2 Korinćanima 10 – CRO & SNC

Knijga O Kristu

2 Korinćanima 10:1-18

Odgovori na optužbu

1Ja, Pavao, preklinjem vas s blagošću i krotkošću Kristovom, iako neki kažu da sam odvažan kad sam daleko od vas, ali popustljiv kad sam među vama, 2nemojte da moram biti vrlo odvažan, kao što sam odlučio biti prema onima koji pogrešno drže da mi postupamo iz ljudskih pobuda. 3Istina, živimo u tijelu, ali ne služimo se zato tjelesnim oružjem. 4Služimo se Božjim moćnim oružjem, a ne ljudskim, da rušimo utvrde. 5Obaramo mudrovanja i svaku oholost koja se podiže protiv spoznaje Boga te zarobljujemo svaki razum da se pokorava Kristu. 6Pripravan sam kazniti svaku nepokornost kad vaša pokornost bude savršena.

7Vi vidite samo vanjštinu! Ako tko sebe zasigurno drži Kristovim, neka zna da smo i mi Kristovi kao što je i on. 8Ako sam se malo više i pohvalio vlašću koju nam je Gospodin dao, ne stidim se toga. Jer on nam je tu vlast dao za vašu izgradnju, a ne vama na propast.

9Govorim vam to da ne biste pomislili kako vas svojim poslanicama želim prestrašiti. 10Jer neki kažu: “Poslanice su mu ozbiljne i stroge, ali kad je osobno nazočan, onda je slabić, a i slab je propovjednik!” 11Oni koji tako govore, neka znaju da ću, kada dođem, biti isti kao i u svojim poslanicama!

12Ne usuđujem se, razumije se, izjednačiti ili usporediti s onima koji vam sami sebe preporučuju. Ali oni sebe procjenjuju samo vlastitim mjerilima i međusobno se uspoređujući! Nerazumno postupaju.

13Mi se ipak nećemo hvaliti vlašću koju nemamo. Cilj nam je mjeriti se prema Božjoj nakani za nas, koja obuhvaća i naš rad s vama. 14Ne idemo predaleko tvrdeći da imamo određenu vlast nad vama jer smo bili prvi koji smo vam donijeli Radosnu vijest o Kristu. 15Ne hvalimo se prekomjerno pripisujući sebi tuđe zasluge. Nadamo se, naprotiv, da će vaša vjera rasti, tako da i naše djelo među vama uvelike poraste. 16Tada ćemo moći naviještati Radosnu vijest i u drugim krajevima, gdje još nitko ne radi; tada nitko neće postavljati pitanje zašto djelujemo na tuđem području. 17Kao što piše u Svetome pismu:

“Ako se tko hvali,

neka se hvali jedino time što je Gospodin učinio”.10:17 Jeremija 9:24.

18Kad se tko hvali samim sobom i dobrima koja je učinio, ne računa mu se mnogo. Ali kad Gospodin nekoga preporučuje, to je nešto drugo!

Slovo na cestu

2. Korintským 10:1-18

Pavlova autorita je snižována

1Ještě jedné věci bych se chtěl dotknout – týká se to mé vlastní osoby a řeknu to beze vší hořkosti a nevraživosti, v duchu Kristovy lásky. Povídá se prý o mně, že v dopisech se stavím jako kdovíjaký silák, ale když dojde k osobnímu střetnutí, jsem prý maličký a ubohý.

2Prosím vás, nenuťte mě, abych vás přesvědčil, že mi nechybí odvaha k ráznějšímu postupu proti těm, kdo přičítají mému jednání pouze lidské pohnutky. 3Ano, jsme jen obyčejní lidé, ale své boje nevyhráváme pouze vlastní sílou. 4Máme účinné zbraně, schopné porazit každého odpůrce. 5Proti nim neobstojí žádná domýšlivost, ani nejchytřejší filozofie, popírající Boží pravdu. Každého myslícího člověka jednoznačně vedeme ke Kristu jako ke konečné odpovědi a svrchované pravdě. Rozhodnete-li se společně pro poslušnost, 6jsem připraven potrestat každého, kdo nebude poslušný.

7-8Nenechte se klamat vnějším zdáním. Jestliže si kdokoliv z vás může dělat nárok, že je Kristův, pak můj nárok není o nic menší – spíš naopak! Navíc bych se ještě mohl odvolávat na přímé Boží pověření. 9Nechci ovšem vzbudit dojem, jako bych vás chtěl svými listy zastrašovat.

10„Nevšímejte si jeho dopisů,“ říkají někteří, „je to jen plané vyhrožování. Až přijde, poznáte sami, že není proč se ho bát. Slabšího kazatele jste ještě neslyšeli.“ 11Ujišťuji vás, že tentokrát budu jednat stejně přísně, jako jsem doposud psal.

12V žádném případě se nechci měřit s těmi oslňujícími kazateli, kteří ve svých projevech vychvalují sami sebe. Těm se samozřejmě nemohu vyrovnat, protože oni jsou sami sobě jediným měřítkem a vzorem vší dokonalosti. Jaká pošetilost! 13-15Mým cílem je splnit se ctí úkoly, které mi vytyčil Bůh. K nim patří i má práce v Korintu. Odpovědnost za vás si neosobuji neprávem – vždyť jsem byl první, od koho jste vůbec slyšeli o Kristu! Kdybych svou autoritu odvozoval jen z toho, že pokračuji v díle, které začal někdo jiný, dalo by se o ní možná pochybovat. Ale jako váš duchovní otec bych spíš čekal, že s vaší vírou vzroste i úcta ke mně. 16-17Pak budu moci šířit Boží poselství dál i za vaše území, do krajů, kam dosud neproniklo. Písmo nás učí, že se nemáme honosit vlastními úspěchy, ale tím, co vykonal Bůh. Když někdo vykřikuje do světa, jaký je chlapík, to ještě nic neznamená. 18Důvěru si zaslouží ten a jenom ten, komu dává své vysvědčení Bůh.