1A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě. 2I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli. 3I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich. 4I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. 5Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest. 6A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho. 7I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští? 8A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili? 9Partští, a Medští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii, 10V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i vnově na víru obrácení, 11Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží. 12I děsili se všickni a divili se, jeden k druhému řkouce: I což toto bude? 13Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito. 14A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim: Muži Židé a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých. 15Jistě nejsouť tito, jakož vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den. 16Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele: 17A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou. 18A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha mého, a budou prorokovati. 19A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dýmovou. 20Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný. 21A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude. 22Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh uprostřed vás, jakož i vy sami víte, 23Toho, pravím, vydaného, z uložené rady a předzvědění Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste. 24Jehožto Bůh vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní. 25Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul. 26Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději. 27Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti svatému svému porušení. 28Známé jsi mi učinil cesty života, a naplníš mne utěšením před obličejem svým. 29Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne. 30Prorok tedy byv a věděv, že přísahou zavázal se jemu Bůh, že z plodu ledví jeho podle těla vzbudí Krista a posadí na stolici jeho, 31To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení. 32Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehožto my všickni svědkové jsme. 33Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte. 34Neboť jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, 35Dokavadž nepoložím nepřátel tvých, aby byli podnože noh tvých. 36Protož věziž jistě všecken dům Izraelský, žeť jest Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali. 37To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli ku Petrovi a k jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří? 38Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého. 39Vámť jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš. 40A jinými slovy mnohými osvědčoval a napomínal jich, řka: Oddělte se od pokolení toho zlého. 41Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců. 42I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách. 43I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly. 44Všickni pak věřící byli pospolu, a měli všecky věci obecné. 45A prodávali vladařství a statky, a dělili mezi všecky, jakž komu potřebí bylo. 46A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce, 47Chválíce Boha a milost majíce u všeho lidu. Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni byli.
Silazak Svetoga Duha
1Na Pedesetnicu, sedam tjedana nakon Isusova uskrsnuća, svi su bili okupljeni na istomu mjestu. 2Odjednom se začuje šum s neba, poput silnoga vihora, te ispuni kuću u kojoj su bili. 3Pojave se zatim plameni jezici te se razdijele i siđu na njih—na svakoga po jedan. 4Svi nazočni napune se Svetoga Duha i počnu govoriti drugim jezicima, kako je komu Duh davao govoriti.
5A u Jeruzalemu su u to doba boravili pobožni Židovi koji su došli iz svakog naroda pod nebom. 6Kad začuju huk vjetra, dotrče vidjeti što se zbiva i zaprepaste se—jer svatko od njih čuo je vjernike kako govore na njegovu jeziku.
7Iznenađeni i zadivljeni, pitali su: “Nisu li svi ti ljudi što govore Galilejci? 8Kako ih onda svatko od nas čuje na svojemu materinskom jeziku? 9Ima nas ovdje Parta, Međana, Elamljana, žitelja Mezopotamije, Judeje i Kapadocije, Ponta i Male Azije, 10Frigije i Pamfilije, Egipta i libijskih krajeva oko Cirene. Ima Rimljana koji su u prolazu, 11Židova i obraćenika na židovsku vjeru, Krećana i Arapa, a svi mi čujemo te ljude kako na našim jezicima govore o veličanstvenim Božjim djelima!” 12Stajali su zaprepašteni i pitali jedni druge: “Što bi to moglo značiti?” 13Drugi su se pak rugali: “Pijani su od slatkoga vina!”
Petar propovijeda mnoštvu
14Tada istupi Petar s jedanaestoricom apostola i glasno reče mnoštvu: “Poslušajte me, Židovi i svi što boravite u Jeruzalemu! Znajte: 15nisu ovi ljudi pijani kao što mislite. Pa tko se još opija u devet sati ujutro?2:15 U grčkome: tek je treća ura dana. 16To što vidite ostvarenje je proročanstva proroka Joela:
17‘U posljednje ću vrijeme’, veli Gospodin,
‘izliti svojega Duha na sve ljude.
Vaši sinovi i kćeri će proricati,
vaši mladići će imati viđenja, a starci sne.
