Slovo na cestu

Jan 6:1-71

Ježíš sytí pět tisíců

1Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. 2Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. 3Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. 4Bylo krátce před velikonočními svátky 5a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“ 6(Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) 7Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“ 8Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: 9„Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“ 10„Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,“ přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.

11Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl. 12Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“ 13Nasbírali dvanáct košů zbytků. 14-15Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“ A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.

Ježíš jde po vodě

16Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru. 17Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum. 18Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím. 19Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach. 20Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“ 21Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.

Ježíš je pravý chléb z nebe

22Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli. 23K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady. 24-25Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“ 26Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil. 27Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ 28„A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ ptali se. 29„Bůh od vás žádá jenom jedno,“ odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“

30„Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup, 31ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘ “ 32-33„Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“

34„Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“ 35„Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět, 36a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte. 37Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám. 38Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce. 39A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu. 40Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“

Židé popírají, že Ježíš je z nebe

41Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe. 42„Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“ volali rozhořčeně. 43„Nevzpírejte se tomu,“ řekl Ježíš. 44„Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu. 45Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně. 46To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho. 47Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život. 48Já jsem ten životodárný chléb. 49Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli. 50-51Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře. Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“

52To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“ 53Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví. 54Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. 55Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj. 56-58Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen. Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce. Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ 59To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.

Někteří z učedníků opouštějí Ježíše

60Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“ 61Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu? 62A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel? 63Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život. 64Ale někteří mi nevěříte.“ Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí. 65Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“

66Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců. 67Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“ 68Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život. 69Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“ 70Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“ 71Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.