论信心
1信心是对盼望的事有把握，对还没看见的事很确定。 2古人因有这样的信心而得到了赞许。 3我们凭信心知道宇宙是借着上帝的话造成的，所以看得见的是从看不见的造出来的。
4亚伯凭信心向上帝献祭，比该隐所献的更美，蒙了上帝的悦纳，被称为义人。他虽然死了，却仍然借着信心说话。
5以诺因为信而被接到天上，没有经历死亡。世人找不到他，因为上帝已经把他接走了。其实他在被接之前，已经得到了肯定，是一个蒙上帝喜悦的人。 6没有信心的人不能得到上帝的喜悦，因为来到上帝面前的人必须相信上帝存在，并相信祂会赏赐一切寻求祂的人。
7挪亚因为有信心，在上帝指示他未来要发生的事之后，就怀着敬畏的心建造方舟，来救全家的人。他借着信心定了那个世代的罪，并承受了因信而来的义。
8亚伯拉罕因为有信心，听到上帝的呼召后，就遵命前往他将要承受为产业的地方，但他出发的时候还不知道自己要去哪里。 9他凭信心像异乡人一样寄居在上帝应许给他的地方。他住在帐篷里，与同受一个应许的以撒和雅各一样。 10因为他盼望的是一座有根基的城，是由上帝设计、建造的。
11撒拉过了生育年龄后凭信心仍然得到了孕育后代的能力，因为她认定赐她应许的上帝言出必行。 12所以，从一个垂暮之年的人生出许多子孙，好像天上的星、海边的沙那么多。
13这些人到死都满怀信心。他们虽然没有得到上帝所应许的，却从远处望见了，就欢喜快乐，承认自己在世上不过是寄居的异乡人。 14他们抱这样的态度，表明他们正在寻找一个家乡。 15如果他们想念的是自己离开的家乡，就找机会回去了。 16然而，他们渴慕的是天上更美的家乡。所以，上帝不以被他们称为上帝为耻，因为祂已经为他们预备了一座城。
17亚伯拉罕被试验时凭信心把以撒献为祭物，承受应许的亚伯拉罕当时献上了自己的独生子。 18论到这儿子，上帝曾说：“以撒生的才可算为你的后裔。” 19他认定上帝能使死人复活，从象征意义上说，他也确实从死亡中得回了以撒。
20以撒凭信心指着将来的事为雅各和以扫祝福。
21雅各凭信心在临终之时分别为约瑟的两个儿子祝福，并拄着拐杖敬拜上帝。
22约瑟临终之时凭信心提到以色列人将来要离开埃及，并交代要如何处理自己的骸骨。
23摩西生下来时，他父母见他长得俊美，就凭信心把他藏了三个月，不怕违抗王的命令。
24摩西长大成人后，凭信心拒绝做法老之女的儿子， 25宁愿与上帝的子民一同受苦，也不肯享受一时的罪中之乐。 26在他眼中，为基督所受的凌辱远比埃及的财富更有价值，因为他盼望的是将来的赏赐。 27他凭信心离开埃及，不怕王的愤怒。他坚忍不拔，好像看见了肉眼不能看见的主。 28他凭信心守逾越节，行洒血的礼，免得那位杀长子的伤害以色列人。
29以色列人凭信心渡过红海，如履干地，埃及人试图过去，却被海水淹没。 30以色列人凭信心绕着耶利哥城走了七天，城墙就倒塌了。
31妓女喇合凭信心善待以色列的探子，没有与那些不顺服的人一同灭亡。
32我还要再说下去吗？我没有时间一一细说基甸、巴拉、参孙、耶弗他、大卫、撒母耳和众先知的事了。 33他们凭信心战胜了敌国，行了公义，得到了应许，堵住了狮子的口， 34熄灭了猛烈的火焰，刀下逃生，由软弱变为刚强，作战勇猛，击退外敌。
35有些妇女得回了从死里复活的亲人；有些人受尽严刑拷打，仍不肯苟且偷生，为要得到一个复活后更美好的生命。 36有些人遭受戏弄和鞭打，还有些人遭受捆锁和囚禁。 37他们被人用石头打死，受威逼利诱11:37 有圣经抄本在此处无“受威逼利诱”。，被锯成两截，丧生刀剑之下，披着绵羊和山羊的皮四处奔跑，受尽贫乏、迫害和虐待， 38在旷野、群山、山洞和地穴中漂流不定。他们是世界不配有的！
39这些人都因信心而获得赞许，但他们并未得到上帝的应许， 40因为上帝为我们预备了更美的，要叫他们与我们一同得到才算完美。
Příklady věrných
1Víra je naprostá důvěra, že se stane to, v co doufáme, a ona způsobuje, že nepochybujeme o tom, co nevidíme. 2K takové víře předků se Bůh přiznal a podal o ní svědectví prostřednictvím proroků. 3Vírou chápeme, že vesmír byl stvořen Božím slovem a nevznikl nějakým neznámým způsobem. 4Ve víře obětoval Adamův syn Ábel lepší oběť než jeho bratr Kain a pro víru byl prohlášen za bezhříšného. Kain ho po oběti zabil, ale Ábel navzdory smrti mluví skrze svou víru dál.
5Pro svou víru byl Henoch ušetřen smrti, protože Bůh si ho vzal k sobě. Předtím o něm bylo vydáno svědectví, že se líbil Bohu. 6To je bez víry nemožné. Ten, kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kteří ho hledají.
7Noe uvěřil Bohu, který mu předpověděl potopu, ačkoliv na ni v té době ještě nic neukazovalo. Poslušně začal stavět loď k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a dosáhl dokonalosti, která je z víry.
