Slovo na cestu

Matouš 13

Ježíš vypráví podobenství o rozsévači

1Téhož dne vyšel Ježíš z domu a usedl na břehu jezera. Zanedlouho se kolem něho shromáždilo tolik lidí, že musel vstoupit do loďky, aby je mohl všechny oslovit.

Rád vyjadřoval duchovní pravdy obrazně.

Tentokrát začal vyprávět:

„Rolník zaséval na poli obilí. Některá zrna padla na okraj cesty. Slétli se ptáci a sezobali je. Jiná zrna dopadla na skalnatou zem, kde bylo málo ornice. Obilí rychle vyhnalo do výšky, ale když začalo pálit slunce, uschlo, protože kořínky nešly do hloubky. Další část zrna zapadla mezi bodláky. Když vyrostlo bodláčí, udusilo klásky. Ostatní zrna padla do dobré ornice. Vyrostlo obilí a přineslo úrodu. Některý klas měl sto zrnek, jiný šedesát a jiný třicet. Víte, co tím myslím?“

Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači

10 Učedníci se ho zeptali: „Proč mluvíš v obrazech?“ 11 Vysvětlil jim to: „Vám už Bůh odkrývá svoje záměry se světem. Ostatním je to zatím skryto. 12 Kdo přijímá ochotně, bude mít stále víc. Kdo je spokojen s tím, co má, přijde nakonec o všechno. 13 Používám obrazy, lidé slyší i vidí, a přece nechápou.

14 Tak se na nich plní Izajášovo proroctví:

‚Budete poslouchat,
    ale neporozumíte,
budete se dívat,
    ale neuvidíte.
15 Protože srdce tohoto lidu otupělo,
    jsou hluší a zavřeli oči,
    aby neviděli,
neslyšeli a neporozuměli,
    aby se neobrátili k Bohu,
    kde by mohli být uzdraveni.‘

16 Jak je dobře, že vaše oči vidí a uši slyší. 17 Mnoho proroků toužilo vidět to, co vy vidíte, a slyšet to, co vy slyšíte, ale nebylo jim to dopřáno.

18 A teď k tomu příběhu o rozsévači. 19 Cesta, kam padla některá zrna, představuje srdce lidí, kteří slyší o Božím království a nezajímá je to. Přichází satan a sebere, co bylo zaseto. 20-21 Skalnatá země představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství a přijímá je sice s velkou radostí, ale povrchně a ono v něm nezapustí kořeny. Když pak přijdou těžkosti nebo pronásledování pro víru, jeho nadšení ochabne a to, co bylo zaseto, zmizí.

22 Země porostlá bodláčím představuje člověka, který slyší poselství, ale v jehož srdci záležitosti každodenního života a touha po lepším hmotném zajištění slovo udusí.

23 Dobrá ornice představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství, rozumí mu a nechává působit jeho životodárný vliv. Užitek z toho je mnohonásobný, u někoho větší, u jiného menší.“

Ježíš vypráví podobenství o plevelu

24 Potom použil dalšího přirovnání. „Bůh je jako dobrý hospodář, který zasel na své pole dobré semeno. 25 V noci, když lidé spali, hospodářův nepřítel rozhodil mezi pšenici semeno plevele. 26-27 Když vyrostlo obilí a s ním i plevel, přišli služebníci za hospodářem a řekli mu: ‚Vždyť jsi zasel dobré semeno, kde se tedy vzal plevel?‘

28 ‚To udělal nepřítel!‘ odpověděl.

‚My půjdeme a vyplejeme to pole,‘ nabídli se.

29 Ten jim na to řekl: ‚Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici. 30 Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.‘ “

Ježíš vypráví podobenství o hořčičném zrnu

31 Předložil jim jiný obraz: „S Božím dílem je to jako s hořčičným seménkem, které člověk zasel na poli. 32 Je sice drobné, ale vyroste z něho tak mohutná bylina, že i ptáci na ní stavějí hnízda.“

33 Dále užil tohoto obrazu: „Boží vliv působí jako kvas. Malé množství prokvasí i velkou dávku těsta.“

34 V tomto kázání Ježíš používal výhradně podobenství.

35 Tak se naplnilo staré proroctví:

„Budu mluvit v obrazech
    a vypovím,
    co bylo skryto od stvoření světa.“

Ježíš vysvětluje podobenství o plevelu

36 Ježíš pak opustil shromážděné posluchače a šel domů. Obklopili ho jeho učedníci a žádali, aby jim vyložil obraz plevele na poli. 37 „Dobře,“ řekl, „já jsem ten hospodář, který seje dobré zrní. 38 Pole představuje svět a zrna, to jsou lidé, kteří patří Bohu. Plevel, to jsou lidé propadlí zlému. 39 Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žně představují konec světa a ženci jsou andělé. 40 Tak jako v tomto příběhu je plevel oddělen a spálen, tak bude na konci světa. 41 Pošlu své anděly a ti vyženou z Boží blízkosti všechny, kteří stáli v cestě Boží věci a páchali zlo. 42 Jejich konec bude hrozný. Zbyde jim pláč a zoufalství. 43 A tehdy ti, kteří plnili Boží vůli, budou v království nebeského Otce zářit jako slunce. Přemýšlejte o tom!

Ježíš vypráví podobenství o pokladu, perle a síti

44 Nový život, k němuž vás Bůh volá, je jako poklad zakopaný v poli. Kdo ho najde, zatím o tom nemluví, ale má takovou radost, že prodá všechno, jen aby to pole získal.

45-46 Nebo: je jako drahocenná perla, kterou objeví obchodník s perlami. Vyprodá všechno, co má, a koupí ji.

47 Boží království je jako síť spuštěná do moře, ve které uváznou nejrůznější tvorové. 48 Když je síť plná, vytáhnou ji rybáři na břeh, do košů vyberou dobré ryby a ostatní vyhodí. 49 Tak to bude i na konci světa. Přijdou Boží andělé a oddělí zlé od bohabojných 50 a zlé hodí do ohně. Tam bude pláč a zoufalství. 51 Porozuměli jste všemu?“

„Ano,“ odpověděli. 52 Potom dodal: „Každý vykladač Písma, který pochopil, oč mi jde, je jako hospodář, který ze své zásobárny nabízí nové i staré.“

Lidé z Nazaretu odmítají uvěřit

53-54 Když Ježíš skončil svůj výklad v podobenstvích, vrátil se do svého domovského města. Učil v tamní synagoze. Všichni se divili: „Kde se v něm bere taková moudrost a moc? 55 Vždyť to je tesařův syn, jeho matka je přece Marie, a Jakub, Josef, Šimon a Juda to jsou jeho bratři! 56 I jeho sestry žijí mezi námi. Odkud to ten člověk má?“ 57-58 Nemohli se s tím vyrovnat a pro jejich nedůvěru tam Ježíš nemohl vykonat mnoho zázraků. Vysvětlil to slovy: „Proroka si váží všude víc než v jeho rodném městě a v jeho domově!“