保羅前往耶路撒冷
1我們和眾人道別之後，乘船直接駛往哥士，第二天到達羅底，從那裡前往帕大喇， 2在帕大喇遇到一艘開往腓尼基的船，就上了船。 3塞浦路斯遙遙在望，船從該島的南面繞過，一直駛向敘利亞。因為船要在泰爾卸貨，我們就在那裡上了岸， 4找到當地的門徒後，便和他們同住了七天。他們受聖靈的感動力勸保羅不要去耶路撒冷。 5時間到了，我們繼續前行，眾門徒和他們的妻子兒女送我們出城。大家跪在岸邊禱告之後，彼此道別。 6我們上了船，眾人也回家去了。
7我們從泰爾乘船抵達多利買，上岸探訪那裡的弟兄姊妹，和他們住了一天。 8第二天我們離開那裡，來到凱撒利亞，住在傳道人腓利家裡。他是當初選出的七位執事之一。 9腓利有四個未出嫁的女兒，都能說預言。 10過了幾天，一個名叫亞迦布的先知從猶太下來。 11他到了我們這裡，拿保羅的腰帶綁住自己的手腳，說：「聖靈說，『耶路撒冷的猶太人也要這樣捆綁這腰帶的主人，把他交給外族人。』」
12聽到這話，我們和當地的信徒都苦勸保羅不要去耶路撒冷。 13但保羅說：「你們為什麼這樣哭泣，令我心碎呢？我為主耶穌的名甘願受捆綁，甚至死在耶路撒冷。」
14我們知道再勸也無濟於事，只好對他說：「願主的旨意成就。」
15過了幾天，我們收拾行裝啟程上耶路撒冷。 16有幾個凱撒利亞的門徒和我們一起去，並帶我們到一個信主已久的塞浦路斯人拿孫家裡住宿。
保羅會見雅各和眾長老
17我們抵達耶路撒冷後，受到弟兄姊妹的熱烈歡迎。 18第二天，保羅和我們去見雅各，眾長老都在那裡。 19保羅向大家問安之後，便一一述說上帝如何藉著他傳福音給外族人。 20大家聽了，都同聲讚美上帝，又對保羅說：「弟兄，你知道數以萬計的猶太人信了主，他們都嚴守律法。 21他們聽見有人說你教導住在外族人中的猶太人背棄摩西的律法，不替孩子行割禮，也不遵守猶太人的規矩。 22他們一定會聽到你來這裡的消息，這該怎麼辦？ 23請你聽我們的建議，這裡有四位向上帝許過願的弟兄， 24你和他們一起去行潔淨禮，並由你替他們付費，讓他們可以剃頭，好叫眾人知道你嚴守律法，循規蹈矩，關於你的傳聞都是假的。 25至於那些外族信徒，我們已經寫信吩咐他們，不可吃祭過偶像的食物，不可吃血和勒死的牲畜，不可淫亂。」
保羅被捕
26於是，保羅和四位弟兄第二天行了潔淨禮，然後上聖殿報告他們潔淨期滿的日子，好在期滿後讓祭司為他們每個人獻祭物。 27當七日的潔淨期將滿的時候，有些從亞細亞來的猶太人發現保羅在聖殿裡，就煽動眾人去抓他。 28他們高喊：「以色列人快來幫忙！就是這人到處教唆人反對我們的民族、律法和聖殿。他還帶希臘人進聖殿，玷污這聖地。」 29這是因為他們在城裡見過一個名叫特羅非摩的以弗所人和保羅在一起，以為保羅一定把他帶進聖殿了。
30消息一傳開，全城轟動。眾人衝進聖殿把保羅拉出來，隨即關上殿門。 31正當他們要殺保羅的時候，有人把耶路撒冷發生騷亂的消息報告給羅馬軍營的千夫長， 32千夫長馬上帶著軍兵和幾個百夫長趕來了。眾人一見千夫長和軍隊，便停止毆打保羅。 33千夫長上前拿住保羅，命人用兩條鐵鏈把他鎖起來，問他是什麼人、做了什麼事。 34人群中有人這樣喊，有人那樣喊，情形混亂不堪，千夫長無法辨明真相，便命人將保羅帶回軍營。 35保羅剛走上臺階，眾人便兇猛地擁擠過來，士兵們只好把他舉起來抬著走。 36眾人擠在後面喊著說：「殺掉他！」
保羅的申辯
37士兵們抬著保羅來到軍營門口，保羅問千夫長：「我可以和你講幾句話嗎？」千夫長說：「你也懂希臘話嗎？ 38不久前煽動叛亂、帶著四千暴徒逃到曠野去的那個埃及人是你嗎？」 39保羅說：「我是猶太人，來自基利迦的大數，並非無名小城的人。請准許我向百姓講幾句話。」 40千夫長答應了，保羅就站在臺階上向眾人揮手示意，他們都安靜下來，保羅用希伯來話對他們說：
Pavel pokračuje v cestě do Jeruzaléma
