Lukáš 1 – SNC & VCB

Slovo na cestu

Lukáš 1:1-80

1Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté, 2Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli, 3Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile, 4Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován. 5Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta. 6Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony. 7A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých. 8I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem, 9Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně. 10A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu. 11Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu. 12A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj. 13I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan. 14Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati. 15Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své. 16A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. 17Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový. 18I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých. 19Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval. 20A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým. 21Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě. 22Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý. 23I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého. 24A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci: 25Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi. 26V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét, 27Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria. 28I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami. 29Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení. 30I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. 31A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš. 32Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho. 33A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. 34I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám? 35A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží. 36A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná. 37Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo. 38I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl. 39Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova. 40I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty. 41I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta. 42I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého. 43A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně? 44Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém. 45A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána. 46Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina, 47A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém, 48Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové. 49Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho, 50A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho. 51Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich. 52Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených. 53Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné. 54Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své 55(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky. 56I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého. 57Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna. 58A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní. 59Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem. 60Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan. 61I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím. 62I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati. 63A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni. 64A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha. 65Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova. 66A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním. 67Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka: 68Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému, 69A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého, 70Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, 71O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli, 72Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou, 73Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá, 74Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu, 75V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho. 76Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho, 77Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich, 78Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti, 79Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje. 80Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.

Vietnamese Contemporary Bible

Lu-ca 1:1-80

Giới Thiệu

1Thưa ngài Thê-ô-phi-lơ thân kính,1:1 Nt Theophilus quyền quý trước đây đã có nhiều người ghi chép những sự việc đã hoàn thành giữa chúng ta. 2Họ biên soạn theo lời tường thuật của các môn đệ đầu tiên và của nhiều nhân chứng. 3Do đó, tôi đã sưu tầm, kiểm chứng tất cả sử liệu và viết lại theo thứ tự để kính gửi ngài xem. 4Ước mong công trình khảo cứu này chứng tỏ những điều ngài đã học hỏi là chính xác.

Sự Ra Đời của Giăng Báp-tít Được Báo Trước

5Thời Vua Hê-rốt cai trị xứ Giu-đê, Thầy Tế lễ Xa-cha-ri, thuộc ban A-bi-gia, lo việc tế lễ trong Đền Thờ. Vợ là Ê-li-sa-bét cũng thuộc dòng họ A-rôn. 6Ông bà là người công chính trước mặt Đức Chúa Trời, vâng giữ trọn vẹn điều răn và luật lệ của Ngài. 7Họ không có con vì Ê-li-sa-bét hiếm muộn, và cả hai đều đã cao tuổi.

8Một hôm, Xa-cha-ri vào Đền Thờ lo việc tế lễ theo phiên thứ. 9Ông bắt thăm nhằm phần việc dâng hương cho Chúa trong Đền Thờ. 10Lúc ông dâng hương, dân chúng cầu nguyện ngoài sân.

11Thình lình, một thiên sứ của Chúa hiện đến với ông, đứng bên phải bàn thờ dâng hương. 12Xa-cha-ri nhìn thấy, giật mình hoảng sợ. 13Thiên sứ nói: “Xa-cha-ri, đừng sợ! Tôi đến báo tin Đức Chúa Trời đã nghe lời ông cầu nguyện. Ê-li-sa-bét, vợ ông sẽ sinh con trai, hãy đặt tên con trẻ ấy là Giăng. 14Con trẻ sẽ là niềm vui lớn cho ông bà, và nhiều người cũng sẽ hân hoan khi nó ra đời, 15vì con trẻ sẽ được quý trọng trước mặt Chúa. Con trẻ ấy sẽ không bao giờ uống rượu nhưng được đầy dẫy Chúa Thánh Linh từ khi còn trong lòng mẹ. 16Con trẻ sẽ dìu dắt nhiều người Ít-ra-ên trở về với Chúa là Đức Chúa Trời của họ. 17Con trẻ sẽ có tinh thần và khí lực dũng mãnh như Tiên tri Ê-li thời xưa. Con trẻ sẽ dọn đường cho Chúa, chuẩn bị dân chúng sẵn sàng đón tiếp Ngài. Con trẻ sẽ hòa giải cha với con, làm cho kẻ bội nghịch trở nên khôn ngoan như người công chính.”

