Slovo na cestu

Matouš 15:1-39

Ježíš mluví o skryté čistotě

1Farizejové a učitelé zákona z Jeruzaléma přišli za Ježíšem s otázkou: 2„Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť ignorují i obřadní mytí rukou před jídlem!“ 3Ježíš jim na to odpověděl: „Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání? 4Například – Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku; a kdo potupí otce nebo matku, ať zemře.‘ 5-6Ale vy říkáte: ‚Jestliže odkážeš svůj majetek druhému, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.‘ Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz. 7Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše:

8‚Tento lid říká, že mne ctí,

ale jejich srdce je ode mne daleko.

9Jejich uctívání je bezcenné,

protože vyučují svým vlastním zákonům

místo Božím.‘ “

10Pak kolem sebe shromáždil lid a řekl: „Poslouchejte, co vám říkám, a snažte se porozumět: 11Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází.“

12Učedníci mu pak řekli: „Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?“ 13On odpověděl: „S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo. 14Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“

15Petr se Ježíše zeptal: „Jak’s to myslel s tím, co nás špiní?“

16Ježíš se podivil: „Ani vy tomu nerozumíte? 17Nechápete, že všechno, co jíme, prochází vnitřnostmi a vychází z těla? 18Ale zlá slova vznikají ve zlém srdci, a tak špiní člověka. 19Ze srdce vycházejí špatné myšlenky na vraždu, nevěru, necudnost, krádež, lež a pomluvy. 20To jsou věci, které člověka zbavují vnitřní čistoty. Ale jíst nemytýma rukama, to člověka nepošpiní.“

Ježíš vyhání démona z dívky

21Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje. 22Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“ 23Ale on na to nic neříkal.

Jeho učedníci na něho naléhali: „Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!“ 24Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: „Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům.“

25Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“

26„Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“ řekl. 27Ona odpověděla: „Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“

28„Ženo,“ řekl jí Ježíš, „máš velikou víru, tvoje přání je splněno!“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Zástup se podivuje Ježíšovu uzdravování

29Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera. 30Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval. 31Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.

Ježíš sytí čtyři tisíce

32Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!“

33Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“

34„Kolik jídla máte s sebou?“ zeptal se Ježíš.

„Sedm chlebů a několik ryb,“ odpověděli učedníci.

35Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili. 36Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným. 37-38Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí – a ještě sebrali sedm košíků zbytků. 39Pak se Ježíš s nimi rozloučil, vstoupil do člunu a přeplul do Magdalské krajiny.

New International Version

Matthew 15:1-39

That Which Defiles

1Then some Pharisees and teachers of the law came to Jesus from Jerusalem and asked, 2“Why do your disciples break the tradition of the elders? They don’t wash their hands before they eat!”

3Jesus replied, “And why do you break the command of God for the sake of your tradition? 4For God said, ‘Honor your father and mother’15:4 Exodus 20:12; Deut. 5:16 and ‘Anyone who curses their father or mother is to be put to death.’15:4 Exodus 21:17; Lev. 20:9 5But you say that if anyone declares that what might have been used to help their father or mother is ‘devoted to God,’ 6they are not to ‘honor their father or mother’ with it. Thus you nullify the word of God for the sake of your tradition. 7You hypocrites! Isaiah was right when he prophesied about you:

8“ ‘These people honor me with their lips,

but their hearts are far from me.

9They worship me in vain;

their teachings are merely human rules.’15:9 Isaiah 29:13

10Jesus called the crowd to him and said, “Listen and understand. 11What goes into someone’s mouth does not defile them, but what comes out of their mouth, that is what defiles them.”

12Then the disciples came to him and asked, “Do you know that the Pharisees were offended when they heard this?”

13He replied, “Every plant that my heavenly Father has not planted will be pulled up by the roots. 14Leave them; they are blind guides.15:14 Some manuscripts blind guides of the blind If the blind lead the blind, both will fall into a pit.”

15Peter said, “Explain the parable to us.”

16“Are you still so dull?” Jesus asked them. 17“Don’t you see that whatever enters the mouth goes into the stomach and then out of the body? 18But the things that come out of a person’s mouth come from the heart, and these defile them. 19For out of the heart come evil thoughts—murder, adultery, sexual immorality, theft, false testimony, slander. 20These are what defile a person; but eating with unwashed hands does not defile them.”

The Faith of a Canaanite Woman

21Leaving that place, Jesus withdrew to the region of Tyre and Sidon. 22A Canaanite woman from that vicinity came to him, crying out, “Lord, Son of David, have mercy on me! My daughter is demon-possessed and suffering terribly.”

23Jesus did not answer a word. So his disciples came to him and urged him, “Send her away, for she keeps crying out after us.”

24He answered, “I was sent only to the lost sheep of Israel.”

25The woman came and knelt before him. “Lord, help me!” she said.

26He replied, “It is not right to take the children’s bread and toss it to the dogs.”

27“Yes it is, Lord,” she said. “Even the dogs eat the crumbs that fall from their master’s table.”

28Then Jesus said to her, “Woman, you have great faith! Your request is granted.” And her daughter was healed at that moment.

Jesus Feeds the Four Thousand

29Jesus left there and went along the Sea of Galilee. Then he went up on a mountainside and sat down. 30Great crowds came to him, bringing the lame, the blind, the crippled, the mute and many others, and laid them at his feet; and he healed them. 31The people were amazed when they saw the mute speaking, the crippled made well, the lame walking and the blind seeing. And they praised the God of Israel.

32Jesus called his disciples to him and said, “I have compassion for these people; they have already been with me three days and have nothing to eat. I do not want to send them away hungry, or they may collapse on the way.”

33His disciples answered, “Where could we get enough bread in this remote place to feed such a crowd?”

34“How many loaves do you have?” Jesus asked.

“Seven,” they replied, “and a few small fish.”

35He told the crowd to sit down on the ground. 36Then he took the seven loaves and the fish, and when he had given thanks, he broke them and gave them to the disciples, and they in turn to the people. 37They all ate and were satisfied. Afterward the disciples picked up seven basketfuls of broken pieces that were left over. 38The number of those who ate was four thousand men, besides women and children. 39After Jesus had sent the crowd away, he got into the boat and went to the vicinity of Magadan.