání – tak úplně se dali k dispozici Bohu a v jeho jménu i nám.
6Proto jsem požádal Tita, který u vás začal organizovat sbírku už dříve, aby se k vám znovu vypravil a pomohl vám toto dílo lásky dokončit. 7Není nic, čeho by se vám nedostávalo: víra, účinné slovo, poznání, dobrá vůle i vřelý vztah k nám – ve všem můžete být dáváni za vzor. Doufám, že i váš příspěvek k této službě lásky bude stejně příkladný. 8Neberte to jako příkaz. Přál bych si jen, abyste dokázali svou lásku stejně horlivě.
Nedejte se zahanbit
9Jistě jste nezapomněli, co pro vás udělal Kristus: sám bohatý, kvůli vám vzal na sebe dobrovolně chudobu, abyste vy jeho chudobou zbohatli. 10-12Měli byste tedy ten nápad, který se zrodil u vás, dotáhnout až do konce. Když jste začali s takovým nadšením, nepolevujte nyní a ochotně dávejte, kolik můžete. Kdo více dát nemůže, ať se netrápí. Bohu záleží na ochotě, a ne na velikosti daru.
13-14Nejde o to, aby si jiní mohli dopřávat na váš účet. Ale jestliže se vám nyní vede lépe, rozdělte se s potřebnějšími. Vždyť oni mohou zase pomoci vám, když se situace změní. Tak budete mít každý právě tolik, kolik potřebujete, 15jak čteme v Písmu o Izraelcích sbírajících pokrm na poušti: „Kdo nashromáždil více, tomu nepřebývalo, kdo nasbíral méně, neměl nedostatek.“
16Jsem vděčný Bohu za to, že Titus k vám přilnul stejně jako já. 17Můj návrh hned s radostí přijal, ale myslím, že by byl tak jako tak využil první příležitosti vydat se opět k vám. 18Posílám s ním ještě jednoho bratra, kterého si pro jeho oddanost ve službě Kristu váží ve všech církvích. 19Byl vybrán, aby mě doprovázel do Jeruzaléma s výtěžkem sbírky, jež má oslavit našeho Pána a veřejně prokázat naši horlivost k službě. 20Předejde se tak možným pozdějším dohadům, zda se opravdu všechny peníze dostaly tam, kam byly určeny. 21Bůh ví, že nikoho z nás by ani ve snu nenapadlo zpronevěřit jediný haléř, ale abychom vyloučili i sebenepatrnější podezření, zařídili jsme to raději takto.
22Doprovází je ještě další bratr, mnohokrát již osvědčený jako upřímný křesťan. Těší se k vám, protože jsem mu vyprávěl o vašem nadšení pro pomoc druhým. Přijměte je tedy všechny přívětivě. 23Titus je v této věci mým zplnomocněným zástupcem. Je to můj nejbližší spolupracovník. Ostatní dva vyslaly zdejší církve jako své nejlepší představitele. 24Ukažte jim, že všechny moje chvály na vás nebyly plané.
