Slovo na cestu

Matouš 20:1-34

Ježíš vypráví podobenství o dělnících se stejnou mzdou

1Když Bůh dává podíl na věčném životě, jedná jako vi nař, který časně najal dělníky k práci na své vinici 2a dohodl se s nimi na denní mzdě ve výši jednoho stříbrňáku. 3Dopoledne šel opět okolo místa, kde se najímaly pracovní síly, a uviděl tam stát ještě jiné, kteří čekali na práci. 4Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici a dostanete mzdu, která vám náleží.‘ 5A oni šli.

Potom šel znovu na to místo v poledne a opět odpoledne a najal další dělníky. 6K večeru tam uviděl postávat jiné a zeptal se jich: ‚Proč tu tak nečinně stojíte celý den?‘

7‚Nikdo nás nenajal k práci,‘ odpověděli.

On jim na to řekl: ‚Jděte také na mou vinici a dostanete spravedlivou mzdu.‘

8Večer potom vinař nařídil svému správci: ‚Zavolej dělníky a zaplať jim za práci. Začni u těch, kteří přišli poslední.‘

9Ti, kteří nastoupili do práce až večer, dostali po stříbrňáku. 10Dělníci, kteří pracovali od rána, si mysleli, že dostanou víc. Dostali však stejnou mzdu. 11Vzali ji, ale protestovali: 12‚Ti, co přišli poslední, pracovali jenom hodinu a dostali stejně jako my, kteří jsme dřeli celý den v slunečním žáru!‘

13Majitel vinice se obrátil k jednomu z nich a řekl: ‚Příteli, nekřivdím ti! Což jsme se předem nedohodli na denní mzdě? 14-15Dostal jsi svoje, a tak buď spokojený. Když chci zaplatit všem stejně, je to přece moje věc. Nebo chceš závidět, že jsem štědrý?‘ 16A tak poslední na tom budou jako první a první jako pos-lední.“

Ježíš potřetí předpovídá svou smrt

17Během cesty do Jeruzaléma si Ježíš vzal stranou svých dvanáct učedníků a mluvil s nimi o tom, co ho tam čeká: 18„Vstupujeme do Jeruzaléma, kde budu zrazen a vydán do rukou velekněžím a židovským právníkům. Ti mne odsoudí k smrti 19a vydají Římanům, aby mě zesměšnili, zbičovali a ukřižovali. Třetího dne však vstanu opět k životu.“

Ježíš učí o službě druhým

20-21K Ježíšovi přišla Zebedeova manželka se svými syny Jakubem a Janem. Po uctivém pozdravu mu přednesla své přání: „Slib mi, že až se ujmeš vlády, dáš mým synům nejčestnější místa po svém boku.“

22Ale Ježíš na to řekl: „Nevíte, co chcete! Můžete pít z kalicha utrpení, který je připraven pro mne?“ Oni odpověděli: „Můžeme!“

23Ježíš jim řekl: „Z mého kalicha pít budete, avšak čestná místa po mé pravici a levici neurčuji já, ale můj Otec.“

24Ostatních deset slyšelo tu rozmluvu a zlobili se na ty dva. 25Ale Ježíš je zavolal všechny k sobě a řekl: „Víte, že panovníci vládnou těm, kteří jsou jim podřízení, a kdo má moc, dává ji pociťovat ostatním. 26-27Mezi vámi to však musí být jiné. Kdo chce být velký, ať je vaším služebníkem, a kdo chce být mezi vámi první, ať slouží bez nároku všem. 28Ani já jsem nepřišel, abych si dal sloužit, ale abych sloužil a obětoval svůj život jako výkupné za mnohé.“

Ježíš uzdravuje slepého žebráka

29Když prošli Jerichem, táhl se za Ježíšem velký dav. 30Tam u cesty seděli dva slepci. Když uslyšeli, kdo jde kolem, začali křičet: „Pane, králi Izraele, smiluj se nad námi!“

31Lidé z davu je okřikovali. Ale oni tím více volali: „Pane, králi Izraele, slituj se nad námi!“ 32Ježíš se zastavil zavolal je k sobě a zeptal se jich: „Co chcete, abych pro vás udělal?“

33Oni odpověděli: „Pane, chceme vidět!“

34Ježíšovi jich bylo líto. Dotkl se jejich očí a oni v tom okamžiku prohlédli. Pak šli za Ježíšem.

