Slovo na cestu

Marek 5:1-43

Ježíš vyhání démony do stáda vepřů

1Na protějším břehu jezera přistáli v gerasenském kraji. 2Jakmile Ježíš vystoupil ze člunu, přiběhl k němu nějaký člověk. Byl to muž posedlý démony, 3který žil ve starých hrobech vytesaných do skály 4a měl takovou sílu, že když ho spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, pouta vždycky rozlámal a řetězy roztrhal. Nenašel se nikdo tak silný, aby ho mohl zkrotit. 5Ve dne i v noci se skrýval v hrobech a toulal se po okolních pahorcích, skučel a tloukl se kamením.

6-8Když teď uviděl Ježíše, přiběhl a vrhl se před ním na zem. Ve chvíli, kdy Ježíš přikazoval démonovi, aby posedlého muže opustil, začal onen ubožák křičet:

„Co si mne všímáš, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nech mne na pokoji!“

9„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Ježíš. „Zástup, protože je nás v tomto těle mnoho,“ zněla odpověď.

10A potom démoni žadonili, aby je neposílal nikam daleko.

11Na stráni nad pobřežím se právě páslo stádo vepřů. 12„Pošli nás do těch prasat,“ volali démoni.

13Ježíš svolil a nečistí duchové vjeli do zvířat. Vzápětí se to velké, asi dvoutisícové stádo splašilo a hnalo se po stráni dolů k jezeru, vběhlo do vody a utopilo se.

14Pasáci těch vepřů utekli do města a cestou všude rozhlašovali, co se stalo. Každý, kdo je uslyšel, spěchal se o tom přesvědčit na vlastní oči. 15A tak se kolem Ježíše shromáždilo mnoho lidí. Když viděli uzdraveného muže, jak sedí oblečený a chová se rozumně, polekali se. 16Ti, kteří byli svědky celé události, jim totiž vyprávěli, co se událo s mužem a kam se poděli vepři. 17A tak začali všichni Ježíše prosit, aby z jejich kraje raději odešel. 18Nastoupil tedy zase do člunu. Uzdravený muž ho prosil, aby mohl jít s ním. 19Ježíš však odmítl:

„Jdi domů ke své rodině a řekni všem známým, jaké dobrodiní ti Bůh prokázal a jak se nad tebou slitoval.“

20Ten člověk tedy v celém tom kraji zvaném Desítiměstí vyprávěl, jak velké dobrodiní mu prokázal Ježíš. A každý nad tím žasl.

Ježíš uzdravuje krvácející ženu a křísí děvče

21Když se Ježíš znovu vrátil na galilejský břeh, sešel se kolem něho zase obrovský zástup lidí.

22Přišel i představený místní synagogy Jairos, klekl před ním 23a úpěnlivě ho prosil:

„Moje dceruška umírá. Pojď a zachraň ji, aby žila.“

24Ježíš tedy šel s ním. Také zástup se vydal s nimi a tlačil se na Ježíše ze všech stran. 25V davu byla jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. 26Mnoho lékařů na ní zkoušelo své umění. Stálo ji to celé jmění, ale nebylo to nic platné, nemoc se stále zhoršovala. 27-28Až jednou se doslechla o Ježíšovi a jeho zázračné moci, a tak ho hledala s myšlenkou: „Když si jen sáhnu na jeho plášť, určitě se uzdravím.“ 29A opravdu! Jakmile se ho dotkla, krvácení přestalo a žena cítila, že je nadobro zdravá.

30Ježíš ovšem ihned poznal, že z něho vyšla uzdravující síla, otočil se a otázal se: „Kdo se to dotkl mého pláště?“

31Jeho učedníci se divili: „Všichni se na tebe tlačí a ty se ptáš, kdo se tě dotkl?“

32Ale Ježíš se rozhlížel, aby zjistil, kdo to byl. 33Žena, celá rozechvělá tím, co se s ní událo, padla mu k nohám a všechno mu pravdivě pověděla. 34On ji ujistil: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Můžeš klidně jít, protože nemoc tě už nebude trápit.“

35Když s ní ještě mluvil, dorazili poslové z Jairova domu se zprávou, že již je pozdě shánět pomoc. „Tvá dcera právě umřela, už Mistra neobtěžuj,“ oznamovali Jairovi. 36-37Jako by nic neslyšel, obrátil se Ježíš k Jairovi a řekl mu: „Jen se neboj a důvěřuj mi!“ Do Jairova domu s sebou vzal pouze Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Ostatní požádal, aby zůstali venku.

38-39Dům byl plný hlasitého pláče a nářku. „K čemu ten pláč a rozruch? Vždyť to děvče není mrtvé, jenom spí!“

40Vysmáli se mu. Vykázal všechny kromě rodičů a svých tří učedníků. Vešli do místnosti, kde dívka ležela. 41Vzal ji za ruku a řekl: „Děvčátko, přikazuji ti, vstaň!“ 42Dvanáctiletá dívka vstala a chodila.

Přítomní oněměli úžasem. 43Ježíš jim důrazně nařídil, aby nikomu nevypravovali, co se stalo. „Dejte jí najíst,“ připomněl rodičům.

