Gipakaon ni Jesus ang upat ka libo ka mga Tawo
(Mat. 15:32-39)
1Human sa pipila ka adlaw, nagtigom na usab ang daghang mga tawo didto kang Jesus. Sa dihang wala na silay pagkaon gitawag ni Jesus ang iyang mga tinun-an ug giingnan, 2“Nalooy gayod ako niining mga tawhana. Tulo na ka adlaw nga nagauban-uban sila kanako ug wala na silay makaon. 3Kon papaulion ko sila nga gutom basin ug makuyapan sila sa dalan kay layo pa man kaayo ang gigikanan sa uban kanila.” 4Mitubag ang iyang mga tinun-an, “Asa kita makakuha ug pagkaon dinhi sa mamingaw nga dapit nga ipakaon niining mga tawhana?” 5Nangutana si Jesus kanila, “Pila ba ka buok ang inyong pan diha?” Mitubag sila, “Pito ka buok.”
6Unya gipalingkod ni Jesus ang mga tawo. Gikuha niya ang pito ka pan ug nagpasalamat sa Dios. Gipikas-pikas niya kini ug gihatag sa iyang mga tinun-an aron iapod-apod sa mga tawo. 7May pipila usab sila ka gagmay nga mga isda. Gipasalamatan usab niya kini ug gihatag sa iyang mga tinun-an aron iapod-apod sa mga tawo. 8Nangaon sila ug nangabusog. Pagkahuman nilag pangaon, gitigom nila ang pan nga sobra, ug napuno ang pito ka bukag. 9Ang mga lalaki lang nga nangaon mga upat ka libo. Human niadto gipapauli ni Jesus ang mga tawo 10ug misakay siya sa sakayan uban sa iyang mga tinun-an ug miadto sa Dalmanuta.
Nangayo ang mga Pariseo ug Milagro
(Mat. 16:1-4)
11Pag-abot nila didto, may mga Pariseo nga miadto kang Jesus ug nakiglalis kaniya. Nangayo silag milagro gikan sa Dios sa pagpamatuod nga gipadala siya sa Dios. Gihimo nila kini aron sa pagsulay kaniya. 12Apan nanghupaw si Jesus ug miingon, “Ngano bang nangayo man ug milagro ang mga tawo niining panahona? Ang tinuod, wala gayoy milagro nga ipakita kanila!” 13Ug gibiyaan niya kadtong mga Pariseo. Mibalik siya sa sakayan ug mitabok pag-usab sa linaw.
Ang Patubo sa Pan sa mga Pariseo ug ni Herodes
(Mat. 16:5-12)
14Nakalimot ang iyang mga tinun-an sa pagdala ug pan; usa ra ka buok ang diha sa sakayan. 15Gipahimangnoan sila ni Jesus nga dili mosunod sa daotan nga batasan sa uban. Gisulti niya kini pinaagi sa sambingay, “Pagbantay gayod kamo sa patubo sa pan sa mga Pariseo ug ni Haring Herodes.” Apan wala sila makahibalo nga kadto sambingay lamang. 16Busa naglalis sila nga naga-ingon, “Gisulti niya kadto kay wala kita makadalag pan.” 17Nasayran ni Jesus kon unsa ang ilang gilalisan. Busa miingon siya kanila, “Nganong naglalis man kamo nga wala kamoy pan? Dili pa ba gayod kamo makasabot? Gahi ba kamo ug salabotan? 18-19May mga mata kamo, apan dili kamo makakita. May mga dalunggan kamo, apan dili kamo makadungog. Wala ba gayod ninyo mahinumdomi ang pagpikas-pikas ko sa lima ka pan alang sa lima ka libo ka mga tawo? Pila ba ka bukag ang napuno sa inyong gitapok nga sobra?” Mitubag sila, “dose!” 20Nangutana pag-usab si Jesus, “Ug ang pagpikas-pikas ko sa pito ka pan alang sa upat ka libo ka mga tawo, pila ba ka bukag ang napuno sa inyong gitapok nga sobra?” Mitubag sila, “Pito!” 21Ug miingon si Jesus, “Wala pa ba gihapon ninyo masabti nga dili pan ang akong buot ipasabot?”
