Zjevení 18:17-24
Ani loďaři, kapitáni lodí, námořníci a kdokoliv se zabývá mořeplavbou se neodváží přispět tomu městu na pomoc. Budou jen lamentovat a truchlit: „Tobě už se žádné město nikdy nevyrovná! Škoda tě, škoda, jak jen z tvého blahobytu těžila námořní doprava. A v jedné hodině je všechno v troskách!“
Avšak raduj se, nebe, i ty, věrná církvi, protože se vás Bůh zastal. Dal tomu městu zakusit tvrdost soudů, které ono vynášelo nad vámi.
Jeden silný anděl pak zdvihl obrovský kámen a vhodil ho do moře se slovy:
„Veliké město Babylón zmizí navždy jako kámen v hlubinách.
Nikdy už v něm nezazní hudba ani zpěv.
Nikdy se už v něm neusadí žádný řemeslník,
nikdy už v něm nezazní lomození strojů.
Ztemní a žádné okno už se v něm nerozsvítí.
Nikdy se už v něm neozve svatební veselí.
Jeho obchodníci ovládali celý svět a jeho opojné nápoje mámily celé národy.
Jeho ulice jsou skropeny krví proroků a mučedníků pro víru a všech ostatních obětí.“
Zjevení 19:1-10
Boží soudy jsou spravedlivé
Potom jsem slyšel jednohlasý sbor mohutného zástupu v nebi:
„Haleluja, chvalte Boha!
Jeho vítězství, sláva i moc, jeho soudy
jsou jedině správné a spravedlivé.
On vykonal rozsudek nad tou nevěstkou,
která vínem svých neřestí přivedla do záhuby celou zemi, on pomstil své služebníky,
jejich krev ulpěla na jejích rukou.“
A pak ještě:
„Haleluja chvalte Boha.
To město chtělo vládnout na věky
a věčně ho bude připomínat jenom oblak dýmu.“
Čtyřiadvacet starců a ty čtyři bytosti padli na kolena, hluboce se klaněli Bohu sedícímu na trůnu a volali:
„Je to tak, chvála Bohu!“
Od trůnu zazněl hlas:
„Chvalte Boha všichni,
kteří mu sloužíte a ctíte ho, malí i velcí!“
Beránkova svatební hostina: Kristus a jeho církev – navždy spojeni
Pak se ozvalo mocné volání připomínající hukot vodopádu nebo hřmění bouře:
„Haleluja, chvalme Boha.
Náš všemocný Bůh a Pán se ujal své vlády.
Radujme se, jásejme, vzdejme mu čest!
Nadešel den Beránkovy svatby.
Jeho nevěsta církev je už připravena.
Dostala běloskvoucí svatební šaty z nejjemnější látky,
utkané ze svatého života vykoupených.“
Anděl mi dal pokyn: „Piš! Dobře bude těm, kdo jsou pozváni na Beránkovu svatbu. To jsou slova samotného Boha.“ Přemohla mne vděčnost, padl jsem před andělem na kolena, ale on mne zvedl a řekl mi: „To nesmíš! Jsem přece pouhý služebník jako ty a tvoji bratři, kterým je svěřeno Ježíšovo poselství. Jenom Bohu se klaněj!“
