Isaías 51 – CST & YCB

Nueva Versión Internacional (Castilian)

Isaías 51:1-23

Salvación eterna para Sión

1«Vosotros, los que vais tras la justicia

y buscáis al Señor, ¡escuchadme!

Mirad la roca de la que fuisteis tallados,

la cantera de la que fuisteis extraídos.

2Mirad a Abraham, vuestro padre,

y a Sara, que os dio a luz.

Cuando yo lo llamé, él era solo uno,

pero lo bendije y lo multipliqué.

3Sin duda, el Señor consolará a Sión;

consolará todas sus ruinas.

Convertirá en un Edén su desierto;

en huerto del Señor sus tierras secas.

En ella encontrarán alegría y regocijo,

acción de gracias y música de salmos.

4»Préstame atención, pueblo mío;

óyeme, nación mía:

porque de mí saldrá la ley,

y mi justicia será luz para las naciones.

5Ya se acerca mi justicia,

mi salvación está en camino;

¡mi brazo juzgará a las naciones!

Las costas lejanas confían en mí,

y ponen su esperanza en mi brazo.

6Levantad los ojos al cielo;

mirad la tierra aquí abajo:

como humo se esfumarán los cielos,

como ropa se gastará la tierra,

y como moscas morirán sus habitantes.

Pero mi salvación permanecerá para siempre,

mi justicia nunca fallará.

7»Escuchadme, vosotros que conocéis lo que es recto;

pueblo que lleva mi ley en su corazón:

No temáis el reproche de los hombres,

ni os desalentéis por sus insultos,

8porque la polilla se los comerá como ropa

y el gusano los devorará como lana.

Pero mi justicia permanecerá para siempre;

mi salvación, por todas las generaciones».

9¡Despierta, brazo del Señor!

¡Despierta y vístete de fuerza!

Despierta, como en los días pasados,

como en las generaciones de antaño.

¿No fuiste tú el que despedazó a Rahab,

el que traspasó a ese monstruo marino?

10¿No fuiste tú el que secó el mar,

esas aguas del gran abismo?

¿El que en las profundidades del mar hizo un camino

para que por él pasaran los redimidos?

11Volverán los rescatados del Señor,

y entrarán en Sión con cánticos de júbilo;

su corona será el gozo eterno.

Se llenarán de regocijo y alegría,

y se apartarán de ellos el dolor y los gemidos.

12«Soy yo mismo el que los consuela.

¿Quién eres tú, que temes a los hombres,

a simples mortales, que no son más que hierba?

13¿Has olvidado al Señor, que te hizo;

al que extendió los cielos y afirmó la tierra?

¿Vivirás cada día en terror constante

por causa de la furia del opresor

que está dispuesto a destruir?

Pero ¿dónde está esa furia?

14Pronto serán liberados los prisioneros;

no morirán en el calabozo,

ni les faltará el pan.

15Porque yo soy el Señor tu Dios,

yo agito el mar, y rugen sus olas;

el Señor Todopoderoso es mi nombre.

16He puesto mis palabras en tu boca

y te he cubierto con la sombra de mi mano;

he establecido los cielos y afirmado la tierra,

y he dicho a Sión: “Tú eres mi pueblo”».

La copa de la ira de Dios

17¡Despierta, Jerusalén, despierta!

Levántate, tú, que de la mano del Señor

has bebido la copa de su furia;

tú, que has bebido hasta el fondo

la copa que entorpece a los hombres.

18De todos los hijos que diste a luz,

no hubo ninguno que te guiara;

de todos los hijos que criaste,

ninguno te tomó de la mano.

19Estos dos males han venido sobre ti:

ruina y destrucción, hambre y espada.

¿Quién se apiadará de ti?

¿Quién te consolará?51:19 ¿Quién te consolará? (Qumrán, LXX, Vulgata y Siríaca); ¿Cómo te consolaré? (TM).

20Tus hijos han desfallecido;

como antílopes atrapados en la red,

han caído en las esquinas de las calles.

Sobre ellos recae toda la furia del Señor,

todo el reproche de tu Dios.

21Por eso, escucha esto, tú que estás afligida;

que estás ebria, pero no de vino.

22Así dice tu Señor y Dios,

tu Dios, que aboga por su pueblo:

«Te he quitado de la mano

la copa que te hacía tambalear.

De esa copa, que es el cáliz de mi furia,

jamás volverás a beber.

