Mesijanski ulazak u Jeruzalem
(Mt 21:1-9; Lk 19:28-38; Iv 12:12-15)
1Kad su se Isus i učenici približili Jeruzalemu te stigli pred Betfagu i Betaniju na Maslinskoj gori, Isus pošalje naprijed dvojicu učenika. 2“Idite u ono selo pred vama”, reče im, “i čim uđete, vidjet ćete privezano magare koje još nitko nije jahao. Odvežite ga i dovedite ovamo. 3Upita li vas tko: ‘Što to radite?’ recite samo: ‘Treba Gospodinu. Brzo će ga vratiti.’”
4Oni odu i nađu magare zavezano na ulici, pokraj vrata neke kuće, te ga odvežu. 5Neki ih ljudi upitaju: “Zašto ste odvezali magare?” 6Oni im odgovore kako ih je Isus uputio te ih ljudi ostave na miru. 7Dovedu magare Isusu i prebace preko njega svoje ogrtače te ga Isus uzjaha.
8Mnogi iz mnoštva razastru po cesti pred njim svoje ogrtače, drugi opet zelene grane koje su natrgali u polju. 9I pred njim i iza njega išlo je mnoštvo i klicalo:
“Slava Bogu!11:9-10 U grčkome: Hosanna! (uzvik slavljenja koji doslovce znači “Spasi, molim te!”).
Blagoslovljen koji dolazi u ime Gospodnje!
10Blagoslovljeno kraljevstvo koje on donosi,
kraljevstvo našega oca Davida!
Slava Bogu na nebu!”11:9-10 Psalam 118:25-26 i Psalam 148:1.
11Tako uđe u Jeruzalem, u Hram. Pomnjivo sve razgleda te, jer je već bilo kasno, ode s Dvanaestoricom u Betaniju.
Isus proklinje smokvu
(Mt 21:18-19)
12Sljedećeg jutra krenu iz Betanije, a Isus ogladni. 13Izdaleka opazi razlistalu smokvu pa joj priđe da vidi ima li na njoj koja smokva. Ali nije bilo ničega osim lišća jer još nije bilo vrijeme da smokva donese rod. 14Isus reče stablu: “Nikada više nitko s tebe ploda ne jeo!” Čuli su to i učenici.
Isus izgoni trgovce iz Hrama
(Mt 21:12-22; Lk 19:45-47; Iv 2:13-16)
15Kad opet stignu u Jeruzalem, on ode u Hram i počne izgoniti iz njega trgovce i njihove kupce, prevrne stolove mjenjačima novca i klupe prodavačima goluba. 16Svima zabrani da prolaze Hram noseći stvari.11:16 Ljudi su često prolazili dvorištem Hrama koristeći ga kao prečicu prema Maslinskoj gori. 17Pouči ih: “Nije li napisano u Svetome pismu: ‘Moj Hram treba biti molitveni dom za sve narode’11:17 Izaija 56:7.?, a vi ste ga pretvorili u razbojničku špilju!”11:17 Jeremija 7:11.
18Kad su to čuli svećenički poglavari i pismoznanci, počnu smišljati kako da ga ubiju. Bojali su ga se jer je narod bio oduševljen Isusovim učenjem. 19Uvečer Isus i učenici odu iz grada.
Pouka o smokvi
(Mt 21:20-22; 6:14)
20Prolazeći ujutro pokraj smokve koju je Isus prokleo, opaze da se iz korijena osušila. 21Petar se sjeti Isusovih riječi i uzvikne: “Učitelju11:21 U grčkome: Rabbi., pogledaj! Smokva koju si prokleo osušila se!”
22“Imajte vjeru u Boga!” odgovori im Isus. 23“Zaista vam kažem, kada bi tko rekao ovoj planini: ‘Digni se i baci se u more’ i pritom ne bi posumnjao u srcu, nego vjerovao da će se to i dogoditi, to bi se zaista zbilo. 24Zato vam kažem: što god da u molitvi tražite, vjerujte da ste to već dobili, pa ćete i dobiti. 25Ali kad god ustanete moliti,11:25 U Židova je bio običaj moliti se stojećki, lica uzdignuta prema nebu. najprije oprostite svima onima kojima što zamjerate da bi i vama nebeski Otac oprostio vaše grijehe.” 26Ali ne oprostite li vi drugima njihovih pogrešaka, ni vaš nebeski Otac neće vama oprostiti vaše grijehe.11:26 Većina rukopisa ne sadrži taj stih.
O Isusovoj vlasti
(Mt 21:23-27; Lk 20:1-8)
27Stignu opet u Jeruzalem. Dok je Isus prolazio Hramom, pristupe mu svećenički poglavari, pismoznanci i starješine 28te ga upitaju: “Tko ti je dao pravo da to činiš? Tko te je ovlastio za to?”
