Señor del sábado
6:1-11 – Mt 12:1-14; Mr 2:23–3:6
1Un sábado, al pasar Jesús por los sembrados, sus discípulos se pusieron a arrancar unas espigas de trigo, y las desgranaban para comérselas. 2Por eso algunos de los fariseos les dijeron:
―¿Por qué hacéis lo que está prohibido hacer en sábado?
3Jesús les contestó:
―¿Nunca habéis leído lo que hizo David en aquella ocasión en que él y sus compañeros tuvieron hambre? 4Entró en la casa de Dios y, tomando los panes consagrados a Dios, comió lo que solo a los sacerdotes les está permitido comer. Y dio también a sus compañeros.
5Entonces añadió:
―El Hijo del hombre es Señor del sábado.
6Otro sábado entró en la sinagoga y comenzó a enseñar. Había allí un hombre que tenía la mano derecha paralizada; 7así que los maestros de la ley y los fariseos, buscando un motivo para acusar a Jesús, no le quitaban la vista de encima para ver si sanaba en sábado. 8Pero Jesús, que sabía lo que estaban pensando, dijo al hombre de la mano paralizada:
―Levántate y ponte frente a todos.
Así que el hombre se puso de pie. Entonces Jesús dijo a los otros:
9―Voy a haceros una pregunta: ¿Qué está permitido hacer en sábado: hacer el bien o el mal, salvar una vida o destruirla?
10Jesús se quedó mirando a todos los que lo rodeaban, y dijo al hombre:
―Extiende la mano.
Así lo hizo, y la mano quedó restablecida. 11Pero ellos se enfurecieron y comenzaron a discutir qué podrían hacer contra Jesús.
Los doce apóstoles
6:13-16 – Mt 10:2-4; Mr 3:16-19; Hch 1:13
12Por aquel tiempo se fue Jesús a la montaña a orar, y pasó toda la noche en oración a Dios. 13Al llegar la mañana, llamó a sus discípulos y escogió a doce de ellos, a los que nombró apóstoles: 14Simón (a quien llamó Pedro), su hermano Andrés, Jacobo, Juan, Felipe, Bartolomé, 15Mateo, Tomás, Jacobo hijo de Alfeo, Simón, al que llamaban el Zelote, 16Judas hijo de Jacobo, y Judas Iscariote, que llegó a ser el traidor.
Bendiciones y ayes
6:20-23 – Mt 5:3-12
17Bajó con ellos y se detuvo en un llano. Había allí una gran multitud de sus discípulos y mucha gente de toda Judea, de Jerusalén y de la costa de Tiro y Sidón, 18que habían llegado para escucharlo y para que los sanara de sus enfermedades. Los que eran atormentados por espíritus malignos quedaban liberados; 19así que toda la gente procuraba tocarlo, porque de él salía poder que sanaba a todos.
20Él entonces dirigió la mirada a sus discípulos y dijo:
«Dichosos vosotros los pobres,
porque el reino de Dios os pertenece.
21Dichosos vosotros que ahora pasáis hambre,
porque seréis saciados.
Dichosos vosotros que ahora lloráis,
porque habréis de reír.
22Dichosos vosotros cuando os odien,
cuando os discriminen, os insulten y os desprestigien6:22 os desprestigien. Lit. echen vuestro nombre como malo.
por causa del Hijo del hombre.
23»Alegraos en aquel día y saltad de gozo, pues os espera una gran recompensa en el cielo. Daos cuenta de que así trataron a los profetas los antepasados de esta gente.
24»Pero ¡ay de vosotros los ricos,
porque ya habéis recibido vuestro consuelo!
25¡Ay de vosotros los que ahora estáis saciados,
porque sabréis lo que es pasar hambre!
¡Ay de vosotros los que ahora reís,
porque sabréis lo que es derramar lágrimas!
26¡Ay de vosotros cuando todos os elogien!
Daos cuenta de que así trataron a los falsos profetas los antepasados de esta gente.
El amor a los enemigos
6:29-30 – Mt 5:39-42
27»Pero a vosotros que me escucháis os digo: Amad a vuestros enemigos, haced bien a quienes os odian, 28bendecid a quienes os maldicen, orad por quienes os maltratan. 29Si alguien te pega en una mejilla, vuélvele también la otra. Si alguien te quita la camisa, no le impidas que se lleve también la capa. 30Dale a todo el que te pida y, si alguien se lleva lo que es tuyo, no se lo reclames. 31Tratad a los demás tal y como queréis que ellos os traten a vosotros.
32»¿Qué mérito tenéis al amar a quienes os aman? Aun los pecadores hacen así. 33¿Y qué mérito tenéis al hacer bien a quienes os hacen bien? Aun los pecadores actúan así. 34¿Y qué mérito tenéis al dar prestado a quienes pueden corresponderos? Aun los pecadores se prestan entre sí, esperando recibir el mismo trato. 35Vosotros, por el contrario, amad a vuestros enemigos, hacedles bien y dadles prestado sin esperar nada a cambio. Así tendréis una gran recompensa y seréis hijos del Altísimo, porque él es bondadoso con los ingratos y malvados. 36Sed compasivos, así como vuestro Padre es compasivo.