8Vírou Abraham uposlechl, když byl vyzván, aby se vypravil do země, která měla být dědičně svěřena do užívání jeho rodu. Uvěřil a uposlechl, ačkoliv nechápal, kam jde. 9S důvěrou bydlel jako cizinec v zemi, která mu byla přislíbena. Žil se spoludědici zaslíbení – synem Izákem a vnukem Jákobem – ve stanech jako kočovník 10a toužil po pevně založeném městě, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
11Také Abrahamova manželka Sára vírou přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas. Pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení. 12Proto z jednoho muže – a to už starce – vzešlo „množství lidu jako hvězd na nebi a jako nespočetný písek na břehu moře.“
13Ti všichni zemřeli ve víře, aniž se dočkali splnění všech zaslíbení. Víra je posilovala, byla jim útěchou a pomáhala jim k vyznání, že jsou na zemi jenom cizinci a poutníky. 14A kdo říká něco takového, naznačuje, že hledá vlast. 15Kdyby přitom měli na mysli vlast, kterou opustili, měli ještě dost času, aby se do ní vrátili. 16Oni toužili po lepší – nebeské. Proto jim Bůh připravil město a nemusí se stydět, že ho vzývali jako svého Boha.
17-19Bůh vznesl na Abrahama neuvěřitelný požadavek: Přál si, aby obětoval svého jednorozeného syna Izáka, se kterým bylo spojeno zaslíbení o rozmnožení rodu. Abraham se k tomu poslušně rozhodl v přesvědčení, že Bůh má moc vzkřísit i mrtvého. Proto mu Bůh Izáka vrátil jako obraz budoucího vzkříšení.
20Ve víře požehnal Izák svým synům Jákobovi a Ezauovi; on totiž věřil, že se uskuteční, co bylo zaslíbeno. Jákob měl pak dvanáct synů, z nichž nejznámější je Josef. Bratři se ho zbavili tím, že jej bez vědomí otce prodali do Egypta. Po počátečních nesnázích se tam nakonec stal místodržícím. V této vysoké funkci se dal bratřím poznat a v době hladu pozval svého otce k sobě do Egypta. 21Než tam pak Jákob zemřel, ve víře požehnal dvěma Josefovým synům.
22Když Josef umíral, ve víře připomněl svému lidu, že Bůh po staletích vyvede izraelské syny z Egypta, a vyslovil přání, aby ti, kdo se toho dočkají, přenesli jeho ostatky do Palestiny, Ta doba nastala, když se narodil Mojžíš. Jeho rodiče tehdy prožili těžké chvíle. Egyptský král totiž nařídil, aby izraelští chlapci byli hned po narození usmrceni. 23Ale Mojžíšovi rodiče si svého chlapce zamilovali a ve víře jej navzdory královskému rozkazu ukrývali; věřili, že je to Bohem vyvolené dítě.
24Když Mojžíš dospěl, zřekl se postavení králova vnuka. 25Rozhodl se raději trpět společně s Božím lidem, než prožívat svůj život v nevázaném veselí na královském dvoře. 26Byl si vědom, že Bůh odměňuje své věrné, a proto si vážil potupy pro Krista více než egyptského bohatství. 27Ve víře opustil Egypt a nebál se faraónova hněvu, neboť se pevně držel Toho, jenž je neviditelný, jako by ho viděl.
28Po dlouhém pastýřském životě se na Boží rozkaz vrátil do Egypta, aby odtud vyvedl svůj lid. Nebylo to snadné. Na zarputilý Egypt dopadala za trest rána za ranou. Došlo to tak daleko, že měli zemřít prvorození ve všech domech, jejichž veřeje nebyly potřeny krví berana na znamení, že je to příbytek člena vyvoleného národa. Tak Mojžíš ve víře v Boží slovo ustanovil velikonoční hod s obětováním beránků, aby Zhoubce nezahubil prvorozené Izraele.
29Na útěku před Egypťany Boží lid ve víře překročil Rudé moře, jako by šel po souši. A když se o to pokusili Egyptští, utonuli. 30Po letech putování pouští, které bylo zaviněno neposlušností lidu, se Izraelci pustili pod vedením Jozue do dobývání Palestiny. Výsměšně před nimi stálo pevné Jericho. Ve víře je sedm dní obcházeli a pak jeho hradby padly. 31Z obyvatel Jericha byla zachráněna jedině rodina prostitutky Rachab, která nezahynula s ostatními, protože ve víře přijala před bojem do ochrany izraelské vyzvědače.
32Co k tomu mám ještě dodat? Nestačí mi čas na vyprávění o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jiftáchovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, 33kteří ve víře dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosahovali toho, co jim bylo slíbeno, 34zavírali tlamy lvům, vzdorovali žáru ohně, unikali násilné smrti, v slabosti získávali novou sílu, nabývali převahu v boji a zaháněli nepřátelské armády. 35Někteří mrtví byli vzkříšeni a vrátili se ke svým rodinám. Jiní byli mučeni, odmítli záchranu a dali přednost něčemu lepšímu – totiž vzkříšení k věčnému životu. 36-38Byli kamenováni, rozřezáváni pilou a stínáni. Další se podrobili zkoušce posměchu a bičování, dokonce i pout a žaláře. V ovčích a kozích kůžích o hladu, v úzkostech a zubožení byli štváni po pustinách a horách, skrývali se v jeskyních a dírách. Svět jich nebyl hoden. 39A ti všichni ačkoliv, osvědčili svou víru, nedočkali se splnění všech zaslíbení. 40Neměli totiž dospět k cíli bez nás, protože Bůh si přeje, abychom vstoupili do věčného života společně.