Giayo ni Jesus ang Usa ka Buta sa Betsaida
22Pag-abot nila sa Betsaida may mga tawo didto nga nagdala ug usa ka lalaki nga buta ngadto kang Jesus. Nagpakilooy sila nga hikapon niya ang buta aron makakita. 23Busa gikuptan niya ang kamot sa buta ug giagak padulong sa gawas sa Betsaida. Pag-abot nila sa gawas giluwaan niya ang mga mata niining buta. Ug gibutang niya ang iyang mga kamot sa buta ug nangutana, “May nakita ka na ba?” 24Mihangad ang lalaki ug miingon, “Nakakita na ako ug mga tawo, apan daw mga kahoy nga nagalakaw.” 25Busa gibutang pag-usab ni Jesus ang iyang mga kamot sa mga mata sa buta. Mitutok pag-ayo ang buta ug naayo ang iyang mga mata. Klaro na ang tanan sa iyang panan-aw. 26Gipapauli siya ni Jesus ug giingnan, “Ayaw na pagbalik sa Betsaida.”8:26 Ayaw na pagbalik sa Betsaida: Tingali dili gusto ni Jesus nga manugilon ang buta sa mga tawo sa Betsaida nga giayo niya siya.
Ang Gipahayag ni Pedro bahin kang Jesus
(Mat. 16:13-20; Luc. 9:18-21)
27Human niadto, miadto si Jesus ug ang iyang mga tinun-an sa mga baryo nga sakop sa Cesarea Filipos. Samtang naglakaw sila nangutana si Jesus sa iyang mga tinun-an, “Sumala sa mga tawo, kinsa ba ako?” 28Mitubag sila, “May mga naga-ingon nga ikaw si Juan nga tigbautismo. Ang uban naga-ingon nga ikaw si Elias, ug ang uban usab naga-ingon nga ikaw usa sa mga propeta sa Dios.” 29Ug nangutana siya kanila, “Apan alang kaninyo kinsa ba ako?” Mitubag si Pedro, “Ikaw mao ang Cristo!” 30Ug gipahimangnoan sila ni Jesus nga dili gayod manugilon kang bisan kinsa mahitungod kaniya.
Naghisgot si Jesus bahin sa Iyang Kamatayon ug Pagkabanhaw
(Mat. 16:21-28; Luc. 9:22-27)
31Unya miingon si Jesus kanila, “Ako nga Anak sa Tawo kinahanglan gayod nga mag-antos sa pagabuhaton kanako sa mga pangulo sa mga Judio, sa mga kadagkoan sa mga pari, ug sa mga magtutudlo sa Kasugoan. Isalikway nila ako ug patyon, apan sa ikatulo ka adlaw mabanhaw ako.” 32Wala niya kini itago kanila. Pagkadungog niini ni Pedro, gidala niya si Jesus sa unahan ug iyang gibadlong nga dili magsulti ug ingon niadto. 33Apan miliso si Jesus, mitan-aw sa iyang mga tinun-an, ug giingnan si Pedro, “Palayo kanako Satanas! Kay ang imong hunahuna dili iya sa Dios kondili iya sa tawo.”
34Unya gitawag niya ang mga tawo ug ang iyang mga tinun-an nga moduol kaniya. Miingon siya, “Kon may tawo nga buot mosunod kanako, dili niya palabihon ang iyang kaugalingon, kondili mosunod siya kanako bisan pa kon kamatayon ang iyang dangatan. 35Kay si bisan kinsa nga nagtinguha sa pagluwas sa iyang kinabuhi mawad-an hinuon niini. Apan si bisan kinsa nga mohalad sa iyang kinabuhi tungod kanako ug sa Maayong Balita makaangkon sa kinabuhi nga walay kataposan. 36Unsa man ang makuha sa tawo kon maangkon niya ang tanan nga butang dinhi sa kalibotan, apan mawala ang iyang kinabuhi? Wala gayod! 37Kay wala gayod siyay ikahatag aron mabawi niya ang iyang kinabuhi. 38Kon ikaulaw ako ug ang akong mga pagtulon-an ni bisan kinsa niining panahona, diin ang mga tawo daotan ug dili matinud-anon sa Dios, ikaulaw ko usab siya kon Ako nga Anak sa Tawo mobalik na nga nagadan-ag sa gahom sa akong Amahan, ug kauban ko ang balaang mga anghel.”
Ježíš sytí čtyři tisíce
1Opět se kolem Ježíše shromáždilo velké množství lidí. Byli s ním tak dlouho, že dojedli své zásoby. Ježíš si svolal učedníky, aby se o tom poradili. 2„Je mi líto těch lidí,“ řekl. „Jsou zde již tři dny a nemají co do úst. 3Když je pošlu domů bez jídla, cesta je vyčerpá. Vždyť někteří bydlí daleko.“
4„Chceš snad, abychom jim tady v té pustině sháněli něco k jídlu?“ ulekli se učedníci.
5„Kolik chlebů máte?“ zeptal se Ježíš.