King James Version

Matthew 20:1-34

1For the kingdom of heaven is like unto a man that is an householder, which went out early in the morning to hire labourers into his vineyard. 2And when he had agreed with the labourers for a penny a day, he sent them into his vineyard. 3And he went out about the third hour, and saw others standing idle in the marketplace, 4And said unto them; Go ye also into the vineyard, and whatsoever is right I will give you. And they went their way. 5Again he went out about the sixth and ninth hour, and did likewise. 6And about the eleventh hour he went out, and found others standing idle, and saith unto them, Why stand ye here all the day idle? 7They say unto him, Because no man hath hired us. He saith unto them, Go ye also into the vineyard; and whatsoever is right, that shall ye receive. 8So when even was come, the lord of the vineyard saith unto his steward, Call the labourers, and give them their hire, beginning from the last unto the first. 9And when they came that were hired about the eleventh hour, they received every man a penny. 10But when the first came, they supposed that they should have received more; and they likewise received every man a penny. 11And when they had received it, they murmured against the goodman of the house, 12Saying, These last have wrought but one hour, and thou hast made them equal unto us, which have borne the burden and heat of the day. 13But he answered one of them, and said, Friend, I do thee no wrong: didst not thou agree with me for a penny? 14Take that thine is, and go thy way: I will give unto this last, even as unto thee. 15Is it not lawful for me to do what I will with mine own? Is thine eye evil, because I am good? 16So the last shall be first, and the first last: for many be called, but few chosen.

17¶ And Jesus going up to Jerusalem took the twelve disciples apart in the way, and said unto them, 18Behold, we go up to Jerusalem; and the Son of man shall be betrayed unto the chief priests and unto the scribes, and they shall condemn him to death, 19And shall deliver him to the Gentiles to mock, and to scourge, and to crucify him: and the third day he shall rise again.

20¶ Then came to him the mother of Zebedee’s children with her sons, worshipping him, and desiring a certain thing of him. 21And he said unto her, What wilt thou? She saith unto him, Grant that these my two sons may sit, the one on thy right hand, and the other on the left, in thy kingdom. 22But Jesus answered and said, Ye know not what ye ask. Are ye able to drink of the cup that I shall drink of, and to be baptized with the baptism that I am baptized with? They say unto him, We are able. 23And he saith unto them, Ye shall drink indeed of my cup, and be baptized with the baptism that I am baptized with: but to sit on my right hand, and on my left, is not mine to give, but it shall be given to them for whom it is prepared of my Father. 24And when the ten heard it, they were moved with indignation against the two brethren. 25But Jesus called them unto him, and said, Ye know that the princes of the Gentiles exercise dominion over them, and they that are great exercise authority upon them. 26But it shall not be so among you: but whosoever will be great among you, let him be your minister; 27And whosoever will be chief among you, let him be your servant: 28Even as the Son of man came not to be ministered unto, but to minister, and to give his life a ransom for many. 29And as they departed from Jericho, a great multitude followed him.

30¶ And, behold, two blind men sitting by the way side, when they heard that Jesus passed by, cried out, saying, Have mercy on us, O Lord, thou Son of David. 31And the multitude rebuked them, because they should hold their peace: but they cried the more, saying, Have mercy on us, O Lord, thou Son of David. 32And Jesus stood still, and called them, and said, What will ye that I shall do unto you? 33They say unto him, Lord, that our eyes may be opened. 34So Jesus had compassion on them, and touched their eyes: and immediately their eyes received sight, and they followed him.