18Xa-cha-ri nói với thiên sứ: “Việc đó làm sao thực hiện được? Vì tôi đã già, vợ tôi cũng đã cao tuổi lắm rồi!”

19Thiên sứ đáp: “Tôi là Gáp-ri-ên! Tôi thường đứng trước mặt Đức Chúa Trời. Chính Ngài sai tôi đến báo tin mừng cho ông. 20Ông không tin lời tôi, nên sẽ bị câm cho đến khi đứa trẻ ra đời. Nhưng lời tôi nói, đến đúng kỳ sẽ thành sự thật.”

21Dân chúng đứng bên ngoài chờ Xa-cha-ri, ngạc nhiên vì ông ở quá lâu trong Đền Thờ. 22Lúc trở ra, Xa-cha-ri không nói được, phải dùng tay ra dấu, nên họ biết ông vừa thấy khải tượng trong Đền Thờ.

23Khi mãn phiên phục vụ, Xa-cha-ri về nhà. 24Sau đó, Ê-li-sa-bét có thai, sống ẩn dật trong năm tháng. 25Bà tự nhủ: “Chúa thật nhân từ, Ngài đã xóa bỏ sự nhục nhã cho ta rồi!”

Sự Giáng Sinh của Chúa Giê-xu Được Báo Trước

26Qua tháng thứ sáu, Đức Chúa Trời sai Thiên sứ Gáp-ri-ên đến thành Na-xa-rét, xứ Ga-li-lê, 27đến thăm Ma-ri là một trinh nữ đã hứa hôn với Giô-sép, thuộc dòng Vua Đa-vít. 28Thiên sứ nói: “Chào cô, người được ơn của Chúa! Chúa ở với cô!”

29Ma-ri bối rối, tự hỏi lời chào ấy có nghĩa gì. 30Thiên sứ giải thích: “Đừng sợ, vì Đức Chúa Trời đã ban đặc ân cho cô. 31Cô sắp có thai, sinh con trai, và đặt tên là Giê-xu. 32Con Trai đó rất cao quý, sẽ được xưng là Con của Đấng Chí Cao. Chúa là Đức Chúa Trời sẽ ban cho Ngài ngôi vua của Đa-vít. 33Ngài sẽ cai trị Ít-ra-ên1:33 Nt nhà Gia-cốp mãi mãi; nước Ngài tồn tại đời đời.”

34Ma-ri hỏi thiên sứ: “Tôi là trinh nữ, làm sao có con được?”

35Thiên sứ đáp: “Chúa Thánh Linh sẽ giáng trên cô, quyền năng Đấng Chí Cao sẽ bao phủ cô, cho nên Con Thánh sinh ra sẽ được gọi là Con Đức Chúa Trời. 36Như trường hợp Ê-li-sa-bét, bà con của cô là người đã già, quá tuổi sinh nở, mà cũng có thai được sáu tháng rồi. 37Vì chẳng có việc gì Đức Chúa Trời không làm được.”

38Ma-ri thưa: “Tôi là đầy tớ Chúa, sẵn sàng vâng theo ý muốn Chúa. Xin Chúa thực hiện mọi điều ông nói.” Sau đó thiên sứ rời khỏi cô.

Ma-ri Viếng Thăm Ê-li-sa-bét

39Mấy ngày sau, Ma-ri vội vã lên đường, đến một thành phố miền đồi núi xứ Giu-đê, 40nơi Xa-cha-ri sinh sống. Cô vào nhà và chào thăm Ê-li-sa-bét. 41Vừa nghe tiếng Ma-ri chào, thai trong bụng Ê-li-sa-bét liền nhảy mừng, Ê-li-sa-bét được đầy dẫy Chúa Thánh Linh.

42Ê-li-sa-bét vui mừng và nói lớn với Ma-ri: “Cô là người được phước nhất trong giới phụ nữ! Thai trong lòng cô thật phước hạnh lớn lao! 43Thật vinh dự cho tôi vì được mẹ Chúa tôi đến thăm! 44Vừa nghe cô chào hỏi, thai trong bụng tôi đã nhảy mừng. 45Đức Chúa Trời ban phước cho cô, vì cô tin lời Ngài hứa sẽ thành sự thật.”

Bài Ca Chúc Tụng Chúa của Ma-ri

46Ma-ri đáp: “Tâm hồn tôi ca ngợi Chúa.

