Job 4 – NIV & SNC

New International Version

Job 4:1-21

Eliphaz

1Then Eliphaz the Temanite replied:

2“If someone ventures a word with you, will you be impatient?

But who can keep from speaking?

3Think how you have instructed many,

how you have strengthened feeble hands.

4Your words have supported those who stumbled;

you have strengthened faltering knees.

5But now trouble comes to you, and you are discouraged;

it strikes you, and you are dismayed.

6Should not your piety be your confidence

and your blameless ways your hope?

7“Consider now: Who, being innocent, has ever perished?

Where were the upright ever destroyed?

8As I have observed, those who plow evil

and those who sow trouble reap it.

9At the breath of God they perish;

at the blast of his anger they are no more.

10The lions may roar and growl,

yet the teeth of the great lions are broken.

11The lion perishes for lack of prey,

and the cubs of the lioness are scattered.

12“A word was secretly brought to me,

my ears caught a whisper of it.

13Amid disquieting dreams in the night,

when deep sleep falls on people,

14fear and trembling seized me

and made all my bones shake.

15A spirit glided past my face,

and the hair on my body stood on end.

16It stopped,

but I could not tell what it was.

A form stood before my eyes,

and I heard a hushed voice:

17‘Can a mortal be more righteous than God?

Can even a strong man be more pure than his Maker?

18If God places no trust in his servants,

if he charges his angels with error,

19how much more those who live in houses of clay,

whose foundations are in the dust,

who are crushed more readily than a moth!

20Between dawn and dusk they are broken to pieces;

unnoticed, they perish forever.

21Are not the cords of their tent pulled up,

so that they die without wisdom?’

Slovo na cestu

Jób 4:1-21

1Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: 2Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti? 3Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval. 4Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval. 5Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi. 6Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým? 7Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou? 8Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali. 9Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají. 10Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají. 11Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají. 12Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho. 13V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi, 14Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé. 15Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém. 16Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas: 17Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil? 18Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku. 19Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol. 20Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou. 21Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.