„Sedm,“ odpověděli. 6Nato řekl všem shromážděným, aby se posadili na zem. Vzal těch sedm chlebů, děkoval za ně Bohu, ulamoval z nich a dával svým učedníkům, kteří je rozdělovali všem ostatním. 7Měli ještě několik malých ryb, za které Ježíš také Bohu poděkoval a dal je učedníkům, aby je opět roznesli.
8-9Všichni se dosyta najedli; bylo jich tentokrát asi čtyři tisíce. Když potom posbírali zbytky nalámaných chlebů, naplnili jimi sedm košů. Pak Ježíš poslal lidi domů 10a sám se svými učedníky nastoupil na loďku a přeplavili se k městečku Magdala.
Náboženští vůdcové žádají znamení z nebe
11Když se o Ježíšově příchodu dověděli tamější farizejové, přišli k němu a začali na něj dotírat:
„Udělej nějaký zázrak! Prokaž se nějakým božským znamením, a pak ti uvěříme.“
12„Kolik zázraků a znamení byste ještě chtěli?“ povzdechl si Ježíš. „Stejně byste ani potom neuvěřili.“
Ježíš varuje před falešným učením
13Nechal je, nastoupil s učedníky znovu do loďky a pluli jinam. 14Protože se zapomněli postarat o doplnění zásob, měli s sebou jen jednu chlebovou placku.
15Během plavby jim Ježíš vážně kladl na srdce: „Dejte si pozor na farizejský a herodovský kvas!“
16Tu si uvědomili, že nemají dost chleba. Neřešitelná situace!
17Ježíš zaslechl, co je znepokojuje. „Co se staráte o jídlo? Ještě pořád vám nic nedošlo? To jste tak nechápaví? 18‚Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší.‘ Cožpak si nic nepamatujete?
19Co těch pět tisíc, které jsem nasytil pěti chleby? A kolik košů jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ odpověděli.
20-21„A když jsem nasytil čtyři tisíce pouhými sedmi chleby, kolik ještě zbylo? Vzpomínáte si?“ „Sedm plných košů,“ přiznali. „Tak vidíte – ještě vám to nestačí?“
Ježíš vrací zrak slepému muži
22Když dorazili do Betsaidy, přivedli k němu slepce s prosbou, aby ho svým dotekem uzdravil. 23Ježíš ho vzal za ruku a vyvedl za vesnici. Tam se nasliněnými prsty dotkl očí slepce a zeptal se:
„Vidíš něco?“
24Muž se rozhlédl a zvolal: „Ano, vidím lidi, ale nejasně; vypadají jako chodící stromy!“
25Ježíš se ještě jednou dotkl jeho očí. Když se muž znovu podíval kolem sebe, viděl všechno jasně; jeho oči byly uzdraveny.
26Ježíš ho poslal domů se slovy: „Přes vesnici raději nechoď a nikomu to neříkej.“
Petr vyznává, že Ježíš je Mesiáš
27Potom Ježíš se svými učedníky opustil Galileu a procházel vesničkami v okolí Césareje Filipovy, na úpatí pohoří Hermonu. Cestou se svých učedníků zeptal: „Za koho mne lidé považují?“
28„Někteří se domnívají, že jsi Jan Křtitel, jiní říkají, že jsi Elijáš nebo jiný velký prorok.“
29„A za koho mne považujete vy?“ otázal se dále. „Ty jsi ten zaslíbený král – Kristus,“ zvolal Petr.
Ježíš poprvé předpovídá svou smrt
30Nato jim přikázal, aby to nikomu neříkali, 31a začal jim vykládat, co ho čeká, než uskuteční své poslání. Bude muset velmi trpět, velekněží, učitelé zákona i židovští předáci ho odsoudí, bude zabit, ale třetí den vstane z mrtvých. 32Mluvil s nimi naprosto otevřeně. Petr si ho vzal stranou a chtěl mu to rozmluvit.
33Ježíš se však obrátil k učedníkům a před nimi Petra pokáral: „Mlč, pokušiteli! Díváš se na to z lidského hlediska, a ne z Božího.“
34Ke svým učedníkům přizval ještě další lidi a kladl jim na srdce: „Kdo mě chce následovat, musí odložit své vlastní zájmy, nést kříž svých nesnází a utrpení a ve všem následovat můj příklad. 35Kdo si život a jeho radosti chce zachovat za každou cenu, ten přijde o všechno. Kdo se však všeho zřekne pro mne a moji nabídku, najde pravý a věčný život.
36Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, a pravý život promarní? 37Dostane snad ještě jednou takovou příležitost? 38Jestli se někdo stydí za mne a za má slova před nevěřícími a hříšnými lidmi, za toho se také já budu stydět, až se vrátím se svatými anděly v slávě svého Otce.