El juzgar a los demás
6:37-42 – Mt 7:1-5
37»No juzguéis, y no se os juzgará. No condenéis, y no se os condenará. Perdonad, y se os perdonará. 38Dad, y se os dará: se os pondrá en el regazo una medida llena, apretada, sacudida y desbordante. Porque con la medida que midáis a otros se os medirá a vosotros».
39También les contó esta parábola: «¿Acaso puede un ciego guiar a otro ciego? ¿No caerán ambos en el hoyo? 40El discípulo no está por encima de su maestro, pero todo el que haya completado su aprendizaje, a lo sumo llega al nivel de su maestro.
41»¿Por qué te fijas en la astilla que tiene tu hermano en el ojo y no le das importancia a la viga que tienes en el tuyo? 42¿Cómo puedes decirle a tu hermano: “Hermano, déjame sacarte la astilla del ojo”, cuando tú mismo no te das cuenta de la viga en el tuyo? ¡Hipócrita! Saca primero la viga de tu propio ojo, y entonces verás con claridad para sacar la astilla del ojo de tu hermano.
El árbol y su fruto
6:43-44 – Mt 7:16,18,20
43»Ningún árbol bueno da fruto malo; tampoco da buen fruto el árbol malo. 44A cada árbol se le reconoce por su propio fruto. No se recogen higos de los espinos ni se cosechan uvas de las zarzas. 45El que es bueno, de la bondad que atesora en el corazón produce el bien; pero el que es malo, de su maldad produce el mal, porque de lo que abunda en el corazón habla la boca.
El prudente y el insensato
6:47-49 – Mt 7:24-27
46»¿Por qué me llamáis “Señor, Señor”, y no hacéis lo que os digo? 47Voy a deciros a quién se parece todo el que viene a mí, y oye mis palabras y las pone en práctica: 48Se parece a un hombre que, al construir una casa, cavó hondo y puso el cimiento sobre la roca. De manera que, cuando vino una inundación, el torrente azotó aquella casa, pero no pudo ni siquiera hacerla tambalear porque estaba bien construida. 49Pero el que oye mis palabras y no las pone en práctica se parece a un hombre que construyó una casa sobre tierra y sin cimientos. Tan pronto como la azotó el torrente, la casa se derrumbó, y el desastre fue terrible».
Učedníci vymílají v sobotu obilí
1Jedné soboty procházel Ježíš a jeho učedníci obilným polem. Učedníci ulamovali klasy, vymílali je a zrní jedli. 2Viděli to farizejové a pohoršovali se: „Co to děláte? Vždyť přece Boží zákon zakazuje v sobotu i takovou práci!“ 3Ježíš odpověděl: „Nikdy jste nečetli o tom, co udělal král David se svou družinou, když měli hlad? 4Jak vešel do svatyně, vzal tam posvátné chleby, jedl je a podělil jimi i své druhy? Posvátné chleby přece smějí jíst jen kněží. 5A pak, Syn člověka je i pánem soboty.“
Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou
6Jinou sobotu šel Ježíš kázat do synagogy. Byl tam člověk, který měl pravou ruku ochrnutou. 7Farizejové a učitelé zákona čekali, zdali se Ježíš odváží v sobotu toho muže uzdravit. Chtěli mít totiž záminku, aby Ježíše mohli obžalovat. 8On však dobře znal jejich záměry, a přesto toho člověka s ochrnutou rukou vyzval, aby přišel k němu. Muž poslechl. 9Ježíš pak oslovil všechny přítomné: „Ptám se vás, má se podle zákona konat v sobotu dobro, nebo zlo? Má se člověk zachránit, nebo nechat hynout?“ 10Když nikdo neodpovídal, řekl nemocnému: „Natáhni tu ruku!“ Muž poslechl a jeho pravice byla zdravá. 11Ježíšovi protivníci, na nejvyšší míru podráždění, se domlouvali, co by se dalo proti Ježíšovi podniknout.
Ježíš volí dvanáct učedníků
12V těch dnech vystoupil Ježíš na horu, aby se modlil. Celou noc hovořil s Bohem. 13Když se rozednilo, svolal všechny svoje učedníky, které pak nazval apoštoly. 14Byli to: Šimon, kterému dal nové jméno Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub, Jan, Filip, Bartoloměj, 15Matouš – původně výběrčí Levi, Tomáš, Jakub – syn Alfeův, Šimon – bývalý příslušník tajné organizace radikálů, 16Juda – syn Jakubův a Jidáš Iškariotský, který později Ježíše zradil.