1Skončilo loučení a loď zvedla kotvy. Pluli jsme k ostrovu Kós, druhý den na ostrov Rodos a jižního pobřeží Malé Asie jsme dosáhli v přístavu Patara. 2Tam jsme přestoupili na loď, která směřovala do fénických měst v Palestině. 3Kypr jsme obepluli vpravo a dorazili jsme do Týru, kam loď vezla nějaký náklad. 4Využili jsme času a strávili jsme celý týden s tamními křesťany. Také těm Bůh vnukl obavu, že Pavla nečeká v Jeruzalémě nic dobrého, a tak mu další cestu rozmlouvali. 5Přesto jsme pokračovali dál. Vyprovodili nás s celými svými rodinami až za město. Na pobřeží jsme společně klečeli a modlili se. 6-8Pak jsme se rozloučili a vypluli do Ptolemaidy. Také tam jsme mohli zůstat jeden den s věřícími.
Naše loď končila svou plavbu v Césareji, kde jsme navštívili známého kazatele Filipa, jednoho z těch prvních sedmi apoštolských pomocníků. Ubytoval nás jako hosty své rodiny. 9Filipovy čtyři svobodné dcery byly také nadšené tlumočnice Kristova poselství. 10Po několika dnech tam přišel jeden křesťan z Judska, Agabos, který měl prorocký dar. 11Půjčil si od Pavla jeho opasek, spoutal si jím ruce i nohy a řekl: „Duch svatý mi ukázal, že majitele tohoto pásu židé v Jeruzalémě takhle svážou a vydají ho pohanům.“ 12To už bylo příliš, a tak jsme všichni, průvodci i místní křesťané, začali Pavla přemlouvat, aby do Jeruzaléma nechodil. 13On nás však napomenul: „Proč tolik pláčete a děláte mi to těžší? Pán Ježíš přece stojí za to, abych byl pro něho uvězněn a třeba i zabit.“ 14Viděli jsme, že je marné na Pavla naléhat, a tak jsme řekli: „Ať se tedy stane, co chce Bůh.“
15Skončil odpočinek u Filipovy rodiny a my nachystali svá zavazadla na poslední pěší úsek cesty do Jeruzaléma. 16-17Několik křesťanů z Césareje nás doprovodilo až do cíle. Zavedli nás tam k našemu dalšímu hostiteli, Mnasonovi z Kypru, jednomu z prvních křesťanů. Jeruzalémská církev nás přijala radostně.
Pavlův příjezd do Jeruzaléma
18Hned druhý den jsme byli všichni pozváni k Jakubovi, představenému sboru, kde se shromáždili všichni starší. 19Pavel se s nimi pozdravil a podal jim zevrubnou zprávu o výsledcích práce mezi pohany, k níž ho Bůh zmocnil. 20Rádi to slyšeli a chválili Boha.