18U te ću dane izliti svojega Duha
na svoje sluge i sluškinje
te će oni proricati.
19Dat ću čudesa na nebesima
i znakove na zemlji:
krv, oganj i sukljanje dima.
20Sunce će se pretvoriti u tamu,
a mjesec postati krvavocrven
prije nego što dođe velik i slavan Dan Gospodnji.
21I tko god zazove Gospodnje ime,
bit će spašen.’2:17-21 Joel 3:1-5.
22Čujte me, Izraelci! Bog je pred vama potvrdio Isusa Nazarećanina silnim djelima i čudesnim znacima koje je, kao što znate, činio. 23Vi ste ipak postupili prema unaprijed odlučenomu Božjem naumu: bezbožničkom ste ga rukom raspeli na križ i pogubili. 24Ali Bog ga je oslobodio grozote smrti i uskrisio ga u život jer smrt nije mogla njime vladati. 25Kralj David za njega je rekao:
‘Znam da je Gospodin uvijek sa mnom
jer uvijek stoji pokraj mene da ne posrnem.
26Stoga mi se srce raduje,
a jezik kliče od veselja.
Tijelo mi spokojno počiva.
27Jer nećeš ostaviti moju dušu među mrtvima2:27 U grčkome: u podzemlju.
ni dopustiti da tvoj svetac istrune.
28Pokazao si mi put života.
Tvoja će me nazočnost ispuniti radošću.’2:25-28 Psalam 16:8-11.
29Braćo draga, s punim pouzdanjem tvrdim: David time nije mislio na sebe—jer on je odavno umro, pokopan je i grob mu je do danas ovdje. 30Ali David je bio prorok i znao je da se Bog zakleo jednoga od njegovih potomaka posaditi na njegovo prijestolje kao Mesiju. 31On je to unaprijed vidio i pretkazao Mesijino uskrsnuće. Rekao je da mu ‘duša neće ostati među mrtvima’ i da mu tijelo neće ‘istrunuti’.
32To proročanstvo govori o Isusu. Njega je Bog uskrisio—svi smo tomu svjedoci. 33On sada sjedi na najuzvišenijemu mjestu u nebu, Bogu zdesna. I Otac mu je, kao što je i obećao, dao Svetoga Duha da ga izlije na nas. Danas to čujete i vidite. 34Jer David nikada nije uznesen u nebo, a ipak je rekao:
‘Gospodin je rekao mojem Gospodinu:
Sjedni mi s desne strane
35dok ti ne bacim pod noge tvoje neprijatelje.’2:34-35 Psalam 110:1.
36Neka dakle pouzdano znade sav Izrael da je Bog tog Isusa kojega ste raspeli učinio i Gospodinom i Mesijom!”
37Te su ih riječi duboko potresle. Upitaju zato Petra i ostale apostole: “Braćo, što da učinimo?”
38Petar im odgovori: “Obratite se Bogu i krstite se u ime Isusa Krista da vam grijesi budu oprošteni pa ćete primiti dar Svetoga Duha. 39To je obećanje vama i vašoj djeci, pa čak i onima izdaleka koje naš Gospodin Bog pozove.” 40Zatim je još dugo propovijedao zaklinjući i opominjući ih: “Spasite se od ovoga pokvarenog naraštaja!”
41Oni povjeruju njegovim riječima i krste se. Tako se u taj dan Crkvi pridružilo oko tri tisuće duša. 42Bili su postojani u apostolskome učenju, zajedništvu, lomljenju kruha i molitvi.
Okupljanje vjernika
43Sve je zahvatilo strahopoštovanje jer su apostoli činili mnoga čudesa i znakove. 44Koji su prigrlili vjeru, živjeli su u zajedništvu i sve su dijelili. 45Prodavali su imanja i dijelili svakome prema potrebi. 46Svaki su dan jednodušno i postojano hrlili u Hram na bogoštovlje te se sastajali po kućama da lome kruh radosno i prostodušno, 47hvaleći Boga i uživajući naklonost svega naroda. A Bog je svednevice zajednici pripajao nove spasenike.