Knijga O Kristu

Marko 5:1-43

Isus iscjeljuje opsjednutog čovjeka

(Mt 8:28-34; Lk 8:26-37)

1Doploviše na drugu obalu jezera, u geraski5:1 U nekim rukopisima gadarski ili gergezenski kraj. Vidjeti: Matej 8:28 i Luka 8:26. kraj. 2Tek što je Isus izišao iz lađice, istrćao je pred njega s groblja neki čovjek opsjednut nečistim duhom. 3Stanovao je u grobnicama, a nitko ga više nije mogao svezati, čak ni lancem. 4Često su ga okivali u lance, ali on bi uvijek rastrgao lance i smrskao okove u komadiće. Nitko ga nije mogao ukrotiti. 5Danju i noću bez prestanka je lutao grobljima i gorom vrišteći i udarajući sebe kamenjem.

6Ugledavši Isusa izdaleka, pritrči mu i padne ničice pred njim. 7Zavrišti i prodorno vikne: “Što hoćeš od mene, Isuse, Sine najuzvišenijeg Boga? Zaklinjem te Bogom, ne muči me!” 8Isus mu, naime, bijaše zapovjedio: “Izlazi iz toga čovjeka, nečisti duše!”

9Zatim ga upita: “Kako se zoveš?”

“Zovem se Legija”, odgovori on, “jer nas je mnogo u ovom čovjeku.” 10Preklinjao ga je da ih ne potjera iz onoga kraja. 11A ondje je na obronku paslo veliko krdo svinja. 12“Pošalji nas onim svinjama da uđemo u njih”, zamole ga nečisti duhovi. 13On im to dopusti. Nečisti duhovi iziđu i uđu u svinje, na što cijelo krdo od kojih dvije tisuće svinja jurne niz strmi obronak i utopi se u jezeru.

14Svinjari pobjegnu u obližnje gradove i sela i razglase putem novost, pa ljudi pođu vidjeti što se dogodilo. 15Dođu Isusu i ugledaju čovjeka koji bijaše opsjednut cijelom legijom kako sjedi obučen i pri zdravoj pameti te se uplaše. 16A kad su očevici ispričali što se dogodilo s opsjednutim i sa svinjama, 17ljudi počnu zaklinjati Isusa da ode iz njihova kraja.

18On se vrati u lađu, a čovjek koji je bio opsjednut zamoli ga da mu dopusti poći s njime. 19Ali mu Isus to nije dopustio. “Idi kući svojima”, reče mu on, “i ispričaj im koliko ti je milosrđe Bog iskazao.” 20Čovjek se zaputi u Dekapolis5:20 Deset gradova. toga kraja govoreći ljudima o svemu što mu je Isus učinio. I svi su se divili.

Isus iscjeljuje zbog velike vjere ljudi

(Mt 9:18-26; Lk 8:40-56)

21Kad je Isus doplovio na drugu stranu jezera, okupi se oko njega na obali silno mnoštvo. On je stajao uz more. 22Pristupi mu jedan od nadstojnika mjesne sinagoge, imenom Jair, te padne pred njim ničice 23preklinjući ga da mu iscijeli kćerkicu. “Na samrti je”, reče on. “Molim te, dođi i položi na nju ruke da ozdravi i da živi.”

24Isus pođe s njim, ali se oko njega natisnulo mnoštvo. 25Među ljudima bila je žena koja je bolovala od krvarenja već dvanaest godina. 26Mnogo je pretrpjela od brojnih liječnika i potrošila je na njih sve što je imala, ali nije ozdravila. Stanje joj se, naprotiv, pogoršalo. 27Slušala je o Isusu pa mu se približi straga kroz mnoštvo i dotakne njegov ogrtač. 28Mislila je: “Dodirnem li samo njegovu odjeću, ozdravit ću!” 29I zaista, krv joj smjesta prestane teći i ona na svojemu tijelu osjeti da je ozdravila.

30Isus je odmah osjetio da je iz njega izišla sila pa se okrenu prema mnoštvu i upita: “Tko mi je dotaknuo odjeću?”

31Učenici mu rekoše: “Toliko se mnoštvo tiska oko tebe, a ti pitaš tko te je dotaknuo!”

32Ali Isus je pogledom tražio onu koja je to učinila. 33A žena, uplašena i dršćući jer je znala što joj se dogodilo, priđe mu i padne pred njim ničice te mu sve po istini ispriča. 34On joj reče: “Kćeri, tvoja te vjera iscijelila. Pođi u miru i budi iscijeljena od svoje bolesti!”

35Dok je Isus još to govorio, stigli su iz Jairova doma s viješću. “Kći ti je umrla. Nema smisla da dalje mučiš Učitelja.”

36Ali Isus se nije obazirao na to što su rekli, već se obrati Jairu: “Ne boj se! Samo vjeruj!” 37Isus ne dopusti nikome da ga prati osim Petru, Jakovu i Ivanu. 38Kad su stigli do kuće nadstojnika sinagoge, Isus vidje da ljudi viču, plaču i nariču u sav glas. 39On uđe i reče im: “Što toliko naričete i plačete? Dijete nije umrlo, nego samo spava!” 40Mnoštvo ga počne ismijavati, ali on ih sve potjera van.

Povede samo djetetova oca i majku te trojicu svojih učenika, pa uđe u prostoriju u kojoj je ležala djevojčica. 41Uhvati ju za ruku i reče joj: “Talita kum!” (što znači: “Ustani, djevojčice!”). 42Djevojčica je imala dvanaest godina. Ona smjesta ustane i počne hodati. Roditelji ostanu zapanjeni. 43Isus im zapovjedi da nikome ne govore što se dogodilo i reče im da joj daju jesti.