Potom však řekli Pavlovi: „Jistě už víš, že u nás již několik tisíc židů uvěřilo v Pána Ježíše a ti i nadále horlivě zachovávají Mojžíšův zákon. 21Zde se však šíří zprávy, že ty přesvědčuješ židy v pohanském světě, aby od zákona odstoupili, syny už nedávali obřezat a vůbec zavrhli starobylé židovské zvyky. 22Měl bys něco podniknout dříve, než se všichni dozvědí, že jsi tady. 23-24Máme pro tebe tento návrh: Mezi námi jsou teď čtyři muži, kteří se zavázali plnit nazírský slib. Jejich lhůta vypršela, ale jsou chudí a nemají prostředky na závěrečný obřad v chrámu. Jistě by na židy dobře zapůsobilo, kdybys za ty muže zaplatil a při té příležitosti podstoupil očišťování navrátilců z pohanské ciziny. Všichni by viděli, že máš zákon v úctě a pomlouvačům by to vzalo vítr z plachet.
25Pro obrácené pohany ovšem platí naše původní rozhodnutí, které jsme vám kdysi dali písemně. Žádáme od nich jen základní ohled na zákon, aby totiž nejedli maso obětované předem modlám, krev a maso s krví a především aby odložili pohanskou pohlavní nevázanost.“
Pavel zatčen v chrámu
26Druhého dne tedy Pavel podstoupil spolu s těmi čtyřmi muži obřad očištění. Pak šel do chrámu, aby oznámil, kdy skončí jejich nazírský závazek a jeho očišťování, a aby za každého z nich objednal oběti. 27Když končilo sedm dní a Pavel s nimi přišel zase do chrámu, aby byli obřadně prohlášeni za čisté, poznali ho židovští poutníci z Malé Asie. Poštvali na něho okolostojící, popadli ho 28a křičeli: „Věrní Izraelci, pojďte sem! Tady máme toho odpadlíka! Všude hlásá bludy a nic mu není svaté: ani naše vyvolení, ani zákon, ani chrám. Teď sem dokonce přivedl pohany, aby poskvrnil svaté místo.“
29Předtím totiž Pavla zahlédli ve městě s Trofimem z Efezu a mysleli, že ho vzal i do chrámu, kam pohané nesměli. 30To ovšem vyvolalo obrovský rozruch a lidé se sbíhali ze všech stran. Mezitím vyvedli Pavla z vnitřního chrámového nádvoří a brány rychle zavřeli. 31Vypadalo to, že rozlícený dav Pavla utluče, když vtom zasáhli Římané.
Velitel posádky hradu Antonia, který přiléhal přímo ke chrámu, dostal hlášení o nepokoji 32a seběhl s pohotovostní četou do nádvoří. Lidé se vojáků lekli, přestali Pavla tlouci a stáhli se od něho. 33Velitel ho považoval za původce výtržnosti, dal ho zatknout a nasadit mu pouta. Pak začal vyšetřovat, kdo to je a co udělal. 34Lidé křičeli jeden přes druhého. Velitel viděl, že se takhle nic nedozví, a tak dal rozkaz odvést Pavla do pevnosti. 35-36Dav však táhl za nimi, dorážel a křičel: „Zabijte ho!“ Po schodišti do hradu museli vojáci vězně dokonce nést, aby na něho rozzuření lidé nemohli.
Pavel mluví k davu
37Pavel se zeptal velitele, zda s ním může mluvit. Ten se podivil: „Ty mluvíš řecky? 38Já jsem myslel, že jsi ten Egypťan, co se před nedávnem pokusil o povstání a schovává se někde v poušti se čtyřmi tisíci banditů.“
39„Ne,“ řekl Pavel, „jsem žid z Tarsu v Kilikii, římský občan. Dovol mi, prosím, promluvit k těm lidem.“ 40Velitel souhlasil, Pavla postavili na vrchol schodiště a on dal znamení, že chce mluvit. Dav se utišil a Pavel začal hebrejsky:
