司提凡的申辩
1大祭司问：“这是真的吗？” 2司提凡说：“各位父老兄弟，请听我说！我们的祖先亚伯拉罕还未迁到哈兰之前，住在美索不达米亚，荣耀的上帝向他显现，说， 3‘你要离开家乡和亲族，到我要指示你的地方去。’ 4亚伯拉罕就离开迦勒底人的地方，在哈兰住了下来。他父亲过世以后，上帝又领他到你们现在居住的这个地方。 5当时在这片土地上，上帝没有给他任何产业，他甚至连立足之地也没有。但上帝应许要把这片土地赐给他和他的后裔作产业，尽管那时候亚伯拉罕还没有儿子。 6上帝又说，‘你的子孙必流落异乡，受奴役、被虐待四百年。 7但我必惩罚奴役他们的国家，之后你的子孙要离开那里，在这片土地上事奉我。’ 8上帝又赐下割礼作为祂与亚伯拉罕立约的凭据。亚伯拉罕在以撒出生后的第八天为他行割礼。照样，以撒为他的儿子雅各行了割礼，雅各也为他的儿子——以色列十二位先祖行了割礼。7:8 第八节后半部分或译“以撒生雅各，雅各生以色列十二位先祖。”
9“先祖们嫉妒自己的弟弟约瑟，把他卖到了埃及。但上帝一直与他同在， 10救他脱离一切危难，又赐他过人的智慧，使他在埃及法老面前得到恩宠，官拜宰相治理全国，并管理王室。 11后来，埃及和迦南全境遭遇饥荒，灾情严重，我们的先祖们断了粮。 12雅各听说埃及有粮，就派先祖们去那里买粮，那是我们的先祖初次去埃及。 13他们第二次去的时候，约瑟才和弟兄们相认，并且领他们拜见埃及王。 14后来，约瑟派人去把父亲雅各和全族七十五人都接到埃及。 15从此以后，雅各和其他先祖们便定居埃及，直到去世。 16后来他们的遗体被带回示剑，安葬在亚伯拉罕买自哈抹子孙的墓地里。
17“上帝对亚伯拉罕所应许的日子快到的时侯，以色列人在埃及的人口已大大增加。 18后来埃及有一位不认识约瑟的新王登基。 19他用毒计苦害我们的同胞，虐待我们的祖先，强令他们把婴孩抛弃，不让婴孩存活。 20那时，摩西出生了，他长得俊美非凡。他的父母在家里偷偷地抚养了他三个月， 21最后不得已才丢弃他。法老的女儿救了他，收为养子。
22“摩西学会了埃及人一切的学问，成为一个说话办事很有能力的人。 23他四十岁那年决定去探望自己的同胞以色列人。 24他到了他们那里，看见一个埃及人正在欺负以色列人，就打抱不平，杀了那个埃及人。 25摩西以为同胞们会明白上帝要借着他的手拯救他们，可是他们并不明白。 26第二天，他看见两个以色列人在打架，就上前劝解说，‘大家都是同胞，为什么互相殴打呢？’ 27不料那个欺负人的推开摩西说，‘谁立你做我们的首领和审判官？ 28难道你要杀我，像昨天杀那个埃及人一样吗？’ 29摩西听了这话，就逃到米甸寄居，在那里成家，生了两个儿子。
30“过了四十年，在西奈山的旷野，上帝的天使在荆棘火焰中向摩西显现。 31摩西见状很惊奇，正要上前看个究竟，就听见主说， 32‘我是你祖先的上帝，是亚伯拉罕、以撒、雅各的上帝。’摩西战战兢兢，不敢观看。 33主又说，‘脱下你脚上的鞋子，因为你所站的地方是圣地。 34我已清楚看见我子民在埃及所受的苦难，也听见了他们的哀叹，我下来要救他们。你来，我要派你回埃及。’
35“百姓曾拒绝这位摩西，说，‘谁立你做我们的首领和审判官？’上帝却借着在荆棘中显现的天使亲自差遣他，立他为首领和拯救者。 36摩西带领以色列人出埃及，过红海，越旷野，四十年间行了许多神迹奇事。 37就是这位摩西曾对以色列人说，‘上帝要在你们中间兴起一位像我一样的先知。’ 38这位摩西曾在旷野与以色列的会众——我们的祖先在一起，又在西奈山上与向他传信息的天使在一起，并且领受了生命之道传给我们。
39“可是我们的祖先不听从他，甚至弃绝他，心里对埃及恋恋不舍。 40他们请求亚伦说，‘为我们造一些神像来带领我们吧！领我们离开埃及的那个摩西不知怎样了。’ 41于是，他们造了一个牛犊像，向它献祭，并为自己所做的事沾沾自喜。 42因此，上帝转脸不顾他们，任由他们祭拜日月星辰，正如先知书的记载，
“‘以色列家啊，
在旷野的四十年间，
你们向我献过祭物和供品吗？
43你们抬着为自己所造的神像，
就是摩洛的帐篷和理番神明的星，
祭拜它们，
所以我要把你们赶到比巴比伦还远的地方去。’
44“我们的祖先在旷野的时候，一直带着安放约柜的圣幕，这圣幕是上帝吩咐摩西照他所看见的样式造的。 45后来我们的祖先承受了圣幕。上帝从我们祖先面前赶走外族人，使他们得到了应许之地。他们同约书亚把圣幕带到那里，一直到大卫的时代。 46大卫蒙上帝悦纳，祈求为雅各的上帝建造一座圣殿。 47结果是他的儿子所罗门为上帝建成了圣殿。
48“其实至高的上帝并不住人造的殿，祂曾借着先知说， 49‘天是我的宝座，地是我的脚凳，你们要为我造怎样的殿宇？哪里可作我的安歇之处？ 50这一切不都是我亲手创造的吗？’
51“你们这些顽固不化、耳不听心不悔的人7:51 “耳不听心不悔的人”希腊文是“心与耳未受割礼的人”。，经常抗拒圣灵，所作所为和你们的祖先如出一辙！ 52哪一位先知没有被你们祖先迫害？那些预言义者——弥赛亚要来的人也被你们的祖先杀害。如今你们竟出卖了那位公义者，杀害了祂！ 53你们接受了上帝借天使所传的律法，竟不遵守！”
司提凡殉道
54众人听了这番话，怒火中烧，咬牙切齿。 55司提凡却被圣灵充满，定睛望天，看见上帝的荣耀和站在上帝右边的耶稣。 56司提凡说：“看啊！我看见天开了，人子站在上帝的右边。”
57众人大喊大叫，捂着耳朵，蜂拥而上， 58把司提凡拉到城外，用石头打他。指控他的人把他们的衣服交给一个名叫扫罗的青年看管。 59在乱石击打之下，司提凡呼求说：“主耶稣啊，接收我的灵魂吧！”然后跪下高声说： 60“主啊，不要追究他们的罪！”说完后，就断气了。
Štěpánova řeč před veleradou
1Předsedající kněz ho vyzval: „Můžeš popřít tuto obžalobu?“ (Před židovskou veleradou měl obžalovaný právo obhajoby 2a Štěpán toho využil. Chtěl dokázat, jak zvěst o Ježíši zřetelně navazuje na Boží činy v izraelských dějinách.) „Bratři a otcové,“ oslovil je, „sám jediný Bůh se kdysi zjevil našemu předku Abrahamovi, který pocházel z Mezopotámie a později bydlil v Cháranu. 3Dal mu příkaz: ‚Vystěhuj se z rodné země a od svého kmene a putuj do země, kterou ti určím.‘ 4Nejprve se tedy Abraham přestěhoval z Chaldeje do Cháranu a po smrti svého otce až do této naší vlasti. Ačkoliv měl Boží slib, že té zemi bude vládnout on i jeho potomci, 5nepatřil mu zde ani kousek, na který by se mohl postavit, a dokonce ani neměl dědice. 6Další Boží předpověď Abrahamovi byla ještě podivnější: ‚Tvoji potomci se odtud vystěhují do cizí země a tam budou otročit čtyři sta let ve špatných podmínkách. 7Ten národ otrokářů však potrestám, tvoje potomky vysvobodím a budou mě vzývat v této zemi.‘
8Viditelným znakem smlouvy Boha s člověkem se stala obřízka. A tak, když se Abrahamovi narodil syn Izák, obřezal ho. Posloupnost této smlouvy šla dále přes Izákova syna Jákoba na jeho dvanáct synů, našich patriarchů. 9Jeden z nich, Josef, se stal terčem nenávisti bratrů a oni ho prodali jako otroka do Egypta. 10Bůh však Josefa neopustil a nakonec ho vysvobodil ze všech těžkostí. Vybavil ho neobyčejnou prozíravostí a naklonil mu i samotného egyptského faraóna. Ten ho pak jmenoval svým ministrem a pobočníkem. 11Potom celý Egypt i Palestinu zachvátil hladomor a naši praotcové prožívali těžké chvíle, když jim došly zásoby potravin.
12Jákob se doslechl, že v Egyptě se ještě prodává obilí, a poslal tam syny. 13Při druhém nákupu se dal Josef svým bratrům poznat a představil je faraónovi. 14Pak Josef poslal pro otce Jákoba a přestěhoval celou rodinu, celkem sedmdesát pět lidí, do Egypta. 15Usadili se tam a Jákob i naši patriarchové zůstali v Egyptě do smrti. 16Pochováni však byli v Palestině do hrobky v Šekemu, na malém pozemku, který si Abraham kdysi koupil od místních obyvatel. 17A tak se splnilo, o čem Bůh mluvil Abrahamovi. Zpočátku se našemu lidu dařilo v Egyptě dobře a jeho počet rostl. 18Ale přišla jiná dynastie faraónů a na Josefovy zásluhy se zapomnělo. 19Naše předky zotročili, a protože si nepřáli, aby se rozmáhali, přikázali házet narozené hochy do řeky.
20Tehdy se narodil Mojžíš. Bylo to krásné dítě a rodiče ho tři měsíce skrývali doma. 21Když už nemohli chlapce dále utajit, položili ho v košíku do rákosí. Našla ho faraónova dcera a dala jej vychovat, jako by to byl její syn. 22Tak se Mojžíšovi dostalo nejlepšího egyptského vzdělání a vyrostl z něho výmluvný a schopný muž. 23Když mu bylo čtyřicet, napadlo ho, aby navštívil svůj lid. 24Přitom uviděl, jak Egypťan nespravedlivě trápí Žida, a tak toho otrokáře zabil. 25Už tehdy totiž tušil, že mu Bůh ukládá, aby svůj lid osvobodil z otroctví. Nenašel však u Izraelců pochopení.
26Příštího dne se snažil usmířit dva Židy, kteří se hádali, 27ale ten, který nebyl v právu, Mojžíše odbyl: ‚Kdo tě ustanovil za našeho vládce a soudce? 28To mě chceš zabít jako včera toho Egypťana?‘ 29Mojžíš se polekal a uprchl z Egypta do Midjánské země. Oženil se tam a měl dva syny. 30Po čtyřiceti letech tohoto vyhnanství se Mojžíšovi zjevil Boží anděl v hořícím keři na Sínajské poušti. 31Když se chtěl Mojžíš zblízka podívat na ten neobvyklý úkaz, uslyšel Boží hlas: 32‚Já jsem Bůh tvých otců Abrahama, Izáka a Jákoba.‘ Mojžíš se vyděsil a zakryl si tvář, aby nic neviděl. 33Ale Bůh mluvil dál: ‚Zuj si opánky, vždyť stojíš na svatém místě! 34Viděl jsem trápení svého lidu v Egyptě, slyšel jsem jejich vzdechy a jdu, abych je vysvobodil. Seber se a pojď, mám pro tebe v Egyptě úkol!‘
35-36A tak prostřednictvím tohoto vidění poslal Bůh Mojžíše Izraelcům za vůdce a vysvoboditele, přestože ho před čtyřiceti lety nechtěli uznat. A on je vysvobodil, činil před jejich očima mnoho zázračných věcí už v Egyptě, pak při přechodu Rudého moře a během čtyřicetiletého putování pouštěmi.