29Isus im odgovori: “Reći ću vam tko ako najprije vi meni odgovorite na pitanje: 30Je li Ivanovo krštenje bilo s neba ili od ljudi? Odgovorite mi!”
31Oni počnu umovati i međusobno raspravljati: “Ako kažemo da je s neba, pitat će nas zašto mu onda nismo vjerovali. 32A da kažemo da je od ljudi?” Bojali su se, međutim, naroda jer su Ivana svi držali za pravog proroka. 33Zato Isusu odgovore: “Ne znamo.”
A Isus im reče: “Onda ni ja vama neću reći otkuda mi vlast!”
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslátku
1Když se blížili k Jeruzalému a stoupali na Olivovou horu, uviděli Betfage a Betanii. Ježíš poslal dva ze svých učedníků napřed 2a řekl jim:
„Jděte do vesnice tamhle před námi. Na kraji vesnice uvidíte u plotu uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo nejel. To mi přiveďte. 3A kdyby se vás někdo ptal, co to děláte, odpovězte krátce: Pán ho potřebuje a brzy ho vrátí.“
4Učedníci šli a skutečně našli u jednoho domu přivázané oslátko. 5Když ho odvazovali, někteří z kolemjdoucích se ptali, proč to dělají.
6Odpověděli tak, jak jim poradil Ježíš, a lidé je nechali zvíře odvést.
7Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště, Ježíš se na ně posadil a vydali se na cestu. 8Lidé ze zástupu, který ho provázel, se začali předhánět v pozornostech; prostírali před ním své pláště, jiní lámali větve a zdobili jimi cestu. 9Za ním i před ním se utvořil průvod a všichni volali:
„Ať žije král! Sláva!
10Jde v Božím jménu!
Ať žije Davidovo království!
Nebe jásá s námi!“
11Tak vstoupil Ježíš do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si tam pozorně prohlédl, a protože byl již večer, odešel se svými dvanácti na noc do Betanie.
Ježíš opět čistí chrám
12Druhý den cestou z Betanie dostal Ježíš hlad. 13Z dálky uviděl fíkovník obalený listím a šel se podívat, zda nemá nějaké ovoce. Když pak přišel až ke stromu, zjistil, že kromě listí na něm nic neroste; první úroda byla pryč a na novou strom ještě nenasadil.
14Učedníci slyšeli, jak říká stromu: „Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!“
15Vrátili se do Jeruzaléma a Ježíš šel do chrámu. Když na nádvoří chrámu uviděl stánky s obětními zvířaty a pulty směnárníků, zpřevracel je a obchodníky vyhnal. 16Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny.
17„Cožpak nevíte,“ horlil, „že je napsáno v Písmu: ‚Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlily?‘ Vy jste však z něho udělali lupičské doupě.“ 18Slyšeli to i velekněží a učitelé zákona a přemýšleli, jak by se Ježíše zbavili. Měli z něho strach, protože lid byl jeho učením nadšen. 19Večer Ježíš s učedníky opustil město.
Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv
20Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý. 21Petr si vzpomněl na včerejší příhodu.
„Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!“
22„To vás překvapuje?“ usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší. 23Když budete věřit Bohu – a myslím to smrtelně vážně – a řekli byste této hoře: ‚Zvedni se a padni do moře,‘ ta hora to udělá. Musíte jen věřit bez nejmenší pochybnosti. 24Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane. 25Ale když se modlíte, odpusťte nejdříve tomu, proti komu něco máte, aby i váš nebeský Otec mohl odpustit vám. 26Jestliže ve vás zůstane hněv, ani Bůh vám nepromine vaše provinění.“
Židé se přou o Ježíšovu autoritu
27Přišli zase do Jeruzaléma. Když Ježíš procházel chrámem, zastavili ho zástupci představenstva chrámu 28„Od koho máš pověření k takovým činům? Kdo tě k tomu zmocnil?“
29„Já se vás také zeptám na jednu věc,“ opáčil Ježíš. „Když mi odpovíte, řeknu i já, od koho mám tu moc. 30Povězte mi: Byl Jan Křtitel skutečně poslán od Boha, nebo si to vymyslel?“
31Dali hlavy dohromady: „Odpovíme-li, že od Boha, pak nám řekne, proč jsme mu tedy neuvěřili. 32A před lidmi zase nemůžeme Jana prohlásit za obyčejného fanatika. Vždyť jsou všichni přesvědčeni, že to byl Boží prorok.“
33A tak odpověděli Ježíšovi: „Nevíme!“
„Ani já vám tedy nepovím, od koho mám pověření,“ odtušil Ježíš.