23La pondré en manos de los que te atormentan,

de los que te dijeron:

“¡Tiéndete en el suelo,

para que pasemos sobre ti!”

¡Y te echaste boca abajo, sobre el suelo,

para que te pisoteara todo el mundo!»

Bíbélì Mímọ́ Yorùbá Òde Òn

Isaiah 51:1-23

Ìgbàlà ayérayé fún Sioni

1“Tẹ́tí sí mi, ẹ̀yin tí ó ń lépa òdodo

àti ẹ̀yin tí ń wá Olúwa:

Wo àpáta, nínú èyí tí a ti gé yín jáde

àti ihò òkúta níbi tí a ti gbẹ́ yín jáde;

2ẹ wo Abrahamu baba yín,

àti Sara, ẹni tó bí i yín.

Nígbà tí mo pè é, òun nìkan ni,

Èmi sì bùkún un, mo sì ṣọ́ ọ di ọ̀pọ̀lọpọ̀.

3Dájúdájú, Olúwa yóò tu Sioni nínú

yóò sì bojú àánú wo gbogbo ahoro rẹ̀;

Òun yóò sọ gbogbo aṣálẹ̀ rẹ̀ di Edeni,

àti aṣálẹ̀ rẹ̀ yóò rí bí ọgbà Olúwa.

Ayọ̀ àti inú dídùn ni a ó rí nínú rẹ̀,

ọpẹ́ àti ariwo orín kíkọ.

4“Tẹ́tí sí mi, ẹ̀yin ènìyàn mi;

gbọ́ tèmi, ẹ̀yin orílẹ̀-èdè mi:

Òfin yóò ti ọ̀dọ̀ mi jáde wá;

ìdájọ́ mi yóò di ìmọ́lẹ̀ sí àwọn orílẹ̀-èdè.

5Òdodo mi ń bọ̀ wá kíkankíkan,

ìgbàlà mi ń bọ̀ lójú ọ̀nà,

àti apá mi yóò sì mú ìdájọ́ wá

sí àwọn orílẹ̀-èdè.

Àwọn erékùṣù yóò wò mí

wọn yóò sì dúró ní ìrètí fún apá mi.

651.6: Hb 1.11.Gbé ojú rẹ sókè sí àwọn ọ̀run,

wo ilẹ̀ ní ìsàlẹ̀ ilẹ̀;

Àwọn ọ̀run yóò pòórá bí èéfín,

ilẹ̀ yóò sì gbó bí ẹ̀wù

àwọn olùgbé inú rẹ̀ yóò kú gẹ́gẹ́ bí àwọn eṣinṣin.

Ṣùgbọ́n ìgbàlà mi yóò wà títí láé,

òdodo mi kì yóò yẹ̀ láé.

7“Ẹ gbọ́ mi, ẹ̀yin tí ó mọ ohun òtítọ́,

ẹ̀yin ènìyàn tí ó ní òfin mi ní àyà yín:

Ẹ má ṣe bẹ̀rù ẹ̀gàn àwọn ènìyàn

tàbí kí ẹ̀rù èébú wọn já a yín láyà.

8Nítorí kòkòrò yóò mú wọn lá bí aṣọ;

Ìdin yóò sì mú wọn jẹ bí ẹ̀gbọ̀n òwú.

Ṣùgbọ́n òdodo mi yóò wà títí ayérayé,

àti ìgbàlà mi láti ìrandíran.”

9Dìde, dìde! Kí o sì wọ ara rẹ ní agbára

Ìwọ apá Olúwa;

dìde gẹ́gẹ́ bí i ti ọjọ́ ìgbà n nì,

àti gẹ́gẹ́ bí i ti ìran àtijọ́.

Ìwọ kọ́ lo ké Rahabu sí wẹ́wẹ́

tí o sì fa ẹ̀mí búburú ya pẹ́rẹpẹ̀rẹ?

10Ìwọ kọ́ ni ó gbẹ omi Òkun bí

àti àwọn omi inú ọ̀gbun,

Tí o sì ṣe ọ̀nà nínú ìsàlẹ̀ Òkun

tó bẹ́ẹ̀ tí àwọn ẹni ìràpadà yóò fi le là á kọjá?

11Àwọn ẹni ìràpadà Olúwa yóò padà wá.

Wọn yóò wọ Sioni wá pẹ̀lú orin kíkọ;

ayọ̀ ayérayé ni yóò sì bo orí wọn.

Ayọ̀ àti inú dídùn yóò sì bà lé wọn

ìbànújẹ́ àti ìtìjú yóò sì sá kúrò.