Ježíš vyslovuje blahoslavenství
17Když pak sestoupili na rovné prostranství, očekával je už veliký dav Ježíšových stoupenců i mnoho lidí z Jeruzaléma, z celého Judska i z pobřežních měst Týru a Sidónu. 18Přišli, aby si poslechli jeho kázání a dali se uzdravit. Vyléčil tam celou řadu duševně chorých. 19Lidé se ho chtěli alespoň dotknout, protože z něho vycházela uzdravující moc. 20Ježíš se obrátil na své učedníky a řekl:
„Radujte se, vy chudí,
protože vám bude patřit Boží království.
21Radujte se, kdo teď hladovíte,
protože Bůh vás nasytí.
Radujte se i vy, kdo teď pláčete,
protože jednou se budete smát.
22Radujte se, když vás budou nenávidět,
vyženou jako prašivé a pošpiní vaše jména,
protože se hlásíte k Synu člověka.
23Radujte se a prozpěvujte si, protože vás v nebi čeká velká odměna. Stejným způsobem zacházeli jejich předkové s Božími proroky.
24Ale běda vám, bohatí,
protože vy už máte svoje potěšení.
25Běda vám, sytí,
však budete jednou hladovět.
Běda vám, kteří se lehkomyslně smějete,
protože jednou budete hořce plakat a naříkat.
26Běda vám, jestliže vás všichni chválí,
vždyť tak se za starodávna chovali k falešným prorokům.
Ježíš učí o milování nepřátel
27Vám pak, moji posluchači, radím: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kteří vás nenávidí. 28Přejte dobré věci těm, kteří vás proklínají, a modlete se za ty, kteří vám činí bezpráví. 29Tomu, kdo tě uhodí do tváře, nastav i druhou. Tomu, kdo ti bere kabát, přidej i košili. 30Každému, kdo tě o něco prosí, dej, a jestliže tě někdo okradl, nevymáhej to zpátky. 31Jak chcete, aby s vámi lidé jednali, tak s nimi jednejte vy. 32Jakou čekáte od Boha pochvalu, když milujete jen ty, kteří milují vás? To umějí lidé, kteří se na Boha neptají. 33Jestliže jednáte dobře jen s těmi, kteří se k vám chovají slušně, jaké uznání od Boha čekáte? 34A myslíte, že Bůh ocení, když půjčujete jenom těm, kteří vám to vždycky vrátí? Tak to přece na světě chodí, že si lidé půjčují, jenom když mají jistotu, že o nic nepřijdou. Ale vy jednejte jinak. 35Milujte své nepřátele, konejte dobro, půjčujte a nevymáhejte zpět. Vždyť vás čeká bohatá odměna. Budete jednat jako Boží děti. 36Vždyť Bůh je dobrý i k lidem nevděčným a zlým. Buďte tedy velkorysí jako váš Otec.
Ježíš učí o kritice
37Nesuďte nikoho, a Bůh vás také nebude soudit. Nezavrhujte nikoho, a ani Bůh vás nezavrhne, odpouštějte, a Bůh vám také odpustí. 38Dávejte ochotně, a Bůh vás zahrne svými dary. Bůh neskrblí, ale dává vrchovatou míru. Jak tedy odměříte lidem, tak bude odměřeno i vám.“ 39Ježíš použil také několika přirovnání: „Slepec přece nepovede slepého, vždyť by oba spadli do jámy. 40Učedník nezná tolik jako mistr; teprve když se vyučí, může se mu podobat. 41Proč se staráš o pilinu v oku svého bližního a polena ve svém oku si nevšímáš? 42Jak můžeš říkat svému bratrovi: ‚Dovol, odstraním ti pilinu z oka,‘ a přehlížet poleno ve svém vlastním oku? Pokrytče, nejprve si vyčisti své vlastní oko, a teprve potom jasně uvidíš, co potřebuje tvůj bratr.
Ježíš učí o ovoci života
43Štěpovaný strom nerodí plané ovoce a žádný planý strom nenese ušlechtilé ovoce. 44Jakost stromu se pozná podle ovoce, které dává. Z trní se nesklízejí fíky ani z bodláků hrozny. 45Člověk je schopen konat skutečné dobro jen tehdy, je-li jeho srdce plné dobra. Když je však jeho srdce naplněno zlem, šíří jenom zlo. Čím srdce naplněno, tím ústa přetékají. 46Proč mi stále říkáte: Pane, Pane, a neděláte, co vám říkám?
Ježíš učí o stavbě na písku a na skále
47-48Každý, kdo ke mně přichází a naslouchá tomu, co říkám, a řídí se podle toho, podobá se člověku, který začal stavět dům a vykopal základy hluboko ve skále. Když se přihnala povodeň, dům se ani nepohnul, protože měl dobré základy. 49Každý, kdo mě slyší, ale neřídí se podle toho, podobá se člověku, který si vystavěl dům bez základů: dům smetla povodeň.“
