Ježíš vstává z mrtvých
1V neděli brzy ráno se ženy vydaly ke hrobu a nesly s sebou vonné masti a oleje. 2Kámen, který zakrýval vchod do hrobu ve skále, byl však odvalen stranou. 3Ženy vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše tam nenašly. 4Bezradně se rozhlížely a vtom u nich stáli dva muži v oslnivě bílých oděvech. 5Ženy se jich velice lekly a sklopily oči. Oni jim řekli: „Proč hledáte živého tam, kde jsou jen mrtví? 6Ježíš tady není, je živ! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal, 7že bude jako Syn člověka vydán do rukou zlých lidí, ukřižován, ale třetí den vstane z mrtvých.“ 8Ženy si na to skutečně vzpomněly. 9Vrátily se od hrobu a všechno vyprávěly jedenácti apoštolům a všem ostatním Ježíšovým žákům, které našly. 10Svědkyně vzkříšení byly: Marie z Magdaly, Jana, Marie Jakubova a ještě další. 11Učedníci jim však nevěřili a považovali jejich zprávu za výplod fantazie. 12Petr se však přece jen rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl jen odložená plátna. Vrátil se a nemohl pochopit, co se stalo.
Ježíš se zjevuje dvěma věřícím na cestě
13Jiní dva Ježíšovi učedníci šli toho dne do městečka Emauzy, nedaleko Jeruzaléma. 14Cestou spolu hovořili o událostech posledních dnů. 15Byli zabráni do rozhovoru, takže skoro ani nezpozorovali, že se k nim někdo přidal; byl to Ježíš. 16Ale oni, jako by měli mlhu před očima, nepoznali ho, 17ani když se s nimi dal do řeči: „O čem to mluvíte, že jste tak smutní?“ Zastavili se 18a jeden z nich, Kleofáš, mu řekl: „Jdeš z Jeruzaléma a nevíš, co se tam teď o svátcích stalo?“ 19Ježíš chtěl, aby mu to vyprávěli, a tak pokračovali: „Cožpak jsi nic neslyšel o Ježíši z Nazaretu? O tom prorokovi, který tak mocně kázal a dělal zázraky? Bůh stál při něm a lidé ho měli v úctě. 20A toho muže velerada odsoudila k smrti a byl ukřižován! 21My jsme doufali, že on je ten očekávaný Mesiáš a že vysvobodí Izrael. Stalo se to předevčírem. 22Dnes nás některé ženy překvapily zprávou: byly časně ráno u hrobu 23a nenašly jeho tělo. Dokonce prý viděly anděly, kteří jim řekli, že Ježíš žije. 24Někteří z našich si ověřili, že hrob je prázdný, ale jeho neviděli. A tak nevíme, co si o tom všem máme myslet.“ 25Ježíš jim na to řekl: „Proč jste tak nechápaví a proč váháte uvěřit tomu, co předpovídali už dávní proroci? 26Mesiáš to musí přece všechno vytrpět, než nastolí své království.“ 27A začal jim vykládat všechna slova, která o něm byla napsána od Mojžíše až po proroky. 28Když došli do Emauz, cíle jejich cesty, Ježíš jako by chtěl jít dál. 29Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, vždyť je již pozdě a stmívá se. Kam bys šel?“ Dal se tedy pozvat a vešel s nimi do domu. 30Když zasedli k večeři, vzal Ježíš do rukou chléb, poděkoval Bohu, rozlomil ho a podával jim. 31A v tu chvíli konečně prohlédli a poznali ho. Ale v tom okamžiku jim Ježíš zmizel. 32Říkali si vzrušeně: „A proto nám bylo tak dobře u srdce, když s námi na cestě mluvil a vykládal nám smysl proroctví.“ 33Už nehleděli na to, že je večer a hned se vydali zpátky do Jeruzaléma. Našli jedenáct učedníků pohromadě s ostatními. 34Apoštolové jim řekli: „Pán opravdu vstal z mrtvých! Ukázal se Petrovi!“ 35A oni zase vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak poznali Ježíše podle způsobu lámání chleba.
Ježíš se zjevuje učedníkům za zavřenými dveřmi
36Ještě neskončili svoje vyprávění a tu sám Ježíš stál mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám!“ 37Velice se lekli; domnívali se, že se jim zjevil nějaký duch. 38Avšak on je pokáral: „Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci? 39Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete si na mne sáhnout, nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“ 40Při těch slovech jim ukázal rány po hřebech na rukou i na nohou. 41Jeho žáci tomu stále nemohli uvěřit, připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Požádal je tedy: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali mu pečenou rybu a plástev medu 43a on to s nimi snědl.
Ježíš se zjevuje učedníkům v Jeruzalémě
44Pak jim řekl: „Vzpomeňte si! Když jsem býval s vámi, často jsem vám připomínal, že se musí naplnit všechno, co je o mně předpověděno u Mojžíše, Proroků a v Žalmech.“ 45A tak je dovedl k tomu, že konečně porozuměli slovům Bible, která o něm hovořila. 46Pak pokračoval: „To všechno ukazovalo k tomu, že předpověděný Mesiáš musí mnoho vytrpět, zemřít a třetího dne vstát z mrtvých. 47A nyní se lidé všech národů musí dovědět, že on má právo odpouštět hříchy a moc změnit jejich život. Začne se to rozhlašovat nejprve v Jeruzalémě. 48Vy budete dosvědčovat všechno, co se událo a čeho jste byli svědky. 49A já vám pošlu Ducha svatého, kterého vám slíbil můj Otec. Čekejte v Jeruzalémě, pokud vás Bůh nevybaví touto mocí.“
Ježíš vystupuje do nebe
50Pak je vedl známou cestou z Jeruzaléma do Betanie. Zastavili se a Ježíš zvedl ruce, aby učedníkům požehnal. 51Když jim žehnal, vzdaloval se vzhůru, až jim zmizel v oblacích. 52Uctivě se mu poklonili a pak se radostně vrátili do Jeruzaléma. 53Dobu čekání trávili v chrámu, kde chválili Boha.
A ressurreição
(Mt 28.1-10; Mc 16.1-8; Jo 20.1-9)
1Contudo, na madrugada de domingo, ao levarem os perfumes para o túmulo, 2verificaram que a enorme pedra que tapava a entrada tinha sido removida. 3Entraram, mas o corpo do Senhor Jesus tinha desaparecido. 4Ficaram perplexas! De súbito, apareceram dois homens vestidos de roupas reluzentes. 5As mulheres ficaram cheias de medo, com os olhos postos no chão, e aqueles homens perguntaram-lhes: “Porque procuram no túmulo quem afinal está vivo? 6Ele não está aqui, ressuscitou! Não se lembram do que vos disse na Galileia, 7que o Filho do Homem seria traído, entregue a gente má e crucificado, e que tornaria a viver ao terceiro dia?”
8Então elas lembraram-se! 9-10E voltaram a correr para Jerusalém, para contar aos onze apóstolos e aos outros o que tinha acontecido. As mulheres que foram ao túmulo eram Maria Madalena, Joana, Maria (mãe de Tiago) e várias outras. 11Tudo aquilo, porém, parecia uma história sem sentido e não acreditaram. 12Mesmo assim, Pedro foi a correr até ao túmulo para averiguar o que se passava. Curvando-se, espreitou e, ao ver os lençóis abandonados, voltou para casa, interrogando-se sobre o teria sucedido.
No caminho de Emaús
13Naquele mesmo dia, dois dos discípulos de Jesus iam a caminho da aldeia de Emaús que ficava a uns 11 quilómetros de distância de Jerusalém. 14E comentavam entre si tudo o que acontecera. 15De repente Jesus apareceu e juntou-se a eles, caminhando ao seu lado. 16Mas os seus olhos estavam impossibilitados de o reconhecer.
17“O que é que vão aí a discutir pelo caminho?” perguntou-lhes. E eles pararam de caminhar; estavam tristes.
18Um deles, Cleopas, respondeu: “Deves ser a única pessoa em toda a cidade de Jerusalém que não sabe das terríveis coisas que ali sucederam nestes últimos dias.”