12“Èmi, àní Èmi, èmi ni ẹni tí ó tù ọ́ nínú.

Ta ni ọ́ tí o fi ń bẹ̀rù ènìyàn ẹlẹ́ran ara,

àti ọmọ ènìyàn, tí ó jẹ́ koríko lásán,

13tí ìwọ sì gbàgbé Olúwa ẹlẹ́dàá rẹ,

ẹni tí ó ta àwọn ọ̀run

tí ó sì fi ìpìlẹ̀ ayé sọlẹ̀,

tí ẹ sì ń gbé nínú ìpayà lójoojúmọ́

nítorí ìbínú àwọn aninilára,

tí wọ́n sì gbẹ́kẹ̀lé ìpanirun?

Nítorí ibo ni ìbínú àwọn aninilára gbé wà?

14Àwọn ẹlẹ́wọ̀n tí ń ṣojo la ó dá sílẹ̀ ní àìpẹ́ jọjọ

wọn kò ní kú sínú túbú wọn,

bẹ́ẹ̀ ni wọn kò ní ṣe aláìní àkàrà.

15Nítorí Èmi ni Olúwa Ọlọ́run rẹ,

tí ó ń ru Òkun sókè tó bẹ́ẹ̀ tí

ìgbì rẹ̀ fi ń pariwo

Olúwa àwọn ọmọ-ogun ni orúkọ rẹ̀.

16Mo ti fi ọ̀rọ̀ mi sí ẹnu rẹ

mo sì ti fi òjìji ọwọ́ mi bò ọ́

Èmi tí mo tẹ́ àwọn ọ̀run sí ààyè rẹ̀,

ẹni tí ó fi ìpìlẹ̀ ilẹ̀ ayé lélẹ̀,

àti ẹni tí ó sọ fún Sioni pé,

‘Ẹ̀yin ni ènìyàn mi.’ ”

Ago ìbínú Olúwa

17Jí, jí!

Gbéra nílẹ̀ ìwọ Jerusalẹmu,

ìwọ tí o ti mu láti ọwọ́ Olúwa

ago ìbínú rẹ̀,

ìwọ tí o ti fà á mu dé gẹ̀dẹ̀gẹ́dẹ̀

tí ó n mú kí ènìyàn ta gbọ̀nọ́ngbọ̀nọ́n.

18Nínú gbogbo ọmọ tí ó bí

kò sí ọ̀kankan tí ó lè tọ́ ọ ṣọ́nà

nínú gbogbo ọmọ tí ó tọ́

kò sí èyí tí ó le fà á lọ́wọ́.

19Àjálù ìlọ́po ìlọ́po yìí ti dé bá ọ—

ta ni yóò tù ọ́ nínú?

Ìparun àti ìdahoro, ìyàn àti idà

ta ni yó pẹ̀tù sí ọ lọ́kàn?

20Àwọn ọmọkùnrin rẹ ti dákú;

wọ́n sùn sí oríta gbogbo òpópónà,

gẹ́gẹ́ bí etu tí a dé mọ́nú àwọ̀n.

Ìbínú Olúwa ti kún inú wọn fọ́fọ́

àti ìbáwí Ọlọ́run yín.

21Nítorí náà ẹ gbọ́ èyí, ẹ̀yin tí a ti ṣẹ́ níṣẹ̀ẹ́,

tí ọtí ń pa, ṣùgbọ́n kì í ṣe fún wáìnì

22Ohun tí Olúwa Olódùmarè yín wí nìyìí,

Ọlọ́run rẹ, ẹni tí ó ń pa ènìyàn rẹ̀ mọ́,

“Kíyèsi i, mo ti mú un kúrò ní ọwọ́ rẹ

ago tí ó mú ọ ta gbọ̀nọ́ngbọ̀nọ́n;

láti inú ago náà, ẹ̀kún ìbínú mi,

ni ìwọ kì yóò mu mọ́.

23Èmi yóò fi lé àwọn apọ́nilójú rẹ lọ́wọ́,

àwọn tí ó wí fún ọ pé,

‘Dọ̀bálẹ̀, tó bẹ́ẹ̀ tí a ó fi máa rìn lórí rẹ.’

Ìwọ náà ṣe ẹ̀yìn rẹ gẹ́gẹ́ bí ilẹ̀

gẹ́gẹ́ bí òpópónà láti máa rìn lórí i rẹ̀.”