47Tâm linh tôi hân hoan vì Đức Chúa Trời, Đấng Cứu Rỗi tôi.

48Chúa đã lưu ý đến nô tỳ hèn mọn của Ngài,

và từ nay, mọi thế hệ sẽ khen tôi là người được phước.

49Đấng Toàn Năng đã làm những việc lớn cho tôi

Danh Ngài là Thánh.

50Ngài thương xót người kính sợ Ngài từ đời này sang đời khác.

51Khi cánh tay Ngài đưa ra thể hiện quyền năng,

mưu trí người kiêu ngạo liền tan biến.

52Ngài truất phế các vua chúa xuống

và cất nhắc người thấp hèn lên.

53Ngài cho người đói được no nê

và đuổi người giàu về tay không.

54Ngài nhớ lại sự thương xót,

nên cứu giúp Ít-ra-ên, đầy tớ Ngài.

55Vì Ngài đã hứa với tổ phụ chúng ta,

với Áp-ra-ham và cả dòng dõi người đến muôn đời.”

56Ma-ri ở lại với Ê-li-sa-bét độ ba tháng rồi trở về nhà mình.

Giăng Báp-tít Ra Đời

57Đến ngày mãn nguyệt, Ê-li-sa-bét sinh được một con trai. 58Bà con láng giềng đều hoan hỉ khi nghe tin Chúa thương xót bà cách đặc biệt.

59Được tám ngày, họ đến làm lễ cắt bì cho đứa bé. Và định đặt tên nó là Xa-cha-ri, theo tên cha, 60nhưng mẹ đứa bé quả quyết: “Không! Tên nó là Giăng!”

61Họ nói: “Họ hàng ta đâu có ai mang tên đó?” 62Rồi ra dấu hỏi Xa-cha-ri muốn đặt tên gì cho đứa bé? 63Ông sai lấy bảng viết: “Tên nó là Giăng!” Mọi người đều kinh ngạc. 64Ngay lúc ấy, Xa-cha-ri nói được, và ca ngợi Đức Chúa Trời.

65Hàng xóm láng giềng đều kinh sợ, đồn việc ấy khắp miền đồi núi xứ Giu-đê. 66Mọi người nghe chuyện đều ngẫm nghĩ: “Không biết tương lai đứa bé sẽ ra sao? Vì rõ ràng tay Chúa phù hộ nó.”

Xa-cha-ri Nói Tiên Tri

67Xa-cha-ri được đầy dẫy Chúa Thánh Linh, liền nói tiên tri:

68“Tôn ngợi Chúa là Đức Chúa Trời của Ít-ra-ên,

vì Ngài đã thăm viếng và cứu chuộc dân Ngài.

69Ngài sai Đấng Cứu Rỗi đến với chúng tôi,

sinh ra trong dòng họ Đa-vít, đầy tớ Ngài,

70đúng theo lời hứa của Ngài

qua môi miệng các tiên tri thánh ngày xưa.

71Ngài sẽ giải cứu chúng tôi khỏi kẻ thù nghịch

và người ghen ghét chúng tôi.

72Ngài bày tỏ lòng thương xót tổ phụ chúng tôi,

nhớ lại giao ước thánh của Ngài—

73giao ước Ngài đã thề với Áp-ra-ham,

tổ phụ chúng tôi.

74Chúng tôi được giải thoát khỏi kẻ thù nghịch,

cho chúng tôi được mạnh dạn phụng sự Đức Chúa Trời,

75và mãi mãi sống thánh thiện,

công chính trước mặt Ngài.

76Còn con, con trai bé nhỏ của ta,

sẽ được xưng là tiên tri của Đấng Chí Cao,

vì con sẽ dọn đường cho Chúa.

77Con sẽ chỉ cho dân Ngài biết con đường cứu rỗi

nhờ sự tha tội.

78Bởi lòng thương xót của Đức Chúa Trời,

mà ánh bình minh sắp chiếu trên chúng ta,

79soi sáng người ngồi trong cõi tối tăm và dưới bóng tử vong,

dìu dắt chúng ta vào nẻo an lành.”

80Giăng lớn lên, có ý chí mạnh mẽ. Ông sống trong hoang mạc cho đến khi công khai tỏ mình trước người Ít-ra-ên.