37Vzpomeňte si, že právě Mojžíš řekl Izraelcům: ‚Pán Bůh vám pošle proroka z vašeho národa, Vysvoboditele, tak jako k vám poslal mne; toho poslouchejte.‘ 38Mojžíš byl zprostředkovatelem mezi našimi otci a Bohem, který mu na hoře Sínaji svěřil slova života, aby nám je předal. 39Přesto ho naši otcové neposlouchali, ale bouřili se proti němu a pořád vzpomínali jen na Egypt.
40Když se Mojžíš ze Sínaje dlouho nevracel, řekli jeho bratru Áronovi: ‚Nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta. Udělej nám bohy, aby nás chránili na další cestě.‘ 41A tak zhotovili sochu býčka, obětovali té modle a radovali se, jak si to dobře zařídili. 42Bůh se od nich odvrátil a dopustil, že propadli ještě horšímu modlářství. Uctívali i hvězdné mocnosti, jak o tom mluví Bůh v knize proroka Ámose:
‚Vy, že jste mi věrně sloužili
a obětovali po čtyřicet let na poušti, národe izraelský?
43Naopak, nosili jste s sebou svatyni Moleka
a symbol planety Saturna,
modly, které jste si sami udělali
a pak jste se jim klaněli.
Proto půjdete do vyhnanství až za Babylón.‘
44Bůh však nařídil Mojžíšovi, aby vybudoval Stan Smlouvy, přesnou svatyni, a dal mu pokyn, jak má vypadat. 45Tento stan přenášeli naši otcové při svém kočování pouští a pod Jozuovým vedením ho vnesli až do zaslíbené země. Ta byla tehdy domovem pohanů, ale Bůh je vytlačil, aby našim otcům udělal místo. Stan Smlouvy sloužil až do dnů krále Davida, kterého Bůh miloval. 46Ten velice stál o to, aby mohl Jákobovu Bohu vystavět chrám, 47ale uskutečnit to směl až jeho syn Šalomoun. 48Ovšem Nejvyšší nebydlí v chrámech, které postavili lidé. U proroka Izajáše Pán říká:
49‚Vesmír je můj trůn
a země koberec pod mýma nohama.
Jaký mi chcete postavit dům
a kam mě chcete vtěsnat?
50Což jsem všechno nestvořil?‘
51A tak se to zase opakuje. Jste právě tak tvrdošíjní jako vaši otcové, zacpáváte si uši, zavíráte srdce a stavíte se proti svatému Duchu. 52Byl nějaký prorok, aby ho vaši předkové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kteří předpovídali příchod Spravedlivého, a vy jste se ho teď úplně zřekli a zavraždili jste ho! 53Dostali jste zákon přímo od Boha, ale stejně se jím neřídíte.“
První z mnoha mučedníků: Štěpán ukamenován
54Tato slova působila jako píchnutí do vosího hnízda. 55Ale Štěpán byl v té chvíli uchvácen Boží slávou, kterou mu dal svatý Duch zahlédnout. Díval se vzhůru 56a volal: „Vidím otevřené nebe a Ježíše Krista, jak stojí po Boží pravici!“ 57Tu přehlušili Štěpána křikem a zacpávali si uši, aby už nic neslyšeli. Vrhli se na něj, 58odvlekli ho za hradby města a tam ho ukamenovali. Ti, kdo házeli na Štěpána kameny, odložili své pláště k nohám mladého farizeje Saula, který souhlasil se Štěpánovou smrtí. 59Štěpán nejprve stál, vzýval Boha a modlil se: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ 60Pak sražen na kolena se ještě modlil: „Pane, nepočítej jim to za vinu!“ a zemřel.