19“Que coisas?”, perguntou Jesus. Eles retorquiram:
“O que aconteceu a Jesus de Nazaré, um profeta de Deus que fez milagres poderosos. Era um grande ensinador e altamente considerado tanto por Deus como pelos homens. 20Mas os principais sacerdotes e os nossos líderes prenderam-no e entregaram-no ao governador romano para ser condenado à morte e crucificaram-no. 21E nós pensávamos que ele era o Cristo que vinha para resgatar Israel! Além disto que aconteceu há três dias, 22umas mulheres do nosso grupo dos seus discípulos foram de manhã cedo ao túmulo, onde ele foi colocado, 23e regressaram com a notícia de que o seu corpo desaparecera e de que tinham visto lá uns anjos que lhes disseram que Jesus se encontrava vivo! 24Alguns dos nossos homens foram a correr ver o que se teria passado e não há dúvida de que o corpo de Jesus desapareceu, tal como as mulheres contaram.”
25Então Jesus disse-lhes: “Vocês não estão a ser sensatos! É assim tão difícil crer em tudo o que os profetas escreveram nas Escrituras? 26Não foi claramente predito por eles que o Cristo teria de sofrer todas estas coisas antes de entrar na sua glória?” 27E fez-lhes compreender as Escrituras, começando com os livros de Moisés e dos profetas, explicando o que esses textos diziam a seu respeito.
28Entretanto, aproximavam-se da localidade para onde iam. Jesus parecia querer prosseguir no caminho, 29mas pediram-lhe que ficasse com eles, porque se estava a fazer tarde, e ele acedeu. 30Quando se sentaram para comer, ele pediu a bênção de Deus sobre o alimento e, pegando num pequeno pão, partiu-o e distribuiu-o por eles. 31Foi então que, de repente, os seus olhos se abriram e o reconheceram. E naquele preciso momento ele desapareceu.
32Começaram, pois, a lembrar-se de como os seus corações se tinham animado, enquanto lhes falava, explicando-lhes as Escrituras pela estrada fora.
33Levantaram-se nesse momento e voltaram a Jerusalém, para se encontrarem com os onze discípulos e os companheiros destes que os receberam com estas palavras: 34“Não há dúvida de que o Senhor ressuscitou! Apareceu a Simão!” 35Os dois de Emaús contaram como Jesus lhes aparecera também, enquanto seguiam pela estrada, e como o tinham reconhecido quando partiu o pão.
Jesus aparece aos discípulos
(Jo 20.19-23)
36Enquanto assim falavam, o próprio Jesus surgiu no meio deles, saudando-os: “A paz seja convosco!” 37Mas todo o grupo ficou muito assustado, pensando que via um fantasma. 38“Porque se assustam?”, perguntou ele. “Porque é que duvidam que seja realmente eu? 39Olhem as minhas mãos; olhem para os meus pés! Estão a ver que sou eu mesmo. Toquem-me e verifiquem que não sou nenhum fantasma. Porque os fantasmas não têm carne nem ossos, como veem que eu tenho!” 40Depois de lhe dizer isto, mostrou-lhes as mãos e os pés.
41Ainda indecisos, eles contemplavam-no, cheios de espanto e alegria. Então Jesus perguntou-lhes: “Têm aqui alguma coisa que se possa comer?” 42Deram-lhe um pedaço de peixe assado. 43E pôs-se a comê-lo enquanto o observavam.
44Então disse-lhes: “Quando andava convosco, não se lembram de vos ter dito que tudo o que se escreveu acerca de mim, nos livros de Moisés, nos escritos dos profetas e nos Salmos, teria de realizar-se?” 45Então abriu-lhes o entendimento para compreenderem as Escrituras. 46E disse-lhes: “Estava escrito que o Cristo deveria sofrer, morrer e ressuscitar ao terceiro dia. 47E que em seu nome se pregaria o arrependimento e o perdão dos pecados em todas as nações, começando por Jerusalém. 48Vocês viram como esses escritos sagrados se cumpriram.
49Agora vou mandar-vos a promessa que o meu Pai vos fez. Permaneçam aqui na cidade até que vocês sejam revestidos de poder do céu!”
A ascensão
(Mc 16.19-20; At 1.9-11)
50Jesus levou-os pelo caminho de Betânia. E levantando as mãos para o céu, abençoou-os. 51Então afastou-se deles e elevou-se até ao céu. 52Eles adoraram-no e regressaram a Jerusalém, cheios de alegria. 53E estavam continuamente no templo, louvando a Deus.
